Na úvod článku o otevření švýcarského tunelu v Gotthardu, o kterém už psal a video k němu vložil šéfredaktor VK (zde) a na který navazuji, vkládám video nejdražší reklamy všech dob – reklamu firmy Apple Steva Jobse z roku 1984, která byla odvysílána v průběhu finále amerického Super Bowlu a která měla být odpovědí na Orwella „1984“. V reklamním videu jdou otroci Orwellova románu tunelem s tím, že internet je prostředkem, který je před totálním zotročením má zachránit.
Není třeba zvláštního postřehu, aby byla zjevná analogie mezi otroky, jdoucími tunelem v reklamním videu a mezi symbolikou otroků, jdoucích nově otevřeným tunelem ve Švýcarsku, jak ukazuje úvod tohoto videa hned poté, co do tunelu vjede kočár (symbol monarchů), tažený čtyřmi koni (koni apokalypsy?):
K analogii mezi oběma videí nutno doplnit, že Orwellův román „1984„, ze kterého pochází známý výrok „Velký bratr tě sleduje“, měl pracovní název „Poslední člověk v Evropě“ , což lze s odstupem času přeložit i jako „Poslední Evropan“. ..
Že v obou případech jdou otroci tunelem, to lze vysvětlit tak, že je potřeba prokopat se ke světlu temnotou – respektive, že než přijde nové světlo (nový start, přesněji restart), je třeba přijmout konec všeho dosud platného. Což sice přinese chaos, ale na jeho konci bude nový řád (Nový světový řád).
V čase cca 2:13 se objevuje vagón, na kterém bílý člověk provozuje sexuální orgie – sice muž a žena, ale s nimi zároveň dvě ženy či dva muži – symbolika homosexuality, přičemž mezi nimi je i postava s dvěma křídly, zatímco otroci vagón tlačí. Otroci tlačí i vagon člověka v řetězech, který kolem sebe zoufale mlátí, ale není mu to nic platné, otroci na něj neslyší a jako by jej ani neviděli přesto, že vagon je z velké části prosklený a tudíž by vidět mohli … V čase 3:07 je navíc na vagóně k vidění symbol Slunce (vysvětlím později).
V čase 3:17 se objevuje postava okřídleného tvora, u kterého není jasné, jestli je to ještě dítě, či – vzhledem k pučícím prsům – už mladá dívka, či jen hermafrodit. V každém případě se podruhé objevují bílá křídla a to je velmi významná věc!
V dalším čase z vagónu seskakují podivná monstra, a to jak za zvuku bubnů (válečných?) tak za podivných zvuků, evokujících peklo. Mým pohledem však tato monstra velmi připomínají obilné snopy, což by mohlo symbolizovat naprosté počátky vývoje lidstva, kdy se objev obilí stal základním předpokladem usídlování národů na jednom místě a vytlačil tak předchozí kočovný styl života. Postavy, kráčející za těmito snopnými monstry, jakoby symbolizovaly tehdejší pohanská božstva, v závěsu za nimi jdoucí postavy v bílém jakoby pak symbolizovaly víru nám známou v podobě bílých andělů.
V další části ceremoniálu postavy vyšly ven z tunelu, ale téma pokračuje – nejdříve opět pochod a opět sodomie, ale k tomu promítání na plátně, kde jako hlavní symboliku můžeme vidět pentagram (symbolizuje jej i pět postav před plátnem), nemluvě o hlavě kozla-satana:
V čase 4:48 se na plátně objevuje velmi stará tvář, což lze číst i tak, že staré musí zemřít, následně tři postavy před plátnem jako by symbolizovaly, že staré představuje i „svatá trojice“, nám známá jako Otec, Syn a Duch svatý. Tato tématika se ještě intenzivněji projevuje třemi postavami v bílém, které následně odhazují svůj oděv, zatímco postavy v bílém pod nimi jsou jakoby v mlze – bílé závoje, přes které nevidí další směr, proto bloudí. Ale nebyly zde tyto závoje odjakživa? Nešlo po celý Věk Ryb o závoj Máji a s ním o lež a iluzi m.j. především v otázkách víry?
