„Pražská jar“ v zabudnutej roztržke
Dnes v 19:33 | afinabul | Bratia
Zdroje sú na konci, krátené, doplnené
"Keď si Židia uvedomili, že medzi nimi a sovietskym režimom došlo k otvorenej roztržke, stali sa súčasťou opozície, ktorá sa proti nemu stavala, ..."
Alexandr Isajevič Solženicyn
V předešlých dvou dílech (Operace Únor 48 a Operace Srpen 68) jste se zabýval tzv. izraelskou stopou v těchto klíčových okamžicích našich dějin. Nacházíte nějakou i v období Listopadu? A jak jste se vlastně k tomuto tématu dostal - zaměřil jste se na hledání izraelské stopy v těchto klíčových dějinných momentech, nebo tato stopa vyvstala nečekaně, jaksi mimochodem jako objev Vašeho bádání?
VČ: S izraelským faktorem Února jsem měl neskutečné problémy, ale díky nim se mi podařilo zjistit, jak a proč i dnes funguje cenzura. Lidé jako bývalý bojovník proti režimu Daniel Kroupa, dnes vedoucí katedry filozofie a politologie na Ústecké universitě, a tehdejší rektorka, dnes předsedkyně Statistického úřadu doc. Ritschelová, mi to názorně vysvětlili. Takže mi nebyla prodloužena smlouva - dodnes ale nemají na filosofické fakultě nikoho, který by tam přednášel sociologii. A to vše jen proto, že jsem se proti jejich rozhodnutí nevydat knihu, která už prošla řádnými recenzemi a jiným schvalováním ještě než se oni dostali do funkcí, bránil. Dnes jsem proto velmi opatrný ke všem výstupů Českého statistického úřadu. Aby ne, když tam šéfuje žena, která tak ráda cenzuruje. Zase jsem ale dostal možnost stát se nezávislým badatelem-důchodcem. Bez nich bych nejspíše - a samozřejmě bez vydavatelství Naše vojsko - nenapsal ani Srpen či Listopad. Nevím, proč jim ten izraelský faktor tolik vadil. Naše dějiny - zvláště ty poválečné - jsou propleteny nejen s izraelskými dějinami, ale samozřejmě i s těmi sovětskými i jinými. Kdybych ignoroval geopolitické faktory, tak bych psal o minulosti tak, jak dnes píší o minulosti v ÚSTR ČR (Ústavu pro studium totalitních režimů, pozn. red.) či v Ústavu soudobých dějin Akademie věd ČR. Asi bych si vybral nějaké marginální téma a prostě bych je doplnil archiváliemi. To je podstata jejich "kuchyně". Tak bych se ale nikdy nedostal k porozumění o tom, jaké byly souvislosti mezi šestidenní válkou na blízkém Východě v roce 1967 a okupací Československa o rok později, proč maršálové obelstili kremelské politbyro, ani bych nevěděl nic o Benešovi a jeho aktivitách v první třetině roku 1948, když se potřeboval zbavit "londýňanů" v tehdejší vládě, kteří by zase asi nepřipustili, aby československé zbraně byly použity proti britským vojákům v tehdejší Palestině v době, kdy tam OSN zakázalo vývoz zbraní a Československo patřilo dokonce k několika málo členským státům, které tuto blokádu měli jistit. Nebo o tom, že Hagana (podzemní židovská vojenská organizace, která působila na území Palestiny v době britského mandátu, pozn. red.), z níž se stal základ izraelské armády, hned od poloviny května 1948, kdy Izrael byl vyhlášen samostatným státem, provozovala v Žatci velkou leteckou základnu. Mluvit, ale hlavně psát, o těchto věcech i dnes není tzv. košér, ale bez nich vlastní historii neporozumíme. Izraelský faktor je něco jako naše dlouholeté trauma. Ten nevidíme, neslyšíme a nemluvíme o něm.
