Tuesday, August 30, 2016

Stalinism and left movement

„Stalin zradil (marxistickou) revoluci.“ Aneb více o tom, o čem hovoří V.V.Pjakin. A o uprchlické vlně a komunismu napříč světem
AE News
Star the articleMark as unread
„Stalin zradil (marxistickou) revoluci.“ Aneb více o tom, o čem hovoří V.V.Pjakin. A o uprchlické vlně a komunismu napříč světem
V posledním svém  pořadu(video, čas 26:00 zde) V.V.Pjakin komentuje jmenování Olgy Vasiljevové na uvolněné místo prezidentovy administrativy, na místo ministryně školství. A komentuje jak její negativní postoj k bolševizmu,  tak význam bolševizmu v ruské a sovětské historii. Ač se může zdát, že tato část pořadu se týká pouze Ruska, dle mého je velmi významná k pochopení právě současných aktuálních událostí, a to obzvláště v souvislosti s migrační vlnou a celkově s děním ve světě, obzvláště pak ve vztahu k Rusku.
Psát, že z Ruska je činěn strašák, by bylo nošením dříví do lesa, mě v tomto článku ale jde o to, že jednou z podob, kterou tento strašák má, je komunismus. A kupodivu tvrzení „Rusko=komunismus“ uvěřili i ti, kteří by museli být úplně slepí, aby neviděli, že „EU=komunismus“. Ostatně – vlajka EU se symbolem umístěným na nejvyšším místě hovoří za vše:
A přesto, že moc nad Evropou se v Bruselu centralizuje tak, že moskevské politbyro vedle toho bylo jen slabým odvarem a i přesto, že EU expanduje do Afriky a na Blízký východ (viz EU jako impérium s vlastní armádou), že vedle toho rovněž bylo Rusko jen slabým odvarem, Evropané jsou stále strašeni ruským komunismem a ruskou rozpínavostí.
Při poslechu řeči Pjakina o bolševismu v Rusku se mi právě toto vybavilo a spolu s tím i souvislosti, o kterých jsem na těchto stránkách už několikrát psala a které teď připomenu, aby bylo jasné, že není komunismus jako „komunismus“ (bolševismus).
První souvislost – Havel podporoval komunisty
Mnohokrát jsem slavný listopadový projev Havla vkládala s tím, že tehdy hovořil o Evropské unii – projev video zde.  Ale ještě větším potvrzením Havlovy podpory komunistů je jeho rozhovor, který dal 2. prosince 1989 Rudému právu a ve kterém s komunisty  soucítil a odmítal je zrušit (což hned v lednu 1990 potvrdil tím, že Komunistickou stranu legalizoval):
Rozhovor Václava Havla k přečtení v archívu RP 
Druhá souvislost – V čele EU stojí komunisté
Nejmocnějšími ženami EU jsou soudružky Angela Merkelová, o které cituji, protože to je aktuální: „Angela Merkelová sbírala prostředky na zbraně pro „marxisticko-leninské“ partizány v Mozambiku, Zimbabwe, Angole, Jihoafrické republice a jiných státech v Africe“  – více o kariéře soudružky Merkelové zde – a spolu s ní soudružka Federica Mogherini, opět cituji „V roce 1988 se jako mladá představitelka radikálně levicových názorů stala členkou Italské federace mladých komunistů (Federazione Giovanile Comunista Italiana), mládežnické organizace Italské komunistické strany. Zaměřovala se na vývoj situace v Iráku, Afghánistánu na mírový proces na Středním východě. Udržovala vztahy se Stranou evropských socialistů a Socialistickou internacionálou“ – více zde.
