Showing posts with label terrorism. Show all posts
Showing posts with label terrorism. Show all posts

Thursday, May 9, 2019

Venezuela crisis

Ron Paul: Nukleární válka? Kvůli Venezuele?

Chystá se prezident Trump napadnout Venezuelu? Jeho poradci se stále větší rozhodností opakují, že „všechny možnosti jsou na stole“ a že „americký zásah k obnovení venezuelské ústavy“ se „může ukázat jako nezbytný“. Americký ministr zahraničí Pompeo pak v neděli večer v televizním vystoupení prohlásil, že „prezident Trump by vojenskou akci proti Venezuele mohl zahájit dokonce i bez souhlasu Kongresu“. Doslova řekl: „Jsem plně přesvědčen o tom, že jakákoli akce, kterou by prezident ve věci Venezuely podnikl, by byla zákonná“.
Takže zde ho máme v celé jeho velikosti. Zcela nedávno se chvástal, jak umí lhát, podvádět a krást, čímž v předstihu dal svému prohlášení o Venezuele tu nejpřesvědčivější vizitku. Ano, pravda je taková, že prezident bez souhlasu Kongresu žádné ústavní právo a zplnomocnění k zahájení války s Venezuelou či jakoukoli jinou zemí, která Spojené stát nenapadla a ani je neohrožuje, nemá. To je nevyvratitelný fakt.
A pak, jaká to ironie, když Pompeo a další neokonzervativci jsou hotovi napadnout Venezuelu, aby „obnovili její ústavu“, a přitom se ani v nejmenším neohlížejí na ústavu svou vlastní.
A vraťme se i o nějaký čas zpět. Zatímco Washington po dobu dvou let paralyzovala ničím nedoložená prohlášení o tom, jak se Rusko zasloužilo o zvolení Trumpa prezidentem, jak licoměrně se pak každému zdravě uvažujícímu člověku musí jevit snaha Washingtonu otevřeně do výsledků voleb v zahraničí zasahovat a tyto pak podle svých představ i revidovat? Demokraté samozřejmě hovoří od rána do večera o potřebě zbavit Trumpa prezidentského úřadu, ale určitě by si jako záminku k tomuto kroku nezvolili jeho nelegální válku. Protože jak oni, tak republikáni nelegální války milují. A bohužel, kdyby prezident Trump o něj stál, neměl by se souhlasem Kongresu k zahájení války s Venezuelou nejmenší problém. A americká současná média jsou zrovna tak, jak byla v r. 2003 před válkou v Iráku, pro vojenské řešení s Venezuelou rukama i nohama.
Skutečností nicméně zůstává, že dokonce i válka „ústavní“ proti Venezuele by nebyla válkou spravedlivou. Byla by to válka agresivní a hanebná, za kterou by Washington zbytek světa odsoudil – a to bez ohledu na to, jak usilovně americká mainstreamová média pumpují do světa své proválečné lži a média nezávislá se ocitají v palbě kritiky za to, že nejsou ve sporu s Venezuelou dost vlastenecká a proamerická.
I tak si však největší míru rozhořčení amerických médií sklidil až prezident Trump – a to za nejrozumnější věc, kterou kdy v poslední době učinil. A to když v průběhu minulého týdne telefonicky promluvil o situaci ve Venezuele s ruským prezidentem Putinem. A tak zatímco Trumpovi neokonzervativní poradci činí možné i nemožné, aby svého šéfa přesvědčili o tom, že válka je jediná možnost, která USA ve sporu s Venezuelou zbývá, musíme doufat, že prezident Putin dokázal Trumpovi vysvětlit, že tou možností je něco zcela odlišného: nechat totiž na Venezuelanech samotných, aby si svůj problém vyřešili sami mezi sebou.
Jistě, USA společně s Rusy by mohli umožnit diskuzi mezi venezuelskou vládou a opozicí, ale možnost druhá, jíž je americké napadení Venezuely, by naprosto jistě skončilo tak, jak skončily všechny předchozí války neokonzervativci vedené: to je totální katastrofou.
Americká média samozřejmě soptí zlostí nad tím, že si Trump dovolil s Putinem mluvit – a to i když si pro tento rozhovor vybral až okamžik nejnaléhavější: Totiž ten, kdy neokozervativci prosazují přímou konfrontaci, která by do konfliktu zatáhla i Rusko.
Opravdu tedy upřednostňují nukleární válku? Kvůli Venezuele?

Beograd 1999-2019

Bělehrad, 7.května 1999: pomsta za náměstí Tiananmen 1989

Před dvaceti lety, 7. května 1999 ve 23:46 zaútočil americký bombardér B-2 na ambasádu Čínské lidové republiky v Bělehradě. Budovu zasáhlo 5 raket, každá s cca jednou tunou trhaviny. Zraněno bylo 21 osob a byli zabiti tři čínští novináři Shao Yunhuan, Xu Xinghu a Zhu Ying. Po čínských protestech uskutečnila americká strana „vyšetřování“. Veřejnosti bylo předloženo k věření, že prý Američané měli zastaralé mapy. Tak nesmírně drzé vysvětlení odmítla dokonce i některá média hlavního proudu, protože bylo známo, že budovu velvyslanectví na dané adrese vícekrát navštívili i američtí diplomaté. Bylo tedy naprosto zřejmé, že šlo o akci na výsost politickou. Byla to pomsta za zmařenou „barevnou“ revoluci v roce 1989, kdy se USA a jejich spojenci pokusili o převrat v Číně.
Události z roku 1989 západní média označují jako Pekingský masakr nebo Masakr na náměstí Nebeského klidu. Čínská komunistická strana si tehdy za použití násilí dokázala udržet mocenský monopol, a zahraničním podněcovatelům nepokojů muselo být jasné, že v  „Říši středu“ mají na dlouhou dobu utrum. Proto o 10 let později nezaváhali a navzdory všem mezinárodním zvyklostem a úmluvám vojensky zaútočili na čínskou diplomatickou misi v tehdejší Svazové republice Jugoslávii.
V Číně ihned propukly několikadenní masové protesty, které ani nebylo třeba příliš organizovat nebo omezovat. Tentokrát totiž nemířily proti vládě jako před deseti lety. Úkolem pořádkových sil bylo zabránit tomu, aby dav srovnal americké, britské, německé a další konzuláty se zemí. Američtí diplomaté se v budově své ambasády v Pekingu zabarikádovali na několik dnů, a z obav před útokem zahájili skartaci dokumentů. V sečuánském Chengdu se rozlícenému davu podařilo americký konzulát zapálit. V jakési lehčí formě vypukl pogrom na bělochy, známý z boxerského povstání přesně před stoletím (1899). Mnoho bílých diplomatů i turistů bylo zmláceno a např. jeden český diplomat, který v té době v Pekingu sloužil, vzpomíná, jak ho před výpraskem v restauraci zachránil jeho čínský přítel tím, že na srocující se mstitele křičel: „Nebijte ho, on je Rus!“.
Spojené státy kromě omluvy nakonec vyplatily pozůstalým po zabitých novinářích 4,5 mil. USD a jako kompenzaci za materiální škody 28 mil. USD, přičemž bylo ujednáno, že Čína naopak zaplatí USA 2,87 mil. USD za rozmlácené americké konzuláty v Číně.
Útok na čínskou ambasádu nebyl zdaleka jediným úmyslným útokem na civilisty během tzv. operace „Allied Forces“ z bombardovacího  jara 1999. Nechvalně známý je např. útok na vlak v soutěsce Grdelica (12. duben 1999, 13 mrtvých cestujících), útok na most ve Varvarinu během církevní slavnosti (30. květen 1999, 10 mrtvých) a řada dalších. Nejcyničtější útoky na civilisty proběhly v samotném Kosovu, a to na uprchlický konvoj u Koriše (14. května 1999, 87 mrtvých) a Djakovice (14. duben 1999, 73 mrtvých, z toho 16 dětí). NATO drze a trapně tvrdilo, že šlo o tragické omyly, prý to vypadalo jako vojenské konvoje. Avšak z důkazů (odposlech radioprovozu, výpovědi svědků před tribunálem v Haagu) jasně vyplývá, že šlo o úmyslné masakry kosovských Albánců, na jejichž ochranu se údajně celá bombardovací kampaň vedla. V obou případech, v Djakovici i Koriši, se vesničané provinili návratem do svých domovů. Vracející se uprchlíci – to NATO nemohlo připustit! Bylo přece potřeba za jakoukoli cenu „dokázat“, že v Kosovu je „humanitární katastrofa“ zaviněná Miloševičem.
Českých občanů se na souhlas se členstvím v mezinárodní teroristické organizaci skrývající se za zkratkou NATO nikdo neptal. Ovšem ti z nich, kteří stojí fronty před knihkupectvím na podpis Madelaine Albright, jsou na sdílení výše uvedených „hodnot“ asi i hrdi. NATO koneckonců zatím své vlastní členy nebombardovalo.