VČ: S izraelským faktorem Února jsem měl neskutečné problémy, ale díky nim se mi podařilo zjistit, jak a proč i dnes funguje cenzura. Lidé jako bývalý bojovník proti režimu Daniel Kroupa, dnes vedoucí katedry filozofie a politologie na Ústecké universitě, a tehdejší rektorka, dnes předsedkyně Statistického úřadu doc. Ritschelová, mi to názorně vysvětlili. Takže mi nebyla prodloužena smlouva - dodnes ale nemají na filosofické fakultě nikoho, který by tam přednášel sociologii. A to vše jen proto, že jsem se proti jejich rozhodnutí nevydat knihu, která už prošla řádnými recenzemi a jiným schvalováním ještě než se oni dostali do funkcí, bránil. Dnes jsem proto velmi opatrný ke všem výstupů Českého statistického úřadu. Aby ne, když tam šéfuje žena, která tak ráda cenzuruje. Zase jsem ale dostal možnost stát se nezávislým badatelem-důchodcem. Bez nich bych nejspíše - a samozřejmě bez vydavatelství Naše vojsko - nenapsal ani Srpen či Listopad. Nevím, proč jim ten izraelský faktor tolik vadil. Naše dějiny - zvláště ty poválečné - jsou propleteny nejen s izraelskými dějinami, ale samozřejmě i s těmi sovětskými i jinými. Kdybych ignoroval geopolitické faktory, tak bych psal o minulosti tak, jak dnes píší o minulosti v ÚSTR ČR (Ústavu pro studium totalitních režimů, pozn. red.) či v Ústavu soudobých dějin Akademie věd ČR. Asi bych si vybral nějaké marginální téma a prostě bych je doplnil archiváliemi. To je podstata jejich "kuchyně". Tak bych se ale nikdy nedostal k porozumění o tom, jaké byly souvislosti mezi šestidenní válkou na blízkém Východě v roce 1967 a okupací Československa o rok později, proč maršálové obelstili kremelské politbyro, ani bych nevěděl nic o Benešovi a jeho aktivitách v první třetině roku 1948, když se potřeboval zbavit "londýňanů" v tehdejší vládě, kteří by zase asi nepřipustili, aby československé zbraně byly použity proti britským vojákům v tehdejší Palestině v době, kdy tam OSN zakázalo vývoz zbraní a Československo patřilo dokonce k několika málo členským státům, které tuto blokádu měli jistit. Nebo o tom, že Hagana (podzemní židovská vojenská organizace, která působila na území Palestiny v době britského mandátu, pozn. red.), z níž se stal základ izraelské armády, hned od poloviny května 1948, kdy Izrael byl vyhlášen samostatným státem, provozovala v Žatci velkou leteckou základnu. Mluvit, ale hlavně psát, o těchto věcech i dnes není tzv. košér, ale bez nich vlastní historii neporozumíme. Izraelský faktor je něco jako naše dlouholeté trauma. Ten nevidíme, neslyšíme a nemluvíme o něm.
Můžete alespoň ve stručnosti naznačit podstatu "izraelské stopy" v událostech roku 1968?
VČ: Hlavní spouštěcí událostí osmašedesátého byla šestidenní válka na Blízkém východě. Ne proto, že se tam střetl Izrael s arabskými státy, ale kvůli tomu, že už v té době měl jaderné zbraně a Arabové měli od Sovětů slíbený jaderný deštník. Válka skončila, jak skončila, ale během jednoho měsíce od války Sověti doplnili výzbroj Arabů větším množstvím ještě lepších zbraní, než jaké a kolik jich měli před konfliktem, a dalo se čekat, že bude odveta. Maršálové, kteří tehdy vojsku veleli, se těchto lokálních konfliktů báli, věděli, co to znamenalo například na Kubě, kdy bylo blízko k jadernému konfliktu, který by zasáhl celý svět. Proto se začalo jednat o tom, co dělat, kdyby se k něčemu takovému schylovalo. Došli k závěru, že jediný způsob, jak tomu předejít, bylo nasměrovat pozornost na nějaké jiné cíle. Jako ideální cíl jim vyšlo Československo, kde se rozhodli simulovat existenci údajné kontrarevoluce tak, aby se Brežněv a další rozhodli jednat a místo Blízkého východu se zajímali o střední Evropu.
