Showing posts with label Czechoslovakia. Show all posts

Saturday, August 22, 2020

Occupation of Czechoslovakia 1968

21 августа 1968 года: День, когда Аннушка разлила

21 августа 1968 года: День, когда Аннушка разлила масло

Горящие советские танки в Праге 21 августа 1968 года

21 августа 1968 года неспровоцированно и без объявления войны вооруженные силы Советского Союза, ГДР, Польши и Болгарии начали вторжение на территорию Чехословацкой Социалистической республики. Вероятно, впервые в истории несколько стран напали на своего союзника. Причины были, в основном, идеологическими - тогдашнее пражское руководство повело политику "социализма с человеческим лицом", суть которой была в том, что социализм можно строить без репрессий и подавления инакомыслия. Такое в тогдашнем "Советском Блоке" не прощалось.

На территорию страны было введено 170 тысяч советских военнослужащих, 40 тысяч польских, 15 тысяч солдат ННА ГДР, 12.5 тысяч венгров и примерно 3 тыс. болгар. В резерве находилось еще четверть миллиона военнослужащих пяти армий ОВД. Границу пересекло 5000 танков и десятки тысяч единиц другой боевой техники.

Операция проводилась молниеносно, руководство страны было арестовано уже через 2.5 часа после начала вторжения, успев, впрочем, дать приказ чехословацким военным не оказывать сопротивления. Тем не менее, отдельные группы военных и гражданских лиц оказывали сопротивление оккупантам, еще большими были потери от небоевых причин. Всего погибло 96 советских солдат, 10 польских, 4 венгерских и два болгарина. Потери военнослужащих Чехословацкой армии и мирного населения точно неизвестны. Подтверждены только 58 жертв первого дня вторжения в Праге и 137 всего по всей территории страны.

Прямая оккупация Чехословакии закончилась 11 сентября 1968 года, когда части СА покинули крупные города. Часть из них была выведена на территорию Советского Союза, часть расположилась на базах, сформировав со временем Центральную группу войск. Части других стран ОВД были выведены полностью.

Оккупация Чехословакии вызвала единодушное осуждение в мире. Против нее высказались даже некоторые социалистические страны - Румыния, Албания, Китай и Югославия. И дело было даже не в том, что нападение на союзника в мирное время совершенно противоестественно, а еще и в том, что тогдашнему мировому сообществу было с чем сравнивать Операцию "Дунай".

Основной истребитель ВВС Франции конца 1960-х Dassault Mirage II на фоне стратегического бомбардировщика Mirage IV
Мираж IV - был единственным, но крайне эффективным средством доставки атомного оружия Франции до 1971 года, когда на вооружении были приняты баллистические ракеты наземного и подводного базирования.

9 сентября 1965 года президент Франции Шарль Де Голль объявил, что объединенное командование НАТО должно покинуть Париж не позднее 1966 года. В декабре 1966 года оно было полностью переведено в Брюссель. Вывод 11 военных баз НАТО из Франции был закончен 16 октября 1967 года. Таким образом, Франция полностью вышла из военных структур Североатлантического Альянса, таким образом в полной мере восстановив свой суверенитет над территорией страны. Однако, Франция осталась в политических структурах блока и сохранила оккупационные силы на территории ФРГ. Также Де Голль подтвердил союзнические обязательства Франции на случай прямого конфликта с ОВД. Единственной чувствительной реакцией США на действия Франции стал запрет на поставку в страну новейшего суперкомпьютера Control Data Corporation CDC 6600, закупленного французами для своей ядерной программы. Его, впрочем, потом по тихому все равно привезли. Ни о какой оккупации Франции речь, понятно, даже не шла.

Иногда утверждается, что сдержанная реакция НАТО на выход Франции была связана с тем, что как раз в 1966 году французы получили современные средства доставки собственного ядерного оружия - стратегические бомбардировщики Mirage IV (всего было построено 66 штук), способных со сверхзвуковой скоростью без дозаправки достичь Москвы с 70-килотонной атомной бомбой AN-22 на борту. Возможно... Тем не менее, Де Голль никому "миражами" не угрожал, а всего лишь аргументировал свою политику тем, что при наличии подобного оружия ядерный зонтик Дяди Сэма и вызванные им ограничения суверенитета Франции больше не нужны. То есть, вопрос был переведен в чисто техническую плоскость.

Второй момент, вызвавший у европейцев ощущение ледяного душа был в том, что после свержения Никиты Хрущева, новая советская администрация активно взялась за повышение жизненного уровня собственного населения в масштабах, ранее в СССР и близко невиданных, чем резко улучшила имидж страны в глазах иностранцев. Дошло до того, что в 1967 году в СССР начались трансляции конкурса "Евровидение", ведущая которого Эрика Вааль также впервые приветствовала участников еще и на русском языке. Советский Союз в те годы начали постепенно воспринимать как "одного из нас" и тут такое.

Операция "Дунай" неожиданно стала эпической рекламной акцией советского зеркального фотоаппарата "Зенит-Е", производство которого было налажено в Красногорске в 1966 году. Дело в том, что самые выгодные снимки советских танков в Праге были сделаны именно такими камерами.

Понятно, что то, что оккупация не привела к масштабному конфликту, а участники протестов и руководство страны практически не подверглись репрессиям, постепенно снизило градус отторжения Советского Блока, а уж война во Вьетнами и начавшаяся политика Разрядки вообще отодвинули чехословацкие проблемы на задний план, но "осадочек остался", причем, такой, что до сих пор портит отношения России и стран Восточной Европы, хотя, как раз русские то к той истории отношения почти не имеют - 90% руководства операцией "Дунай" на всех уровнях были украинцами.

p.s. Главный курьез событий августа 1968 года - из за того, что большинство фотографий, сделанных чехами в Праге в те дни были сняты на советские зеркальные фотокамеры "Зенит-Е", Запад внезапно узнал о том, что в Советском Союзе выпускаются недорогие фотоаппараты, позволяющие снимать очень и очень качественные снимки, что обеспечило прорыв продукции Красногорского завода на мировые рынки. Экспорт фотоаппаратов в страны, в основном, третьего мира (но не только) продолжался практически до закрытия производства бытовой фототехники в нулевые.

Saturday, February 1, 2020

Milada Horáková

o Miladě Horákové

Neprůhledná Milada Horáková aneb Osud vyzvědačky

Jan Berwid-Buquoy

16. 03. 2014

https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=401036

Jan Berwid-Buquoy narozen jako Jan Kopecký 26.března 1946 v Praze. Je český a německý politolog a historik a je i prezidentem Českého institutu Mezinárodního setkání

Pro nedostatek skutečných hrdinů, mají malé národy někdy sklony k tomu si své „hrdiny“ vyrábět mystifikacemi osobností, které při bližším zkoumání ve skutečnosti mravně ani morálně neobstojí.

Je důležité si ujasnit logické premisy: Kdyby komunisté Horákovou nepopravili, svět by se o ní nikdy nic nedozvěděl. Zůstala by naprosto neznámou podivínskou feministkou. Ničím nevynikala. Její život byl navíc často protikladný a neprůhledný. Je nutné si bez předsudků přiznat: Horáková byla politickou nulou a zcela nešikovnou, amaterskou vyzvědačkou...

(Josef Urválek (1910 - 1979), prokurátor a soudce. Justiční vrah, který měl 1945 - 1952 na svědomí desítky poprav katolíků, socialistů a nakonec i komunistů... )

O Miladě Horákové bylo napsáno mnoho polopravdivých legend. Je velmi těžké dopátrat se toho, co je pravda a co ona sama o sobě úmyslně rozšiřovala, aby zahladila stopy… Po známém výroku prezidenta Beneše v roce 1937: „Raději Hitler než Habsburk!“, se Horáková stává obdivovatelkou „německého národního socialismu“. Fascinuje jí Hitlerova schopnost vyhladit nezaměstnanost a obrovský podíl žen v institucích nacistického Německa. Ovšem, po vzniku Protektorátu Čechy a Morava její nadšení opadá. Neúprosně zjišťuje: To, co bylo dovoleno německým ženám v říši, neplatí pro okupované oblasti Evropy …

Jako jednatelka Ženské národní rady (ŽNR) začíná opět rebelovat. Nastává totiž jakýsi paradox: Židé a české ženy se nesměli stát členy některých nacistických organizací. Hlavně se jednalo o Národní souručenství a Vlajku. To Horákovou připravuje o klidný spánek: Postavit Češku na úroveň Žida!? To je pro ni neslýchaná drzost!

Apeluje na K. H. Franka a Emanuela Moravce. Není to nic platné. Předsedkyně ŽNR, Františka Plamínková, jí nepodporuje - bojí se. Po válce byla ŽNR vydávaná oficiální historiografií jako buňka protinacistického odporu. Šlo o pro masového občana upravenou legendu neodpovídající historické skutečnosti.

ŽNR byla legální organizací protektorátu, odpovídající nacistické osvětě. Její předsedkyní byla Plamínková (též zvaná „strašpytel“) a jednatelkou Horáková (nacisté jí vedli pod krycími jmény „Králová“ a „Pěkná“). Hlavní pracovní náplní předsedkyně ŽNR nebyl údajný “odboj“, nýbrž nicnedělání a to bez výjimky. Všiml si toho i nacistický protektorátní tisk. „Národní politika“ ze dne 07. 02. 1942 píše:

„Protože Ženská národní rada už tři roky mlčí, soudíme, že si její předsedkyně neví rady, co má dělat… není ovšem námitek proti tomu, aby se takové osobnosti uchýlili do soukromí a postoupili svá místa lidem mladším, schopnějším a pro nové poměry vhodnějším. Jsme přece lidští a v takových případech přejeme těmto lidem spokojené stáří a klidný odpočinek.“

Plamínková neměla ráda Heydricha, neboť onen bezohledný nacistický pohlavár a kariérista na ní vyžadoval konečně nějakou činnost. Proto schvalovala atentát na zastupujícího protektora a byla za to 30. 06. 1942 popravena. Zde však šlo o nedorozumění. Plamínková neschvalovala atentát jako takový (k tomu by se neodvážila), nýbrž si slibovala od tohoto aktu, že nástupcem nebožtíka se stane K. H. Frank, se kterým, ve svém libovém „nicnedělání“, výborně vycházela. Mýlila se však. Nástupcem se stal Kurt Daluege. Ten žádal angažmá ve prospěch Protektorátu Čechy a Morava.

