Brexit and Klaus

Nehorázné blábolení s nulovou relevancí přitahuje pozornost

Klausovy halucinace o Brexitu

26. 6. 2016 / Bohumil Kartous

 9  69 Google +0  0  0

Slavte dnešek, je to velká událost! Angličané opět, jako už tolikrát v minulosti, zachránili Evropu před totalitními hrozbami, před Napoleonem, Hitlerem a nyní před EU. Ekonomické dopady jsou jen pouhá bublina, za kterou vede cesta zpět k té správné svobodě, kterou si přejí všichni správní evropští demokraté! Mnohokrát zdiskrerditovaný, intelektuálně scestný, patologicky ambiciózní Václav Klaus komentuje Brexit ve stylu trumpovského blábolení. Umožňuje mu to zoufalost českých médií, která se propadají stále hloub ve snaze zachovat četnost publika, dávaje prostor pomatencům, kteří ve světě roztříštěného hegemonního diskursu způsobují katastrofy podobné tomu, co se stalo v UK. 

Británie zažívá největší krizi od druhé světové války. Její budoucnost je naprosto nejasná. Pokud britská Dolní sněmovna ratifikuje výsledky referenda, jakože neexistuje legitimní důvod to neudělat, Skotsko velmi pravděpodobně učiní vše proto, aby v EU zůstalo. I za cenu vystoupení z Velké Británie, která se rázem ocitla v roli evropského pária, s nímž nikdo nechce mít nic společného. Ani politicky, ani ekonomicky.

Otázka je, co se stane v Severním Irsku, které se vrátí do stavu politické rozpolcenosti, s většinou, která bude chtít zůstat v EU a připojit se raději k Irsku než k čemusi, co si dnes stále ještě říká Velká Británie. 

Je to země, která je naprosto nepředvídatelná, jejíž obyvatelstvo projevilo neuvěřitelnou míru naivity a ochoty věřit prokazatelným lžím, navzdory varování mnoha odborníků, vědců a morálních autorit, že je to podobné jako snažit se obejmout oko hurikánu. Není obraznější metafory než obálka New Yorkeru. 

Samotná anglická společnost je totálně rozpolcena. Referendum uvolnilo pudové vášně lůzy, která se nyní cítí být oprávněna útočit na etnické menšiny a vyhánět je ze země. Nic divného, pro odchod hlasovali převážně méně vzdělaní, starší lidé, kteří evidentně žijí v přeludu živeném podobnými dobrodruhy, jako je Farage nebo Johnson. Pro ně jsou obhájci mýtu důvěryhodnější než lidé, kteří varují před jejich falešným mesiášstvím a poukazují na fakta, která se začala naplňovat okamžitě po referendu. Farage ani Johnson si pravděpodobně vůbec neuvědomili, k čemu své příznivce ponoukají a nyní, když mají převzít odpovědnost, je na nich patrný evidentní strach.

Za této situace si v ČR pěstujeme kult podobných pomatenců, jako je Václav Klaus, tragická figura, která přitahuje pozornost podobným způsobem, jakým to dělá Donald Trump a oslovuje tím pádem podobný elektorát. Klausova nehorázná tvrzení, že rozhodnutí stárnoucí, méně vzdělané části společnosti, vyvolané manipulací s jejich pocitem existenční nejistoty, jsou jakýmsi vítězstvím svobody, jsou pravda mediálně zajímavá, protože kontroverzní. Jejich pochybná relevance je žel současným médiím ukradená. Jde pouze o to vzbudit zájem a přitáhnout publikum, protože to generuje zisk. Potřeba legitimizovat podobné nesmysly ve veřejnoprávních médiích je ale zcela absurdní. 

- See more at: http://www.blisty.cz/art/82805.html#sthash.owE0XYKd.dpuf