Jo Cox and Brexit

Nepochopitelná vražda, která možná zabrání Brexitu: Kdo je muž, který vzal osud EU do vlastních rukou? "Film", který jsme už ne jednou viděli? Vládci tohoto světa nikdy Británii z bruselského kotle národů nepustí

JAN MAŘENKA se zamýšlí nad tím, zda může být náhoda, že se střílelo na třech různých místech těsně před třemi různými volbami, a klade otázky, které hlavní média a jejich majitelé nikdy nepřipustí

Od čtvrtka žije Británie a celý svět podivnou vraždou. Útočník, podle médií údajně zastánce Brexitu (odchodu Velké Británie z Evropské unie), zabil britskou poslankyni Jo Coxovou (41 let), která se v severoanglickém městě Birstall nedaleko Leedsu chystala na setkání s voliči. Zastřelil ji podomácku vyrobenou zbraní a "pro jistotu" ji dobodal třemi ranami nožem. Přitom prý podle některých svědků (podle jiných ne) volal: "Britain first!", což je "shodou okolností" název nacionalistické pidistrany, pochopitelně horující pro znovuobnovení nezávislosti Británie na Bruselu.

Poslankyně Coxová patřila k odpůrcům odchodu Británie z Evropské unie. Premiér Cameron a parlamentní strany zastavili kampaň před referendem. Stejně tak učinil i spíše neorganizovaný lidový tábor příznivců vystoupení z EU vedený předsedou strany UKIP a europoslancem Nigelem Faragem a bývalým populárním londýnským starostou z Cameronovy Konzervativní strany Borisem Johnsonem.

Vražda Jo Coxové (strašná jako každý takový čin, kterých jsou každodenně ve světě tisíce) znamená pro establishment totéž, co vlahý déšť po dlouhém období sucha. A nabízí řadu otázek, které je nutno si položit.

V pravou chvíli?

Mladá matka dvou dětí Jo Coxová, typická "sluníčkářská" aktivistka, měla před sebou skvělou politickou kariéru v socialistické straně (Labour Party). Oddaně bojovala za Evropskou unii a její multikulturní ideály. Vášnivé "pochopení pro uprchlíky", které se stalo hlavním tématem kampaně, neznalo bez hranic. Velká Británie se po její smrti ponořila do svého "mourning", tryzny, která nyní dominuje nad vším.

K vraždě došlo v době, kdy podle všech průzkumů veřejného mínění získali jasnou převahu zastánci Brexitu, tedy odchodu Velké Británie z EU. Její načasování bylo z tohoto hlediska přímo "mistrovské". Týden je příliš krátká doba, na napravování škod. Propagátoři Brexitu zůstali zcela paralyzováni. Ze slova Brexit se stalo takřka sprosté slovo - a je velmi pravděpodobné, že to ještě minimálně týden vydrží. Britové jdou k urnám za pár dní - ve čtvrtek 23. června. 

Britská klasika: vrah je zahradník

Sousedé pro média vypovídají, že na místě zatčený třiapadesátiletý vrah Tommy Mair byl především zahradníkem a nenápadným podivínem. Od smrti své matky žil dvacet let osaměle v domku v Lowood Lane v Birstallu, nepřijímal žádné návštěvy, nijak se neprojevoval, byl bezkonfliktní.

"Žil tady čtyřicet let, nikdy se nedostal do žádných potíží a nikdy žádné nepůsobil. Miloval své růže a květiny vůbec," tvrdí Mairova sousedka Kathleen Cooková (62)."Nevím o tom, že by patřil k nějaké politické straně a nikdy jsem ho neslyšela, že by vyjadřoval své postoje k Evropě nebo něco podobného. Pro nás to byl prostě Tommy, místní chlapík."

Další soused, Davic Pickles (62), si vzpomíná, že Tommy především rád chodil do knihovny. "Když jsem viděl zprávy, neměl jsem slov. Byl to takový samotář, co žil sám pro sebe, ale neřekl bych, že byl nepřátelský. Trávil hodně času v knihovně, chodil tam číst a na počítače." Tommy Mair byl prý velmi přátelský, milý, obětavý a navíc bezplatně učil své sousedy zacházet s počítačem. Není ovšem prý rovněž vyloučeno, že měl dluhy.

Tento popis příliš neodpovídá představě fanatika, který vraždí z politických důvodů. Takhle nevypadá obraz maniaka, který si zvolil za životní poslání boj proti politickým poměrům. Spíše neškodný "zahradník Tommy" - tak jak ho líčí jeho sousedé. Co se stalo, že náhle pojal "šílenou myšlenku" na vraždu, která může mít dalekosáhlé důsledky? A byla to jeho myšlenka, nebo ho někdo řídil? Jinými slovy: mohl Tommy Mair vraždit na něčí pokyn? Kupodivu touto možností se nikdo zatím nezabývá.

Policie si ho ponechala v izolaci oněch maximálních osmačtyřicet hodin, na které má ze zákona právo - a teprve dnes ho předvede před soud. Výsledky však čin nese už od první chvíle, aniž ho ještě soudce z vraždy obžaloval. Například poslankyně Sarah Wollastonová, do té doby zastánkyně Brexitu, prohlásila: "Uvědomila jsem si, že se ráno probudím a nebudu Evropské unii. Že mi pak bude něco chybět. Proto budu volit setrvání Británie v Evropské unii."