Milada Horáková ovšem ruce v klín neskládala. Bojovala houževnatě o to, aby umožnila českým ženám členství v nacistických organizacích protektorátu.

Zatímco jí K. H. Frank celkem s úspěchem ignoroval a vyhazoval, zavěsila se na Emanuela Moravce. Tam se to zdálo být průchodnější. Scházela se s ním ve vládním baru „Boccaccio“ v Grand Hotelu Steiner:

„Milada Horáková byla bisexuální a více než muži jí zásadně zajímaly ženy. Hlavně mladé dívky. Lída Baarová v jednom rozhovoru pro Rozhlas Svobodná Evropa, 1970 ve Vídni prohlásila: 'Ano, byla lesbická. Do 'Boccaccia' chodila, ale poměr měla pouze s mladou ženou ministra Moravce, Jolandou Moravcovou. S ním nikdy. Jednoho dne se obě o něčem pohádaly. Jolana byla důvěrnou agentkou Gestapa. Výsledek byl ten, že Miladu za něco udala. V srpnu 1940 Gestapo zatklo celou rodinu Horáků a odvezli je do Pankrácké věznice…’ „. („Bar 'Boccaccio' - České milenky nacistických pohlavárů 1938 - 45“, blog iDnes.cz, 11. 07. 2011).

Zde se Lída Baarová poněkud mýlí. Gestapo nezatklo „celou rodinu Horáků“, nýbrž pouze Miladu a jejího manžela. Okolnosti „zatčení“ jsou přesto obestřeny záhadou. Prý k tomu došlo ve čtvrtek 02. 08. 1940 v 10:00 hod. v Horním Bradle u Nasavrk, okr. Pardubice. Důvod „zatčení“ měla být pracovní činnost Horákové v ŽNR. Jinak se neuvádí nic konkrétního. Ovšem ve čtvrtek v 10:00 hod. by se měl manžel Bohuslav nacházet v zaměstnání a Milada v kanceláři ŽNR a ne někde na nějaké pustině u Nasavrk…

Spíš než na „zatčení“ vypadá komplot na konspirativní schůzku. V Nasavrkách se nachází zámek. V té době patřil Josefu Trautmannsdorfovi a sloužil jako místo setkávání důstojníků německé Státní bezpečnosti SD (Sicherheitsdienst). Spolupracovníkem Gestapa nebo Abwehru mohl být kdejaký hlupák, ovšem zahraniční spolupracovníci pro SD byli vybíráni velmi opatrně a to z obzvlášť spolehlivých kruhů…

Projevila snad SD o manžele Horákovi zájem a pozvala je do Nasavrk na konspirativní schůzku? Okolnosti by tomu nasvědčovaly.

Posléze dochází pro normálního vězně k neobvyklým postupům. V letech 1940 - 1942 je Horáková “vězněna“ na Pankráci a Karlově náměstí “současně“ - podle potřeby pendluje sem a tam. Sdílí cely se skutečnými odbojáři a ty po čase opouští, aby se opět do nich vracela. Něco takového se praktikuje pouze za účelem zpravodajské činnosti…

Pobyt jejího manžela a důvod jeho „zatčení“ nelze zjistit. Každopádně v uvedeném časovém úseku nebyli oba z ničeho obžalováni a nikdy nestanuli před soudem. To byla tehdejší praxe v nacistické justici a exekutivě velmi neobvyklá.

V roce 1942, po atentátu na Heydricha se opět oba společně, náhle objevují v terezínské Malé pevnosti, kam byli jinak hromadně dopravováni protinacističtí odbojáři. Manželé Horákovi získávají dvě samostatné cely hned vedle sebe ve vězeňském traktu pro prominentní vězně. Ostatně, Bohuslav tam nebydlí a má svojí vlastní garsoniéru mimo koncentrační tábor…

Milada, údajná “vězeňkyně“, získává v malé pevnosti vedoucí zaměstnání jakési „provozářky“. Je kompetentní pro rozdělování potravin a léků. Navíc kontroluje provoz gastronomie a nemocničního zařízení. Může se neomezeně pohybovat po táboře, opouštět ho a zase se vracet. O její chrup se stará zubař, jinak kompetentní pouze pro Wehrmacht a jednotky SS. Někdy přespává mimo - v bytě svého manžela. Do svojí cely v malé pevnosti si čas od času vodí dámské návštěvy. Věra Vacková vzpomíná:

„Miládce jsem musela vždy dát, a hlavně zazpívat, pokud k tomu byla příležitost… A pak po dozpívání jsme vždycky zůstávaly v objetí dlouho a beze slov. Bylo mi 18 a Miládce 42.“

Věra Vacková pokračuje: „Dr. Sailer se pohyboval prakticky po pevnosti neomezeně… chodil s různými léky, které měl… i ze zásob SS-lazaretu; s dobrým čajem zásoboval pravidelně Miládku i protityfovými tabletami, jimiž jsme byly všechny pak vybaveny…“

Zpravodajský důstojník si nyní musí položit otázku: Čím si ona „vězeňkyně“ koncentračního tábora vydobyla tak obrovskou důvěru nacistické státní bezpečnosti SD, že má přístup k lékařským zásobám příslušníků SS, fasuje od nich léky a podle vlastního uvážení je rozdává vězňům? Podle jaké logiky se lékař Wehrmachtu a SS stará o její zdraví? Jak je to možné, že “vězeňkyně“ podezřelá z “velezrady“ rozhoduje o rozdělování potravin a gastronomické zásobování pro vězně celého tábora? Tady něco nesouhlasí!

Ostatně, vězňové z Terezína vypovídající po válce a svých kontaktech s “JUDr. Horákovou“ v prostorách koncentráku, sotva mluví pravdu, protože dotyčná osoba tam figurovala pod krycími jmény “Milada Králová“ a “Milada Pěkná“ a toto nekompromisně dodržovala. Nemohli tedy logicky vědět, že mluví s JUDr. Horákovou.

V letech 1940 - 1944 nedošlo pro manželé Horákovi k žádnému obžalování, což je krajně neprůhledné. Navíc se to dělo v době, kdy jinak nacisté s odsouzením spěchali a vynášely i rozsudky během 24 hodin. I kdyby byla Horáková zatčena za svou (ne)práci v ŽNR - jak vždy později sama tvrdila, proč se u toho pořád plete její manžel a „sedí za mřížemi“ vedle ní, ačkoli prokazatelně za nic nemůže!?

Tak se též stalo, když je v létě 1944 oba odvezli do Drážďan k trestnímu soudu. Častá oficiální tvrzení, že ona byla odsouzena k trestu smrti, který nebyl vykonán, a on dostal 25 let těžkého žaláře, jsou absolutním nesmyslem.

Rozsudek zněl pro Miladu 8 let s tzv. “vycházkovým režimem“ (to znamená, že ve vězení pouze přespávala) a její manžel 4 roky “domácího vězení“, přičemž mu byly započteny léta 1940 - 1944 jako „vazební“, takže měl zaražené vycházky pouze na cca 14 dní a poté byl na svobodě… Skutková podstata pro oba zněla „pokus o zradu“. Jak a kde se měli o tu tzv. “zradu“ pokoušet, není v rozsudku uvedeno (ale to byla pouze konspirativní taktika pro budoucnost a jejich další činnost).

Podle mého názoru o žádný klasický soudní rozsudek nešlo. Německá SD zřejmě potřebovala manželé Horákovi na rychlo „uklidit“. Patrně v Terezíně hrozilo nebezpečí nějakého prozrazení. Jejich transport do říše jim zaručoval bezpečí a rozsudek trestního soudu jim dodal alibi “politických vězňů“.

Oba zůstali v Bavorsku. Bohuslav si odpykával “trest“ v Ebrachu v klášteře cisterciáků s přilehlým kostelem. Tento objekt zčásti sloužil od roku 1851 jako domácí vězení pro neposlušné mnichy. Miladu umístili do prominentní ženské věznice v Aichachu: cely s ústředním topením a sprchami. Možnost stravování mimo oblast věznice byla zaručena.

Oficiální nesmysly: Bohuslav Horák se prý zúčastnil “pochodu smrti“. Nic takového se v Ebrachu nekonalo. 22. 04. 1945 osvobodili Ebrach a Aichach Američané. Milada se vrátila do Prahy až 20. 05. 1945 a Bohuslav dokonce o dva dny později. Záhadou zůstává, kde tak dlouho byli a proč s návratem otáleli. Vyčkávací taktika? Obavy z prozrazení?

Po válce vydávala Milada své jizvy na těle za následky “nacistického mučení“ (oficiální historiografie tuto verzi převzala). Po její popravě 1950, byly jizvy vydávány za následky “komunistického mučení“.

Všechna vzniklá poranění byla ve skutečnosti pozůstatkem těžkého onemocnění spálou z roku 1923. Ona zákeřná nemoc jí málem připravila o život. Celé tělo zachvátila mokvavá vyrážka a to i konečky prstů. Pacientka nakonec přežila, ale jizvy zůstaly.

Poranění na prstech deklarovala Horáková coby “vrážení jehel pod nehty“. Na základě její výpovědi před lidovým soudem za to dostal údajný pachatel, komisař Erich Pfitsch (kriminální asistent v referátu II BM), trest smrti. Oběsili ho v Praze 03. 05. 1947.

Jak to bylo ve skutečnosti s “mučením“ Milady Horákové? Archivní prameny nám jednoznačně dokazují: nikdo z nacistů, ani komunistů na ní jaktěživ nesáhl…

Na základě její výpovědi byli po válce popraveni tito nacisté: K. H. Frank (oběšen v Praze 1946), dále dozorci Malé pevnosti v Terezíně: Heinrich Jöckel a Wilhelm Schmidt (oběšeni v Litoměřicích 1946), Hans Lewinski (oběšen v Praze 1947) a Albert Neubauer (oběšen v Praze 1948).

