Americká "kavárna" v šoku: Donald Trump vítězí. Začínají ho podporovat už i liberálové. Pět bodů pro zahraniční politiku děsí mocné "elity". NATO - obrovité impérium a “ministerstvo válečné propagandy”. Naděje pro svět
3. 6. 2016
JOHN V. WALSH komentuje překvapivé vystoupení liberálního komentátora a editora časopisu The Nation, Stephena Cohena, který shrnul zahraničně politické otázky, s nimiž může Donald Trump zakrátko vyhrát americké volby
Nenáviděný, proklínaný, vítězný. Donald Trump nejenže pokořil elity Republikánské strany, ale celý establishment z Washingtonu. Dokonce už i zmanipulované průzkumy veřejného mínění připouštějí, že v podzimních prezidentských volbách může zvítězit - něco doposud (mediálně) neslýchaného. Včera mu proto konečně svou podporu vyslovil i šéf republikánské většiny Sněmovny reprezentantů Paul Ryan. Nemohl jinak, pokud se nechtěl úplně odříznout od voličů.
Americká "kavárna" je v šoku
Zatímco většinou médií a vládnoucího establismentu (od leva do prava) podporovaná Hillary Clintonová má stále větší potíže a zdaleka není jisté, že ji v primárkách nakonec nepředběhne socialista Sanders, Trump má nominaci jistou. Překvapení to může být jen pro ty, kteří své názory odvozují z mediální propagandy - od Washingtonu po Prahu. Americká "kavárna" je v šoku - asi jako byla ta pražská po zvolení Miloše Zemana, nebo nedávno vídeňská, když pouze (pravděpodobně) zmanipulované volební výsledky pomocí "korespondenčního hlasování" zabránily kandidátu Svobodných Hoferovi usednout do prezidentského křesla.
Voličská revoluce proti dosud mocným politickým "elitám" prostě pokračuje a nabírá na stále větších obrátkách. Vládnoucí kruhy EU se třesou před blížícím se britským referendem, v bouřící se Francii stále roste popularita Marine Le Penové, zatímco v Německu padá Angela Merkelová - volby v obou zemích budou v příštím roce. Ve všech těchto zemích, stejně jako u nás, je převážná část médií v rukou "kavárny", která bubnuje na poplach - a pokouší se ještě intenzivněji mystifikovat veřejné mínění. Zdá se však, že tentokrát její moc selhává. V Evropě - právě tak jako v Americe.
Lži o Donaldu Trumpovi totiž na voliče už nezabírají. A tak se zvolna mění také tón některých liberálních komentátorů, kteří - právě tak jako Paul Ryan - začínají nasávat "nový vítr". Poměrně ilustrativně to předvádí John Walsh, který komentuje překvapivé vystoupení liberálního komentátora a editora časopisu The Nation Stephena Cohena, jenž shrnul zahraničněpolitické otázky, s nimiž může Donald Trump zakrátko vyhrát americké volby:
Rozumná slova
“Jen Donald Trump - tedy z prezidentských kandidátů v Americe - nabídl zajímavou a smysluplnou kritiku americké zahraniční politiky.” To nejsou slovaReince Priebuse, předsedy Republikánské národní komise (RNC - Republican National Committee, orgánu, zodpovědného mj. za organizaci volebních sjezdů republikánů a financování kampaní, pozn. překl.). Je téměř neuvěřitelné, že jejich autorem je Stephen F. Cohen, emeritní profesor ruské historie na Princetonu a NYU a spolupracující editor nejliberálnějšího z amerických politických časopisů - The Nation.
Cohen nám říká, že “Trumpovy otázky jsou zásadní a naléhavé, ale místo toho, aby se jimi zabývali, jeho protivníci (včetně prezidenta Obamy) a média tak je odsuzují jako hloupé a nebezpečné. Někteří dokonce tvrdí, že jeho prohlášení jsou “něco jako Vánoce v Kremlu” a že je “kandidátem Kremlu” - čímž dále debatu, kterou tak naléhavě potřebujeme, potlačují.
Pět otázek
Pět nejdůležitějších Trumpových otázek Cohen poprvé nastínil ve svých týdenních diskusích o vztazích mezi Ruskem a západem v pořadu John Batchelor Show na rádiu WABC-AM (také zde na podcastech). 6. dubna prohlásil: "Pojďme si jen bleskově projít Trumpovy zásadní otázky o zahraniční politice. Za prvé - proč musejí Spojené státy hrát vedoucí roli na planetě a hrát roli světového policisty, například na Ukrajině? Je to otázka, která stojí za diskusi.