VČ: Hlavní spouštěcí událostí osmašedesátého byla šestidenní válka na Blízkém východě. Ne proto, že se tam střetl Izrael s arabskými státy, ale kvůli tomu, že už v té době měl jaderné zbraně a Arabové měli od Sovětů slíbený jaderný deštník. Válka skončila, jak skončila, ale během jednoho měsíce od války Sověti doplnili výzbroj Arabů větším množstvím ještě lepších zbraní, než jaké a kolik jich měli před konfliktem, a dalo se čekat, že bude odveta. Maršálové, kteří tehdy vojsku veleli, se těchto lokálních konfliktů báli, věděli, co to znamenalo například na Kubě, kdy bylo blízko k jadernému konfliktu, který by zasáhl celý svět. Proto se začalo jednat o tom, co dělat, kdyby se k něčemu takovému schylovalo. Došli k závěru, že jediný způsob, jak tomu předejít, bylo nasměrovat pozornost na nějaké jiné cíle. Jako ideální cíl jim vyšlo Československo, kde se rozhodli simulovat existenci údajné kontrarevoluce tak, aby se Brežněv a další rozhodli jednat a místo Blízkého východu se zajímali o střední Evropu.
https://abbartos.wordpress.com/2013/05/25/badatel-izraelsky-faktor-je-nase-dlouholete-trauma/
"Sionistická idea je už svojou podstatou absolútne lživá a reakčná"
V.I. Lenin.
Pod vplyvom dvadsaťročného usilovného vymývaniu mozgov, absencie reálnej vedeckej diskusie na tému "Prečo vôbec to dospelo tak ďaleko?", a neustálej heroizácie udalostí tých rokov, ktorých spomienku každoročne mediálne vyzdvihujú ako jeden z ideologických kultov súčasnej doby, začíname zabúdať, že pre analýzu akéhokoľvek historického problému je nevyhnutné sa aspoň pokúsiť vžiť sa do atmosféry, v ktorej nami dnes nemilosrdne kritizovaní či bezbreho vychvaľovaní historické aktéri prijímali svoje rozhodnutia a dospievali k svojim presvedčeniam. Musíme sa o to minimálne pokúsiť. Možno vtedy nájdeme pre tieto osudové udalosti aj schodnejšie vysvetlenie, než je čiernobiela fikcia "Veľkého zlého Ruska potláčajúceho malé slobodné Československo, pretože nie je Európou, ale ázijskou diktatúrou. Nedá sa im veriť aj najlepšie by bolo, keby ich, obzvlášť v svetle ich agresie na Ukrajine, NATO a demokratický Západ čo najskôr zmietli na smetisko dejín. Beztak tam patria, lebo sú to Untermenschovia".Pochopiteľne sa jedná, v danom prípade, o publicistickú grotesku, hoci kdesi v podbruší mám pocit, že som tým dnešným zadávateľom módnych trendov v politickej žurnalistike trafil do karát.
Napríklad, pražskí pamätníci si pamätajú, že v dobe, predchádzajúcej jari 1968, domácim a predovšetkým zahraničným turistom pražsí turistickí sprievodcovia neponúkali navštíviť Hradčany - centrum českej štátnosti, ale Josefov s jeho synagógou a domami stredovekých židovských boháčov. Namiesto exkurzie na vyšehradský národný cintorín s pochovanými velikánmi českých dejín sa všemožne nanucoval výlet k mohyle Franza Kafky. Súčasťou exkurzií sa stávali nie celonárodne významné pamiatky, pripomínajúce hrdinskú minulosť českého a slovenského národa, ale židovské múzeá s ich tajuplnou symbolikou.
Diali sa skutočne čudné veci. Sionisti prenikli do vydavateľstiev prakticky všetkých tlačových periodík. So súčasnou a odštartovanou v nádhernej koordinácii vlny defamačnej kampane v československej tlači sa začal tzv. "proces liberalizácie". Londýnsky sionistický žurnál toho času písal - "Pravdaže, Židia boli v avangarde československého hnutia za liberalizáciu".
