Klára Samková se nemýlila: Nacismus a islám jsou příbuzní. Vzájemné sympatie tu nebyly pro nic za nic. Hitlerův kamarád a muslimské jednotky SS v akci. Budou české ženy pod nikábem šťastnější? Fakta jsou fakta
8. 6. 2016
JAN MAŘENKA zkoumá vztah islámu a nacismu a dochází k podobnému závěru jako Klára Samková, tedy že mají mnoho společného, a to především v oblasti role žen ve "vyspělé" západní společnosti.
Před pár dny advokátka Klára Samková nadzvedla pražskou kavárnu, sluníčkáře a další propagátory ideje "pokojného a mírumilovného" islámu. Zvlášť aktivní je v tom bratr ministra spravedlnosti Pelikána (ANO), praktikující muslim. Nebylo tedy divu, že jeho ministerský bratr ostře protestoval, a o to rychleji začal připravovat zákon, který bude kriminalizovat "nenávistné" projevy. Samozřejmě jednosměrně. Ještě jsme nezaslechli nic o postihu muslimů při jejich výrocích o křesťanech (a ateistech) jako "nevěřících psech".
Co se stalo tak strašlivého, že vypukl málem mezinárodní skandál? Klára Samková při diskusi v poslanecké sněmovně srovnala islám s totalitními ideologiemi a jejich praxí - a nenašla mezi nimi mnoho rozdílů. Sám soudruh turecký velvyslanec se při té "drzosti" zvedl a odešel, aby ho pak vzápětí pozvala Česká televize, kde kromě jiného upozornil, že takové projevy vůči islámu jsou prý v Evropské unii zakázány. Pravděpodobně neviděl časopis Charlie Hebdo, který islamisté vystříleli.
Ten, kdo se totalitním ideologiím nebrání, dobrovolně přijme roli zcvrkávající se menšiny, jejíž hlas už brzy nebude slyšet
Není tedy od věci, místo pokřikování na statečnou ženu, podívat se trochu blíže na podobnosti islámu s nacistickou ideologií a praxí. Není to totiž (bohužel) pro nás už nic "akademického".
Mírumilovný? Jak vůči komu
Invaze imigrantů do Evropy poznamená osud starého kontinentu na několik staletí. Evropa už nikdy nebude stejná. Dochází k nevratnému mísení kultur, které smísit nelze. Je jasné, že dříve či později zvítězí ten, kdo je silnější. A ten pohltí slabšího.
Přicházející dominance islámu nad křesťanstvím a bezvěrectvím je pravděpodobná ze dvou důvodů: islám je jednak expanzivní a konfrontační, za druhé jsou muslimské rodiny pevnější a rychleji se množí. Exploze mešit je předzvěstí zániku křesťanských kostelů.
Islám je mírumilovný, laskavý a zalitý sluncem - aspoň to tvrdí muslimové a v podstatě mají pravdu. Agresivním se stává až tehdy, pokud se mu někdo postaví na odpor. Tehdy nezná slitování. Zapovídá sebevraždu, ale vysoce si cení mučednické smrti. Pro mučedníky, kteří se odpálili uprostřed davu bezvěrců ve jménu Alláha, je připraven věčný ráj s tisíci služebníky a 72 pannami s hruškovitými ňadry.
Islám pro Němce
Nacistický vůdce Adolf Hitler byl obdivovatelem islámu. „Pro germánský lid je islám jako šitý na míru, je mnohem vhodnější, než slabošské a ochablé křesťanství,“ řekl Hitler a odkázal na dávnou bitvu u Poitiers (v 8. století), kdy muslimové pronikali přes Francii do Evropy a navzdory všem předpokladům odešli z této bitvy poraženi.
„Kdyby tehdy uspěli, byl by dnešní svět mohamedánský,“ řekl Hitler. Takzvanou islamizaci Západu považoval za velmi dobrý nápad a pochvaloval si, že islám věří v šíření víry mečem a podrobení všech národů. Podle Hitlera by však arabští dobyvatelé nebyli kvůli své podřadné rase schopni přestát tvrdší klima a podmínky v Evropě. Nedokázali by udržet energičtější domorodce na uzdě, takže by to nebyli Arabové, ale islamizovaní Němci, kdo by nakonec stál v čele mohamedánského impéria.
