21. 11. 2014 13:49
ROZHOVOR Ruský spisovatel Sergej Chelemendik, žijící na Slovensku, patří k nejvýraznějším kritikům konvenčního západního pohledu na Rusko. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz říká, že Evropa si vůbec neuvědomuje, jak důležitou roli pro ni velká země na východě má. Pokud by prý byly evropské země vystaveny pouze vlivu USA, byly by již nyní rozvráceny a okradeny. Strategického myšlení podle něj nejsou politici schopni ani v České republice.
Popisek: Ruský spisovatel a analytik Sergej Chelemendik
Anketa
Který politik naši zemi po roce 1989 NEJVÍC POŠKODIL?
Václav Havel
18%
Václav Klaus
26%
Valtr Komárek
0%
Miloš Zeman
50%
Josef Lux
0%
Miroslav Grebeníček
0%
Vladimír Dlouhý
0%
Jan Kalvoda
4%
Ivan Kočárník
0%
Pavel Rychetský
0%
Miroslav Kalousek
2%
Karel Schwarzenberg
0%
Mirek Topolánek
0%
Martin Bursík
0%
Alexandr Vondra
0%
Vít Bárta
0%
Vojtěch Filip
0%
Ivan Langer
0%
Jiří Paroubek
0%
Bohuslav Sobotka
0%
Andrej Babiš
0%
Petr Pithart
0%
Miroslav Sládek
0%
Tomio Okamura
0%
Petr Nečas
0%
hlasovalo: 188718 lidí
Jak vidíte vztahy mezi EU a USA? V souvislosti s ukrajinskou krizí se už před několika měsíci hovořilo o tom, že Brusel jen uskutečňuje politiku USA, pokud je řeč například o sankcích či ostré antiruské rétorice. Můžeme říct, že EU a USA jsou rovnocenní partneři, nebo někdo z nich dominuje?
Současné Spojené státy americké nemají a ani nemohou mít mnoho partnerů. Existují podřízení, a těch je zatím dost, a potom nepřátelé, kteří se podřídit odmítají. Přitom Spojeným státům přibývá čím dál více nepřátel, neboť osud těch, kteří se podřídili, vyvolává hrůzu u všech ostatních. To, co se děje na Blízkém východě a na Ukrajině, to jasně ilustruje. Evropská unie je v současnosti kolonií USA, proto je nesprávné mluvit o tom, že Brusel má dnes nějakou vlastní politiku.
Je to jen plnění příkazů Washingtonu, tak jako v minulosti státy Varšavské smlouvy plnily příkazy Moskvy. Týká se to nejen sankcí, ale doslova všeho. Druhou otázkou je, že Brusel a EU není třeba ztotožňovat s Evropou mnoha oblastí a národů, které ještě stále žijí svým národním životem a snaží se obhajovat svoje národní zájmy. Jsem přesvědčený o tom, že většina Evropanů dnes nejen, že ví o svém podřízeném postavení ve vztahu k USA, ale jsou s takovýmto postavením velmi neposkojení.
Odtud pramení v Evropě rostoucí antiamerikanismus velkých mas lidí na pozadí servilní poslušnosti tzv. evropských elit. Tady v prvé řadě nemám na mysli postkomunistické oblasti, které se staly koloniemi na druhou jak EU, tak USA současně a jsou beznadějně ohlupované médii. I v těchto oblastech roste antiamerikanismus, ale zatím jen plaše a nesměle. Mám na mysli klíčové oblasti, jako Německo nebo Francie, kde nespokojenost s postavením zámořské kolonie USA roste úměrně tomu, jak se stále jasněji ukazuje, kam konkrétně vedou USA Evropu.
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Grigorije Paska (+21.10.) Michaela Kocába (+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (z 28. 10.), Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,Václava Bartušky, Martina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 3. 10.), Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška,Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.),Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta,Jany Černochové (+ z 24. 10.) Karla Schwarzenberga (ze 14. 8.), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského,Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.),Ondřeje Benešík (+ z 23. 10.) Džamily Stehlíkové či Michala Marka.