V dokumente, prijatom na pléne reformovanej a "očistenej" KSČ na decemrovom pléne 1970, sa písalo:
"Značný vplyv na úsilie v boji proti socializmu v ČSSR vyvíjali sily, aktívne vystupujúce z pozícií sionizmu, ktorý je jedným z nástrojov svetového imperializmu a antikommunizmu."
Jeho príslušníci - Kriegel, Pelikán, Lustig, Goldstücker, Lim, Lebl, Winter a rada iných…"
Bývalý šéf sionistickej organizácie Bejtar a konzultant izraelského ministerstva obrany Vlado Kašpar sa stáva predsedom Zväzu českých spisovateľov. Následne získava aj miesto poslanca Národného Zhromaždenia, hoci ani nevystavoval kandidatúry v svojom obvode. O jeho existencii sa voliči dozvedeli až z novín. Goldstuecker, taktiež člen sionistickej organizácie, sa stal predsedom Zväzu spisovateľov, hoci v živote nenapísal ani jednu knihu. V ČSR sa všetky médiá zrazu ocitli v rukách sionistov a reakčníkov. Rádio si vzal na mušku Winter, TV - Pelikán. Plánovitá politická demoralizácia národa a burcovanie nespokojnosti. Nebolo to ťažké, lebo sionisti vo vláde (Kriegel) umelo vytvárali ekonomické ťažkosti, naočkovávali kozmopolitizmus na úkor podpory tradičného národného cítenia Čechov a Slovákov. Tradičná metóda sionistov - čím horšie, tým lepšie. Novinárov preverovali, aký majú vzťah k Izraelu a ak prejavovali odpor k izraelskej agresii v nedávnej šesťdňovej vojne a voči svetovému sionizmu všeobecne, tak ich vyhlasovali za antisemitov a vyhadzovali z práce. Nových novinárov si samozrejme s radosťou našli uprostred mládeže. Lustig si raz dokonca dovolil zjaviť sa na zjazde československých spisovateľov v uniforme izraelského dôstojníka, vyzývajúc ostatných nasledovať jeho príkladu a vstúpiť do radov izraelskej armády. Nikto sa pritom neodvážil kritizovať tento skutok, pretože sa báli obvinení v antisemitizme a s tým spojených komplikácií. Bol to istý test na morálnu odolnosť národa. Niečo podobné sa deje aj dnes. V podobe "boja proti extrémizmu a ruskej propagande", ktorý je zatiaľ len anonsovaný, ale ešte, chvalabohu, neuskutočňovaný.
Noviny v Tel Avive toho času písali : "Sionizmus a Izrael musia zohrať úlohu triesky v údernej pästi svetového komunistického hnutia, okolo ktorej sa čoskoro sformuje bolestivá hnisavá rana".
Tichá kontrarevolúcia. Jej scenár sa vypracovával v ďalekých od ČSR centier.
V máji 1968 Do Prahy pricestoval ako novinár informačnej agentúry USA sionistický koordinátor Bremberg. V redakcii novín "Literární listy" mu odovzdávajú vyčerpávajúcu informáciu o československej armáde a infraštruktúre, zozbieranú lokálnym sionistickým undergroundom. Zahraniční sionisti venovali na realizáciu podvratnej činnosti v Československu 400 mln dolárov. Na tieto peniaze bol vytvorený Klub 231 na čele s Brodským a iné antisocialistické organizácie. To všetko bolo o to jednoduchšie vykonať, že na politickej úrovni tieto "výstrelky" pokrýval (presne ako dneska Žitňanská toho sprejového frajera Lorenza) minister vnútra Pavel, ktorý, ak máme dôverovať neskoršiemu československému vyšetrovaniu (závery z neho boli neskôr zahrnuté do "Poučenia z krízového vývoja v spoločnosti"), bol agentom na výplatnej páske sionistov. Poslední mali v Československu skutočne blahoprajné podmienky.
Vydávajúc sa za presvedčených komunistov prenikli sionisti do partaje aj štátnej správy a vytesňovali odtiaľ skutočných proletárov a obsadzovali vysoké funkcie. Minister Hájek, ktorý mal väzby na sionistického avanturistu S. Wiesenthala, naliehal na obnovení diplomatických vzťahov s Izraelom.