Monday, April 22, 2019

Sri Lanka attacks

Pôjdem proti prúdu, ale zaváňa mi to zinscenovanou provokáciou, (pozorovateľ | 21.04.19 10:46)

naplánovanou pravdepodobne v zahraničí a ktorá iba má byť hodená na moslimov a má rozpútať v krajine náboženskú vojnu.

Celá situácia totiž nedáva logiku: v krajine je 70% budhistov, 12% hinduistov, 10% moslimov a necelých 8% kresťanov. Logiku nedávajú ani útoky na hotely a už vôbec nie útok na kresťanské kostoly v dobe Veľkej noci. Moslimovia sa na symboly nehrajú, keď už vyčíňajú, obvykle je to v dobe Ramadánu, resp. po celý rok. Systematickú nenávisť k symbolu Veľkej noci majú iba Židia a Satanisti. V prípade Srí Lanky môžeme Satanistov zo zoznamu podozrivých škrtnúť...

Doporučujem k nahliadnutiu:

Radikálny islam ako žoldnier Sionizmu. Johannes Rothkranz: Kdo skutečně řídí islám? (1998). Recenzia knihy

Technológia výroby samovražedných atentátnikov (pozorovateľ | 21.04.19 10:49)

Nasledujúci text nie je vôbec jednoduché čítanie, ale kto sa cez to prebojuje, zaručene to na ňom nechá trvalý dojem:

COM-12 BRIEFING – MIND CONTROL OPERATIONS – AQUARIUS GROUP ACTIVITIES (1992) http://stopthecrime.net/COMM%2012%20BRIEFING001%20...

Uniknutý dokument z prostredia americkej tajnej služby, v ktorom je popisovaná celá história amerických techník programovania mysle, od prvopočiatkov hypnózy, cez programovanie atentátnikov až po nový perspektívny trend “rádio-hypnotického” programovania celej populácie pomocou veží maskovaných ako vysielače mobilného signálu. Tematické bloky: Mediálne známe prípady hypnoticky programovaných osôb a atentátnikov: Candy Jones (str. 3-16), “Castillo” (s.16), George de Mohrenschildt (s.17-19), Sirhan Sirhan (s.19-29), James Earl Ray (s.29-43), náboženská sekta Jima Jonesa (Jonestown)(s.38). Moderné projekty začínajú od strany 44: prehľad projektov (s.44), násilné implantovanie čipov do mozgu (s.45), zisťovanie aurálneho fingerprintu (s.45), rádio-hypnotick


Automaticky kráceno

pokračovanie (pozorovateľ | 21.04.19 10:51)

rádio-hypnotické programovanie pomocou vysielačov mobilného signálu (s.46), psychofarmaká a sedatíva v pitnej vode a potravinách (s.46), vymazávanie pamäte (s.47), plány využitia občianskych nepokojov vyvolaných technikami riadenia ľudí ako zámienka na vyhlásenie výnimočného stavu a odzbrojenie populácie (s.49).

- -
Vieme teda, že americké tajné služby majú túto technológiu k dispozícii už niekoľko desaťročí. Dá sa opodstatnene predpokladať, že podobné know-how má k dispozícii aj Mosad.

Zároveň vieme, že India kvôli jej spolupráci s Ruskom a členstvom v BRICS leží Američanom v žalúdku a rozpútanie občianskych a náboženských nepokojov v krajine by Američanom prišlo vhod.

sichr je sichr (Mika | 21.04.19 17:29)

Pro jistotu jsem se dal k eskymákům. Pevně doufám,že se jich tato náboženská válka nedotkne. Nu a pak už zbývá Měsíc nebo Mars...

Už se vynořují informace, že (MiroKales | 22.04.19 20:41)

útok na muslima Dominika Feriho byla nahraná akce, která má odvést masmediální pozornost od další izraelské operace k ovládnutí světa, tentokráte na Srí Lance.

Saturday, April 6, 2019

Terrorism

Černé dílo CIA: Usáma i Rudé brigády. K čemu má sloužit terorismus? Musel SSSR do Afgánistánu? Role nacismu a islamismu na cestě k NWO. Práce tajných služeb tzv. demokracií. Jaký je cíl? Naženou nás do králíkáren?

6. 4. 2019
Tisk článku
VLADIMÍR PAVLENKO vysvětluje vznik, vývoj a současné zaměření teroristických uskupení od nacistů, trockistů a maoistů, k dnešním islamistům, kteří jsou vědomě či bezděčně součástí plánu na planetární tyranii Nového světové řádu
„Nepřizpůsobivý“ nebo tzv. Třetí svět se rozvinul mezi hlavními soupeři studené války. To jest mezi západním blokem vedeným USA a NATO, který zahájil proces západoevropské integrace, a Sovětským svazem, který zase převzal kontrolu nad vývojem ve východní Evropě. Od konce čtyřicátých let 20. století se na západ od ruských hranic začalo formovat jádro světového socialistického systému integrovaného do Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) a Varšavské smlouvy.
A byl to právě „Třetí svět“, který se stal arénou soupeření obou velmocí. Zájem o něj prudce vzrostl na přelomu padesátých a šedesátých let v důsledku kolapsu koloniálního systému západních zemí. Vůdci socialismu i kapitalismu z něho všemi prostředky čerpali spojence, aby posílili své vlastní pozice a oslabili konkurenty. „Horkými“ místy tohoto soupeření v poválečných letech byly četné lokální ozbrojené konflikty: 
  • Na Blízkém východě, kde se v roce 1948 objevil pouze Izrael, ačkoli podle příslušné rezoluce OSN měly být vytvořeny dva státy – židovský a palestinský (války v letech 1948, 1954, 1967, 1973 a také pozdější četné konfrontace, které se mísily s arabskými intifádami). 
  • Válka v Koreji (1950-1953), do níž byla hluboko vtažena nově vzniklá Čínská lidová republika (ČLR);
  • Francouzské a americké intervence ve Vietnamu a mnohaletá podpora loutkové jihovietnamské kliky Washingtonem (1953 a 1963-1975);
  • Sovětská účast v občanské válce v Afghánistánu (1979-1989);
  • Události v jižní a severovýchodní Africe (Angola, Mozambik, trojúhelník Somálsko – Etiopie – Eritrea) a další.
Jeden z lokálních střetů na Kubě v souvislosti s revoluční vládou Fidela Castra orientovanou na Sovětský svaz a svrženým proamerickým diktátorem Batistou se v říjnu 1962 stal téměř osudovou rozbuškou globálního jaderného konfliktu, který hrozil sebezničením lidské civilizace.