Odpor vůči politice USA se pomalu, ale jistě stává mainstreamem evropské politiky. Přibývá stále víc parlamentních evropských stran, které vystupují proti podřazenému postavení jejich států a národů. Abychom lépe pochopili, proč je to tak, stačí vyjmenovat cíle americké politiky v Evropě: centralizované zdírání Evropy pomocí početných finančních pyramid a machinací, kde hlavní pyramidou byl a zůstává americký dolar; poštvat proti sobě Evropu a Rusko a probudit k životu pro USA záchrannou novou velkou válku.
A potom odepsat všechny svoje dluhy, předkládat Marshallovy plány, ponořit válkou zničenou Evropu do nové dluhové kapsy. Tak se stalo už dvakrát v minulém století a USA tehdy neměly ani ždibec jejich současných sil a možností. Jak se to podařilo tehdy, když byly periférií světa, proč by to nevyšlo nyní, když jsou nejsilnější ze všech?
Po druhé vlně sankcí proti Rusku byly vztahy mezi EU a Ruskem prakticky zmražené. Můžeme v poslední době hovořit, že se zlepšily? Ze strany NATO znějí hlasy o tom, že prý Rusko je náš nepřítel, a to samé je někdy slyšet i od evropských politiků. Jak se podle vás budou vyvíjet vztahy mezi Evropou a Ruskem?
To bude záviset zejména na USA, které udělají vše proto, aby postavily proti sobě Evropu a Rusko, a na tom, jak efektivně a agresivně budou dosahovat tohoto cíle. Potom to do velké míry závisí také na dominujících členech EU, a tady už věci nevypadají tak růžově, jak by si to USA přály. Evropané už nechtějí být zruinovaní a ještě méně se jim chce bojovat. Když by jim ukázali tu válku, která se reálně odehrává na Ukrajině, strach a pobouření Evropanů by byly mnohem silnější.
Nemyslím, že většina lidí v Evropě považuje Rusko za nepřítele, navzdory obrovskému úsilí propagandy. Myslím, že téměř ve všech evropských oblastech by v čestných volbách vyhrál prezident Putin, když by se jich mohl zúčastnit. Je populárnější než mnozí místní politici. Popularita Ruska se paradoxně zvyšuje úměrně útokům na jeho lídra. Protože Evropané instinktivně cítí, že právě Rusko a Putin jich mohou zachránit před vojnou a destrukcí.
Nakonec Rusko může jednoduše do války s Evropou, kterou tak starostlivě připravují USA, nepřijít. Jak se Rusko zatím vyhnulo válce s Ukrajinou i navzdory obludným krvavým provokacím ze strany amerických marionet v Kyjevě, válce s Evropou se též může vyhnout. Přísně vzato, právě v tom je naděje, naděje na Rusko a ne na kolonizovanou Evropu Spojenými státy.
Všechno toto bude určovat budoucí vztahy Ruska a Evropy, které zase budou určovat budoucnost světa - a scénáře jsou jen dva.
Buď zvenku vnucená konfrontace, přičemž Británie bude nesporně působit na straně USA - je to jedna anglosaská civilizace, která má víc než tisíc let. Anebo strategické spojenectví Evropy a Ruska, ke kterému se nevyhnutelně připojí Čína a téměř všechny ostatní státy světa.
Takový scénář znamená konec dominance USA, proto USA udělají všechno, aby to nepřipustily, včetně světové války. Chtěl bych to podtrhnout silnou červenou čarou - USA otevřeně a cílevědomě připravují světovou válku, je to v současnosti jejich jediná alternativa, přičemž světová válka, aby skutečně byla světovou, se může rozšířit jen v Evropě jako srážka Evropy a Ruska. Právě proto pozornost všech myslících lidí na světě byla upřena na válku na Ukrajině, která je koncipována jako zápalná šňůra v Evropě.
I těm nejvíc antiruským politikům v Evropě musí být jasné, že Rusko nezmizí ze světové mapy a bude nutné s ním v každém případě mít co do činění. Nebo to tak není? Může Evropa existovat bez Ruska? Nebo naopak, může Rusko normálně žít bez spolupráce s Evropou?