Zástupca predsedy rady ministrov Ota Šík prebudovával československé hospodárstvo a chystal sa ho vrátiť do kapitalistických koľají.
Bývalý osobný lekár Čankajšeka Kriegel, sa stal členom Politbyra KSČ.
Podporoval ich revizionista Smrkovský. Vyzýval k ukončeniu antisemitizmu v ČSR, ktorého vtedy vlastne ani nebolo, čo v skutočnosti znamená zastavenie akýchkoľvek úsilí v boji so sionizmom. Všetci chceli prinavrátiť ČSR do Európy kapitalistickej sústavy najkratšou cestou. Vynára sa analóg so sovietkym obdobím NEP-u. Nie nadarmo zaslúžili starí komunisti, veteráni SNP a skúsení diplomati hovorili, že nové československé vedenie privedie krajinu do vážnych problémov. Málokto si pamätá, že v opojení jari a leta 1968 boli dokonca otvorené a plne priechodné hranice s NSR. Správy sovietskej "Pravdy" o nájdených skladoch s americkými zbraňami pozdĺž západnej hranice ČSR teda zrejme nebudú len tak vycucané z prsta. Elementárne pravidlo žurnalistiky hlási, že všetko, čo je napísané v oficiálnom médiu, by spravidla malo zodpovedať pravde. Otázku, do akej miery, resp. či je pravda, obsiahnutá v oficiálnych vyhláseniach tej-ktorej štátnej informačnej agentúry, pravdivá čiastočne, prenechajme médioznalcom. Každopádne, jednanie týchto "reformátorov" mohlo mať fatálne výsledky v napätej bezpečnostno-politickej situácii, ktorá vtedy panovala na kontinente. Nie náhodou takí "prominenti" ako Goldstuecker nakoniec boli nútení republiku opustiť, lebo sa oprávnene báli "repercussions" za ich prečiny od novej normalizačnej moci. Veď vytvárali pôdu pre III. svetovú vojnu. Goldstuecker a Kašpar utiekli do cudziny v autách s cudzoštátnou ŠPZ. Skutoční a v svojej pravde presvedčení vlastenci tak nerobia. Viď Gustáv Husák, ktorý si práve od týchto krypto-sionistov v radoch československej partaje i štátnej správy v živote vytrpel veľa príkorí. Veď v skutočnosti replika starého cholerika z "Pělíšek" o tom, že v 68-m začali o demokracii roztrubovať tí istí, ktorí v päťdesiatych rokoch posielali na lavicu obžalovaných obete vykonštruovaných politických monsterprocesov, má niečo do seba. Je nanajvýš pravdepodobné, a niektoré výskumy ruských historikov, špecializujúcich sa na doménu súbojov tajných služieb, to naznačujú - že v prípade monsterprocesov v skutočnosti išlo o dielčie víťazstvo v globálnej hre o moc, peniaze a informáciu medzi sovietskou a západnými rozviedkami. Pomocou sionistickej agentúry v československých vládnych a straníckych orgánoch sa západným rozviedkam podarilo "podhodiť" Sovietom kompromitujúcu dezinformáciu, ktorej však Sovieti uverili, výsledkom čoho sa stali procesy s "buržoáznymi nacionalistami" a "titoistami". Akonáhle sa rozbehne podobná čistka, snažia sa jej iniciátori, presne ako v sovietskej čistke roku 1937, postihovať predovšetkým schopných a perspektívnych ľudí. Takých, ktorí majú silu a charakter. Husák sa k ničomu nepriznal, a vydržal väzenie. Prevzal zodpovednosť za osud krajiny, kedy vykonávanie jeho funkcie muselo byť bezpodmienečne posudzované ako kolaborácia, a on to vedel. Ale prevzal zodpovednosť, a za to mu patrí osobitá česť a chvála. Naviac, práve v "normalizačnej" ČSR nakoniec Slováci dostali všetky tie práva a právomoci, ktoré im boli prisľúbené ešte Pittsburgskou deklaráciou.
No comments:
Post a Comment