Za druhé, Trump tvrdí, že NATO bylo vytvořeno před šedesáti sedmi lety k odstrašení Sovětského svazu. Ten přestal existovat před pětadvaceti lety. Co má NATO za cíl dnes? Není zbytečné? Bojuje proti terorismu? A k poslední otázce dodejme: ne, nebojuje. Měli bychom o NATO a jeho cílech hovořit?
Za třetí se Trump ptá: proč se Spojené státy neustále angažují ve změnách režimů - v Iráku, Libyi, na Ukrajině a nejnověji v Damašku, když výsledkem je - jak Trump rád říká - neštěstí? To je rozhodně rozumná otázka.
Za čtvrté - proč s Putinem jednáme jako s nepřítelem, když by měl být naším partnerem?
Za páté - Trump se ptá po použití jaderných zbraní. Což je zajímavé. Jistě si vzpomínáte, že se ho zeptali, jaký má názor na jaderné zbraně, tu otázku života a smrti. Chvíli tehdy přemýšlel a pak řekl: ‘Nic nevylučuji.’ Víte, jak všichni reagovali? Obvinili ho, že chce zahájit jaderný útok! Mimochodem, oficiální americká politická linie nevylučuje použít jaderné zbraně jako první. Trump tedy jen po svém opsal něco, co je oficiální politickou linií naší země už dobrých čtyři či pět desítek let. Těchto pět otázek je podle mého názoru naprosto zásadních."
NATO je impérium
Batchelor pak hovor zavedl směrem k NATO. Cohen na toto téma řekl: “Když se řekne NATO, o čem vlastně mluvíme? Nejde jen o zbraně, vojáky a námořníky. Mluvíme především o obrovité politické byrokracii se stovkami tisíc zaměstnanců a pověřenců, která sídlí v Bruselu. Je to politické impérium. Je to instituce. Je téměř na stejné úrovni, jako americké ministerstvo obrany, ačkoli je to právě naše ministerstvo obrany, které NATO převážně financuje, jak Trump také podotýká.
NATO má mnoho orgánů, zabývajících se propagandou. Podíváte-li se na životopisy mnoha hlavních komentátorů amerických novin, zjistíte, že buď právě pro oddělení vztahů s veřejností NATO pracují, nebo pracovali v minulosti. Nebál bych se říci, že kromě Kremlu a Washingtonu je NATO třetím největším zdrojem informací v dnešní celosvětové informační válce.
Trump ale rozhodně není první, kdo v podobném duchu hovoří. Když se o NATO mluvilo na začátku devadesátých let za Clintonovy administrativy, byl to ctihodnýGeorge Kennan, tehdy nejváženější americký diplomat a expert na vztahy s Ruskem, který říkal: Nerozšiřujte NATO, bude to katastrofa. Povede to k nové studené válce.
Od doby, co tato slova George pronesl - a to nebylo jednou, dobře jsem ho znal, když jsem učil na Princetonu, poblíž něhož bydlel - do NATO jsme přijali téměř všechny země mezi Berlínem a Ruskem. NATO má nyní 28 členů. Ale pokud sedíte v Kremlu a díváte se, jak se k vám NATO blíží během dvaceti let jako postavička ze staré počítačové PAC-man, nenasytně polykající země, které bývaly vašimi spojenci, kdo se vám bude jevit jako agresor?
Je nám lépe?
Takže expanze NATO z bezpečnostního hlediska byla katastrofou. Byla však také bohužel jediným posláním NATO od skončení studené války, tedy kromě zapojení do války v Afghánistánu, z níž se, pokud se nepletu, již stáhlo, a převzetí amerického projektu protibalistické obrany. Jediným cílem NATO byla tedy expanze směrem k Rusku.
A tak se lidé ptají sami sebe - tedy pokud se nenechají vtáhnout do informační války a dokáží se ptát s chladnou hlavou: dosáhli jsme expanzí k ruským hranicícm zmenšení bezpečnostních hrozeb, či méně konfliktů? Přitom si musíme připomenout, že ukrajinská krize je přímý důsledek pokusu vtáhnout Ukrajinu do NATO, a stejně tomu bylo s gruzínskou válkou - válkou s Ruskem “v zastoupení”, vedenou v roce 2008.
Jak by řekl prezident Reagan, je nám proto lépe? Není!
Minimálně tedy musíme přehodnotit roli NATO ve světě."
No comments:
Post a Comment