Následkem její přímluvy a výpovědi “o slušném zacházení s vězni“ si zachránili život její nejbližší spolupracovníci a to esesáčtí dozorci: SS-Rottenführer Theodor Hohaus (vedoucí skladu - kompetentní pro výdej potravin a léků), tak jako SS-Scharführer Josef Sternkopf (vedoucí dílen - kompetentní k používání gastronomických a lékařských zařízení). Byli soudem zproštěni viny osvobozujícími rozsudky.

Údajná “vězeňkyně“ s těmito dvěma esesáky v Terezíně denně úzce spolupracovala a rovněž potřebovala jejich výpovědí o jejím vlastním „charitativním a příkladném chování“ vůči vězňům při rozdělování potravin a léků. Oba jí to ochotně a nezištně potvrzovali.

Facit: Milada Horáková měla neobyčejné nadání zahlazovat své vlastní stopy…

Milada Horáková rozhodně nebyla obětí komunistického režimu, ALE už za okupace pracovala proti proti ČSR a českému národu, kolaborovala ve prospěch Německa a nacistických pohlavárů a organizací. A v této protistátní vlastizrádné činnosti pokračovala i po ukončení 2. sv. války v novém československém státu až do doby svého oprávněného zatčení. Byla právem vězněna, odsouzena a následně popravena.

S vlastizrádcem nelze nakládat jinak !!!

Horáková byla nejen mazaná a vytrvalá v té činnosti,

ale byla především zapálená a zákeřná!

A i vlastizrádci současné doby (a mezi našimi státníky a politiky jich je nemálo), by měli být zatýkáni, souzeni a odsouzeni, měli by nést za svá jednání a úmyslná vlastizrádná rozhodnutí poškozující naši zemi a náš lid plnou zodpovědnost a své tresty si řádně odpykat, být zbaveni svých postů, nezákonně nabytých majetků všeho druhu včetně financí.

Neprůhledná Milada Horáková aneb Osud vyzvědačky

16. 03. 2014 10:44:03

Josef Urválek (1910 - 1979), prokurátor a soudce. Justiční vrah, který měl 1945 - 1952 na svědomí desítky poprav katolíků, socialistů a nakonec i komunistů...

Iracionální popravou Horákové chtěli komunisté vytvořit odstrašující příklad. Ve své ideologické tuposti však dosáhli pravého opaku. Z průměrné a ničím nezajímavé, socialistické fanatičky, vybudovali celosvětovou politickou kapacitu. Ještě navíc z ní nechtěně vymodelovali „hrdinku“ a tím jí postavili věčný pomník.
Kdyby na Horákovou, podobně jako v případě spoluobviněných (Fráňa Zemínová a Antonie Kleinerová), uvalila KSČ „pouze“ dlohodobé tresty, upadla by tato nešikovná vyzvědačka v naprosté zapomenutí. Na to ovšem Klement Gottwald a jeho moskevští poradci, i přes úporné přemýšlení, nějak nemohli přijít.
Ideologická chudoba systému zvaný marxismus-leninismus, pronikla tehdy do všech sfér lidské společnosti ČSR a páchala tam gigantické škody svojí stupidní kontraproduktivností a to i proti samotné KSČ. Jednoho dne začali komunisté zavírat a věšet sami sebe...
Ona skutečnost v žádném případě nerušila Miladu Horákovou, aby s komunisty od konce války úzce a pilně nespolupracovala. Její manžel Bohuslav Horák do KSČ dokonce vstoupil. Později s tím měl v USA popotahování. FBI ho chtěla nechat zavřít. Vymlouval se na to, že pouze podal žádost o vstup, která ještě nebyla schválena. FBI mu to uvěřila.
Hned po návratu z Německa (20.05. 1945) zařídila komunistka JUDr. Zdeňka Patschová pro manželé Horákovi bydlení v prostorné vile, Praha-Smíchov, Zapova 3. Ona členka a později poslankyně za KSČ byla velice vlivnou soudkyní. Manžel Horákové o ní vypovídá:

„Před únorovým pučem vynakládali komunisté mnoho úsilí, aby Miladu získali...Nejvíce se o Miladino politické obrácení starala Miladina přítelkyně z Rady žen a pozdější komunistická poslankyně JUDr. Patschová, která k nám horlivě docházela a vysedávala dlouho do noci.“

V roce 1946 se Horáková stává za ČSNS poslankyní parlamentu. Kontakty s Patschovou jsou časté a intenzivní. Dalo by se říci, že ona soudkyně je jakýmsi “řídícím důstojníkem“ nové poslankyně.
Spolupráce s KSČ funguje výborně: poslankyně za ČSNS hlasuje v parlamentě ve všem s komunisty, nikdy proti nim a dokonce se ani nezdržuje hlasování ve věci komunistických poslaneckých návrhů. Zakládá “Svaz přátel SSSR“ (později “Svaz československo-sovětského přátelství“) a stává se jeho místopředsedkyní. Stalinští bolševici v Kremlu jsou nadšeni a zvou jí v říjnu 1946 do Moskvy. Tam jí ubytovali v nejluxusnějším moskevském hotelu “National“ a vedli s ní dlouhé rozhovory o kterých není veden žádný záznam. Ona sice o jejich obsahu nikde nemluvila, ale pochybuji o tom, že při takovýchto konverzacích by nebyla přítomna sovětská zpravodajská služba GRU, kompetentní pro získávání zahraničních spolupracovníků.
Podle svědectví spoluvězeňkyně Boženy Hostičkové se zatčená Horáková prý tehdy obávala, aby nebyla odtransportována do SSSR. To byla totiž běžná praxe sovětské KGB v případě zpravodajských spolupracovníků v satelitních státech, kteří se neosvědčili.
Každopádně si od své návštěvy v Moskvě mnohé slibovala. A tak 12.12. 1946 zveřejnila poslankyně článek k výročí československo-sovětské smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Nazvala ho “Dějinné jubileum“. Jde o elaborát transparentního patolízalství moskevským stalinistům ve kterém mimo jiné i připomíná, že máme samozřejmou povinnost neodpoutávat se od Východu, od SSSR. Komunisté jsou s ní velice spokojeni a Horáková hýčká ty nejvyšší politické ambice. Počítá s absolutní podporou Moskvy. Její spolustraník JUDr. Miroslav Kopecký (později odsouzen na 15 let) vzpomíná:

„V jednom rozhovoru jí Patschová sdělila, že Slánský ji děkuje za pravidelné sledování zdravotního stavu prezidenta Beneše při návštěvách u Hany Benešové a ptá se jí jak si představuje svojí politickou budoucnost. Bez jakýchkoli okolků odpověděla Patschové, že chce být ministryní zahraničí...“

Milada Horáková tedy moc skromná nebyla. Na druhé straně při jejím vzdělání, zahraničních zkušenostech, znalosti jazyků - němčina, francouzština, angličtina a ruština, byla pro tuto pozici daleko lépe kvalifikována než opilec Jan Masaryk. Patrně počítala s podporou Moskvy na jejíž nátlak by KSČ přinutila Masaryka, aby odstoupil. Byla to poněkud naivní představa, neboť Masaryk se ani později k demisi nekomunistických ministrů nepřidal a v úřadě zůstal. Svojí věrnost ke komunistické vládě zdůraznil známým výrokem: “S touto vládou si rád zavládnu!“
Nastaly i jiné zádrhely. Patschová, coby „řídící důstojník“ Horákové, věděla, že tak klíčové ministerstvo jako je ministerstvo zahraničí musí být v budoucnu v rukách komunistů. Její mandantka ovšem komunistkou nebyla. To by znamenalo složit poslanecký mandát, vystoupit s ČSNS a vstoupit do KSČ. Takováto praxe byla v té době bohužel masováa zcela běžná. Karel Kaplan (M. Horáková a spol.) o tom píše:

“Hledej však opozici, nikdo v této republice nechce do opozice...komunistické vedení rozhodlo, že nekomunisické strany, kromě sociální demokracii, zůstanou, protože jsou poslušné a uznávají vedoucí roli KSČ...v komunisickém ústředí zaregistrovali 856 657 nových členů, z nichž bylo 115 100 národních socialistů, 25 300 lidovců, 113 500 sociálních demokratů a 197 000 nových členů na Slovensku.“

Kdyby Horáková přestoupila do KSČ, patřila by k oněm 115 100 národním socialistům, kteří tak učinili před ní. Hrůzostrašná statistika! Tzv. „tajní členové KSČ“ nejsou v uvedených číslech registrovány.
Nejlépe by bylo, kdyby se poslankyně pro začátek stala právě „tajným členem KSČ“. Na tom se evidentně začalo pracovat, ale nebylo to vůbec jednoduché, protože v cestě stál nesouhlas mocenského ženského monopolu Anežky Hodinové-Spurné která evidentně Horákovou v KSČ mít nechtěla. Obávala se silné konkurence. Bývalý ministr školství a kultury Čestmír Císař (1963 - 1965) o Hodinové-Spurné prohlásil:

„Nemyslím si, že by se jí okolí bálo proto, že za ní stál Molotov, ale proto, že do všeho strkala nos a její nápady byly tak bláznivé, až vyvolávaly hrůzu. Byla to šílená tetka.“

Dne 10.03. 1948 skáče Jan Masaryk z okna a na místě umírá. Jakmile se to Horáková dovídá, ještě ten samý den ve 14:00 hod. skládá poslanecký mandát (bez jakéhokoli zdůvodnění) a podle JUDr. Kopeckého doufá, že bude jmenována ministryní zahraničí, jak jí původně naznačovala JUDr. Patschová...
Místo toho nastává obrovské zklamání a existenční propad: Moskva jí zradila a nehodlá pro ní nic udělat. Hodinová-Spurná jí v KSČ nechce. Nakonec je delegována na podřadné místo úřednice školského referátu pražského národního výboru. Ministrem zahraničí se stává komunista Vlado Clementis (později 1951 zatčen a 1952 popraven). Odvrací se od ní i JUDr. Patschová...
Tajná zákulisní jednání Horákové s KSČ k ničemu nevedou (SÚA, fond 100/1, sv. 21 a další, důvěrné zprávy - AFMV a.j. krycí jméno „B“):