Stoletý sen Anglosasů nespočívá v tom, aby zmizelo Rusko, ale aby byla zlikvidována ruská civilizace a mohli se zmocnit jejich obrovských území a bohatství. Je to sen banální, je to koloniální idyla, jako kdysi snívali i o Indii, i o Číně, prakticky o celém světě, ale dokonce ani v Africe se to zatím nepodařilo. Chápou to evropští politici? Pravdaže, mnozí chápou, ale neví to zkompurovaná desetiletími hnilá elita EU, která nevede Evropu do světlé budoucnosti, ale na hřbitov dějin, či jak zvláštně to zní dnes na pozadí sytých měst Holandska nebo Anglie a zničeného válkou Doněcku.
Ale Doněck vybudují znovu ruští lidé, tak jako mnohokrát v dějinách obnovovali svoje, zničená válkami, města, zatímco evropská města, pěkná a sytá - mimochodem dokonce i česká města - brzy obsadí jiní, přesněji už obsazují. Protože Evropané budou za 100 let tvořit v Evropě mizernou menšinu. Tito i jiní tu budou žít spolu se zbytky Evropanů, těch z nich, kteří přežijí po desetiletích chaosu, válek a zkázy, která nevyhnutelně budou předcházet konci Evropy. A spoléhat se Evropa může jen na Rusko, když bude mít síly, možnosti a chuť pomáhat. Bez Ruska je Evropa sirotek, bez Ruska je Evropa neživotaschopná, ale je to čistě hypotetická otázka, protože Rusko bude. Rusko bez Evropy přežije - je to víc životaschopná civilizace.
Na Ukrajině nedávno proběhly volby do parlamentu a před několika dny proběhly volby v Donbasu a v Luhansku, které se Kyjev nechystá uznat. Jaký vývoj na Ukrajině předpovídáte během nejbližších měsíců? Může se situace postupně uklidnit, například pod vlivem zimy a nevyhnutelnosti ruského plynu, může Kyjev uznat autonomii Doněcku a Luhansku? Jaký vývoj předpovídáte na Ukrajině?
Válka na Ukrajině bohužel teprve začíná a nevymysleli ji v Kyjevě a příkazy ukrajinská vojska nedostávají odtud. Nejlehčeji prognózovat situaci na Ukrajině mohou američtí stratégové, kteří de facto řídí tuto rozpadávající se krajinu, přesněji řídí její ničení. Právě tito stratégové, kteří sledují svoje cíle, používají svoji technologii, vytvořili na Ukrajině peklo na zemi pro 40milionový slovanský národ, jehož značná část sebe sama identifikovala jako Rusy. Stejné peklo jako v Iráku, Libyi, Sýrii, seznam může pokračovat.
Prognóza je následující: Válka s Ruskem, kterou zahájily Spojené státy na území Ukrajiny, bude pokračovat a někdo v ní zvítězí. Když se omezí jen na Ukrajinu, vítěz je jasný dopředu. Ale USA formulují úlohu vždy široko a rozsáhle - zatáhnout do války Evropu a potom i celý svět. To je i hlavní otázka budoucnosti, ale už nejen Ukrajiny - budoucnosti celého světa. Zda přeroste válka na Ukrajině do války světové.
Všichni jednohlasně tvrdí a křičí: Ne, to se nemůže nikdy stát, v žádném případě! Ale vždyť i Chamberlain v roce 1938 se vrátil z Mnichova, kde Hitler dostal jako dáreček Československo se slovy: „Přivezl jsem vám mír na věčné věky."
Pro Evropu nyní nastává hodina pravdy - buď ji znovu poštvou proti Rusku a stane se znovu arénou a obětí nové světové války - to je scénář USA, nebo Evropa bude mít vlastní scénáře. Je důležité chápat, že vlastní scénáře má i Rusko a válka s Evropou kvůli Ukrajině není součástí plánů Ruska.