Teroristické páky mocenského vlivu

Nejvíce „pokročilí“ zástupci „třetího“ světa se s pomocí SSSR, USA a dalších jaderných mocností proměnili v „prahové“ státy, které mají nebo jsou schopny vyrábět jaderné zbraně. V šedesátých letech se z této skupiny zemí po vystoupení z aliance se SSSR vyčlenila Čína, která se vydala směrem k dosažení vlastní dominance ve „třetím“ světě.
Nábor spojenců, jaký SSSR a Spojené státy prováděly ve „třetím“ světě, se stal odrazovým můstkem pro vytváření struktur mezinárodního terorismu. Jako takové se představily organizované, vycvičené a vyškolené bojové jednotky určené k obraně zájmů velmocí v různých oblastech planety. V závislosti na tom, k jaké straně se hlásili, příslušníci těchto jednotek (a organizací, které jim poskytovaly politické krytí) označovali sami sebe buď za bojovníky proti komunismu nebo proti imperialismu, nebo za členy národně osvobozeneckého hnutí.
Za cvičiště bojovníků ze SSSR i z USA v praktikování teroristických forem bojové činnosti sloužila během tohoto období Afrika a Latinská Amerika, kde vznikaly režimy pod vedením jednotlivých supervelmocí. V každém z táborů se však odehrávalo konkurenční soupeření. Na africkém kontinentu docela úspěšně soutěžili Francouzi s Američany a v Latinské Americe se spolu se sovětským vlivem prosazovala alternativní větev světového komunistického hnutí – pročínské maoistické skupiny, a také trockistické hnutí spojené se zbytky IV. Internacionály.
Teroristické organizace se objevily také v prosperující západní Evropě. Jako příklad lze uvést separatistická hnutí ETA a IRA (Irská republikánská armáda) požadující nezávislost Baskicka na Španělsku a Severního Irska na Velké Británii.

Osudový zlom

Novým referenčním bodem, který do značné míry určil tvář současného mezinárodního terorismu, byl vstup sovětských vojsk do Afghánistánu na konci roku 1979. Díky tomu se USA podařilo překonat syndrom „přívěsku Izraele“ a posílit své dosud slabé pozice v islámském a zejména v arabském světě. Pod svým vedením tak mobilizovaly nejvlivnější země regionu (Pákistán, Saúdskou Arábii, Jordánsko a o něco později Egypt) proti SSSR.
Do této protisovětské konfrontace byl zapojen dokonce i vcelku protiamerický Írán, jehož radikální islámští vůdci pod vlivem sovětské intervence nejenže podporovali afghánský odpor, ale také se účastnili bezprecedentní zákulisní dohody sjednané tajnými službami USA.
Peníze přijaté Američany za benevolenci k obcházení amerických sankcí ve věci dodávek zbraní a náhradních dílů pro režim Ajatolláha Chomejního šly na činnost teroristických povstaleckých skupin „Contras“ v Nikaragui. Tyto skupiny bojovaly proti prosovětské vládě Daniela Ortegy, který se dostal k moci podle kubánského scénáře – svržením proamerické diktatury generála Somozy.
Měl SSSR nějakou rozumnější alternativu? V této souvislosti se šíří mnoho protisovětských spekulací, které plně rozkvetly u příležitosti 30. výročí stažení sovětských vojsk z Afghánistánu. Ve skutečnosti nebyla náhoda, že vyostření vnitropolitického napětí v Kábulu, které předcházelo sovětské operaci, časově zapadalo s revolučními událostmi v Íránu.
Jednalo se totiž o vzplanutí „zeleného“ islámského geopolitického „oblouku“ podél jižních hranic SSSR, což představovalo faktor nestability a dokonce hrozbu muslimské "inspirace" v sovětské Střední Asii. Nechat běžet vývoj samospádem by ve středně i dlouhodobém horizontu znamenalo čelit těžkým problémům.

Zrození al-Kaidy

V každém případě s obdobím afghánské války souvisí vznik několika úzce provázaných procesů.V jejich centru vystupují na scénu přední vůdci současného mezinárodního terorismu a mezi nimi pochopitelně "ikonický" Usáma bin Ládin a jeho al-Káida (arabsky Základna) stvořená a povýšená CIA do role hlavního prostředníka mezi USA a afghánským odporem.
Bin Ládin, vybraný v roce 1980 do role hlavního finančního mecenáše afghánských mudžahedínů, se alespoň dvakrát tajně setkal s tehdejším ředitelem CIA Williamem Caseyem při konspiračních sezeních ve Francii. Tehdy bylo afghánskému odporu zásadně navýšeno financování a v jeho výzbroji se objevily rakety „Stinger“, které znamenaly velký problém pro sovětské vzdušné síly.
Zbývá podotknout, že na pozadí afghánské války Sovětský svaz postupně ztratil vedoucí pozici ve „třetím“ světě a odevzdal Američanům řadu klíčových zemí, především Egypt a Somálsko. Afghánská válka tak urychlila rozklad socialistického tábora, který později vedl k rozpadu a k likvidaci samotného SSSR.
Ve všech těchto procesech bezprostředně působily teroristické organizace a skupiny. Kolaps bipolárního světového pořádku samozřejmě musel vést k rozsáhlému přeskupení sil, a to jak na Západě, tak na Východě. Poté následovala korekce v určení směru jejich činnosti: potřeba „antiimperialistického“ boje a „socialistické orientace“ odpadla. Zato národně osvobozenecký boj se otočil o 180 stupňů a jeho ostří bylo v nových podmínkách namířeno na odstranění „imperiálního dědictví“ Ruska, Jugoslávie a dalších bývalých socialistických zemí.

Konec levicových brigád 

Levicový komunistický terorismus s rozpadem Sovětského svazu odumřel. Po zániku SSSR v něm zůstaly jen malé oddíly a struktury maoistů a trockistů, které postupně odvál čas. Peking, odkud byly financovány maoistické skupiny, tyto projekty zastavil, protože nemířily ani tak proti Západu, jako proti Sovětskému svazu v boji za ovládnutí světového komunistického hnutí. Co se týká trockistů, IV. internacionála, jíž založil Trockij v exilu v letech 1936 - 1938 za účelem boje proti Stalinovi a Kominterně, se nakonec rozpadla na několik soupeřících skupin.
Pro levicový terorismus tedy nezůstal žádný ideologický podklad, žádné cíle ani úkoly, ani žádné zdroje, protože po celou dobu jeho činnosti byl podporován buď sovětskou stranou, nebo těmi silami na Západě, které se stavěly proti SSSR. Například takzvané Rudé brigády byly italské levicové teroristické skupiny, které stály za největšími únosy a vraždami politických osobností koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let, například atentát na bývalého italského premiéra Aldo Mora, šéfa Vatikánské banky Roberta Calviho a další, přitom byly úzce svázány s CIA a dalšími západními výzvědnými službami.
Později se ukázalo, že mnoho teroristických skupin a hnutí v Evropě, včetně „Rudých brigád“, byly součástí teroristické sítě CIA s názvem „Gladio“. Ta svými kořeny zasahovala do amerických, nacistických a vatikánských tajných služeb a jejími hlavními postavami byli mocní zástupci západní veřejné i stínové politiky. Mezi jinými zakladatel a dlouholetý první ředitel CIA Allen Dulles – na konci války rezident americké rozvědky ve Švýcarsku.
A velitel východního oddílu Abwehru a vojenské rozvědky Třetí říše generál Reinhard Gehlen, jehož naverboval Dulles. Gehlen prozradil Dullesovi celou rozvědnou síť Abwehru v SSSR a v zemích budoucího socialistického bloku, podstoupil stáž v USA a pak vytvořil a dvanáct let vedl zahraniční zpravodajské služby Německé spolkové republiky. Měli bychom také zmínit papeže Pavla VI., v té době kardinála Montiniho, který odpovídal za operaci „Vatikánský koridor“, jejímž cílem bylo evakuovat vysoce postavené nacisty do Latinské Ameriky – za tím účelem jim byl vystaven vatikánský pas.