Podivuhodné "náhody" v pravou chvíli

Na řadě jsou tak další otázky, které není možné si nepoložit: Je opravdu jen náhoda, že v krátkém sledu třikrát za sebou došlo k takřka totožné situaci, která zásadním způsobem ovlivnila (a ještě ovlivní) výsledek klíčových, potenciálně převratných, voleb ve třech různých zemích? Že vždy přinese "ránu do vazu" politickému proudu, který chce prosadit zasádní změny? Že vždy posílí vládnoucí establishment a destruuje či minimálně na chvíli zbrzdí "voličskou revoluci"?

Těsně před volbou prezidenta v jinak tradičně klidném nenásilnickém Rakousku, po nepochopitelné střelbě na parkovišti, kde byli tři mrtví a deset zraněných, se na poslední chvíli "posunulo" veřejné mínění v neprospěch jasného favorita Norberta Hofera, odpůrce migrantské invaze a Evropské unie, tak zásadně, že vyhrával jen těsně. Následné korespondenční hlasy (pravděpodobně zmanipulované, jak ukazuje i aktuální výrok Ústavního soudu) pak způsobily, že v celkovém součtu prohrál.

Masakr 49 lidí v americkém Orlandu "náhodou" koinciduje s oznámením vítězství Hillary Clintonové v prezidentských primárkách - a zahájení její kampaně proti Donaldu Trumpovi. Již nyní se mediální propaganda ovládaná establishmentem snaží posunout problém od nábožensky motivovaného teroristického činu islamisty (džihád) k otázce zákazu či výraznému omezení práva vlastnit zbraň. Hillary Clintonová je spolu s prezidentem Obamou samozřejmě pro odzbrojení Američanů, Donald Trump prohlašuje, že nic takového nepřipustí.

Náhoda neexistuje

Pojem "náhoda", označující překvapivou událost, jež nečekaně zasáhne do logických dějů a změní je, je z principu mylný. Nic není náhoda. Vše je vždy důsledek nějaké příčiny - kterou ovšem v danou chvíli neumíme (či nesmíme) poznat a odhalit. Jedině z tohoto úhlu je proto třeba hodnotit také předvolební vraždění, kterého jsme v posledních dnech a týdnech svědky.

Právě tak je to i s "nepochopitelnou" vraždou Jo Coxové podivínským samotářským zahradníkem. Proč vraždil, se určitě do čtvrtečního referenda nedozvíme. Ale co my, především britská veřejnost. Budeme (bude) zato bohatě zásobována mediálními kreacemi a kalendářovými obrázky zaměřenými především na "nerozhodnuté:

Na jedné straně to bude odporný přívrženec "náckovské" strany, která nenávistně horuje pro opuštění báječné bruselské "unie národů a států proti válce a násilí". Na straně druhé, hlasitěji než zvony Big Benu budou znít vznešené výzvy k "toleranci" (hlavně vůči migrantům), proti "nenávisti" a všeobecnému "sbratření" rozpolcené britské veřejnosti. Premiér Cameron to ostatně už předehrál patetickou výzvou k "semknutí" celého britského národa.

Byli jsme při tom

Proč oobdivovatel květin Tommy Mair vraždil se možná nikdy nedozvíme. Pokud byl nástrojem v něčích rukou, spáchá dost možná kdesi na samotce "sebevraždu". Nebo bude prohlášen za nepříčetného, takže soud ani neproběhne a "pomatený zahradník" zmizí navždy za zdmi nějakého ústavu. Jak nepomyslet na skvělý merický film Being There (Byl jsem při tom, 1979) o "podivínském zahradníkovi", jenž vykročí do ulic a zcela změní politické poměry. Nejsme náhodou svědky "remaku", který v tomto případě není komedií, ale inscenovanou tragédií - se zaručeným úspěchem?

I kdybychom se však nějakou "náhodou" přesto pravdu dozvěděli, bude to tak jako tak už dávno po lidovém hlasování, které rozhodne o setrvání Británie v bruselském spolku. A je-li to celé jen hrozivá hra s veřejným míněním, média budou dostatečně silná, aby ji zakryla - jako v mnoha podobných případech počínaje 11. zářím 2001 v New Yorku. V čem tato spekulace, protože jde samozřejmě o spekulaci ("konspirační teorii"), v čem tato úvaha spočívá?

Jako vždy si totiž musíme položit klasickou otázku Cui Bono: Komu tato šokující "náhoda v pravý čas" prospěla? Odpověď je až "pekelně" jednoduchá. Brexit by znamenal pro totalitní projekt EU katastrofu s dalekosáhlými důsledky. Mimo jiné též miliardové ztráty bank a korporátních firem. Odchod Británie by mohl vyvolat dominový efekt, v němž by se EU, tento nefunční byrokratický kolos rozpadl.

Tohle prostě vládnoucí "elity" nikdy nepřipustí.

Nebo musíme uvěřit, že za "záchrannou brzdu" zatáhl podivínský zahradník, který se nejmenoval Peter Sellers (hlavní role v Being There), ale Tommy Mair. A že jeho vraždící ruku vedla síla, která se lidským měřítkům vymyká, a přesto je ovládá a vede do pekel. 

Ono to vyjde nastejno.