Už dlouho děláte geopolitické prognózy. Co předpovídáte Evropě? Bude po skončení války na Ukrajině v Evropě klid, nebo se může rozhořet požár války v nějaké jiné evropské oblasti? Tato otázka se může zdát nemístná, ale před půl druhým rokem by nikdo z obyčejných lidí nepověděl, že na Ukrajině může začít válka...
Protože obyčejní lidé války obyčejně nezačínají. Mnohokrát jsem během posledních let mluvil a psal: Mír v Evropě skončil, když začalo bombardování Jugoslávie a došlo k rozpadu této ještě nedávno bohaté a úspěšné oblasti. Ale zatím to ne všichni chápou a málokdo tomu věří.
Obyčejný Pražák za nic na světě neuvěří, že na jeho ulicích může začít nejprve Majdan, potom likvidace civilního obyvatelstva nějakými hrdlořezy, kteří se kdoví odkud najednou objeví, a je jedno, zda to jsou fašisti, islamisti, separatisti nebo ještě někdo. Zatímco obyčejný Barceloňan už dnes tomu uvěří, někteří obyčejní Pařížané už to též zažili, akorát zatím ve velmi mírné verzi, kdy náhle islámská mládež spálila celé pařížské čtvrti jenom proto, aby budoucí prezident Francie maďarského původu Sarkozy je mohl exemplárně uklidnit a vyhrát volby. S tímto jevem se začínají seznamovat i obyčejní Bruselané, Londýňané.
Pokud očekáváte optimistickou odpověď, raději se obraťte na zástupce politického mainstreamu v Česku, kteří jsou povinni hovořit o budoucím blahobytě v Evropě stejně upřímně, jako jejich otcové hovořili o nevyhnutelném vítězství komunismu. Pravda, věří v to jen ti nejjednodušší a nejméně vzdělaní čeští politici. Složitější a víc rozmýšlející přinejmenším začínají pochybovat, ale nahlas opakují zaklínadla o užitečnosti Evropské unie a všech pohádkových výhodách s ní spojených.
Prognóza pro Evropu může být jednoduchá a očividná - čekají ji otřesy různého druhu, sociální, mezietnické a mezikonfesní střety, vzpory jako výsledek vnitřních konfliktů a protiřečení, které Evropané nejen, že neřeší, ale jakoby naschvál vytvářejí. Každý třetí obyvatel Francie už v současnosti není Francouz, ale ti, kteří Francouzi ještě jsou, si ani šeptem na to nemůžou stěžovat... Evropu čeká to, o čem vůbec nikdo nemluví, protože je to velké tajemství - ale bude to právě tak: Evropu určitě okradou, seberou jí peníze - s pomocí vynikající měny euro se to dá spravit lehce a pohodlně, nato i byla vytvořena a brzy splní svou historickou misi. Už nyní hovoří, že euro bude stát méně než dolar - a prosím vás, zapamatujte si tato slova.
Ne náhodou Anglie nevstoupila a nikdy nevstoupí do eurozóny, protože Anglie se považuje za Evropu, když je to výhodné, a když to není výhodné, je bližší k Americe. Taková je to prohnaná, zákeřná oblast. A to, že Češi euro nemají, v průběhu vysávání peněz z Evropy Američany Čechům žel nepomůže, protože česká koruna je k euru fatálně přivázaná.
Prognóza pro Evropu může být i složitá - její budoucnost závisí na tom, do jaké míry budou i nadále za Evropu o všem rozhodovat USA, či se podaří USA poštvat proti sobě Evropu i Rusko, pokud ne - a taková možnost pro Evropu zatím existuje, jaké místo zaujme Evropa v novém vícepólovém světe, jaké vybuduje vztahy s Ruskem a Čínou.
Jak víte, v Česku jsou takové myšlenky zatím přístupné jen hrstce obzvlášť zvědavých, které, kdoví proč, ještě nazývají konspirátory, ačkoli v sousedním Německu to už jsou téma strategických polemik, někdy dokonce veřejných. Zatím je však otázka stanovená celkem jednoduše - USA cílevědomě rozsévají chaos po celém světě. To je jejich oficiální strategie, která se nazývá „řízený chaos", a Evropa, beroucí do úvahy válku, jež začala na Ukrajině, se stává hlavním příjemcem tohoto amerického know-how globálního měřítka.