Nástup islamistů pod britskou vlajkou

Terorismus přežil, ale prošel podstatnou transformací. Přestal být fašistický či neonacistický a stal se islamistický. Islamismus byl zpočátku úzce propojen s vládnoucími kruhy a tajnými službami Západu. Hnutí „Muslimské bratrstvo“, které stálo u zdroje islamismu, vzniklo koncem dvacátých let v Egyptě, který byl tehdy pod britskou koloniální vládou. Toto hnutí postavilo první mešitu v pásmu Suezského průplavu, tedy ve výlučné zóně britských národních a vojenských zájmů. Tyto projekty měl osobně pod dohledem britský lord-protektor Egypta Evelyn Cromer, potomek největších britských oligarchů Baringů, kteří v devatenáctém století úspěšně konkurovali Rothschildům.
Angličané měli prsty i ve stvoření wahhábismu. Islámský radikalismus byl v současné Saúdské Arábii zaváděn před a během první světové války, aby rozvrátil Osmanskou říši, která se paktovala s Německem a Rakousko-Uherskem. „Otcem zakladatelem“ současné Saúdské Arábie byl Thomas Lawrence známý jako Lawrence z Arábie – zosobněná legenda britské zahraniční rozvědky.
Proto Britové, kteří stvořili základy radikálního islámu a jeho ideologii, podpořili vůdce islámského radikalismu a dosud si s ním udržují kontakt. Dnes společně s Američany, Izraelem a tajnými službami několika dalších zemí.

Islamisté a nacistické Německo

Během a po druhé světové válce se ke kontrole nad islamismem přidal i nacismus. Jeruzalémský muftí, Muhammed Haji Amin al-Husseini, strávil celou válku v Berlíně a v roce 1940 podepsal dohodu o spolupráci s nacistickou vládou. Osobně konzultoval u Reichsführera-SS Himmlera, opakovaně se setkal s Hitlerem a dával mu dokonce lekce biblické historie. Co je však velmi důležité, po válce skupina zaměstnanců Hlavního říšského velitelství bezpečnosti Třetí říše v čele s vedoucím personálního oddělení Aloisem Brunnerem konvertovala na islám a splynula s islamistickými sítěmi na Blízkém východě, především v Egyptě a Sýrii.
Brunner žil velmi dlouhý život, ale nezemřel přirozenou smrtí: v roce 2010 byl zabit v rámci speciální operace namířené proti jeho osobě. I z této skutečnosti lze usoudit, jak hluboko pronikl nacismus do islamismu a smísil se s ním. Když vezmeme v úvahu propojení s tajnými službami, máme tu výbušnou směs, v níž je islamismu přidělena role teroristy bojujícího za západní „Nový světový řád“, který ostatně byl a je v podstatě konečným cílem celého nacistického projektu.

Metropolitané na jedné hromadě

Jak vypadá tento „Nový světový řád“? Celý svět se sjednotil a rozkládá se na něm síť velkých metropolitních aglomerací, jichž má být podle plánu celosvětově 200 až 300. Tato města-megapolis budou propojena prvotřídními a oplocenými dálnicemi, hromadnou dopravou a digitální komunikací. Takový má být podle této vize svět budoucnosti.
(Záměr globalistů dle této teze je soustředit a uzamknout lidstvo do několika velkých hromadných sídlišť, aby co nejméně zatěžovalo okolní volnou přírodu. Žít na venkově a v nedotčené přírodě bude privilegiem několika málo vyvolených – pozn. PP).
Smysl celého projektu, který není vůbec utajený, ale jen ho nikde neprezentují, spočívá v záměru vyhnat lidi z venkova, nacpat je do velkých měst a tak je dehumanizovat a odsoudit k nihilismu a vymírání. Venkov tak bude uvolněn pro kolonizaci vyšší třídou bohatých. Ve všech státech a na všech kontinentech můžeme sledovat podobný proces. 
Jelikož zóna úpadku a chaosu v rámci velkoměst je obrovská, je možné ji udržovat pouze tvrdými metodami. Za tímto účelem se pěstuje islamismus a islamistický terorismus.
Směřování východního bloku bylo vůči této vizi v řadě ohledů odlišné či přímo protikladné. I proto se mezi islámskými radikály rozvinula myšlenka „světového chalífátu“ současně s rozpadem SSSR. Tyto skutečnosti je třeba si uvědomovat, chceme-li pochopit kořeny toho, čemu se dnes říká mezinárodní terorismus. Bez toho se mu totiž nemůžeme úspěšně bránit.
Migrační invaze do Evropy je jen jeho další podobou.

Saturday, March 16, 2019

New Zealand attack against muslims

Za schvalování atentátu na …..

 
 
 
 
 
 
4 Votes

Dneska jsem na Kosu psát nechtěl. Ale musím.Právě  totiž  přiletěla moje  dobrá  žena  Karkule s očima  na vrch hlavy – pojď  si poslechnout  co  hlásí v  televizi!!  A  nebylo by  lepší, abys konečně  ten svůj  blog  už zavřel, než se dostaneš  do maléru , voni  říkají , že  si na ten internet došlápnou!!
Všeho jsem nechal a  hned  spěchal. Ale  celkem pozdě, protože   předmětné reportáže  byl konec. Nevadí. Na internetu je  všechno. Takže nikoli naživo, jen prostřednictvím  studeného neosobního příspěvku na  Novinkách.cz

Sledujeme vás a víme, jak na vás. Policie varovala veřejnost před schvalováním útoku na Zélandu