Ve svém pragmatickém obdivu k islámu šel Hitler tak daleko, že dokonce navrhoval vynechat z arabského překladu své knihy Mein Kampf teorii rasového žebříku. Nakonec pasáž v knize zůstala s tím, že se podařilo muslimy přesvědčit, že je Führerova antisemitská rétorika zaměřena výhradně na Židy.
Muftí Mohamed Amín al-Husajní a Adolf Hitler
Muslimské jednotky SS
V listopadu 1941 se v Berlíně setkal Hitler a Velký jeruzalémský muftí Mohamed Amín al-Husajní. Byl přijat se všemi poctami, náležejícími hlavě spojeneckého státu. Hitler byl muftím poctěn titulem „čestný muslim“ a muftí na oplátku titulem „čestný Árijec“. Hitler nazval al-Husajního dokonce „Führerem arabského světa“.
Hitlerovo nadšení pro islám sdílel i říšský vůdce SS Heinrich Himmler. „Islám je velmi podobný našemu vidění světa," říkal a oceňoval zejména kult mučednictví a 72 panen(„tomu každý voják rozumí“). Himmler byl však také důsledným zastáncem rasové čistoty jednotek SS, kterou opustil až v roce 1942, kdy dal vzniknout prvním muslimským divizím SS. Jejich příslušníci nosili fezy a modlili se pětkrát denně v kleče s tváří obrácenou k Mekce.
Muslimské jednotky SS pocházely z řad balkánských muslimů. Měly své duchovní vůdce (imámy), kteří organizovali modlitby přímo na bojišti. Navzdory tomu, že měli „SS - muslimové" problémy s kázní, udělil jim Himmler v roce 1944 čestný titul Handschar (podle zahnutého arabského meče) a povolil jejím příslušníkům nosit na výložkách znak s rukou třímající zahnutý meč nad hákovým křížem.
Vše pro matku a dítě
Překvapivé spojitosti mezi nacismem a islámem najdeme zejména v oblasti týkající se postavení žen ve společnosti. Vnímají ženu tradičně, tedy výhradně jako matku v domácnosti, která rodí jako o závod. Pokud žena tuto roli opustí, neváhá ji ani nacismus ani islám vykázat zpátky k plotně.
Hitler v knize Mein Kampf přesně vymezil hranice úloh muže a ženy. Požadoval, aby se „německé ženy vrátily ke svému původnímu poslání matky a hospodyně. Smyslem jejich života je rodit silné a zdravé muže - bojovníky." V nacistickém Německu bylo důsledně propagováno rodičovství s mnoha dětmi. Platilo, že: „Největší ctností německého muže je smrt na válečném poli a největší ctností německé ženy je smrt v šestinedělí po desátém dítěti“. Ačkoliv byl později ideální počet dětí snížen na šest, propaganda fungovala bezchybně a porodnost šla strmě nahoru.
V duchu hesla „Alles für Mutter und Kind“ (Vše pro matku a dítě) rozpustili nacisté v Německu všechny ženské organizace (např. Spolek pro volební právo žen), které byť jen trochu zaváněly společenskou angažovaností. Funkcionářky byly odvlečeny do koncentračních táborů. Ženám (kromě nacistek) bylo zakázáno studovat na vysokých školách. Z úřadů, ministerstev a institucí byly propuštěny ženy, zastávající významnější a vedoucí místa, protože ta podle nacistů (stejně jako podle muslimů) patří jen mužům.
Martin Bormann, šéf Hitlerovy kanceláře, připravoval podmínky pro zavedení mnohoženství v Německu. Jeho žena Gerda byla z ideologického hlediska příkladnou manželkou, protože její zájmy se omezovaly na domácnost a výchovu dětí (měli jich devět). Bormann měl oficiální milenku, herečku Manju Behrensovou. Gerda zastávala názor, že úspěšný muž by měl mít nárok na jedno či více manželství a dokonce chtěla zakázat výraz „manželská nevěra“ ve filmu a literatuře.