Chaos se tu rozsévá na stále větších územích a to, že v Česku to nikdo nevidí a nechápe, vůbec neznamená, že to tak není. Ani Beneš, ani Hácha, ani Tiso neviděli a nechápali nic z toho, co se dělo s Československem a potom i s Evropou. Ani plány Hitlera, ani plány Stalina, ani plány Angličanů nejen že nepoznali, ale ani nechtěli poznat - brzy o tom přeložíme do češtiny knihu mého kolegy a přítele Nikolaja Starikova.
I nyní plány USA a Německa v souvislosti s Českem české politiky nezajímají, dokonce ani jen z čistě akademického hlediska. Vždyť by v podstatě bylo užitečné vědět, co tito velcí a silní plánují s námi dělat. Ale vědět to nechtějí, a možná je to tak správně. V Rusku říkají: Méně víš, lépe spíš.
V jednom rozhovoru jste říkal, že USA především chce rozpoutat bratrovražednou válku mezi Slovany a slovanskými státy. Jak vidíte z tohoto hlediska budoucnost střední a východní Evropy?
Války mezi Slovany bohužel už byly rozpoutané i na Balkáne, nyní je situace mnohem horší - na Ukrajině poštvali mezi sebou navzájem Rusy a Ukrajine tak, že už tečou potoky krve. Nejhorší na tom je to, že my, Slované, jim dovolujeme štvát nás proti sobě navzájem. Proč je to tak, to je ta nejhlavnější otázka, na kterou se pokoušeli odpovědět mnozí ruští myslitelé, ale jednoduchá, pochopitelná a spásonosná odpověď na to zatím neexistuje. A to je strašné pro nás pro všechny, Slovany, včetně Čechů, část kterých se na své slovanství dívá složitě.
Anketa
Uvažujete, že budete volit Stranu práv občanů, čili zemanovce, které nyní vede senátor Jan Veleba?
hlasovalo: 13149 lidí
Protože pokud nás bude možné proti sobě štvát i nadále, vyvraždíme se navzájem a oni budou slavit vítězství. Existuje jednoduchá odpověď - je to tak, protože jsme hloupější, prostodušší, ale to je nesprávná odpověď. Slovany stoletími proti sobě poštvávali především Anglosasové prostřednictvím jejich fenomenální schopnosti infiltrovat se do vládnoucí elity Slovanů, nasadit tam své agenty, zabíjet lídry. Bude spravedlivé říct, že Slované, včetně Rusů, vždy byli oběťmi zákeřností, krutostí a cynismu Anglosasů. V Česku to málokdo ví, ale během posledních tři sta let mnozí ruští carové byli zabiti tak anebo jinak Anglosasy, dokonce bych řekl, že většina z nich.
Česko a Slovensko dohromady mají přibližně stejně obyvatel jako hlavní město Číny, tedy nejedná se o velké státy a jejich možnosti hájit svoje zájmy jsou omezené. Na druhé straně to, že jsme malí, neznamená, že jsme nezajímaví pro tak silné velmoci jako například USA?
Na začátek podotknu, že za malé se označují téměř výhradně sami Češi a Slováci, označují se tak často, co odráží jejich hloubkovou filozofii, podstata které je v tom, že hájit svoje zájmy skutečně nejsou zvyklí a na tom se nic nezmění. Tradice státnosti, patriotismu a nezávislosti nevznikají ani během let, ani dokonce během desetiletí. Během posledních stovek let tyto národy byly součástí rakousko-uherského impéria v podřízené pozici a také tradice, i navzdory pokusům o odpor, se jednoduše neměly odkud sbírat. Nečekaný vznik silného Československa v roce 1918 sice silně ovlivnil postavení Čechů i Slováků ve světě, ovlivnil pozitivně, ale nemohl principiálně změnit filozofii a mentalitu. Češi a Slováci začali sami sebe chápat jako národy, které mají vlastní státy, a ne jednoduše obyvatelstvo provincie impéria Habsburků, i navzdory tomu, že Československo bylo především anglosaským projektem upevnění svých pozic ve střední Evropě s pomocí takovéhoto nového státu.