jsem pochopil, co měla  na mysli a  voči navrch hlavy!
Já je mám také!  To mi věřte. Zejména  když  čtu  tohle:
….policie za asistence ministra vnitra přišla s prevencí před zločinem na internetu. Varovala veřejnost, že v souvislosti s pátečním teroristickým útokem v mešitách na Novém Zélandu prověřuje, zda se někteří lidé především na internetu a sociálních sítích nedopustili schvalování tohoto trestného činu….
….Všechny aktivity, které by se daly vykládat jako schvalování trestného činu, policie pečlivě prověřuje a zajišťuje důkazy pro případné trestní řízení, uvedl v sobotu na twitteru ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).
Také policejní prezident Jan Švejdar zdůraznil, že policie nebude tolerovat žádné projevy souhlasu s terorismem, extremismem nebo podněcování nenávisti.
„Máme celou řadu nástrojů, jak pachatele tohoto druhu trestné činnosti odhalovat. Zmíněným aktivitám věnujeme zvýšenou pozornost a každý zjištěný skutek bude důsledně prošetřen,” napsal na twitteru šéf policejního sboru.
Musel jsem se okamžitě  několikrát  pořádně  štípnout!  Štípnout, že nelevituji časem a že  jsem se neprobudil v  červnu 1942.
Po nabytí jistoty, že  tomu tak není, jsem  pečlivě preventivně    ohledal počítač, zdali  někde  na něm není  nálepka s textem připojování se na  nevhodný internet a  šíření jeho obsahu se trestá trestem….  No smrti to být nemůže, ten  je přece zrušený  ne? To  bylo možné jen za  války, za   Němců, kteří  nakázali, aby  na  každém rádiu   byl na  ladícím  knoflíku povinně  instalován papírový  kroužek  s  upozorněním, že  poslech zahraničního rozhlasu se trestá  smrtí!
Zatraceně, proč  vlastním občanům vyhrožuje  ministr  vnitra a policejní prezident? Že  si na ně  tvrdě  došlápnou?!  Jak to, že  si troufnou veřejně vyhrožovat  celému národu?  To už  jsme  se opět posunuli někam do nejčernější minulosti?
.Všechny aktivity, které by se daly vykládat jako schvalování trestného činu…..
Jak to, že  byl  uplatněn  princip kolektivní  viny  a to dokonce preventivně? Neumím si představit  normálního  člověka, který  by  sebeméně schvaloval zmasakrování  bezbranných. Včetně  žen.  Zfanatizovaným krvelačným idiotem. Tak proč  ty  demonstrativní  hrozby  a vyhrůžky, které  svou  formou /neštěstí ještě nikoli obsahem/ automaticky  evokují  Heydrichiádu?
Že  se najde  v  každé množině  pár  imbecilů, kterým není nic  dost  krvavé  a hnusné?  A oni snad,  kvůli  Hamáčkovi a  tomu  funglnovému šéfpolicajtovi, začnou myslet něco jiného, když  to nedaj na net a nějak to nesdělí stejně  smýšlejícím?
Pěkně  se  to chlapcům povedlo, jen co je pravda!  Včera  jsme  si připomenuli  15. březen  1939 a  dnes  tohle!  Líp si to vybrat  nemohli!
Normální člověk si z  toho  vezme  něco úplně ale  úplně jiného -tohle:
„Máme celou řadu nástrojů, jak pachatele tohoto druhu trestné činnosti odhalovat.
Nástroje se nepochybně  hodí pro spoustu  věcí a  takový  běžný  občan, dnes naprosto v  mezích zákona, kdykoliv  budoucnosti se  může  stát….radši nemyslet, někým na koho se ty nástroje použijí. Protože  doba  pokročila a  na  včerejší pořádky se bude pohlížet novou optikou! 
Ten střílející  australskej lidskej zmetek si, stejně jako Breivik, nezaslouží  sebemenší soucit a slitování. Jenže  nejspíš, jako jeho norský vzor,  skončí v nějakém  fešáckém kriminále. Ačkoli přesně  u těhle  činů by mělo platit – smrt za smrt!  Před  tím bude soudní proces. Kde se bude zkoumat  psychický stav toho úchyla, a  přirozeně  také  jeho rodinné  zázemí a možná traumata, která si prodělal a jež mu dala  do ruky  zbraň. Taková ta  advokátská  klasika, jak vykutat  pro bestii nějakou polehčující okolnost.
Co se ovšem určitě  zkoumat naopak  určitě   nebude, jsou  důvody, které přiměly  masově  muslimské etnikum k migrační tsunami!  Tady je prapůvod  všeho!
Důsledkem  je  střet kultur. Nikoli obohacování. Nýbrž  střet.  Který s gustem využívají a budou  využívat fanatici obou stran. Už jsme zapomněli, že  jsme  byli Je suis? A kolikrát jsme  byli  následně znovu  je  suis? Protože  někteří z  té druhé  komunity, bohužel byli jaké  je  suis! Ale nikoli  Charlie,  nýbrž se ztotožnili se střelci  z Charlieho  a chtěli se jim vyrovnat! Ten  astralský  zabiják  byl  Je suise Breivik! Možná, že  by  se to nestalo, kdyby  jeho svatej na mostě  dostal místo cely  se sprchou,  internetem, televizí a posilovnou  – špagát.
A  velmi pravděpodobně   by  se to nestalo, kdyby  do Austrálie  a na Nový Zéland  nedorazila  masová islámská  migrační vlna.   Kterou,  vzhledem k  vzdálenosti, jenž  bylo potřeba překonat, lze  sotva  vysvětlovat snahou zachránit si holý  život, ale  zcela jistě  lze konstatovat, že prostě  vyrazili tam, kde  viděli  ráj na zemi -inkaso!
Určitý  malý, ale  o to nebezpečnější  vzorek  původně inkasistů,bohužel také  jako příležitost k vraždění těch, kteří  je  přijali mezi sebe.
Ten vraždící  maniak byl Australan. Jel  na  Nový Zeland   kvůli snazšímu vraždění než v  Austrálii.
Jen na zkoušku  jsem dal  do vyhledavače heslo teroristický útok  Austrálie a  tady  je  to, co mi vyjelo na první pokus. Jen v  titulcích….

Žiji  ve  víře, zda naivní se ukáže  velmi rychle, že  vyhledání  principu akce a reakce  snad nebude posuzováno jako trestní čin schvalování  atentátu.
Ale  to jsem odbočil. Za sebe  říkám, že  mne to vystoupení  Hamáčka  a toho nového šéfpolicajta  uráží a děsí! Proč nám vyhrožují? A  to Policie  České republiky  je  v  takové  bezva  situaci, že  může  investovat čas, lidi a peníze  do  hlídání  národa a  jeho nálad  stylem, který  by  se určitě líbil  putimskému strážmistrovi???Ono je  třeba  někam hlásit – nálada obyvatelstva ? No přece I.A!? Jestliže  ano, pak by mne zajímalo kam…
Podle  čerstvé osobní  rodinné zkušenosti, když  má dobrá  žena  Karkule  byla  v  krámu  okradena o peněženku a na okamžitě  zavolané  příslušníky se  čekalo  hodinu a  ti místo  toho, aby  si okamžitě prohlédli  existující  kamerový  záznam, kladli naprosto nejapné otázky  – paní popište nám ty  zloděje a tak podobně a pořád  dokola, když  žena  byla okradena  proto, že  naprosto nic netušila a  tudíž  je  ani neviděla, bych řekl bych, že nikoli. A  poměrně  čerstvý  článek z tisku tvrdí, že  jich  schází skoro  1,5 tisíce příslušníků a nic na  tom nemění  ani náborový  příspěvek  150 000…
Ale  co  je pouliční kriminalita / a zcela jistě  i různá další/, proti  hejtování  pár  deprivantů na  internetu!!!  To je panečku  ten nejhorší typ  zločinnosti vůbec! A podezřelý je  celý národ. Jako  za  té Heydrichiády. Jo Hamáčku,  Češi jsou  smějící se bestie!
Takže  policie  se zaměří  na občana  Nováka a  když  to bude mít  hlavě  šejdrem, protože  jinak  není možné, aby  někdo  to bezuzdné  vraždění  schvaloval, tak mu  dá zabrat! Boj  s kecaly a jejich mindráky  je  přece  to  nejnebezpečnější ze  všech nebezpečných zel!!!  Ostatně  – říká to dokonce sám a  osobně Kalousek!
…šéf poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek vyzval Hamáčka, aby policii dal podnět k prošetření závažných trestných činů, ke kterým podle něj dochází na sociálních sítích schvalováním teroristického útoku na Novém Zélandě. „Zastavme tu stoku dřív, než se v ní utopíme,” 
Tak  jo!  Zastavme!  Ale  já bych preferoval, když  už  jde o radikály, teroristy, magory  a zabijáky  všeho druhu, kdyby si policie  a příslušné  tajné služby  vzali pod drobnohled  úplně  jiné, pro mne  daleko větší  hrozby. Abych nemusel v  novinách a  na internetu  číst, v  souvislosti  s mezinárodním  nanejvýš  brutálním a  fanatickým terorismem například  následující titulky  a texty:
Tohle mně a  drze  si dovolím  vyslovit předpoklad, že  i občanu Novákovi a mnoha milionům voličů v  této zemi,  na   rozdíl od Kalouska, Hamáčka a Švejdara, dělá  opravdu velkou starost!!!! Daleko větší  než  pár  zamindrákovaných psychopatů, potřebujících se zviditelnit verbálně   na internetu!
Kalousek  je pro mne naprosto nevolitelný. Ostatně vždycky byl.   Pořád doufám, že se  jednou konečně  dočká rychlého a  spravedlivého procesu. Za  to jsem dlouho a dlouho volil sociální demokracii.   Už jsem se  několikrát, naposled  po jejím  nedávném sjezdu  na Kose veřejně  vyjádřil,   že  to  patří nevratně minulosti a oranžová je pro mne nevolitelná. Jan Hamáček mi právě znovu  dokázal, že  je  to rozhodnutí  nanejvýš  správné a důvodné!
Manýry  navozující  dojem atmosféry  roku  1942, nelze  tolerovat!
A ještě  drobnost – kdyby, nedej Nejvyšší, se někdy  v nedaleké  budoucnosti odehrál úspěšný teroristický  útok v  Česku, pak  tenhle Hamáčkův   neuvěřitelně  hloupý a trapný  silácký úlet by mu nebyl jen omlácen o  hlavu,  nýbrž  vražen do krku,  až by  se  zadusil. S  triviálním konstatováním  –  na prohánění obyčejných lidí na internetu kapacity, technika, peníze  i lidi byli,  na ohlídání bezpečnosti před  vrahy  nikoli…Být Janem Hamáčkem, tak se modlím, aby  se nic podobného nestalo ani náznakem!