Co je ale nejpodstatnější, vzadu za postavami v bílém a s bílými závoji jde postava s bílými křídly současně se satanistickou rohatou postavou – čas od cca 8:08. Postavy v bílém následně mizí ze scény za zvuků, evokujících peklo a zatímco na obrazovce se objevuje satanistická tvář, na pódiu opět vítězí monstra snopů, přičemž bílá křídla a postava kozla tam stále zůstávají. A to za zvuků hry na alpský roh – tradiční švýcarský hudební nástroj, který je konstruovaný tak, aby byl slyšen co nejdál…
Nejpodstatnější okamžik ale nastává v čase 10:04, kdy postava s bílými křídly a postava s rohy splývají v jednu, přičemž postava s bílými křídly je žena! A jak ta žena postupuje směrem vzad, skutečně andělské bílé postavy ustupují a na scéně zůstávají jen snopná-satanistická monstra spolu s postavou kozla a s ženou s bílými křídly. Následuje oslavný zpěv dvou žen selského typu rohaté postavičce, na který slyší občané, o kterých by se dalo říci, že reprezentují občany tzv. ctihodné. Což v souhrnu lze vnímat i tak, že státní elity slyší na úkoly a že se nechávají vést.
Vraťme se ale zpět k postavě s bílými křídly, která v jedné chvílí splývá s postavou kozla – to je totiž to největší poselství. Okřídlená postava, o které v ceremoniálu není jasné, zda-li je to muž či žena, totiž není ničím jiným, než postavou Meleka Tause, tzn. postavou padlého anděla – Satana, Lucifera, Světlonoše, Bafometa.
Symbol „padlého anděla“, bafomet s rohy, křídly a – s prsy
Ale toto není původní podoba Satana a zde se musíme podívat do historie jeho vzniku. A ta je v nejstarším náboženství, které o stvoření světa říká toto:
Samotný Bůh byl původně nad širými kosmickými moři. Hrál si s bílou perlou, když tu ji najednou odhodil do kosmického moře, ve kterém se perla roztříštila a stala se základní substancí, ze které vznikly planety a hvězdy. K dokončení a doladění celého vesmíru byl pověřen nejlepší ze sedmi andělů, které stvořil Bůh, Táús Melek. Tento paví anděl ztělesňoval veškerou sílu a moudrost Boha a byl tak připraven splnit úkol. Pomoci mu mělo zbývajících šest andělů, dnes uctívaných jako dalších 6 svatých.
Melek byl pověřen zajistit Zemi krásu a hojnost. Když sestupoval na naši planetu, vzal na sebe podobu páva, ptáka sedmi základních barev. Tyto barvy Melek předal světu včetně bohaté fauny a flóry. Poté se přesunul do zahrady v Edenu, aby se potkal s Adamem, který byl právě stvořen, ale bez duše. Melek tedy do něj vdechl život a obrátil ho ke slunci, které představovalo stvořitele, jenž měl být i nadále uctíván klaněním se Slunci. Poté byla stvořena také Eva. Nadešla chvíle, kdy se měla klíčová dvojice rozmnožit. Adam a Eva se však začali předhánět a hádat, že jsou přece schopni zplodit potomky jeden bez druhého. Svár skončil tak, že oba uzavřeli svá semena do sklenic a teprve po uplynutí inkubační doby je otevřeli. Ze všech vylétl odporný hmyz až na tu jednu Adamovu, ze které vykoukl nádherný chlapeček. Melek Taus je uctíván jako padlý anděla a vládce tohoto světa a ačkoli je Melek podřízen nejvyššímu Bohu stvořiteli, nemá to velký význam, protože podle tohoto náboženství Bůh nezasahuje do chodu světa.
Paví anděl Melek Taus
Melek Taus jinak
A Melek Taus ještě jednou – snad jako reptilián a kolem něj paví oka („Velké oko“?)
Co je dále pro toto náboženství významné je, že s „Pánem tohoto světa”jako první Satana ztotožnil islám – do té doby byl Melek Taus pouze „padlým andělem“. Vyznavači Meleka Tause k tomu však přispěli tím, že své náboženství drželi v tajnosti a navíc sami odmítali používat slova s hláskami š a t, protože by mohla připomínat arabské jméno Satana – Šajtán. Tak dostalo náboženství, uctívající Meleka Tause, pojmenování „satanismus“, přičemž původně tzv. „satanismus“ představoval pouze rovnocennost principů dobra a zla.