Česko a Slovensko zastávají z hlediska geopolitiky v Evropě mimořádně důležitou pozici. Vědí to i ve Washingtonu, i v Moskvě a v Berlíně. Je to klíč k míru nebo válce v Evropě, nejvíc si to v současnosti uvědomují USA, které se intenzivně zaobírají rozpalováním světové války, proto i úsilí USA, jejichž cílem je kontrola klíčové pozice, je značné a viditelné. Jako i pokusy slovenských a zvláště českých politiků získat výhody z této pozice, pokusy zatím neúspěšné, protože se uskutečňují podle principu větrníku, rusky se tomu říká nastavit nos tím směrem, kam fouká vítr (slovensky: kam vítr, tam plášť).
Problém je jen v tom, že politici Česka a Slovenska necítí, jaké větry foukají a nakolik jsou silné. I navzdory hovořenému, někteří čeští politici, například Václav Klaus nebo Miloš Zeman představují vzácný příklad snahy pochopit, odku fouká tento rozhodující vítr.
Z tohoto hlediska je v současnosti Česko svým způsobem unikátní pro totálně kolonizovaný postkomunistický prostor fenomén, kde nejen politici, ale i velmi autorů, analytiků, veřejných činitelů se pokouší pochopit, co se děje ve světě, a tak vytváří mechanismy vlastního politického myšlení. Začínají opatrně hovořit, že jejich média se nachází pod totální kontrolou tajných služeb USA - to samé říkají Němci a Francouzi už dávno, mluví otevřeně.
Česká zkušenost vlastního geopolitického vidění světa je unikátní proto, že nic takového se neděje ani na Slovensku, ani v Polsku, ani v Bulharsku anebo v Chorvatsku. A tím víc na válkou zmítané Ukrajině. Svoji suverénní politiku v Evropě dnes generuje jen Orbán v Maďarsku, který nejen sám rozmýšlí, ale i koná, pokoušeje se najít svou cestou ve světě i Srbů.
Češi začínají rozmýšlet, a to je zdrojem opatrného optimismu.
Nyní chci stručně představit svoje viění budoucnosti střední evropy - zatím jen formou tezí.
Myslím si, že spolu s vývojem válek v Evropě - nejen na Ukrajině, v pořadí je Podněstří, Moldávie, možná Pobaltí, Polsko - pozice střední Evropy se stane absolutně klíčovou z hlediska toho, zda bude možná opravdu velká válka s vtáhnutím do ní Německa a potom i dalších členů NATO.
Proto za velký cíl geopolitiky pro Evropu a Rusko chceme označit vytvoření ve střední Evropě netrálního prostoru, který se stane reálnou nárazníkovou zónou bezpečnosti jak pro západní Evropu, tak i pro Rusko. Tuto zónu mohou zformovat bývalé části Rakouska-Uherska, které mají k sobě blízko historicky, kulturně i mentálně - Rakousko, Slovinsko, Maďarsko, Slovensko, Česko - ve jméně vlastního přežití - myšlenky prosperity bych dnes odložil na lepší časy.
Tady není až tak podstatné, zda tyto oblasti budou i formálně mít status neutrálních tak, jak ho má dnes Rakousko. Podstatné je to, aby se geopoliticky spravovaly podle rakouského modelu, tedy aby neměly na svém území základny NATO a nezúčastňovali se na bojových operacích na straně NATO, v konfliktech a válkách, které USA rozpalují po obvodě Ruska. Ani v Afghánistánu, ani na Ukrajině, ani v Moldavsku. Pravda, že ideální je, aby tyto oblasti vystoupily z agresivního bloku NATO nebo dostaly v rámci něho jakýsi nový, zvláštní status. Proč je obzvlášť důležité, aby tam nebyly základny NATO, které formálně zatím dodnes neexistují?