Saturday, September 10, 2016

9/11

Фурсов. Casus belli 9/11 по-американски

Пятница, 09 Сентября 2016 г. 08:57
 Соккар

http://zavtra.ru/blogs/provokatciya_11_sentyabrya

В этом году событиям 11 сентября 2001 года исполняется 15 лет. Утром, в Нью-Йорке после ударов угнанных (по официальной, разумеется, версии) пассажирских самолётов рухнули башни Всемирного торгового центра. По сообщениям СМИ, вечером в Вашингтоне ещё один пассажирский самолёт врезался в Пентагон.

Именно с этим самолётом впоследствии у следствия было больше всего проблем, так как не были найдены его фрагменты и останки пассажиров, а дыра в стене была значительно меньше, чем размах крыльев этого самолёта.

Это далеко не единственные странности, связанные с крушением башен-близнецов.

Официальная цифра погибших – 2843 человека. В Нью-Йорке колоссальные разрушения, однако посреди этих разрушений находят совершенно целую машину, в которой лежат нетронутые и чистые Коран и паспорта угонщиков. Сразу вспоминается фраза главного героя фильма «Берегись автомобиля» Деточкина: «Пиво только что привезли, а воблу только что поймали».

Уже 11 сентября президент Буш заявил, что это акция арабских террористов. Шеф ЦРУ Джордж Тенет заявил о перехвате связи «Аль-Каида» 11 сентября. Вдруг оказалось, что всё перехватывалось, но ничего не удалось предотвратить!

Расследование выявило очень много несоответствий официальной версии. Например, в течение 40 минут после захвата самолётов не было связи между Федеральным агентством гражданской авиации и командованием обороны аэрокосмического пространства Северной Америки. Журналисты отмечали путаницу в показаниях ДикаЧейни, Дональда Рамсфелда. Власти признали, что их предупреждали по линии спецслужб о готовящемся теракте, однако предпринято ничего не было. Также 11 сентября по иронии судьбы проводились военные учения, в ходе которых планировалась имитация захвата самолётов. В рассказе Гилберта Честертона «Сломанная шпага» на вопрос: «Где умный человек прячет камешек?», - патер Браун отвечает: «Среди камешков на морском берегу». Что может быть лучшим прикрытием, чем учения?

Тем не менее, несмотря на всю эту путаницу, комиссия Кина-Зеликова пришла к абсолютно железному выводу – это теракт, в котором виновата «Аль-Каида». Комиссия не смогла ответить на целый ряд вопросов. Почему башни упали ровно? Почему пожарные слышали взрывы внутри башен?..

Есть ещё некоторые странности. Например, представитель организации FEMA - американский аналог нашей МЧС – Том Кенни в интервью 12 сентября сказал, что бригада спасателей прибыла в Нью-Йорк в понедельник, 10 сентября, чтобы 11-го утром спасатели могли сразу приступить к работе. Мэр Джулиани также сообщил, что 10 сентября спасателей разместили на 92-м причале, который после взрыва стал командным центром спасательной операции. Спрашивается – это тщательная подготовка к неожиданному теракту?!

Журнал «NewsWeek» от 24 сентября 2001 года написал о том, что 10 сентября группа офицеров Пентагона отменила свои перелёты на следующее утро. А в феврале 2002 года стало известно, что группа бизнесменов, которая обычно проводила свои встречи в торговом центре в башнях, провела их 11 сентября на базе ВВС аж в штате Небраска.

По наблюдению Виктора Фридмана, автора очень интересного исследования о теракте, в первые дни сентября на бирже царила целенаправленная активность. По его мнению, кое-кто был прекрасно осведомлён о будущих взрывах, потому что соотношение пут-опционов и колл-опционов было таково, что кое-кто разом заработал 10-15 миллиардов долларов. А владелец башен, большой друг Израиля Ларри Сильверстайн, получил 5 миллиардов долларов страховки.

Были свидетельства и до теракта. Одно из поразительных событий случилось в июне 2001 года, когда уфолог Уильям Купер, знаменитый автор книги «Конь бледный», сделал заявление о том, что в сентябре, или самое позднее в октябре, в США произойдут серьёзные теракты, и вину за них возложат на человека по имена Усама бин Ладен. Этот человек обладал уникальной информацией, поэтому неудивительно, что в конце 2001 года Купера застрелили полицейские, обвинив в том, что сначала он оказал сопротивление полиции, а затем пытался убежать. Полицейским не сообщили, что Купер – ветеран-инвалид Вьетнама, и вместо одной из ног у него протез – не побегаешь. Чтобы закончить полицейскую тему: по свидетельствам очевидцев, после того, как рухнула первая башня, ко второй срочно была направлена полиция, которая начала отгонять людей от башни («а воблу только что поймали»).

Также, безусловным свидетельством является тот факт, что уже в июле 2001 года на переговорах с Пакистаном американцы откровенно заявили, что в октябре они захватят Афганистан. В сентябре, ещё до взрывов, Великобритания в ежегодных манёврах Essential Harvest провела самые значительные сосредоточения военно-морских сил у берегов Пакистана. В это же время натовские манёвры в Египте заканчиваются тем, что 40 тысяч солдат перебрасываются в Пакистан.

У американцев вообще есть замечательная традиция – для разрешения геополитических проблем создавать ситуации, похожие на 11 сентября. Например, 15 февраля 1898 года, на рейде в Гаване на американском броненосце «Мэйн» произошёл взрыв. Команда броненосца: 266 человек, из них 260 – чернокожие и 6 – белые офицеры. Есть сведения, что когда произошёл взрыв, белых офицеров на корабле не было. В гибели своего корабля американцы обвинили испанцев, что стало поводом для американо-испанской войны. Как результат, Куба стала американской полуколонией.