Typickými znaky tohoto náboženství je dále úcta k ohni, slunci a vůbec světlu. Stejně tak jsou předmětem úcty čtyři posvátné živly, které kromě ohně představuje půda, voda a vzduch.
Dalším typickým prvkem je uctívání čísel 6 a 7. Podle „satanismu“ na zemi neexistuje peklo a ďábel, protože „Melek shromažďoval 7 tisíc let své slzy do 7 nádob a jimi pak uhasil všechen oheň v pekle, čímž peklo zaniklo“ (po smrti je tedy mrtvola ihned uložena do kuželové hrobky se zkříženýma rukama na hrudi a ačkoli „satanisté“ nemají peklo, mají určitou koncepci ráje a zlé duše podle nich čeká osud zatracení a zapomenutí). Úcta k číslu 7 má původ ve víře v sedm cyklů reinkarnace, kterou toto náboženství uznává, navíc Melek Taus byl sedmým andělem, zbývajících šest jsou jeho pomocníci.
Dále je pro toto náboženství charakteristická rovnost obou pohlaví, kdy k náboženským obřadům mají přístup jak muži, tak ženy, na druhou stranu jsou tyto obřady udržovány v tajnosti před cizími příslušníky a nepovolanými.
V neposlední řadě je pro toto náboženství charakteristické sociální rovnostářství a je s ním spojována první komunistická revoluce (včetně rudé barvy).
Co ale považuji za nejpodstatnější je, že je to nejstarší náboženství a co víc, že je to indoíránské náboženství. Což by se dalo označit jako árijské náboženství – a víme, jak se nyní pracuje na kultu árijce (připomínám např. song Daniela Landy „Všichni jsme árijci“). A dále víme, jak významná je nastupující role Íránu, a to zejména pro Evropu.
A nyní zpět k ceremoniálu, o kterém prozatím víme, že v úvodu nese symboliku orwellovsky zotročeného lidstva, nacházejícího se právě ve fázi konce a nového začátku (tunel), v dalších obrazech pak sodomii na způsob stejného rozkladu, jakým prošel Babylon (zde srovnejme architekturu babylonské věže a architekturu budovy EU, nemluvě o tom, že Babylon ležel na území současného Íránu).
A zpět k druhému videu ceremoniálu. „Otroci“ vyšli z tunelu na světlo a v běhu (spěchá se, není čas?) se vydávají bořit skálu. A zatímco skála se drolí, před plátnem se pohybuje pět postav (symbol pentagramu?), ve skutečnosti však jako by jich tam bylo sedm (sedmička, číslo reinkarnace – znovuzrození), protože „padáků“ je před plátnem sedm. A zde bych ráda připomněla symboliku znamení Štíra a s ním planety Pluto a symboliku znamení Kozoroha a s ním symboliku planety Saturn.
Až do 18. století lidstvo znalo jen sedm (opět ta sedmička!) astrologických těles, kterými se řídilo – dvě světla: Slunce a Lunu a pět planet: Merkur, Venuše, Zem, Mars, Jupiter, Saturn. Planeta Uran (revolucionář Uranus byla objevená až v době americké a francouzské revoluce, planeta Neptun (hypnóza, davy, Poseidon) v době osvícenství a objevů psychoanalýz Freuda a Junga a planeta Pluto (Hádes, podsvětí destrukce, plutonium, plutokracie) až v době Hitlera. Tedy oficiálně byly tyto tři planety objeveny až později, protože zřejmě není náhoda, že už předem pro ně mytologie měla připravena jména… (Valerij Pjakin několikrát zmiňoval, že mytologie božstev má kořeny v Atlantidě a nemám důvod o tom pochybovat, uvážíme-li, že pro každou nově (?) objevenou planetu v mytologii již existuje pojmenování analogické k nějakému božstvu)
Než k těmto objevům došlo, byl Saturn považován za poslední planetu sluneční soustavy (a dosud je poslední planetou, viditelnou pouhým okem) a proto za „strážce hranic“, za které si lidstvo nesmí dovolit zajít.