“B. mi sdělila, že nedávno měla jednání se s. Krosnařem, že před ní u s. Krosnaře byla Milada Horáková, s kterou Krosnař déle než hodinu jednal. B. nás vehementně varuje před tím, abychom Horákovou rehabilitovali a předpokládá, že u s. Krosnaře Horáková právě v této věci jednala.“

I kdyby soudruh Krosnař pro Horákovou apeloval jak chtěl, když si soudružka Hodinová-Spurná postavila hlavu, že Horáková do KSČ přijata nebude, tak je tento postoj povýšen na úroveň zákona. Ministrem zahraničí bude komunista Clementis a ne nějaký přeběhlík z ČSNS i kdyby byl sebeinteligentnější a na výsost v zahraničních otázkách nadmíru kompetentní!
Horáková to tak nenechá - s teplým místečkem úřednice školského referátu v Masné ul. 18, se nesmíří, i kdyby měla vyvolat „třetí světovou válku“. U soudu se s tím netají:

„Ve svých koncepcích jsme počítali s válkou...jsem si vědoma toho, že v případě války by byla zasáhnutá i Praha, s tím se ovšem musí počítat.“
Prokurátor: “Počitali jste s válkou i s atomovou bombou?“
Horáková: “Ano.“
Prokurátor: “Děkuji, to stačí.“

Jinými slovy: Buďto mi komunisti zajistí pracovní místo odpovídající mým schopnostem nebo nechám Československo vygumovat z mapy světa!
Zde udělaly vyšetřující orgány, prokuratura i Nejvyšší soud zásadní chybu. Kdyby Horákovou a spol. po výše uvedené výpovědi místo na pankrácké popraviště, odvezli do blázince Praha-Bohnice, mohl být klid a pokoj.
Nehovořilo by se o žádných „justičních vraždách“. Žádné popravy by se nekonaly. Dokonce ani „statečná hrdinka“ by neexistovala, neboť ona osoba by neseděla ve vězení za mřížemi, nýbrž na psychiatrickém oddělení nemocnice v Bohnicích, kde by jí nikdo „nemučil“, nýbrž by se pouze zkoumalo jak dalece je svéprávná...
Myslím si, že právě ono hluboké zklamání, pocit křivdy a zrady ze strany ruských i českých komunistů vedlo Horákovou k tomu, že se zcela a nekompromisně dala k dispozici výzvědným službám USA, Velké Británie a Francie. Předala jim všechno co věděla i měla - a nebylo toho málo.
Díky její nevyčerpatelné energii a geniálním organizačním schopnostem se jí v poměrně krátké době podařilo vybudovat celkem 6 povstaleckých skupin, které si kladly za úkol “svržení lidovědemokratického režimu“. Jednalo se o skupiny: “Ilegální výbor “( 9 členů, vedoucí - Horáková), “Hospodářská rada“ (7 členů, vedoucí - Klíma), “Vltava“ (3 členové, vedoucí - Treška), “Kopecký“ (8 členů, vedoucí - Kopecký), “Černý havran“ (5 členů, vedoucí - Karásek) a “Ostrava“ (4 členové - vedoucí Buchal). Vyšetřovací zápis “Akce střed“ (ABS, V - 6301 - 88 MV, kontrarozvědka):

“Její činnost z hlediska zpravodajského se jeví jako činnost vrcholného agenta-rezidenta cizích mocností....Jde o hlavu vedení, které sjednocovalo vyzvědačské sítě...Zúčasťňovala se okruhu zvlášť důvěrných osob tajných porad...S vyslanectvím francouzským a USA udržovala i osobní styk...podávala jim hospodářské i politické informace, zprávy špionážního obsahu. Nejdůležitější zprávy obsahující podrobné údaje o obchodních stycích ČSR a SSSR...sama zpracovávala politickou část zpráv a používala při jejich dodávání smluveného kódu. Jiné zprávy se týkaly dvouletky, předpokladů pětiletky a církevních poměrů v ČSR.. Všechny tyto zprávy byly určeny pro anglo-americké imperialisty.“

Ideologickou frází “anglo-američtí imperialisté“ jsou míněny informační ústředny CIA (USA) a MI-6 (Spojené království). Horáková byla naprostou vyzvědačkou-amatérkoua vršila jednu chybu za druhou. Jako bývalý britský zpravodajský důstojník (2nd Lieutenant, Západní Berlín 1981 - 1990) se musím s politováním ptát:
Proč jí Britové nebo Američané neposkytli alespoň základní školení “Security First“?
Proč jí neupozornili na to, že výzvědná činnost v tak gigantických rozměrech je vnitřně
nekontrolovatelná a skončí brzkým prozrazením?
Proč jí neupozornili na skutečnost, že práce, kterou pro ně vykonává, podle tehdejší běžné praxe (a to na celém světě), většinou končí “trestem smrti“ a že pro její záchranu v tomto směru nemohou vůbec nic udělat?
Milada Horáková byla popravena na základě skutkových podstat vyzvědačství(§ 5, odst. 2, lit. c, zákona č. 231/48 Sb.) a velezrady(§ 1, odst. 2, lit. c, zákona 231/48 Sb.). Na magnetofonovém záznamu zanechala po sobě osobní závěť, kterou komunisté nikdy nezveřejnili a která byla odhalena až po „sametové revoluci“:

„Myslím, že jediné statečné, co mohu udělat ještě, je to, když řeknu zcela naze, pravdivě a bez příkras: Nedělejte to, co jsem dělala a udělala já. Nedělejte to, ledaže byste byli blázni, nebo že byste se honili ze falešným mučednictvím, anebo že byste chtěli za každou cenu zemřít.“

Zní z magnetofonového reproduktoru naléhavý hlas...

Dovolte mi, abych na závěr citoval Miroslava Ivanova (“Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové“, Praha 2008):

„Slovem “osud“ svrháváme ze sebe odpovědnost. Filozof Schopenhauer kdysi cynicky prohlásil: “Čemu říkají lidé ze zvyku osud, jsou většinou jejich vlastní hloupé činy.“ Místo slova hloupé zvolme jiný výraz: zvláštní, osobité; člověk nemůže uniknout své povaze. Svému založení. Horáková nemohla být jiná; její “osud“ byl dán jejím charakterem - i charakterem režimu.“(Str. 168).

Autor: Jan Berwid-Buquoy| neděle 16.3.2014 10:44 | karma článku: 39.15 | přečteno: 14747x

Zdroj: https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=401036

Monday, January 6, 2020

Milan Kohout

21BŘE

Dnes lituji, že jsem pomohl zničit socialistické systémy!

Digitální omluva příštím generacím.

Za přicházející globální kolaps životního prostředí bychom měli v prvé řadě vinit bohaté lidi a jimi podporovaný kapitalistický kult bohatství.

Bohatí lidé horečnatým a sebeckým hromaděním bohatství vytvářejí největší uhlíkovou stopu způsobující globální oteplování.

Dnes lituji, že jsem se jako aktivista v disentu podílel na kolapsu bývalých socialistických hospodářských a politických systémů ve východní Evropě. Za socialistických systémů byly výrobní prostředky a veškeré ůzemí celospolečensky vlastněno. Což by dnes, pokud by to ještě existovalo, dalo celé společnosti do ruky mocný nástroj a základnu, jak přistupovat udržitelně k naší existenci na zeměkouli a radikálně změnit způsob jakým vyrábíme zboží, používáme přírodní suroviny, energii a všechny veřejné statky.

Socialismus (vedle anarcho-socialismu) byl a doposud stále zůstává, nejrealističtější ekonomickou a politickou platformou, která může zbrzdit globální oteplování, které ohrožuje život na celé planetě. Socialistický ekonomický systém je založen na myšlence rovného sdílení všech zdrojů, na společném vlastnictví území a na myšlence produkování k životu pouze nejpotřebnějšího zboží, které je vyráběno tak, aby bylo trvanlivé.

Naproti tomu kapitalistický systém (schovávající se za jménem demokracie) je v přesném opaku k této myšlence, neboť je založen na nekonečném ekonomickém růstu, na filozofii plánované krátkodobé životnosti výrobků a neomezeném drancování přírodních zdrojů. Hlavním ekonomickým a politickým cílem kapitalismu je zvýšení soukromých zisků, bez ohledu na skutečné potřeby lidí a udržitelnost životního prostředí. A protože je kapitalistický ekonomický systém vlastněn a diktován různými soukromými, navzájem soutěžícími vlastníky výrobních prostředků, tak se společnost zákonitě nedokáže dohodnout na žádné jednotné akci, která by zpomalila nebo zvrátila katastrofální globální klimatický kolaps.

Proto se chci omluvit, že jsem jako součást československého disentu slepě pomáhal zavést principy takzvaných individualistických lidských práv, která ve svých důsledcích vedou jen k sobectví a atomizaci členů společnosti, tak typické pro kapitalistickou společnost. Taková práva jsou falešnými lidskými právy.

Nyní uznávám, že zásady lidských práv by neměly být odděleny od přírodních práv a globální ekologie.

Dnes lituji, že jsem pomohl zničit socialistické systémy.

Zvlášťě se chci omluvit mé šestileté dceři, která bude v budoucnu platit krutou cenu za mé bývalé chybné kroky.

Milan

Saturday, March 16, 2019

March 15, 1939

Začátek konce nadějí

14. 03. 2019 22:26:51

Existovala obava, že média nebudou zmiňovat nejhorší datum naší tisícileté historie 15. březen 1939 vzhledem k tomu, že Německo je přece náš současný největší přítel. Zmiňují, jenže bez uvádění příčinných souvislostí.

