Oslava nedožitých 80. narozenin Václava Havla pohledem obyčejného a vyděšeného občana
Nejsem si zcela jistý, zda lze tak majestátně a bulvárně oslavovat výročí nedožitých narozenin, notabene jsou-li také současně výročím jeho úmrtí [1]. Dle mého názoru se tímto způsobem taková výročí neoslavují, ale spíše se prezentují jako pietní vzpomínka nedožitých narozenin. Nicméně v případě Václava Havla jeho skalní příznivci a řiťolezci to pojali svým způsobem svérázně, tedy bulvárně velkoryse nejen jako „oslavy“ výročí nedožitých 80. narozenin „dramatika“ a bývalého českého prezidenta, ale současně jako bulvárně pojatý byznys.
Václav Havel byl oblíbený hlavně u svých „páníčků“ za mořem, kam jezdil tak často…
Lze totiž silně pochybovat, že „oslavy“ v Lucerně, kde s „blahopřáním“ vystoupí symbolických 80 zpěváků, moderátorů, herců, hudebníků, výtvarníků, režisérů a spisovatelů se rovněž rozezní hudba ze čtyř pódií, na kterých se během noci a brzkého rána vystřídá více než čtyřicítka hudebních skupin, bude pro veřejnost „grátis“, resp., že účinkující budou vystupovat za symbolický obložený chlebíček a nealkoholické pivo. Už tyto skutečnosti samy o sobě dehonestují význam či pojetí výročí nedožitých narozenin. Ale to už je věc, která jaksi s pořadateli a představiteli přátel V.H. patří k sobě.
…že si nevšiml, že doma mezitím se republika mění k nepoznání. Ze škol s dětmi s šátky okolo krku…
Jinými slovy, nejsem nijak smutný a netruchlím (věřím, že se mnou velká část spoluobčanů) z toho, že Václav Havel není mezi námi. Ne, nejsem ani zlomyslný, ani cynik nebo necita, ale prostě konstatuji, že Václava Havla v podobě, která je s jeho jménem a existencí spojována, tedy jako „dramatika“, disidenta, alkoholika, protikomunistického bojovníka a bývalého českého, potažmo československého prezidenta (ostatní přívlastky není nutno vyjmenovávat), nemusím.
…se staly školy naplněné dětmi ze zvláštních škol, ale už bez šátků. Inkluze zvítězila. A multikulti také.
Mám k tomu (a se mnou jistě i celá řada občanů) mnoho důvodů, které se, jak jinak, naprosto a zcela pochopitelně neslučují s názory a postoji nejen jeho věrolomných stoupenců či obdivovatelů, spolupracovníků z disentu, kamarádů z „mokré čtvrti“, představitelů pražské kavárny, sluníčkářů, ale i zpěváků, moderátorů, herců, hudebníků, výtvarníků, režisérů a spisovatelů, z nichž většina jsou příslušníci již zmíněných spolků. Nicméně není od věci v této souvislost si připomenout „zásluhy“ V. Havla jako důvody, proč oslavovat jeho nedožité 80. nedožité narozeniny. Dovoluji si přiložit poděkování jednoho nejmenovaného občana, které dostatečně jasně vystihuje či zdůvodňuje poděkování Václavu Havlovi za jeho „velké počiny“ ve prospěch národa:
(Ne)Spokojený občan děkuje
Děkuji Havlovi, že přinesl svobodu, demokracii a kapitalismus.
Děkuji Havlovi, že jako jiní, nemohu kdykoli a kamkoli cestovat, protože na to nemám.
Děkuji Havlovi, že jako loutka státu rozdával svá „moudra a vize“ venku a doma nepřekážel mocným v plundrování republiky,
Děkuji Havlovi, že nám umožnil vstoupit do „obranného paktu NATO a EU.
Děkuji Havlovi, že se podílel na rozbití Československa. Toto zneuctění díla a odkazu pana Masaryka a desetitisíců padlých podílejících se na vzniku svobodného samostatného státu, dnes, nejen vládnoucí horda, ještě z hrdostí vyzdvihuje jako Havlův přínos pro stát.
Kdyby ti zlí komunisté nepostavili tyto „hnusné paneláky“, kterým po několika desítkách let stačilo jen vyměnit okna a zateplit obvodové zdi…
Děkuji Havlovi, že spolu s Dybou, Klausem a jinými, za pakatel nechal rozprodat 70% státního a národního majetku cizákům. (ČKD, Škoda, Pilsner Urquell, Bižuterie, České sklo, Tatra, Zbrojní průmysl, Mattoni, Porcelán atd.)
Děkuji Havlovi, že pro jeho „světonázor a politický rozhled“ náš stát přišel o 80% světových trhů a odbytišť našich výrobků, (Asie, Afrika, Jižní Amerika, Rusko atd.)
Děkuji Havlovi, že nechal totálně rozpadnou a zkrachovat naše zemědělství.
Děkuji Havlovi (spolu s Ježkem, Klausem a jinými) za kuponovou privatizaci a tím zlegalizování možnosti rozkrádání toho, co ještě ve státě zbylo.
Děkuji Havlovi za nezaměstnanost, protože nemusím mrznou ve frontě na banány,a ale stát v teple na pracáku, kde se poskytuje štědrá “sociální“ pomoc i těm, kteří nikdy nepracovali, nepracují a pracovat nebudou.
…tak by půlka republiky bydlela v odpadkových kontejnerech, jako třeba tento muž z Přerova.
Děkuji Havlovi, že skoro 70% občanů za práci nedostává ani polovinu průměru celostátního platu.
Děkuji Havlovi, že za odpracování více jak čtyřiceti tří let pobírám důchod ve výši třetiny průměrného celostátního platu.
Děkuji Havlovi za jeho slova o svobodném sebeurčení národů, schvalování a doporučování vysílání naší armády, po boku agresora, do Kosova, Iráku, Afghánistánu a jinam.
Děkuji Havlovi za jeho příkladné „morální „ vlastnosti. Ještě neuvadly květiny na hrobě ženy, která se po celý život o něj starala v jeho alkoholických deliriích, a už se pelešil s jinou. Morální imperativ každým coulem.
Děkuji Havlovi za jeho oduševnělou, alkoholem posilovanou a smysluplnou, „dramatickou“ činnost. Celé jeho působení bylo jedno velké drama, bohužel ne pro něj, ale pro 10 milionů obyvatel naší země.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!
Proto já nezapomenu!
O těch zahraničních obdivovatelích či sympatizantech „z celého světa“ (zvláště z USA) lépe pomlčet. Václav Havel totiž měl pro ně nesmírnou cenu toliko jako hlavní dveřník (vrátný) pro vstup západní politiky, demokracie „po americku“, liberálně-kapitalistického byznysu a západní morálky do českého prostoru a umožnil jim tak českou zem, stát, národ a občany uvrhnout do kapitalistického prostředí, které zapříčinilo stav, který nelze nazvat jinak než „zaprodaná a vyrabovaná země“ (a to nezmiňuji členství v EU, NATO apod.). Prostě jej opravdu, ale opravdu nemusím a výročí jeho nedožitých 80. narozenin, spojených s úmrtím mohu, na rozdíl od těch výše jmenovaných, opravdu „oslavovat“.
No comments:
Post a Comment