V mytologii je symbolizován jako stařec s kosou a nazýván Smrtonoš. Ve své době totiž planeta Saturn byla tou, které trvalo nejdéle, než oběhne kolem Slunce – jeden oběh Saturna trvá téměř 30 let (přesněji cca 29 let a zvláštní „náhodou“ je to stejný počet, jako počet dnů, za které Luna oběhne kolem Země, ale to je na jiné téma). Za svůj život může člověk zažít maximálně tři oběhy Saturna kolem Slunce, proto je Saturn považován za generační planetu a tedy tu, se kterou globalisté nejvíce pracují (vždy si počkají na novou studentskou generaci, na kterou se zaměří). Symbolika Saturna-Smrtonoše však spočívá především v tom, že představuje vrcholný konzervatismus. To znamená, že udržuje kříž nad hmotou tak, aby si každý svůj kříž ve hmotě nesl a nemohl se z něj vymanit-vysvobodit, aniž by u toho neměl pocit viny či byl potrestán konzervativně udržovaným systémem.
Jiný název pro Saturna je Kronos – tedy pán nejen hranic, ale i pán času a mytologie říká, že když se objevil Uranos (Uran-Vodnář), který se spojil se Zemí (Gayou) a z tohoto spojení se začali rodit Titáni (kyklopové a obři), Saturn-Kronos Uranuse vykastroval, aby zabránil překročení panujícího řádu.
Mytologická kastrace Urana (Vodnáře) Saturnem (Kozorohem)
A jako má každé znamení svou vládnoucí planetu, Saturn byl přiřazen znamení Kozoroha. Kozoroh vládne v době největší temnoty (nejkratší dny) a jeho úkolem je udržet vše společensky dané a platné za jakoukoliv cenu – a to o to víc, že každý rok o zimním slunovratu míří k Zemi světlo z centra galaxie, které by mohlo znamenat vítězství ducha nad hmotou, jak to symbolizuje znamení Střelce a Jupiter (Zeus):
Avšak od doby, kdy byly objeveny další tři planety za Saturnem (oficiálně, protože neoficiálně se o nich zcela jistě vědělo), je všechno jinak. A týká se to především planety Pluto (Hádes, podsvětí, plutokracie, plutonium, destrukce), jejíž oběh kolem Slunce trvá 240-280 let (doba oběhu není vždy stejná – je excentrická stejně jako dráha oběžné dráhy Pluta).
Pluto v mytologii – bůh podsvětí s trojhlavým psem Kerberos, který střeží vchod do podsvětí
Planeta Pluto byla následně přiřazena znamení Štíra – znamení, vládnoucímu o dušičkách a tedy znamení transformace, jaká ve zvěrokruhu nemá obdoby a kterou lze přirovnat k zakuklení housenky, ze které se vylíhne nový motýl (zde připomínám obálku The Economist 2016 a tu spoustu motýlů kolem Slunce, navíc nad hlavou papeže a sochou Marxe).
Pro znamení Štíra pak jako nejzákladnější charakteristika platí rčení o Fénixovi, vstávajícím z popela. Fénix, to byl rovněž mytologický pták (snad Melek Taus?), který musel shořet na popel, aby se nově zrodil.
Fénix, vstávající z popela, symbol Pluta a Štíra
Tato vsuvka do astrologie a přes ní do mytologie byla nutná, aby bylo pochopeno, o prezentaci jakých energií na ceremoniálu šlo. V roce 2008 štírovská transformační planeta Pluto vstoupila do konzervativního saturnského znamení Kozoroha. Bude v něm až do roku 2024 a pro svět to znamená, že vše, co dosud bylo konzervativně udržované a platné, projde proměnou (začalo to v roce 2008 pádem Lehman Brothers). Proti sobě nyní naplno stojí síly konzervatismu na straně jedné a síly transformace na straně druhé, přičemž před velikou transformací není úniku (a je otázkou, jestli to bude transformace konstruktivní či destruktivní, protože Pluto-plutonium jinou podobu energie nezná).
Mytologie totiž říká, že jestli dosud bylo možné ubránit po staletí panující dogmata před Uranem (kastrace Vodnáře, resp. kontrola všech případných prozření a vzbouření se lidstva) i před Neptunem (ovládnutí Ryb, resp. „rybího“-křesťanského davu přes víru, drogy, narkotika a média), pak s pánem podsvětí, s Plutem, už to tak jednoduché nebude.