Protože vojenské základny na území NATO se automaticky stávají terčem pro úder ze strany Ruska, na které se dnes útočí a vytváří se nebezpečná možnost prvokace. Představme si, z takovéto základny na Slovensku nebo v Maďarsku najednou odstartovaly rakety směrem k Rusku nebo vzlétla americká letadla - takováto událost by znamenala automatickou vojenskou reakci Ruska. Odvetný úder na tyto základny staví velké členy NATO před nevyhnutelnosti zapojit se do války - zbombardovali našeho spojence na zatím ještě ne našem území, ale na území "divokých, neplnohodnotných" Slovanů. A je naděje, že tato válka se odehrává jen na jejich území.
To je mnohem nebezpečnější, než účast stovek polských vojáků ve výlce na Ukrajině, to je přímý casus belli, a právě to se snaží vytvořit USA na území střední Evropy.
Vidím úlohu vytvořit ze střední Evropy neutrální pásmo jako realitu, jak Evropa a Rusko projeví pro její vyřešení politickou vůli. A jak vůle nestat se nevyhnutelnou obětí v nové válce projeví i oblasti střední Evropy. V neutrální status Slovenska a Česka zatím věří málo lidí, ale Maďarsko se výrazně hýbe tím směrem a je potřebné si z něj brát příklad.
V EU byla vytvořena nová komise a nový člověk se postavil na její čelo. Očekáváte od "evropské vlády" něco nového, nějaké kroky vpřed nebo viditelné reformy? Jak bude vypadat EU za pět let?
Velký francouzský patriot Jean-Marie Le Pen nazývá EU kolonií globalismu a od této kolonie já osobně očekávám jen jedno - EU se bude podílet na masovém oloupen Evropy, co vlastně už i dělá desítky let, a eurobyrokrati, kteří poznají reálný stav věcí, se budou snažit ukrást pro sebe podle možnosti co nejvíc, protože představení se blíží ke konci a většina z nich, i jejich rodiny, budou muset dožít svoje životy v USA, budovat tam nový život bez obrovských platů eurokomisařů a europoslanců, takže nyní potřebují mnohem víc peněz. Proto musí ještě víc šplhat u svých patronů v USA, protože do Ameriky též nevezmou všechny, ale jen ty nejaktivnější. A část nechají v Evropě, aby okusili hněv národních mas. Aby jim potom mohli stavět pomínky. Taková je technologie Anglosasů, má stovky let a zatím ve světě dominuje. Jak bude vypadat EU za pět let? Je možné, že už nijak. Války v Evropě se rozvíjejí velmi rychle a jak to tak bude pokračovat, EU bude shozena ze scény válkami, tak jako to bylo s Ligou národů.
Anketa
Co říci k tomu, že Zemanovi odpůrci na něj před dalšími čtyřmi prezidenty křičeli, pískali a házeli vajíčka?
2%
hlasovalo: 38645 lidí
Když strategie USA v Evropě nebude úspěšná - a to je celkem možné, EU se bude radikálně měnit, bude to Evropa národů a suverénních států, ne kolonie USA. Tyto změny se též urychlují, podívejte se na Anglii, která nejpravděpodobněji vystoupí z EU, na Maďarsko, které přestává poslouchat, i navzdory tomu, že je stejně "malé a slabé", na totálně zkrachované díky vstupu do EU Bulharsko a Rumunsko, na Francii, kde je Marine Le Pen nejpopulárnější političkou, na Katalánsko, na sever Itálie. EU ve svém současném stavu je neživotaschopná - velmi jsem mluvil a psal o tom v čase naší kampaně do Evropského parlamentu.
Na slavnostech, věnovaných státnímu svátku Česka, prezident Miloš Zeman udělil nejvyšší státní ocenění i Vašemu premiérovi Robertovi Ficovi. Není tajemstvím, že Zeman a Fico se poznali už dávno a mají dobrý vztah. Může tato jejich spolupráce pomoci v mezinárodní sféře?