Tři sta let čekal český národ na svůj samostatný stát. Ano, byl nám povolen Britským impériem a Francií v zájmu rozpadu jejich konkurenta, podunajské monarchie Rakouska - Uherska. Prapodivnými machinacemi v závěru války (36 hodinový spánek německého kancléře prince Maxe Bádenského po koňské dávce uspávacích prostředků, abdikace německého císaře Wilhelma, o které císař nevěděl a dozvěděl se o své abdikaci až z tisku) zaniklo i Německé císařství. Naprosto nesmyslné podmínky versailleské smlouvy vůči Německu pod řízením mezinárodních sil které nerespektovaly faktické podmínky Příměří z Compiègne z 11. 11. 1918. Pozor bylo to PŘÍMĚŘÍ mezi silami Dohody a Německou říší, NE KAPITULACE Německa. První světová válka neskončila na bojištích Německa, ale na bojištích Francie, málokdo si toto uvědomuje. Německo podle versailleské smlouvy nesmělo mít žádné tanky, ponorky, válečné letectvo, všeobecnou brannou povinnost, armádu jenom o 100000 mužů, demilitarizaci Porýní atd.

Naprosto neúnosnými válečnými reparacemi, hospodářskými podmínkami bylo Německo fakticky vrženo do neskutečné bídy a byla tak připravena vhodná půda pro nastolení nacistického režimu. Anglie a Francie po nástupu Hitlera k moci a jeho demontáži veškerých podmínek poválečného uspořádání, neudělaly vůbec nic. Ba právě naopak, jakoby se snažily Hitlerovi nahrávat. Možnost uspořádat Německu olympijské hry nejenom letní, ale i zimní, v roce 1936, nacistické Německo představilo jako prosperující stát s moudrým vedením. Naprosto nepochopitelné chování západních mocností v době, kdy už byly koncentrační tábory v Dachau a pod.

A ještě nepochopitelnější bylo chování těchto mocností k perle demokracie ve střední Evropě, k hospodářsky prosperujícímu Československu.

Edvard Beneš, (na rozdíl od Karla Kramáře, prvního předsedy československé vlády), jako dlouholetý ministr zahraničí orientoval naši republiku výhradně na Francii. S Francií a jejími čelnými představiteli byl spojen od roku 1927 i členstvím v zednářské lóži, respektive myšlením ze zednářství vyplývajícím.

A zde si myslím, že je ten problém. Edvard Beneš si vůbec nemohl představit, že by ho zahraniční zednářští bratři mohli zradit, když bylo předválečné Československo zednářským rájem a mnoho umělců (Mucha, Dyk) a politiků (Jan Masaryk, ale i kupodivu Alois Rašín) bylo svobodnými zednáři.

Jenže košile je bližší nežli kabát. My, Češi, si vždycky myslíme, že to s námi ti velcí myslí dobře. Anglie se ale potřebovala dostat k nerostnému bohatství sovětské Sibiře a k tomu by ji mohlo dopomoci silně vyzbrojené Hitlerovo impérium, které by Sovětský svaz napadlo a samo si na něm vylámalo zuby (což se vlastně posléze stalo, ale bez toho nerostného bohatství pro ostrovní impérium).

Takže k 15.3. 1939. To je datum, které bezprostředně navazuje na září 1938 a Mnichovskou dohodu. Československo mělo v roce 1938 jednu z nejsilnějších armád. Na jaře 1938 ČSR disponovala 34 divizemi proti 28 divizím wehrmachtu. I když pohraniční opevnění nebyla dobudována, ČSR se na válku připravovala. Bohužel Beneš nedal už v roce 1933 na rady armádních odborníků a zbrojit a stavět opevnění se začalo poměrně pozdě.

Často se operuje tím, že by sudetští Němci nebyli k ČSR při vypuknutí války loajální. Jenže to říkají ti, kdo neznají povahu sudetských Němců. Kdyby prezident a vláda dali najevo, že budou svou zem bránit a padly nějaké tresty smrti pro vlastizrádné křiklouny (tehdy byl trest smrti za vlastizradu), tak by i sudetští Němci sloužící v československé armádě, navíc většinou na Slovensku v Ružomberoku a pod. byli vojensky platní. Nakonec se v ČSR sudetským Němcům ekonomicky žilo daleko lépe než Němcům v Říši. I ten zloduch Konrád Henlein nechtěl se svou partají, se kterou vyhrál v ČSR volby, připojení k Říši. Byl k tomu donucen svými členy a, což je ještě daleko smutnější, dalo se mu najevo po čilých stycích s britskými politiky, že se Británie postaví na stranu sudetských Němců.

Navíc němečtí generálové, včetně velitele Wehrmachtu Waltera von Brauchitsch, uvažovali před Mnichovem o sesazení Hitlera, protože nechtěli válku s ČSR, protože ČSR byla prostě silnější a byl zde psychologický faktor obrany.

Jaká ironie. Díky zbabělosti Edvarda Beneše a neuvěřitelné zradě západních spojenců, kteří dokonce prohlásili, že když se budeme bránit, budou nás brát jako agresory a Hitlerovské Německo jako oběť, tento pozdější maršál vítal na pražském Hradě Adolfa Hitlera s tím, že operace 15. 3. 1939 proběhla bez incidentů. V březnu 1939 jsme se už nemohli ve zbytkovém Československu bránit a prezident Emil Hácha nemohl už nic dělat, než se později snažit alespoň trochu chránit některé české občany před likvidací. Alespoň jako právník věděl, že jeho podpis bude z hlediska historie neplatný, neboť jsme toho dne byli parlamentní demokracií a ne prezidentským státem. Mimochodem západní mocnosti garantovaly pomnichovské hranice Československa, takže Hitler vlastně porušil i tu Mnichovskou dohodu. Ale ze západu ticho po pěšině (jako ostatně i v letech 1948, 1968)

Německá armáda se vyzbrojila československými tanky a veškerou zbrojní výzbrojí. Paradoxem dějin je to, že československé tanky se valily přes Ardeny, míjející Maginotovu linii, aby dobyly prostřednictvím Wehrmachtu Francii, která nás zradila. (Československé tanky ještě bojovaly v německé armádě i v bitvě o Stalingrad). Mimochodem i Francii zradila zase Anglie, jejíž vojska spolu s francouzskými mohla německý útok odrazit. Jenže Anglie místo, aby šla vpřed, proti německým vojskům, obrátila se vzad a v Dunquerke čekala na lodě, které ji převezou na ostrov. Německá vojska čekala 13 km před přístavem, i když mohla velmi lehce celou britskou armádu zničit. Hitler dal rozkaz nezasahovat proti utíkajícím Britům. O tom píše generál de Gaulle, který věděl jak se hanebně Británie i k Francii zachovala. Proto vyvedl Francii z NATO, a vybudoval silnou samostatnou vojenskou doktrínu včetně atomového arzenálu. Zradu Británie totiž nevstřebal a Británie byla v NATO a Anglosasům nevěřil. Dokud měl tu moc, blokoval přijetí Británie do Evropského hospodářského společenství.

Jelikož se jedná o historická data, kde by bylo vhodné diskutovat, proto diskuzi povoluji a žádám takové ty povrchní, a často nenávistné, diskutéry, aby si data o těchto věcech přečetli. Zde ještě kromě všeobecných pojmů ještě jednou: Příměří v Compiégne, Versailleská smlouva, a hlavně Locarnská smlouva z roku 1925, kde měl diplomat Edvard Beneš zpozornět, neboť zamezovala Francii nám aktivně přijít při napadení na pomoc. Nemohu kvůli rozsahu článku popisovat o co šlo. Snad v diskuzi.

V roce 1918 jsme jako stát, který nezachvátila poválečná agónie, a který díky Aloisi Rašínovi měl pevnou měnu, na rozdíl od např. Německa, mohli vykročit na zcela samostatnou hrdou cestu, bez neustálého se opírání o jakékoliv mocnosti. Mohli jsme se vrátit do doby, kdy země Koruny české hrály významnou roli ve středoevropském regionu. Škoda.

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a kandidát koalice ROZUMNÍ a Národní demokracie do Parlamentu EU

Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=704706

Friday, September 7, 2018

Jan Werich

O čem se nemluví: Jan Werich, moudrý muž a klaun, anebo ultralevičák?

5. 09. 2018 9:01:56

Národní umělec Miloš Kopecký odmítal číst knihy o národním umělci Janu Werichovi (a že jich vyšla za všech režimů spousta), neb z jeho hlediska byly nadnesené.

Ze začátku jen informace pro mladší ročníky. Komunistický režim, stejně jako ten současný, oceňoval významné osobnosti různými tituly. Tehdy se v kultuře jednalo v nižším stupni o umělce zasloužilého, ve vyšším národního. Dnes lze o oceněních diskutovat, případně svolávat demonstrace (možná si vzpomenete na případ někdejšího lidoveckého ministra kultury Hermanna a jeho strýčka Bradyho). Zkrátka a dobře, Jan Werich od tehdejšího komunistického prezidenta a zároveň prvního tajemníka ÚV KSČ titul „Národní umělec“ získal, stejně jako později Miloš Kopecký.

Národní umělec Miloš Kopecký však měl k Werichovi výhrady a komentoval následujícími slovy, Cituji: „Byl šíleně (Werich) na peníze a hrozně zlý, když se něco nedařilo podle jeho představ. Proto knihy, co ho idealizují, zásadně nečtu.“

Nutno podotknout, že tehdy, v padesátých letech, byl Werich ředitelem divadla. V padesátých letech, v době, kdy u soudů padaly tresty smrti, Werich točil slušné a dodnes reprízované filmy typu Pekařův císař či byl Jednou jeden král, v němž poskytl šanci V. Burianovi.

Přišel rok 1968 a Werich zaplnil svými pořady, vesměs produbčekovskými, obrazovky tehdejší televize. Občaně Velhartic, kde měl JW chalupu si stěžovali, že nechal změnit tok řeky, aby se přiblížila k jeho nemovitosti a nemusel chodit tak daleko na lov ryb. Ale třeba je to jen kec.

Další ránu Janu Werichovi uštědřil jeho podpis pod Antichartou. Vůbec mu to nevyčítám, v té době byl již stár a navíc se pravidelně stýkal se zetěm tehdejšího předsedy vlády Štrougala. Zeťák pak o těchto setkáních vydal knihu. Fakt je, že o Werichovi vydal knihy kdekdo, jen v žádné se nedočtete, že Werich skutečně patřil mezi ultralevičáky. Zatímco mně je vyčítáno, že jsem v době normalizace ve svých dvaceti letech navštěvoval diskotéky, Werich točil při popravách politických vězňů humoristické agitky typu „ten dělá to a ten zas ono, a všichni dohromady dokážeme dost“.