Kozoroh/Saturn/Kronos je v astrologii/mytologii přirovnáván k půdě, se kterou nepohne nebe (blesky a bouře Uranuse/Vodnáře) ani voda (moře a oceány Poseidona/Ryb), natolik je to konzervativní energie. Kozoroh/Saturn/Kronos je proto přirovnáván nejen k půdě pevné, ale až k půdě zamrzlé (vládne v zimě), ba doslova ke skále, se kterou jen tak něco nepohne. A přece existuje síla, která to dokáže a tou je podzemí! Tedy přesně ta oblast, která je doménou Pluta.
Sopky a zemětřesení jsou jedinou silou, která nejen pohne skálou, ale po které dochází k takové transformaci, že doslova nezůstane kámen na kameni. A ať v osobním životě či v životě kultury a civilizace, vždy jde o takové události, pro které je charakteristický výraz: Fénix vstává z popela.
A vidíme-li v úvodu druhé části ceremoniálu boření skály, tak je to přesně tato symbolika – vše dosud platné je bořeno a na řadě je přerod, transformace, nový motýl, líhnoucí se z kukly. Skála už nemůže dále odolávat volající potřebě po změnách a lidstvo musí projít transformací – musí si projít temnotou (tunelem), po které vstane jako Fénix z popela.
Naposledy Hádes-Pluto bojoval se Smrtonošem-Saturnem v 18. století a tehdy padl staletí trvající systém feudalismu a po americké a francouzské revoluci začaly vznikat první republiky.
Ceremoniálem šlo o szmboliku stejné transformace lidstva, avšak v ní mají padnout stávající náboženství a má se zrodit nové celoplanetární náboženství – náboženství tzv. „satanistické“. Ve skutečnosti ale jde o náboženství velmi pragmatické, protože ze všeho nejvíce jde o náboženství vstřícné Íránu a tím vstřícné árijcům, tzn. vstřícné té mase lidí, která vznikne sloučením Evropanů a islámských přistěhovalců. Náboženství, které bude uctívat kult Slunce (sluníčkáři) a které v sobě ponese jak prvek rovnosti muže a ženy, tak prvek sociálního rovnostářství a zároveň komunistické revoluce (marxismu).
Toto náboženství má kořeny pod biblickou horou Ararat a do dnešních dnů jej uctívají Jezidé, což jsou Kurdové a nepovažuji za náhodu, že tématika vlastního státu Kurdů se stala natolik aktuální a že spolu s tím je aktuální i tématika Sýrie, Turecka, ale i Arménů.
Co je na všem mým pohledem nejvíce hodno pozornosti je fakt, že toto náboženství, nikdy nepřestalo existovat, ba co víc, bylo udržováno v tajnosti včetně rituálů, které k němu patří. Pro mě z toho plyne potvrzení, že všechna tři monoteistická náboženství – judaismus, křesťanství a islám – byla vytvořena uměle a pouze k ovládnutí davů a pouze na nějaký čas, zatímco globalisté (GP) se nikdy nepřestali držet své vize o stvoření života na Zemi. A že tato vize má kořeny v Atlantidě a odtud se dostala do Babylonu (a Egypta) a že nyní, když se blíží další „lámání věků“, se globalisté snaží změny, před kterými není úniku, mít pod kontrolou lépe, než tomu bylo v čase Babylonu. Proto se snaží nadcházející transformaci lidstva (a evoluci) řídit tak, že se sami pasovali na Boha.
1.6.2016 = 16
Tunel byl otevřen 1.6.2016. V datu tak máme třikrát číslo 16 (součet také dává 16), což dává třikrát šestku a zároveň třikrát sedmičku (1+6=7). Dle mého nešlo o náhodu a bylo to jen další potvrzení nejstaršího náboženství, popisovaného výše. Navíc toto datum připadlo na středu, což je významný den.
Od roku 2012, kdy Venuše vykreslila satanistický pentagram, se to okultními rituály všude jen hemží. Kromě ceremoniálů LOH v roce 2012, které „náhodou“ připadly na Londýn, viz úvodní ceremoniál a závěrečný ceremoniál, to bylo především předávání cen Grammy a vystoupení Kate Perry Dark Horse, které znásobila videoklipem o oslavě Egypta.
Žádný strom neroste do nebe
Od dob Araratu, přesněji od dob Babylonu, někdo tahá za nitky dění ve víře, že svět ukočíruje a ovládne podle svých představ. Jak se svět vyvíjí, tak stěhuje svá sídla a víme, jak významnou roli v tom hraje červenobílé Švýcarsko, proto rozhodně není náhoda, že další rituální vzkaz vyšel právě odtud.