Zeman nejen ocenil Fica, ale ještě ho pojmenoval slovenským Churchillem. Po tomto už Ficovi nezbývá nic jiného, než pojmenovat Zemana českým Napoleonem a též mu udělit významné ocenění, pravda, geopolitické postavení Česka a Slovenska tyto historické události nezmění. Zatím se Ficovo chování nejvíc podobá strategii Janukovyče, s kterou se držel u moci několik roků, ale skončilo to zle - sloužit Americe i Evropě i Rusku naráz, hledat kompromis, která je v jeho situaci nemožný, a priori když velcí geopolitičtí hráči mají protikladné a vzájemně se vylučující zájmy.
Fico s velkou láskou přivítal Porošenka v Bratislavě, nabídl mu to, co se nikdy nenabízelo ani za čas proamerického Dzurindy: uskutečnit společné zasedání ukrajinské a slovenské vlády, pomáhat ukrajinské vládě s eurointegrací, zaručit dodávky plynu, nezávisle na pozici Ruska.
Ministr zahraničních věcí SR Lajčák ostře vystoupil proti novému ruskému plynovodu Južný potok. Všechno to jsou otevřené protiruské kroky, tím víc, že současně s návštěvou Porošenka v Bratislavě se objevilo jeho senzační interview, kde vyhlašuje, že připravuje Ukrajinu na totální válku s Ruskem. Zda to chceme, nebo ne, ale Slovensko pod vedením Ficovy vlády je čím dál víc vtahované do přípravy na výlku proti Rusku. A nedávné Ficovo prohlášení o tom, že Slováci nepůjdou jako berani na jatka války, po tom všem nevypadá o nic víc jako rétorika.
Když exponenciálně roste počet lidí, kteří se zajímají o budoucnost svých oblastí, tedy o svoji vlastní budoucnost, a Češi a Slováci tu nejsou výjimkou, dovolím si takovouto prognózu.
Pokud Evropu čeká konfrontace s Ruskem - nebo už ji pojmenuji studenou válkou, hybridní válkou nebo jednoduchovou válkou, Česko a Slovensko nebudou na mapě Evropě a na jejich území se s nimi nejprve bude dít přibližně to samé, co se nyní děje na Ukrajině, akorát ne v tak kruté podobě. Nyní se tyto krajiny stanou arénou zápasu a je možné, že se trochu toho zápasu i zúčastní. Potom v této konfrontaci někdo vyhraje a osudech těchto dvou oblastí budou rozhodovat vítězi - tak to bylo po světových válkách, tak to bylo i po prohrané SSSR studené válce, tak to bude znovu.
Pokud se fatální střet mezi Evropou a Ruskem vyprovokovat nepodaří, Česko a Slovenskou budou mít určitý prostor pro manévrování, ale kvalita politických "elit" těchto oblasti prakticky vylučuje možnost využití tohoto prostoru v prospěch Čechů a Slováků. Pokud se u těchto národů neobjeví svoji lídři a svoje ideje, budou jednoduše objekty cizí vůle, i navzdory možnostem.
Pokud se fatální střet mezi Evropou a Ruskem vyprovokovat nepodaří, Česko a Slovenskou budou mít určitý prostor pro manévrování, ale kvalita politických "elit" těchto oblasti prakticky vylučuje možnost využití tohoto prostoru v prospěch Čechů a Slováků. Pokud se u těchto národů neobjeví svoji lídři a svoje ideje, budou jednoduše objekty cizí vůle, i navzdory možnostem.
Chápu, že to je zlá zpráva, které mnozí dnes nebudou věřit, ale vidím to takto. Jediné, co může potěšit naše čtenáře, je to že většina Čechů a Slováků si toho všeho ani nevšimne a jednoduše se vzbudí v nové realitě - jako to bylo v roce 1914, 1918, 1939, 1945, 1968, 1989. Nevšimnou si toho, protože v supermarketech budou výprodeje a v televizi ukážou reality show s obzvlášť špinavým, svinským obsahem.
Potom všichni budou překvapeni, potom ti nejbystřejší se znovu začnou sápat nahoru, podaří se jim zalíbit novým patronům a život se znovu dostane do svých kolejí...
Potom všichni budou překvapeni, potom ti nejbystřejší se znovu začnou sápat nahoru, podaří se jim zalíbit novým patronům a život se znovu dostane do svých kolejí...
No comments:
Post a Comment