Není třeba připomínat, že první z těch dvou zve uprchlíky do Evropy a druhá jezdí do Íránu domlouvat přibližování Evropské unie k Íránu, přičemž obě pracují na islamizaci Evropy, soudružka Mogherini již i oděvem
F.Mogherini a osm eurokomisařů na jedné z četných návštěv Íránu – zde v dubnu 2016 
K tomu si připomeňme ještě např. Emanuela Barossu, opět cituji: „V mládí byl přesvědčením maoista a předseda Portugalské komunistické strany pracujících. Politicky se angažoval nejprve v FEM-L (Federace studentů marxistů-leninistů – Federação dos Estudantes Marxistas-Leninistas), poté se stal předsedou další krajně levicové a maoistické PCTP-MRPP (Portugalská komunistická strana pracujících – Revoluční hnutí strany proletariátu – Movimento Reorganizativo do Partido do Proletariado).“ – více zde
Třetí souvislost – „Stalin zradil revoluci“, říká český marxista a aktivista promigrační politiky
Jak nám komunismus pokračuje od Havla přes EU až do konkrétního dění, to předvedl jeden ze spousty mladých českých marxistů – neomarxistů, kterým se v souhrnu říká sluníčkáři. Slova v titulku „Stalin zradil revoluci“ jsem si totiž půjčila od aktivisty, studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Lukáše Matošky, který o sobě říká, cituji:
„Považuji se za marxistu a hlásím se k tradici západní radikální levice, která kritizovala vývoj sovětského socialismu už od nástupu Stalina, ne-li dříve. A to jednoduše proto, že tento experiment se zvrhnul. Často se zapomíná na to, že tehdy i řadou českých novinářů – například Karlem Čapkem – byl vývoj po Leninovi, ba dokonce nástup Stalina zprvu považován za překonání revoluce, které nepřála pravice, ani sociálně-demokratická levice. A on to konec revoluce a čehokoli progresivního v Rusku skutečně byl. Neměli bychom zapomínat na to, kdo všechno nástup Stalina mylně uvítal.“
„Já osobně považuji stalinismus za konec nejenom radikální levice, ale i za konec levice vůbec. Stalinismus je podle mne zrazením revoluce, která se zcela nepochybně vyvinula z naprosto jiných předpokladů. Stalinismus je odklon od revoluce, ke které se tehdy výrazná část světové veřejnosti upínala,“ řekl dále k historickým souvislostem. – zdroj a více zde.
Jak si to Lukáš Matoška představuje, to jsme mohli vidět, když se jako host zúčastnil pořadu s Michaelou Jílkovou „Máte slovo“ na téma uprchlíků (v úvodu videa krátce i jako aktivista na autogramiádě M. Albrightové):
Zdroj videa zde
Shrnutí: Není komunismus jako „komunismus“ (bolševismus) aneb marxismus není totéž, co stalinismus
Po vložení toho, o čem jsem na těchto stránkách už několikrát psala a co se mi v souvislostí s řečí Pjakina opět vybavilo, se dostávám k tomu, co chtěl Pjakin obhajobou bolševismu sdělit a proč se jeho řeč tolik týká nejen Ruska, ale světa jako celku.
Bolševismus je směr, který v Rusku existoval už od roku 1903 a poprvé zazněl na 2. sjezdu Ruské sociálně demokratické dělnické strany v témže roce.  Tehdy se strana rozštěpila na frakci radikálních tzv. bolševiků (doslova „majících většinu“) a ostatních tzv. menševiků (doslova „majících menšinu“). Bolševismus se zakládal na Leninové učení o diktatuře proletariátu a socialistické revoluci, které chtěli bolševici dosáhnout ozbrojeným povstáním bez spolupráce s liberálními stranami a vedl je sám Lenin.
Důležitá však v celém dění byla doba od revoluce v roce 1905 do  únorové revoluce v roce 1917 (a následně říjnové revoluce 1917). Revoluce z roku 1905 (Krvavá neděle) je označována jako první ruská revoluce a došlo k ní po pohrané válce s Japonskem. Tuto revoluci car potlačil, ale velkým ústupkem byl vznik Státní dumy, která měla plnit roli parlamentu. De facto ale pokračovalo carské samoděržaví, role Dumy nebyla v Rusku příliš velká. Důležitý je ale postupný vznik politických stran, které pak sehrály důležitou roli i v roce 1917. Nejdůležitější byli Kadeti (konstituční demokraté, v jejich čele stál Pavel Miljukov), kteří byli liberální stranou, Eseři (Socialisté revolucionáři), kteří zastupovali zájmy zemědělců, a Sociální demokraté, kteří zastupovali dělníky. V této straně vznikly dvě silné frakce, a to reformní menševici (Julij Martov, Georgij Plechanov) a radikální bolševici (Vladimir Iljič Lenin, Lev Trockij, Josif Vissarionovič Stalin), kteří prosazovali okamžitou revoluci.