Poslední rána do Werichovy památky přišla před pár lety. Objevil se jeho údajný nemanželský syn a lze si lehce tipnout, se kterou herečkou ho měl.

A teď pozor!!! Téma Jan Werich je velice neprobádané a nikterak jsem nechtěl jeho osobu dehonestovat. Jen je třeba zamyslet se nad tím, zda v padesátých letech minulého století byl tím moudrým klaunem, do kteréžto role se stylizoval o více než dvě desítky let později.

Autor: Aleš Presler| středa 5.9.2018 9:01 | karma článku: 41.17 | přečteno: 6346x

Zdroj: https://presler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=677697

Saturday, August 25, 2018

Karol Ondriaš

Karol Ondriaš: Ďakujem vojakom Varšavskej zmluvy, ktorí 21. augusta 1968 prišli na Slovensko, aby zabránili našej kolonizácii a úpadku

23.08.2018 20:34

redakce: něco na zamyšlení, zdroj - internet

Ďakujem vojakom Varšavskej zmluvy, ktorí 21. augusta 1968 prišli na Slovensko, aby zabránili našej kolonizácii a úpadku
26. augusta 2015 07:23

Úvodom, ja, Karol Ondriaš týmto prehlasujem, že všetko, čo je napísané v tomto blogu je klamstvo. Nič z toho nie je pravda, je to všetko vymyslené len pre pobavenie BoPKoTov, Vytunelovaných a členov Vyvoleného hamburgera.

Ďakujem vojakom Varšavskej zmluvy, že príchodom na Slovensko 21. augusta 1968 ešte 20 rokov zabezpečili:

– Že som vyštudoval kvalitnú strednú školu zadarmo a k tomu som dostával aj štipendium.

– Že som vyštudoval kvalitnú vysokú školu zadarmo a k tomu som ešte dostával štipendium.

– Že som nemal starosti, kde sa zamestnať, a prijali ma do zamestnania, ktoré som si vybral, a ktoré bolo v súlade s odborom, ktorý som vyštudoval.

– Že ešte 20 rokov môj reálny plat každoročne stúpal.

– Že ešte 20 rokov som sa vôbec nemusel báť, že ma vyhodia z práce.

– Že kvalita školstva a výskumu bola na vysokej úrovni, a že aj vo výskumných laboratóriách USA som bol rovnocenným partnerom absolventom univerzít USA a sveta.

– Že manželka a ja sme skoro zadarmo dostali od zamestnávateľa byty.

– Že ešte 20 rokov som sa nemusel báť, že syn alebo dcéra sa dajú na drogy alebo gamblérstvo.

– Že ešte 20 rokov som sa nemusel báť, že dcéru predajú ako dobytok na prostitúciu do demokratických krajín.

– Že ešte 20 rokov som sa nemusel báť, že syn a dcéra po skončení vysokej školy alebo PhD nebudú musieť odísť do zahraničia a prosiť sa tam o podradnú prácu, kde nás už považujú za kvalitnú slovenskú „menejcennú rasu“.

– Že ešte 20 rokov som sa nemusel báť, že dcéra po maturite alebo vysokej škole bude musieť robiť slúžku pre všetko, opatrovať nevládnych seniorov v Rakúsku, v Nemecku…, ale bude môcť ešte 20 rokov opatrovať nás.

– Že ešte 20 rokov som sa nemusel báť, že syn alebo dcéra budú nezamestnaní, hľadať si prácu v zahraničí, že budú musieť kradnúť, žobrať, alebo sa živiť odpadkami z kontajnerov.

– Že ešte 20 rokov sme vo svete neboli považovaní za kvalitný a užitočný ľudský zdroj.

– Že som ešte 20 rokov mohol pozerať kvalitné programy v televízii.

– Že ešte 20 rokov som v obchode mohol hrdo kupovať slovenské kvalitné potraviny a naše priemyselné výrobky.

– Že som sa bez strachu mohol poprechádzať v lese alebo večer aj v opustenej časti mesta.

– Že ešte 20 rokov som na Slovensku nevidel nezamestnaného, bezdomovca, narkomana, vyberača odpadkov, žobráka alebo ľudí, ktorých demokratická spoločnosť odsúdila na doživotný štatút menejcennej rasy alebo ľudského odpadu.

– Že ešte 20 rokov sme neplatili kolonizátorom – kolonizačnú dávku. Dnes (26.8.2015) len vláda SR má dlh 51 miliárd eur, na osobu to je 9400 eur, a len na úrokoch vláda platí 72 eur za sekundu. Úroky za rok sú 2,3 miliárd eur.

– Že ešte za 20 rokov, počas komunistického zázraku humanity (1968-1990) sa zvýšil počet obyvateľov Slovenska o 758 000. Väčšina z týchto ľudí by mali tiež ísť osobne poďakovať vojakom Varšavskej zmluvy, že sa narodili (po roku 1989, za 25 rokov počet obyvateľov stúpol len o ~100 000).

– Že ešte za 20 rokov, počas komunistického zázraku, sa ročne zvyšoval počet obyvateľov o 38000, to znamená, že každý rok, obrazne povedané, sa mohlo postaviť nové mesto na Slovensku, ktoré malo 38 tisíc obyvateľov, so všetkým vybavením, ako potraviny, byty, šaty, školy, nemocnice, sociálne zabezpečenie, zamestnanie, dôchodky, dôstojný život, atď… Takto počas komunistického zázraku sa mohlo postaviť v rokoch 1968-1989 ešte 20 takýchto miest.

– Že ešte za 20 rokov, počas komunistického zázraku humanity sa na Slovensku, sa postavilo 800000 finančne dostupných bytov. Že sa postavila napríklad Petržalka v Bratislave a sídliská v mnohých slovenských mestách.

– Že ešte za 20 rokov, počas komunistického zázraku humanity sa na Slovensku, sa postavilo 4960 tried v škôlkach. Počas 20 rokov sa na Slovensku odovzdávala jedna trieda v škôlke každý pracovný deň.

– Že ešte za 20 rokov, počas komunistického zázraku, priemyselná výroba v stálych cenách stúpla 3-krát.

– Že ešte 20 rokov som sa nemusel báť, že v televízii alebo printových médiách budem vidieť produkty degenerácie ľudského ducha, a mnohých morálnych uchylákov predvádzajúcich sa v televízii a v printových médiách.

– Že ešte 20 rokov som sa nemusel báť profesionálnej informačnej a morálnej totality TA3, Markízy, RSTV, Sme…

– Že ešte 20 rokov nemali možnosť kolonizátori Veľkého hamburgera vychovávať slovenského Motroka fungujúceho len v mentálnom rozsahu: jesť, piť, kakať, cikať, súložiť.

– Že ešte 20 rokov som nemusel bezmocne sledovať našu kolonizáciu, ničenie skoro všetkého, čo občania Slovenska vybudovali, úpadok a v niektorých parametroch až degeneráciu spoločnosti na Slovensku.

– Že ešte 20 rokov, morálni uchyláci, kolonizátori a bandy kriminálnikov nedostali voľnú ruku pri rozkrádaní a ničení slovenského poľnohospodárstva, priemyslu, vedy, techniky a kultúry.

– Že ešte 20 rokov kolonizátori nemohli zaviesť na Slovensku zločiny proti ľudskosti, ako narkomániu, žobrákov, bezdomovcov, korupciu, vykorisťovanie, výpalníctvo, predaj ľudí, detskú prostitúciu, vraždy na objednávku, exekútorov, nevoľníctvo, stratu sociálnych istôt a fyzickej bezpečnosti, vysťahovalectvo…

Milí a vážení vojaci Varšavskej zmluvy,

ja viem, že Vás naši kolonizátori Vyvoleného hamburgera, „humanisti, demokrati“ a morálni uchyláci všetkého druhu len okydávali a okydávajú za to, že ste zabránili našej kolonizácii a úpadku v roku 1968.

Ale nech Vás poteší, že po rokoch, keď títo uchyláci pomrú a skončí kolonizácia Slovenska, skončí výroba morálnych uchylákov a pominie smrteľný strach z pravdy, tú veľkú kopu hnoja, ktorú na Vás nakydali, rozpráši vietor a pohnojí s ním konečne naše polia.

A verte, že príde nová generácia občanov Slovenska, ktorá nebude mať smrteľný strach z pravdy, a prídu aj odvážlivci, ktorí budú na Vás spomínať len v dobrom, a ktorí Vám za tých 20 rokov rozvoja Slovenska, ktoré ste zabezpečili, postavia aj pomník.

Milí a vážení vojaci Varšavskej zmluvy, ešte raz Vám ďakujeme.

(Píšem v množnom čísle, lebo predpokladám, že ďakujeme aspoň dvaja).

RNDr. Karol Ondriaš, DrSc.

150826

Zpět

Diskusní téma: Karol Ondriaš: Ďakujem vojakom Varšavskej zmluvy, ktorí 21. augusta 1968 prišli na Slovensko, aby zabránili našej kolonizácii a úpadku

Ďakujem

Sláv | 25.08.2018

Je nás veľa...

Odpovědět

more hints on the existence of the "BLACK LION" operation - Czechoslovakia

ludo | 25.08.2018

https://books.google.sk/books?id=8X_3k6saECcC&pg=PA269&lpg=PA269&dq=operation+black+lion+czechoslovakia&source=bl&ots=1dqrl0xfEa&sig=FpH-KAmZHsZxn2gKNFzdN_tQo0I&hl=sk&sa=X&ved=2ahUKEwiSgIXM34fdAhXOaFAKHXPrDSoQ6AEwCXoECAYQAQ#v=onepage&q=operation%20black%20lion%20czechoslovakia&f=false

http://bintel.com.ua/en/article/praga68/

Odpovědět

Kam ten rozum odchádza

Klubka | 24.08.2018

Čítame v Egypte, štyria súhlasíme. Mne len chýba odpoveď na otázku: môže normálny človek kydať na rok 68, keď sme dnes súčasťou okupačných armád NATO a nielen okupujeme, ale aj vrazdime? Srbsko, Afganistan, Irak...dnes takmer každý týždeň prechádza americký vojenský konvoj po našich cestách, nech sa skúsi niekto postaviť mu do cesty.