Следующий номер в программе американского самострела – инцидент с лайнером «Лузитания». Хотя «Лузитания» была потоплена 7 мая 1915 года, а США вступили в Первую мировую войну 2 апреля 1917 года, тем не менее, именно потопление этого парохода стало переломным моментом в создании воинственного настроения у американцев. Об этом интересном историческом событии следует рассказать поподробнее. Хотя «Лузитания» была пассажирским судном, на борту которого находилось 1200 человек (из них 195 – американцы) перевозило оно – в нарушение всех правил военного времени – 6 миллионов боекомплектов для стран Антанты, проплаченных домом Моргана. Немцы, узнав об этом, внесли предоплату пятидесяти американским газетам и попросили опубликовать объявление о том, что они не рекомендуют американским гражданам плыть на «Лузитании», поскольку судно везёт боекомплекты и по правилам военного времени автоматически становится мишенью. Но только одна американская газета в городе Де-Мойн, штат Айова, опубликовала это объявление, 49 остальных газет воздержались, потому что Госдепартамент США рекомендовал им подождать до выяснения обстоятельств. Обстоятельства, естественно, выяснены не были, и «Лузитания» отправилась в плавание. Она пересекла Атлантику, так как немцы топить её не стали, вошла в Ла-Манш и стала ожидать судно-лоцман «Джуно». После продолжительного ожидания капитан «Лузитании» неожиданно получил сообщение, что первый лорд адмиралтейства Черчилль отправил лоцманское судно «Джуно» очень далеко, и ждать им его придётся долго. Наблюдающие за пароходом немцы понимают, что дальше ждать нельзя и нужно лайнер топить, потому что 6 миллионов боекомплектов – очень серьёзно. Отдаётся приказ «уничтожить». Англичане перехватывают этот приказ, но абсолютно никаких действий не предпринимают. «Лузитанию» благополучно топят, что становится одним из казусов белли для вступления США в войну.

Нельзя не вспомнить и события 7 декабря 1941 года, когда 3,5 сотни японских самолётов обрушились на американскую базу в Перл-Харборе, уничтожили 200 самолётов и 4 линкора, в том числе линкор «Аризона», погубив более 2 тысяч американцев. В результате у США появился повод для объявления войны Японии. С тех пор американские исследователи сделали многое для прояснения этой ситуации. Сейчас практически доказано, что за год с небольшим до событий в Перл-Харборе американцы взломали японские коды. Это говорит о том, что они были прекрасно осведомлены о планах Японии. Однако Рузвельт и пальцем не пошевелил, потому что ему нужен был повод для вступления Америки в войну.

Говоря о Рузвельте, не лишним будет упомянуть следующее: схема «новый курс Рузвельта решил все проблемы США» – всего лишь миф. Да, какие-то проблемы он решил, но он же создал новые проблемы. Эти проблемы были столь серьёзны, что в середине 30-х годов у Рузвельта на американской политической сцене появился очень опасный соперник – губернатор Луизианы Хью Лонг. Именно Хью Лонг стал прототипом главного героя романа Роберта Пенна Уоррена «Вся королевская рать» Вилли Старка. Хью Лонг был левым популистом, он создал по всей Америке общества перераспределения собственности. К 1935-му году в них записалось 8 миллионов человек. В 1935-м же году Хью Лонга убивает, как и положено – одиночка. Эта калька известна нам из истории убийств братьев Кеннеди, Мартина Лютера Кинга, Линкольна. К концу 1930-х годов Америка оказалась перед выбором: либо серьёзные социальные реформы, способные, однако, привести к потрясениям, либо мировая война (кстати, Рузвельт стал использовать термин «мировая война» на полгода раньше, чем Гитлер).

Несомненно, Перл-Харбор решал проблемы объявления войны Японии – ведь Рузвельт шел на выборы с твердым обещанием не дать втянуть Америку в войну. В то же время и он, и те силы, которые стояли за ним, прекрасно понимали: чтобы стать гегемоном мировой капиталистической системы, Америка должна вступить в войну, точнее, нужны обстоятельства непреодолимой силы, которые заставят США начать «ответную войну». По иронии истории одна из последних комиссий, которая разбирала проблему Перл-Харбора в Америке, закончила свою работу именно 11 сентября 2001 года. Эксперты пришли к выводу, что японские торпеды были слишком устаревшими и слабыми, чтобы пробить броню «Аризоны». Произошло что-то другое. Скорее всего, был взрыв на самой «Аризоне». Но поскольку 11 сентября произошёл взрыв башен, события в Перл-Харбор – «дела давно минувших дней» – уже почти никого не волновали.

В списке американских казусов белли можно вспомнить и инцидент в Тонкинском заливе в 1964 году, ставший поводом для вступления США в войну во Вьетнаме. Американцы кричали на весь мир, что северо-вьетнамцы обстреляли их в нейтральных водах. Потом выяснилось: моряки ДРВ открыли огонь по вторгшемуся в территориальные воды их страны судну, но это потом, когда США уже использовали этот спровоцированный ими инцидент для начала военных действий.

Как мы видим, у американцев очень богатая история самострелов. Кто захочет узнать истинную историю – без труда её узнает. Кто не захочет, тот искренне будет верить, что за взрывами стоит «Аль-Каида» и человек по имени бин Ладен.

Об этом персонаже уже много написано, но вкратце сказать о нём стоит, потому что эта фигура наглядно показывает, как структурирована явная и в еще большей степени тайная американская политика.

Бин Ладен родился в 1957 году. В декабре 1979 года по предложению его покровителя – принца Турки аль-Фейсала, который более 20-ти лет возглавлял спецслужбы Саудовской Аравии, бин Ладен начал управлять финансовой стороной секретных операций ЦРУ в Афганистане. Управлял он с помощью систематизированной информации, матрицы, которая по-арабски называется «Аль-Каида» (в переводе «база данных»). Впоследствии так стала называться та призрачная организация (в её существование многие исследователи не верят), на которую американцы возложили вину за взрыв башен-близнецов.

После окончания войны в Афганистане исламисты раскололись на тех, кто считал, что Америка – это враг, и тех, кто считал, что с Америкой надо дружить и контактировать. Бин Ладен оказался в лагере Хасана Аль-Тураби, лидера антиамериканистов. В 1996 году Усама объявляет джихад против США и Израиля. В 1998 году после терактов в Дар-эс-Саламе и Найроби, где было убито почти 300 человек и ранено 4500 человек, США обвиняют во всём бин Ладена и объявляют его в розыск. Затем на него начинают вешать все теракты, включая события 11 сентября. В 2011 году нам сообщили, что Усама был убит в результате спецоперации. По мнению очень авторитетных людей из западных спецслужб, бин Ладен не был жив уже после 2007 года. Говоря о расправе 11-го года, хотелось бы обратить внимание на нравы современной американской верхушки. СМИ показывали, как в Белом доме у экрана телевизора, чтобы посмотреть шоу, как будут убивать человека, собрались первые лица государства. Только «Вау!» не сказали, как в случае с Каддафи, в остальном идентичная картинка – радостное созерцание кровавого убийства. Кстати, все американские спецназовцы, участвовавшие в этой операции, через 1,5 или 2 месяца, выполняя задание, попали в засаду при довольно странных обстоятельствах, и почти все были убиты. То ли их действительно убрали, чтобы спрятать концы в воду, то ли просто спрятали таким образом от возможной мести.