Po celý únor 1917 probíhaly v hlavním městě Ruska Petrohradě, ale i na jiných místech, demonstrace. Lidé požadovali ukončení války a zlepšení hospodářské situace. 22. února proběhla stávka dělníků v Putilovově závodě v Petrohradě. Následovala generální stávka a 27. února pak vypuklo povstání proti carismu. Vladař Mikuláš II., který celé bouřlivé období strávil mimo Petrohrad, byl svržen a bylavyhlášena republika. Mikuláš II., proti němuž se postavila i armáda, nakonec neměl jinou možnost než abdikovat. Učinil tak 2. března 1917. Po únorové revoluci pomalu začal v Rusku proces demokratizace a liberalizace země, klíčové problémy s vedením války a hospodářskou situací se ale řešit nedařilo.
Demonstrace dělníků během únorové revoluce 1917
Po únorové revoluci panovalo v Rusku dvojvládí,oficiální vládou byla Prozatímní vláda, v jejímž čele byl nejprve kníže Georgij Lvov a později menševik Alexandr Kerenskij. Druhým centrem moci ale byly sověty a zejména Nejvyšší sovět dělnických a rolnických zástupců, jemuž byly místní sověty podřízeny. Sověty nejprve ovládali menševici a eseři, později v nich získali převahu bolševici.
Co je podstatné, od března do října 1917 se v Rusku vystřídaly čtyři Prozatímní vlády,  žádná z nich však nebyla schopna ukončit ani válku, ani chaos a rozkrádání Ruska. Přitom v těchto vládách nebyl žádný zástupce bolševiků (!), naopak v nich byli zástupci menševiků. A právě proto, že Prozatímní vlády nic dobrého pro Rusko nepřinesly, narůstala popularita bolševiků. K těm se přidal Lenin, který přijel z exilu v dubnu 1917 a později Trockij, který se k bolševikům připojil v létě 1917 a tím se spolu s Leninem stal vůdcem Říjnové revoluce.
Ve dnech 7. až 9. listopadu nepřetržitě zasedal „II. všeruský sjezd sovětů“, který se stal nejvyšším orgánem Ruska a který se bolševikům podařilo ovládnout, ačkoliv v něm původně neměli většinu (přítomni byli i menševici a eseři). Na sjezdu byly přijaty tři klíčové dekrety,které můžeme považovat za počátek vlády bolševiků v Rusku. Dekretem o vládě vznikla Rada lidových komisařů, do jejíhož čela se postavil Lenin a která se stala vrcholným orgánem v Rusku. Dekret  o míru byl návrhem všem válčícím stranám k uzavření míru (Brest-Litevský mír byl ale nakonec uzavřen až 3. března 1918). Dekret o půdě vyhlašoval pozemkovou reformu, konfiskaci veškeré velkostatkářské a církevní půdy. Později byl přijat ještě dekret o právu národů na sebeurčení (jeho autorem byl Stalin), který zaručoval svobodu všem národům v rámci Ruska.
Bolševikům se ve válkou zuboženém Rusku poměrně rychle podařilo získat moc. Běžní občané, kteří již několik let trpěli válkou a neutěšenou hospodářskou situací, neměli důvod stavět se bolševikům na odpor. Žádná významná politická nebo vojenská moc, která by proti bolševikům zasáhla, de facto neexistovala, jelikož Prozatímní vláda byla slabá. Úspěch bolševického puče v Petrohradu ale automaticky neznamenal úspěch celé revoluce. Ta byla završena až o několik let později po vítězství Rudých v občanské válce.
Občanská válka skončila v roce 1922 porážkou bílých. Rusko bylo válkou naprosto zdecimováno, zemi zasáhl v zimě v letech 1921 a 1922 hladomor, průmyslová i zemědělská výroba v zemi poklesla oproti předválečnému stavu o 90 %. Bolševici nakonec dokázali upevnit svou moc, což vedlo k vyhlášení Sovětského svazu v roce 1922. Bolševická revoluce na příštích 70 let definitivně zvítězila. (zdroj a více zde ).