Odpovědět

Kde je pravda???

Josef | 24.08.2018

Vyjasníme si to raz prevždy!

Reakce na facebooku (od VRZZ ČSSR) ze dne 22.08.2018,
reakce konkretne od JUDr. Jana Pavlíka,
na příspěvek “Maxe Dantese” k událostem
o tzv. okupaci ČSSR vojsky VZ dne 21.08.1968

Pane “Max Dantes” Vy pisete, ze to je volovina ? Nevite priteli vsechno - posuzujete pouze podle svych vedomosti vojaka-a zrejme jen zakladaka, ktery, jak pisete, byl tehdy prezentovan v ramci zapadniho vojenskeho okruhu na (tehdejsi) zakladni vojenske sluzbe. - Co si myslite, vazeny pane, ze jako radovemu vojackovi (a to bez urazky prosim), zeby prave Vam Vasi vyssi dustojnici tehdejsi CSLA (a taky cs. vojenske kontrarozvedky a cs. rozvedky) "prilepili" na Vas "zakladacky nos" zasadni, a tehdy velice prisne utajene informace ? A napriklad, vite priteli vubec, kdo byl tehdy nejvetsi VIP osobou v techto dejinnych souvislostech, cili vite, kdo byl Marcus Wolf a jakou organizaci ridil ? Nevite - ? Vite nebo ne, to je uz jedno, napisu to Vam, a pro ostatni ctenare to tady napisu taky: A) Marcus Wolf byl tenkrat "zpravodajske eso" a byl sefem vychodonemecke rozviedky, ktera byla podrizena tehdy Ministerstvu statni bezpecnosti NDR a tato rozvedka NDR pusobila jako jedna z dalsich slozek cele tehdejsi tajne statni bezpecnosti, ktera se souborne a zkracene jmenovala Stasi. A tento Marcus Wolf (prostrednictvim svych podrizenych-spickovych agentek a agentu, ktere a kteri byli nasazeni v tehdejsi Spolkove republice Nemecko) dal Waltru Ulbrichtovi zasadni informaci o tom, ze probiha umyslne na hranicich s CSSR cviceni "Black Lion", s cilem cvicit a byt z hodiny na hodinu pripraveni obsadit CSSR (ano, ctete spravne - nasilne obsadit - tedy okupovat - viz zde pouze dva priklady z mnohych: 1. napr. v roce 1967 nasilna okupace a prevrat v Recku, s cca 8.000,-mrtvymi a pozdeji 2. napr. "Majdan" v Kyjeve v roce 2014 s cca 11,-tisici mrtvymi jenom v roce 2014 !). Takze: Tohoto "cviceni" ("Black Lion") se z iniciativy USA zucastnil Bundeswehr (tehdejsi armada SRN), vojska USA (zejmena a vcetne vysoce specialnich a vysadkovych jednotek) a nektera vojska tehdejsiho uskupeni NATO. Vazeny priteli, muj otec v te dobe, kdy Vy jste mily pane a snad i priteli byl asi tim "zakladakem", jak pisete, tak muj otec byl v te dobe vysokym dustojnikem (plukovnikem) cs.vojenske kontrarozvedky a stycnem cs. dustojnikem s rozvedkou NDR a pusobil v oblasti, na zapadni hranici od asskeho trojvybezku az k Folmave a na cele vychodonemecke hranici s CSSR - tedy tehdy tato zapadni hranice CSSR, soucasne tvorila hranici tehdejsi cele Varsavske smlouvy. A na cele teto demarkacni - hranicni care (od asskeho trojvybezku az k Folmave) uz dne 20.08.1968 v rannich hodinach "stalo" a "cekalo" v bojovem, utajenem, a tedy zamaskovanem postaveni na dalsi rozkazy na vstup do CSSR celkem 5,-divizi (slovy: pet divizi - cili podle tehdejsiho pruskumu cca 25.000,- vojaku !) a byly to divize smisenych vojsk USA, Bundeswehru a tehdejsiho NATO. Tato specialni a prisne utajena operace (cili to "mirumilovne cviceni" pod kodovym oznacenim "Black Lion") byla podporena uz tydny a mesice predtim tzv. zpravodajskym pruzkumem a tez nasazenim profesionalnich provokateru a jejich spolupracovniku - kdy tito specialiste uz v predstihu na uzemi tehdejsi CSSR (zejmena v Praze) pripravovali "pudu" pro tato smisena vojska, a tedy pripravovali "pudu" na jejich "mirumilovny vstup" do CSSR (tedy na to "demokraticke prevraceni" statniho rezimu v tehdejsi CSSR). - Byli to utajeni agenti nemecke zpravodajske sluzby spolu s agenty CIA a pod jejich (USA - CIA) spolecnym velenim. A co taky napriklad (krom jineho) delali tito agenti a jejich ideovi i zaplaceni spolupracovnici (ti opravdovi cs. "vlastenci") - to se napr. podivejte na historicke zabery, jak hazou napr. v Praze tzv. Molotovovy koktejly na prazske tramvaje, na tanky a bojova vozidla pechoty tehdejsi ruske armady, atd., atd. Ukol byl jasny: Vyprovokovat zasadni a krvavy ozbrojeny stret, a armady USA, Bundeswehru a NATO, ktere "prave nahodou cvici" na zapadni hranici s CSSR, by byly "ihned" (a jak jinak ze, "jen demokraticky") prizvany-privolany "nekym" (hadejte kym) na "pomoc a podporu" tomu "hrdinnemu" ceskoslovenskemu lidu ! Takovy byl plan ! A ten se jim ale povedl, byt prepracovanim puvodnich planu - a ode dne 17.11.1989 zacali realizovat svuj plan jinak - mirnejsi cestou - ale jeho "demokraticky" a "skvely" vysledek vidite vsichni i v techto dnech. B) Jak zde pisu vyse, vychodonemecka rozviedka, a tedy jeji sef Marcus Wolf, vcas informovali sveho tehdejsiho stranickeho vudce (Waltera Ulbrichta), ktery prave proto tak tvrde a jako prvni jmenem tehdejsi Nemecke demokraticke republiky pozadoval po Breznevovi vstup vojsk Varsavske smlouvy do CSSR, aby byl tehdy ucinne a vcas odvracen kapitalisticko-neofasisticky prevrat v tehdejsi CSSR, ktera tehdy byla radnym clenem vojenskeho uskupeni-tedy Varsavske smlouvy. C) Od meho otce vim, resp. taky od meho, uz bohuzel zemreleho otce, vim, ale i od dalsich objektivnich zpravodajskych zdroju vim, ze tenkrat (21.08.1968) nektere skupiny (cety a roty) vojsk NATO pod skutecnym vojenskym velenim USA vjeli na uzemi CSSR (i kdyz to kamuflovali a schovali se jako i nyni a vzdy za sveho "bileho kone", tedy i tenkrat-tehdy se schovali za "veleni" NATO !). Omlouvali to pozdeji, ze vjeli do CSSR dokonce "omylem" (ale podle pravdy a dle agentu Marcuse Wolfa tak cinili zejmena z duvodu prilisne ideologicke horlivosti a kvuli nedockavosti napadnout ty "slovanske rude bolseviky" !). Tedy: Tyto vojska vjeli nekde az nekolik kilometru na uzemi suverenniho statu-CSSR (takze co to bylo, nebyl to "pripraveny a zinscenovany omyl" ? - a co takhle napriklad uplatnit mezinarodni, i tehdy platne pravo o vojenske agresi cizich mocnosti vuci suverennimu statu ?) - odkud je doslova vytlacovaly (zpet na hranice) na tamnich mistech prave tam prijizdejici a pozdeji i tam dislokovana vojska tehdejsi Rude armady, ktera byla soucasti vsech vojsk a armad Varsavske smlouvy, ktera vstoupila ze dne 20. na 21.08.1968 na uzemi tehdejsi CSSR. D) Tehdejsi vojska NDR nevstoupila na uzemi CSSR a zustala vetsinove (krom nekolika vysokych ridicich a stycnych dustojniku Stasi a armady NDR) na demarkacni care - na hranici s tehdejsi CSSR - tedy: "Enderaci" (nebo taky "dederoni") nevstoupili do CSSR ne kvuli pozdejsim propagandistickym lzim, zvastum a bachorkam, ale vojska NDR tam (na hranicich s CSSR) zustala a nevstupovala do CSSR kvuli zasadnimu pozadavku Marcuse Wolfa (ktery prosadil na UV svoji politicke strany) na pokracovani prisneho utajeni svych vysoce kvalitnich zpravodajskych zdroju, ktere mel Marcus Wolf nasazeny pod utajenim v ruznych organizacich po celem svete, a tedy i v CIA, v Bundeswehru, i v NATO - a Wolfovi se tyto zdroje podarilo udrzet az do dob zrady "soudruha" Gorbacova, ktery pozdeji "polozil" svym "demokratizacnym konanim" a "perestrojkou" i tyto agenty, ale i celou Varsavskou smlouvu za ne jenom lzive sliby prezidenta Reagana - za vic, ale i za Reaganuv lzivy slib, ze se pak zasadi "o rozpusteni" NATO. Ale to uz je jina "kapitola". Takze hezky den preji vsem a Vam pane Max Dantes mohu zde na zaver jenom napsat, ze zadny vojak zakladni sluzby pod timto jmenem a prijmenim v cele Varsavske smlouve, pocas cele jeji obdobi, neslouzil. P. S.: Je mi moc lito, ze tenkrat vedeni statu-CSSR nedbalo a zasadne podcenovalo opakovana upozornovani zpravodajskych a kontrazpravodajskych organu CSSR. Ke "slovu" se prave naopak dostali "vselijaci umelci" a vykladaci "socialismu s lidskou tvari", ale hlavni "ideovy boj" tenkrat nezvladla tehdejsi vedouci politická strana, ktera mohla preventivne a uz davno predtim prosadit odpovidajici zmeny a mohla nastolit uz tenkrat skutecny socialismus - kteri lide chteli uz tenkrat a chteji ho i v dnesni dobe (tedy ne poslusne "ovce", ale ti lide, co rozumi, co je ten jediny, pravy a tedy skutecny socialismus) - ale lide byli opet podvedeni - a to zacalo uz ode dne 17.11.1989 a lide jsou podvedeni a podvadeni od te doby stale, cili az dodnes - tedy 17.11.1989 se opet projevily (a v plne "nahote") mocenske zapasy uvnitr jedne strany, opet se kaslalo na statobezpecnostni struktury, a tedy opet se kaslalo na opakovana upozornovani zpravodajskych organu CSSR. Tyto problemy se "historicky i demokraticky pretransformovaly", trvaji az doposud, tedy "pretransformovaly" se "DEMOKRATICKY" do obrovskych problemu, a to za vysoce aktivni ucasti i za "pomoci" agenta Havla a jeho zlocinecke galerky, ktera dala temto problemum pseudopravni zaklad a zakladni az zasadni puvod, a tedy to vsechno se odehralo a udalo i za pomoci obrovskych megazlocincu a obrovskych vlastizradcu, tedy pochazejicich napr. i ze stavajici SR, i ze stavajici CR, ktere jsou jako stavajici staty de iure neexistujicimi staty, stejne jako de iure neexistuje ani stat jmenem Ukrajina. Vsechno mohlo dopadnout jinak. Ale to uz je minulost - je treba se "divat" a "videt" realnou budoucnost. A v teto souvislosti je mi velice lito, ze se nasi nekteri spoluobcane stale nepoucili (kdo napr. vyvolal prvni i druhou svet. valku, jaci ze to "nasi skutecni zapadni pratele" nas nechali samotne proti hitlerovskemu Nemecku, resp. kdo konkretne nase obcany tenkrat napr. "nechal na holickach", kdyz nas Hitler "spolkl", kdo bombardoval Ceskoslovensko, Hirosimu, Nagasaki, atd. doslova v poslednich dnech valky v roce 1945, kdyz bylo uz jasne, ze uz je valka skoncena...atd., atd.). Tedy: Opet lide nepouceni, vice ci mene skorumpovani, anebo tupci, anebo tez hlupaci se nechaji stale a dookola "oblbovat jak male deti" a mnoho techto lidi se chova stale vice jako "tupe stado ovci", vubec nerozeznaji objektivni pravdu a objektivni informace od lzi a od dennodenniho vymyvani mozku, do ktereho stale (uz od roku 1945) investuji zlocinecke USA (a taky jejich poslusni vazalove uz od sveho vzniku - cili EU a NATO) obrovske a stale vetsi penize - tedy investuji je jen a vzdy proti nam, ne v nas prospech, jak si to mnozi nalhavaji a neumi rozeznat prave dobro od praveho zla.
Za VRZZ CSSR: JUDr. Jan Pavlik, 1. zastupce V - VRZZ CSSR.