Za jeden z nejvýznamnějších vzkazů celého ceremoniálu však považuji okamžik, kdy se na plátně objevil strom korunou dolů. Jistě, ze všech ceremoniálů si každý vezme jiný jiný pohled – občané možná pouze strach (účel?), zatímco pro ty, kteří rozumí více, obsahuje každý ceremoniál hlubší vzkazy. Strom korunou dolů byl určen nadnárodním a národním elitám a jeho poselstvím byl konec růstu přesně tak, jak to bylo dohodnuto Agendou 2030 na podzim loňského roku. Ve skutečnosti je ale strom korunou dolů symbolem „Jang a Jin“ a ten má pro současnost tu výpověď, že dost bylo dravého (jangového) Západu, protože na řadě je dosud spící (jinový) Východ.
Na úplný závěr se vrátím k astrologické symbolice. Snad každý zaregistroval několik let se táhnoucí informace o nastupujícím Věku Vodnáře. Vodnář, to je ten výše zmiňovaný Uranos, kterého v mytologii Saturn/Kronos vykastroval ze strachu, že by mohlo padnout vše konzervativně udržované, tzn. především tedy to, na čem stojí moc mocných. A to především tím, že pod vládou Vodnáře/Urana by se lidstvo mohlo probudit a posunout na vyšší vývojový stupeň.
Ač nyní globalisté realizují veliké změny, v základu nepřestávají lpět na konceptu, vzniklém v době Babylonu, tzn. na konceptu naší biblické kultury, jen se snaží vyměnit všechna tři dosavadní náboženství za původní indoíránské/árijské. S ním chtějí vstoupit do Věku Vodnáře, ve kterém, ač je Vodnář symbolem svobody a pokroku, chtějí lidstvo dostat pod ještě větší kontrolu, než tomu bylo dosud, a to doslova na orwellovský způsob.
I Rusko si uvědomuje tématiku změny Věků a nástupu Věku Vodnáře a i Rusko realizuje ceremoniály při takových příležitostech, které jsou sledovány celým světem. Kromě ceremoniálu OH v Soči, který byl odpovědí na londýnský okultistický, předvedlo jeden doslova vodnářský při zahájení MS ve vodních sportech v Kazani. V čase cca 01.18:00 tanečníci v tanci Živá voda symbolizují spojení člověka a Vesmíru. „Lidská společnost má být jako orchestr, kde každý tón je důležitý, protože každý má svou osobitost a když se všechny sladí do harmonického celku, výsledkem bude hudba – koncert vesmírného oceánu a života na Zemi„. Z pódia mizí Babylonská věž a místo ní nastupuje Světlo.
Ceremoniál ve švýcarském tunelu byl především o restartu lidstva – o jeho návratu do doby, kdy ještě neexistoval judaismus, křesťanství ani islám a o snaze tato náboženství zrušit jako nežádoucí, protože v globalizačním procesu jsou rozdělující a tím pádem kontraproduktivní. Proto ceremoniál aktualizoval nejstarší náboženství světa, náboženství indoíránské, přetrvávající především mezi Kurdy a zároveň náboženství, které má blízko k marxismu.
Symbolika tunelu se velmi hodila proto, že v současnosti je lidstvo v temnotě a v čekání na nový srpek světla – v čekání na své příští směrování (vrcholem je rok 2100). Dalo by se to pojmenovat i tak, že lidstvo se nachází ve fázi dalšího evolučního stupně a že ti, kteří si toho jsou vědomi, se snaží přirozenou evoluci uřídit tak, že místo evoluce zavádějí revoluce. A vše s tím účelem, aby si udrželi svou moc – bez ohledu na to, že všemu konzervativnímu právě zvoní hrana. Nemyslím si, že právě úřadující božstvo Pluto/Hádes se spokojí s probouráním nějaké skály natolik, aby tím považovalo proces transformace a proces boření všeho starého za vyřízený a celé psaní o ceremoniálu k otevření gotthardského tunelu končím větou: „Člověk míní, pán Bůh mění“ .
-Pozorovatelka- 5.6.2016
|
No comments:
Post a Comment