Co z výše uvedeného plyne?
Bolševismus byl jedním ze směrů Ruské sociálně demokratické dělnické strany, vzniklé již v roce 1903! V ní ale měli většinu menševici, zastánci klasického marxismu, představovaného Leninem a Trockým.  Bolševici se až v roce 1912 jako strana osamostatnili  a když v roce 1917 ani čtyři Prozatímní vlády nedokázaly Rusko vyvést z chaosu,  ve volbách a vůbec celkově v Rusku, začali bolševici získávat vliv a říjnovou revolucí v listopadu 1917 získali moc absolutní. To už na jejich straně stáli Lenin i Trockij. V roce 1918 se jejich frakce přejmenovala na „Velká Komunistická strana Ruska (bolševiků)“, od roku 1925 na „Všesvazová komunistická strana (bolševiků)“, od roku 1952 Komunistická strana Sovětského svazu.
Ještě předtím,  v roce 1921, ale bolševici zakázali v Rusku (pozdějším Sovětském svazu) všechny ostatní politické strany – včetně menševiků (těch menševiků, kteří jako členové Prozatímních vlád vedly Rusko do chaosu a rozkrádání). Postava Lenina je sporná – na jedné straně se stal aktivním členem Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDRSR) a roku 1903 se po rozchodu s menševiky stal vůdcem její bolševické frakce, na druhé straně chtěl v Rusku naplno zavést marxismus.
Vladimír Putin a Leonardo di Caprio
A marxismus – to je permanentní revoluce a permanentní válka. Jinými slovy: revoluce a války, které neskončí do doby, než budou zrušeny hranice všech států a s nimi i všechny národy. Jestli dnes Rusko/Putin něco Leninovi nejvíce vyčítají, pak je to fakt, že hned po revoluci přistoupil na SSSR jakožto komplex několika států, což po létech, kdy cílem globalistů od roku 1989 je rozklad Ruska právě na malé státy, Putin definoval tak, že Lenin tím pod Rusko položil atomovou bombu. Na vědeckém fóru Ruska to vyjádřil ve sdělení:
„Michaeli Valentinoviči, řídit se idejemi – to je v pořádku. Ale je důležité, aby tyto myšlenky vedly k požadovanému výsledku, a ne jako u Vladimíra Iljiče . Ta idea sama o sobě je v pořádku. Ale na konci vedla k rozpadu Sovětského svazu, takže k čemu. Tehdy existovalo mnoho podobných idejí:  o autonomizaci a tak dále – položily atomovou bombu pod budovou, která se nazývá Rusko, a ta později spadla.  A světová revoluce, tu jsme nepotřebovali . Takže taková je to idea – jen je třeba více přemýšlet, jaká to je idea“. 
K citaci Putina o Leninovi je třeba doplnit, že to byla Putinova odpověď Leonardu di Capriovi, který stál před rozhodnutím, jestli má přijmout roli Lenina v novém filmu a pro kterou si přijel až do Ruska (a to přes spoustu překážek) – více zde . V souhrnu ale šlo o jediné: Jestli i Rusko konečně přistoupí na marxismus (jako celá EU a potažmo budou muset i  Spojené státy) a o reakci Putina, že Rusko opět nikoliv!
V.I.Lenin (vlevo) a L.di Caprio
Po této odbočce zpět k bolševismu v Rusku. V lednu 1924 Lenin zemřel a po jeho smrti o moc v Rusku usilovali dva muži – Stalin a Trockij. Stalo se tak v době, kdy už dva roky existoval Sovětský svaz  a kdy v Rusku už čtyři roky měla zásadní vliv „Velká Komunistická strana Ruska (bolševiků)“.
A především v době, kdy už bylo zcela jasné, že Stalinova a Trockého představa o marxismu jsou v hlubokém rozporu. To hlavní, v čem si Stalin a Trockij neporozuměli, to byla právě ta představa „permanentní revoluce“. Ještě jinak: Zatímco Trockij trval na tom, že marxistická revoluce musí z Ruska pokračovat tak, aby výsledkem bylo zrušení všech států a národů, Stalin trval na tom, že socialismus je možné uplatnit i tak, že stát a národ zůstane zachován. Trockij věřil v konec kapitalismu a nastolení komunismu na celém světě, k němuž se mělo dospět násilnými revolucemi ve všech zemích, proto hovořil o permanentní revoluci.