Vojská Varšavskej zmluvy predbehli armádu NATO iba o niekoľko hodín".
Operácia o ktorej všetci vedia ale nikto o nej nehovorí..."The Black Lion" https://www.informer-slovensko.com/l/a1968-predbehli-sme-a…/
INFORMER-SLOVENSKO.COM
404 - Stránka nebola nájdená :: Informer

Odpovědět

Re: Kde je pravda???

Čechovi | 25.08.2018

Děkuji Vám , s respektem a úctou k Vaší přímosti a statečnosti , za moje rodiče i za mne.
Čechová

Odpovědět

Re: Kde je pravda???

hbd | 25.08.2018

O tom pochybuju, ze sem vjeli. Kde to bylo, na jak dlouho? Zrovna vcera jsem byl v hospode s clovekem, ktery byl tehdy u dalnopisu pohranicni straze. Nic takoveho nerikal. Kaslalo se pri obsazovani na sifrovani a rikali si co se kde deje. Napriklad, ze za plotem stoji tri americke tanky a s nima pred plotem jeden ceskoslovensky s hlavnemi namirenymi do naseho vnitrozemi. Myslim, ze projeti americkych tanku na nase uzemi je natolik zajimave, ze by si to rekli.

Odpovědět

Re: Re: Kde je pravda???

arpad | 25.08.2018

hbd

Plot už tehdy nebyl. Rozkazem, myslím ministra Pavla, byly brzy po lednu 1968 zlikvidovány protitankové zátarasy. Ostnatý drát z plotu se prodával jako suvenýr.

Odpovědět

Re: Kde je pravda???

Cico Ciciak | 25.08.2018

Nechcem spochybňovať tieto informácie, ale:

1. Nechce sa mi veriť, že by vpád vojsk Varšavskej zmluvy (VZ) bol iba reakciou na údajne chystanú operáciu západu - "Black Lions", a že bolo o ňom rozhodnuté údajne iba pár hodín alebo dní pred údajne plánovaným vpádom vojsk NATO do ČS.
Nie som síce vojenský dôstojník ani odborník, ale laicky si to predstavujem tak, že takáto rozsiahla akcia tohto typu, ktorú uskutočnil ZSSR voči ČS v roku 1968, sa musí dôkladne plánovať min. niekoľko týždňov až mesiacov dopredu.
Tiež sa mi nechce veriť, že nám NATO plánovalo prísť na pomoc s 25 tisíc vojakmi a riskovať už dopredu jasne prehratý boj proti pol-miliónovej presile vojsk VZ.

2. Preto sa skôr prikláňam k myšlienke, že operácia "Blac Lions" (za predpokladu, že ide o pravdivú informáciu, resp. skutočnú udalosť) mala v skutočnosti za ciel dať iba zelenú (resp. vyprovokovať) ZSSR k obsadeniu ČS.
Totižto, globalisti potrebovali okupáciu/pomoc v ČS z niekoľkých pádnych dôvodov:

- Zaraziť na niekoľko generácií klin medzi ČS a ZSSR/Ruskom, a zdiskreditovať ZSSR/Rusko a socializmus/komunizmus (tieto ciele sa čiastočne dosiahli);

- oddialiť rozklad socialistického bloku o cca 20 rokov (potlačiť tieto tendencie), vychovať liberálnych zradcov a otestovať si vedenie ZSSR - s cieľom dôkladne sa pripraviť na rozklad socialistického bloku, rozpad ZSSR a ich transformáciu na buržoázne-liberálne demokracie západného strihu o cca 20 rokov neskôr (tento plán sa podarilo naplniť na 100%).

Odpovědět

Zdravím a děkuji!

Milli | 24.08.2018

Děkuji Dr. Ondriašovi za podrobné popsání totožného názoru, pocitů a zkušeností celé naší rodiny!

Odpovědět

1968

Michal zo Slovenska | 24.08.2018

Дорогая Советская Армия - Красная Армия.
Большая благодарность вам за второе Освобождение от американского империализма в 1968 году.

Odpovědět

Rozeslal jsem mým známím s následujícím komentářem:

Bigo2 | 24.08.2018

Opět se zuřivě psalo o 21. Srpnu ‘68, hlavní média dávaly obzvlášť pozor, aby se používalo pouze slovo RUSKO, aby všichni měli na očích jen slovo RUSKO, aby se vytvářel obraz zlého RUSKA. Slovo Sovětský Svaz, se svými vazaly a z nich obzvlášť Poslem a Východním Německem téměř nevidět. Vytváří se Overtonovo okno…
Pro nás, kteří jsme srpen zažili, to byl šok a trvalo desetiletí než jsme pochopili souvislosti.
Jak hloupé je dnes řvát o ztracené svobodě, jak usilovně se stále verbež ovládající Českou republiku snaží, aby nějak ospravedlnili obrovský podvod na našem národu, tu strašnou krádež…
Uvědomují si ti řvouni a zaplacení pískající pomatenci, že dnes rok 1968 je pro většinu národa hluboká historie, která ani nikoho obzvlášť nezajímá? Historie tak vzdálená jako nám tehdy, řekněme 10-30 letým, kterým je dnes 60-80 let byl rok 1918? Ano! Rok 1918 byl pro nás tenkrát stejně vzdálený, stejně hlubokou historií, která nikoho, snad mimo učitelů dějepisu, nezajímala.
Ale zatím tu ještě jsme my, abychom mladým připomínali pravdu. Byli jsme tehdy naivní a mysleli jsme si TO JE KONEC! Drželo nás to snad 20-30 let, ten smutek nad tehdejší „ztrátou“, ten pocit, že nám ujel vlak. V domnění, že jdeme napravit tu srpnovou ztrátu, byli jsme ochotni zvonit klíči na podzim roku 1989!
A pak přišly obrovské změny a my jsme začali chápat souvislosti. Des už víme, že srpen ‘68 žádnou ztrátu nezpůsobil, naopak, bylo to štěstí! Nevěříte? Ale vzpomeňte si! Ještě máme paměť a dost sil, abychom zkušenost předali. A jestli si na vše nevzpomínáte?
Tedy ČTĚTE slova RNDr. Karola Ondriaše, DrSc:

Odpovědět

Ď.

Iva | 24.08.2018

Ukážková slohová práca,hodná škôl časov socialistických. Pridám povzbudzujúco,ze okolo mňa s názorom p.Ondriaša súhlasí veľké množstvo ľudí.

Odpovědět

tiež myslím

Anca | 24.08.2018

tiež myslím, že dav

Odpovědět

Re: tiež myslím

ľudo | 25.08.2018

Dav je stádo vždy slepo veriace oficiálnej propagande
aktuálneho režimu

Odpovědět

Výstižné

openeyes | 23.08.2018

Podľa ovocia spoznáš systém - a na prezentovaných číslach vidieť, že 20 rokov tu bol systém podporujúci občana a rozvíjajúci štát. Na porovnanie, poľnohospodárstvo všetky vlády od r. 1989 slovne "rozvíjliú", ale to ovocie - miera sebestačnosti - tá padla zo 100% na cca 30%. Preto vďaka za tých 20rokov!.
Dnes musíme rozvíjať vzdelanosť každého občana, aby sa podobným situáciám štáto-záškodníkov zabránilo hneď v zárodku - aby žiadne podobné silové riešenie ani neboli potrebné.

Odpovědět