Více žen, více dětí
Islám, stejně jako nacismus, má ze své podstaty tendenci se rozpínat a růst. Proto chápe polygamii (mnohoženství) jako zcela přirozenou, existující po celou historii lidstva. Ne jako cestu k potěšení, ale jako prostředek k plození dětí. Podle islámu tak může mít muž až čtyři ženy (prorok Mohamed jich měl deset), přičemž všechny manželky mají stejná práva. Základní úlohou muže je všechny uživit a uspokojit jejich potřeby.
Islám si velmi přesně uvědomuje sexualitu ženy a její sílu. Proto zapovídá společné modlitby mužů a žen. Žena prý touží chodit zahalená „závojem“ jako symbolem své čistoty. Pro muslima je zcela nepochopitelné, že západní ženy, které chodí vyzývavě oblečené a odhalené, následně obviní muže ze „sexuálního harašení“. Chápou to tak, jako by jim někdo nabízel jablko, a když se po něm natáhnou, usekne jim ruku.
„Emancipované“ postavení žen v západní společnosti je podle islámu nepřirozené, v podstatě zrůdné a vybojované silou s absencí boží vůle. Jde o svévoli, která narušuje přirozený řád věcí, a proto se nakonec obrátí proti svému původci. Podle muslimů se „rovnoprávnost žen" odráží v mnoha nešťastných domácnostech a rodinách, které se rozpadají v důsledku těchto „práv" a „svobod“.
Statistiky dávají kupodivu tomuto výkladu za pravdu. S kulminující emancipací dramaticky klesá ve „vyspělých" zemích počet narozených dětí, klesá i počet manželství a roste počet rozvodů (Česká republika je v tomto ohledu jedna z nejhorších na světě). Tady již dávno nejde o to, zda je to „moderní" nebo ne. Tady jde již o přežití. Západní rodina se ocitla v nejhlubší krizi ve své historii, kterou se snaží zoufale maskovat ideologickými výpravami do slepých uliček.
Nové „rovnoprávnější“ uspořádání západní společnosti zkrátka nefunguje: Buď ještě nejsou muži dostatečně zralí, nebo s tím ženy neumějí zacházet. Nebo – a to je nejpravděpodobnější možnost – jde o zcela nevhodný model, o sociální experiment, který se vymkl kontrole. Pokud se západní společnost nepoučí a bude pokračovat stejnou cestou, je na jejím konci vyhynutí, respektive pohlcení islámem.
Satanovo zachechtání
Dramatický pokles počtu narozených dětí v západních zemích je důsledkem emancipační vlny z poloviny 60. let minulého století, když plodnost klesá pod hranici prosté reprodukce. Pro islám je například zcela nepředstavitelné, aby žena sama rozhodovala o interrupci, tedy že z nějakých důvodů zabije život v sobě (na Západě tak dnes umírá každé páté dítě). Islám interrupci odsuzuje jako vraždu. Feministické heslo „My body, my choice“ (Moje tělo, moje volba) je pro vyznavače koránu něco jako satanovo zachechtání z hlubin pekla. A stav západní civilizace jim vlastně dává za pravdu.
Zatímco se západní společnosti utápějí v politické korektnosti, rovnoprávnosti mužů, žen a homosexuálů a dalších deviantních "menšin", kdysi nedotknutelná instituce rodiny již prakticky neexistuje. Zatímco západní vůdci dumají, jako být co nejvíc multi-kulti, muslimové zaplavují Evropu, drží se koránu a plodí děti, množí se, bují - a neasimilují se. Londýn, kde žije 60 % přistěhovalců, si před pár dny zvolil muslimského starostu - prvního ve své historii. Když se pan Khan chopil moci, oznámil, že jeho cílem je sjednocovat...
Takže znovu: islám je (právě tak jako nacismus) vskutku mírumilovné sjednocující náboženství - pokud se mu někdo nepostaví na odpor. Klára Samková to udělala - a nastal malý jaderný výbuch v pražské kavárně a na tureckém velvyslanectví. Plyne z toho jedno důležité poučení, kterého jsou naše dějiny plné: Ten, kdo se totalitním ideologiím nebrání, dobrovolně přijme roli zcvrkávající se menšiny, jejíž hlas už brzy nebude slyšet.
Máme na vybranou.
Máme na vybranou?
No comments:
Post a Comment