Výsledkem neporozumění bylo to, že v roce 1929 byl Trockij ze SSSR vyhoštěn poté, co moc v Rusku naplno převzal Stalin. A k nevůli všech marxistů a trockistů začal v Rusku naplno prosazovat vlastenectví, což největší ovoce přineslo za Velké vlastenecké války.
Trockij v exilu založil Čtvrtou internacionálu, která měla být ideologickým a organizačním pokračování jeho v exilu založené Mezinárodní levé opozice (Mezinárodní komunistické ligy) a která měla být opozicí ke stalinismu. Za velikou pozornost stojí fakt, že „trockistické hnutí stálo za požadavky opozičních proudů a akcí, pokud bylo možno tyto interpretovat jako pokusy o další vývoj směrem k socialismu, namířené proti „nadvládě byrokratické stranické vrstvy“ – povstání v NDR roku 1953, události v Maďarsku 1956 a také Pražské jaro 1968 doznaly tedy podpory trockistů stejně jako i aktivity skupin jako byla Charta 77Solidarność, různá mírová hnutí a hnutí za lidská práva apod.“
Kdo dočetl až sem, tomu musí být jasné, proč komunismus a „komunismus“ (bolševismus i stalinismus) není totéž. A tomu musí být jasná i věta z titulku „Stalin zradil (marxistickou) revoluci“. Ano, tak jako Stalin, tak ji zradil i Putin. A čím? Tím, že ani jeden si nepřeje zrušení států a národů tak, jak si si to přeje marxisticko-trockistická EU (a Spojené státy se rovněž dočkají).  A můžeme ještě doplnit – sionistická globální moc.
A když už jsem v úvodu vložila obrázek EU se srpem a kladivem na vrcholu a s názvem EU 4 all, tak ještě logo Trockého IV. internacionály rovněž se srpem, kladivem a čtyřkou k tomu:
V souhrnu ale na příkladu SSSR je jako nikde jinde možné vidět, že globalizace je možná, aniž by došlo jak k likvidaci národů, tak k likvidaci základních hodnot života. Nebyl snad SSSR zemí, kde každý národ měl právo na své tradice, řeč a kulturu? Nebyl snad SSSR zemí, kde fungovala jednotná měna, přesto nebylo nutné hranice jednotlivých států rušit? A nefungovalo to vše bez toho, aniž by národům byla vnucována politika multikulti, homo či jednotného náboženství?
Na náhledovém obrázku je Karel Marx, tak na závěr ještě Václav Havel s jeho pozdravem „V“ a Joan Baezovou a její písní „Jednou budem dál“
Tak tolik k tomu, o čem hovoří Pjakin, když obhajuje bolševismus a k tomu, o čem hovořil Havel a po něm představitelé EU a v souladu s nimi sluníčkáři typu Lukáše Matušky. A v souhrnu k tomu, proč je marxismus/trockismus žádoucí, zatímco stalinismus vadí a k tomu, proč je řeč Pjakina o bolševismu velmi aktuální nikoliv jen pro Rusko.
-Pozorovatelka-  28.8.2016
PS: Ještě poznámka ke KSČM – v Evropě existuje tzv. eurokomunismus, jinak Strana evropské levice (SEL). O členství se ucházela také KSČM, ta ale nakonec odmítla podepsat stranické stanovy (pro některé neshody s formulacemi ve Stanovách SEL, kritici tvrdí, že kvůli své obhajobě stalinismu, který SEL odmítá) a získala tak pouze status pozorovatele, což jí ovšem dává téměř stejná práva, jako řádným členům. Podle některých názorů se tímto ale KSČM přiklonila k podpoře starého sovětského modelu nepřijatelného pro současnou evropskou komunistickou levici. Zdroj zde
Do konce měsíce zbývají 3 dny a z potřebné částky na provo

No comments:

Post a Comment