Herman, Brady, dalailama

Jiří Baťa 

25. 10. 2016

Kolem údajného (ne)udělení státního vyznamenání od prezidenta M. Zemana panu Jiřímu Bradymu, dnes 88 letému kanadskému občanovi bylo, díky Danielu Hermanovi, ministru kultury a údajně jeho synovci více povyku, než by si on sám zasloužil. Apropó: otec J. Brady Karel měl bratra Viktora. Viktorova dcera je matkou ministra kultury Daniela Hermana, takže pan Jiří Brady není jeho strýcem, ale bratrancem jeho matky).

Připomeňme si, že pan J. Brady byl odvlečen do koncentračního tábora jako dítě židovských rodičů. Nic německé říši neuděl a ničeho se nedopustil kromě skutečnosti, že byl od narození Židem. Pan Brady měl však to štěstí, že přežil. V roce 1949 emigroval do Rakouska a v roce 1951 odešel do Kanady, kde žil, pracoval a dosud žije a kde, kromě práce ve své instalatérské firmě si také přivydělával i na svých přednáškách a publikacích o Holocaustu. Za to, že přežil koncentrační tábor si „údajně“ (podle nízoru ministra Hermana) zaslouží čs. vyznamenání. K tomuto konstatování si dovolím citovat anonymní příspěvky čtenářů, kteří s e vyjádřili v tom smyslu, že: 

„... Zasloužil? Za co a od koho? Tento 88letý Žid byl zavlečen do koncentračního tábora, kam ho poslali Němci za to, že je Žid asi stejně "dobrovolně", jako mé dva prastrýce, Čechy. Ti tam ale šli za odboj. Jejich zdraví v KT utrpělo více než zdraví Hermanova strýce, protože umřeli v sedmdesátých letech, v podstatně mladším věku - bez metálů. Údajný Hermanův strýc po válce žil a žije v Kanadě, kde (snad) platil a platí daně, živil a živí se přednášením a psaním o Holokaustu. Kde je sebemenší zásluha o český národ, resp. český stát? Když chtějí Židé jednoho ze svých soukmenovců vyznamenat, ať to udělá Mezinárodní židovský k ongres, nebo stát Izrael! 

Podobný názor vyslovil i jiný čtenář:

„... Je mi trapné, že lidovecké prase Herman se snaží vytrucovat pro svého příbuzného vyznamenání. Pan Bredy se do koncentráku dostal aniž by spáchal proti německým okupantům cokoliv. Měl to štěstí, že přežil. Herman by se měl proto obrátit se žádostí o finanční kompenzaci na své německé „přátele“ ze Sudetoněmeckého sdružení. 

Jiný čtenář k tomu dodává: 

„... Pod vlivem mediální propagandy jsem se domníval, že pan Jiří Brady je také autorem příběhu své sestry Hany, který vyšel pod názvem "Hanin kufřík". Teď se však dovídám, že oceňovanou knihu napsala Karen Levine. A že se tedy na vzniku legendy o holokaustu pan Brady víceméně jen přiživuje. Takových odsuzovatelů holokaustu a úlohy Němců v něm, jsou celé zástupy. Je to ale snad důvod pro udělení vysokého státního vyznamenání? Konečně i fakt, že žádost o vyznamenání svého strýce podal lidovecký ministr Herman (paradoxně také přítel německého Landsmanšaftu), mi připadá ubohé, včetně následného cirkusu, když mu (úd aj ně) nebylo vyhověno. 

K výše uvedenému snad není velice co dodat. Skutečností zůstává, že není zrovna na výsost spravedlivé oceňovat jen dosud žijící přeživší z koncentračních táborů vezmeme-li v potaz skutečnost, že statisíce či miliony jiných koncentrační tábor nepřežili. Ti lidé jsou na věky věků anonymní pro širokou veřejnost, ba dokonce i ti přeživší, kteří umřeli o desítky let později a rovněž se nedočkali žádného uznání. Kdo jim dnes velkoryse vzdává čest? Nabízí se však otázka, zda je stát nebo společnost k obětem či přeživším z koncentračních táborů nějak morálně povinován je (případně) něja k oceňovat nebo vyznamenávat (pokud k tomu nejsou nějaké jiné, opodstatněné důvody). Zvláště když všichni víme, že za holocaust a další tragedie a lidské osudy je někdo konkrétní morálně odpovědný, ale po jejich odpovědnosti se nevolá. 

Je skutečně paradoxem, ne-li provokací, že zrovna lidovecký ministr Daniel Herman si vynucuje státní vyznamenání svého příbuzného, který byl zavlečen fašistickým Německem do koncentráku, ale sám se otevřeně „kamarádí či přátelí“ s „milými krajany“ z německého Landsmanšaftu. Pozadí s návštěvou (USA placeného) tajtrlíka z Tibetu „jeho svátosti“(!) Dalajlámy je už jen výhodný politický kolorit, ze kterého nekorektní lidovecký ministr Herman vytloukává svůj politický kapitál. Pan Brady i vzhledem ke svému stáří by měl pochopit, že podařený „synovec“ Herman si n a úkor jeho dramatického, krutého mládí prožitého v koncentračném táboře především ohřívá svou levnou polívčičku na ohýnkem prezidenta Zemana. Jenže plamínek zhasl a ministr Herman se s tím nemůže smířit.

Dovětek na konec: pokud pan Brady vydržel v Kanadě bez českého vyznamenání víc jak 60 let, zbytek života vydrží i bez něj. Jenom pro pana Hermana je to další nemilá prohra nejen v boji s prezidentem, ale i veřejným míněním.