В истории «террориста № 1» удивительно и то, что семья бин Ладенов имела привилегированное положение и давнишние связи и с семьёй Бушей, и с семьёй Саудов. Достаточно одного примера. В 1979 году исламисты устроили взрыв, захват мечети в Мекке. Постреляли паломников, захватили мечеть. Грузовики и план мечети террористам доставил один из старших братьев бин Ладена. Всех участников этого теракта схватили и казнили. Кроме одного, того самого, который обеспечил их грузовиками, потому что он из семьи бин Ладенов. По сути дела, Буши, Сауды, бин Ладены – это одна экономическая ячейка. Показательно, что финансами группы бин Ладена в Америке ведала CarlyleGroup, которая занимала 11-е место в американском ВПК. Группа была создана в 1987 году и в ней работали такие люди как бывший шеф ЦРУ Фрэнк Карлуччи, бывший премьер-министр Великобритании Мейджор, Джордж Буш-отец. Сам Буш-младший неоднократно пересекался с представителями семейства бин Ладенов. В частности, когда он делал деньги на нелегальных экономических операциях в HarkenEnergyCorporation, он занял очень большую сумму у одного из старших братьев бин Ладена и отдать её не мог. Этот старший брат потом погиб на самолёте, когда летел над территорией США. Некоторые журналисты полагают, что это могло быть сделано по приказу отца незадачливого должника – тогдашнего президента Буша-старшего.

Вернёмся, однако, в сентябрь 2001 года. События сразу после теракта развивались в бешеном темпе. Уже 12 сентября выпускается резолюция Конгресса №1368 «Право США на самооборону», фактически легализуется право на агрессию. 13 сентября, чтобы подогреть население, производится эвакуация Белого дома – якобы опасность взрывов сохраняется. 14 сентября Конгресс разрешает Бушу «прибегнуть к использованию любой силы против любой страны, организации или личности, которая подготовила, совершила или облегчила проведение терактов 11 сентября». 7 октября Буш объявляет о том, что приказал атаковать лагеря террористов и талибов в Афганистане. Так начинается американская военная операция «Незыблемая свобода».

Интересно, что в записке высокопоставленного американского аналитика Вонга Институту стратегических исследований армии США говорится: «Нынешняя общественная поддержка военных действий сопоставима по уровню с той, которая последовала за нападением в Перл-Харборе. Американцы утверждают сегодня, что они считают военные действия уместными, что они за длительную войну и что у них хватит воли перенести все отрицательные последствия войны».

Ещё раньше, 11 сентября, Генри Киссинджер написал: «Правительству должна быть доверена миссия обеспечить систематические ответные меры, которые привели бы, как мы надеемся, к тому же результату, что последовал за нападением на нас в Перл-Харборе – к разрушению системы, ответственной за это нападение. Эта система – сеть террористических организаций, которые скрываются в столицах определённых государств».

Что очень показательно и символично, и Киссинджер, и Вонг вспоминают Перл-Харбор. Киссинджер-то не может не знать, что Перл-Харбор – это провокация. Он уравнивает Перл-Харбор и 11 сентября, и таким образом косвенно проговаривается. Не странно ли, что уже 11 сентября он знает, какие террористы это сделали, и увязывает их с Багдадом и Кабулом.

В сентябре 2000 года правительство США обнародовало проект для «нового американского века» – «Перестройка обороны Америки». Среди его авторов – Дик Чейни, Джеб Буш (брат Буша-младшего), Дональд Рамсфелд. В проекте говорится: «Процесс преобразования (мира. – А. Ф.), даже если он принесёт революционные изменения, скорее всего, будет долгим, если не случится какое-нибудь катастрофическое и ускоряющее событие, наподобие нового Перл-Харбора» (подч. мной. –А.Ф.) И опять – Перл-Харбор как модель, как подход. Люди, прекрасно знающие, чем был Перл-Харбор, говорят о том, что им нужен новый Перл-Харбор. Примерно так же в начале XVII века Иван Болотников, уже окружённый войсками Василия Шуйского, рассылает по стране грамоты с просьбой объявить какого-нибудь нового Дмитрия. Он-то знает, что Дмитрий – лжецаревич…

В 2003 году начинается американо-британская агрессия против Ирака. И если Афганистан – это геополитика и наркотики, то Ирак – это геополитика, нефть и курс на перекройку арабского мира, на создание в интересах американских ТНК лоскутного одеяла под названием «Большой Ближний Восток». Нужно сказать, что наркотрафик и интересы кланов, контролирующих наркотики, играют очень большую роль во всех изменениях на Ближнем Востоке, начиная от американской агрессии против Афганистана и заканчивая так называемой «арабской весной». До американского вторжения талибы сократили производство героина в Афганистане, а после вторжения оно резко выросло. Американское вторжение в Ирак обеспечило американский военный истеблишмент весьма существенным источником дохода. Причём не только американский, но и английский истеблишмент, поскольку зона производства героина в Афганистане, как проговорился один из американских генералов – это зона ответственности МИ-6. Вообще, по мнению аналитиков, занимающихся наркотрафиком, 90% производства наркотрафика находится под контролем трёх спецслужб: МИ-6, ЦРУ и Моссад, и 10% - в руках различных мафиозных структур. Вольно сегодня Блэру каяться и говорить, что ввод войск в Ирак был ошибкой, но дело-то сделано, и никто за это не ответил.

Из серии оговорок по Фрейду: в сентябре 2002 года администрация Буша обнародовала документ под названием «Национальная стратегия безопасности США». В нём есть просто замечательная фраза: «События 11 сентября открыли перед нами новые гигантские возможности». Поразительная вещь: США открыто говорят о своих планах и возможностях, а мировые СМИ молчат!

Когда Советский Союз сбил вторгшийся на его территорию южнокорейский «Боинг», мировая пресса сошла с ума. Она почём зря клеймила Советский Союз. Я не буду здесь и сейчас обсуждать вопрос о том, действительно ли СССР сбил пассажирский «Боинг» или какой-то другой «Боинг», а пассажирский посадили на Окинаве, взяв с южнокорейцев подписку о 25-летнем неразглашении, действие которой закончилось в 2008 году. Вспомню другое: через пять лет в 1988 году над территорией Персидского залива (не над территорией США!) американский авианосец сбил иранский «Боинг». Погибло 300 человек. Рональд Рейган сказал, что жаль, что погибли люди, но капитан авианосца хоть и ошибся, но действовал абсолютно правильно, так как посчитал, что самолёт несёт угрозу. Мировые СМИ не стали критиковать ни Рейгана, ни США – понятно: одно дело, когда СССР что-то сбивает, это недопустимо; другое дело, когда «демократическое и свободное государство США» делает то же самое – это допустимо.

То, что 11 сентября позволило американцам решить целый ряд внешнеполитических задач – это одна сторона дела, внешняя. Не менее важна внутренняя сторона. Нельзя не согласиться с теми журналистами-аналитиками, которые полагают, что взрывы 11 сентября стали прологом к смене политического режима США. Нет, фасад остался прежним, но произошли кардинальные изменения внутри страны. Исполнительная власть создала новые структуры, позволяющие распространить на внутреннюю политику методы, которые в 1990-е годы и ранее ЦРУ и вооружённые силы использовали вне страны. Америка де-факто превратилась в военную империю. Об этом очень хорошо рассказано в трилогии Чалмерса Джонсона «Blowback» («Отдача»), «The sorrows of empire» («Печали империи») и «Nemesis» («Немезида»). Странным образом только последнюю часть трилогии перевели на русский язык. Чалмерс Джонсон – известный аналитик, человек ЦРУ. В конце 1990-х годов, он, озабоченный тем, что происходит в США, написал эту трилогию, в которой показал, что в период президентства Клинтона за улыбающимся во весь деловой рот моникалевинским фасадом произошли очень важные изменения в США. По мнению Чалмерса Джонсона, военные де-факто взяли США под контроль. А события 11 сентября позволило это де-факто превратить в де-юре. Каким образом?

8 октября 2001 года в США было создано Бюро безопасности Родины (Office of Homeland security). Возглавил его Тим Ридж. Данное событие положило начало глубинной реформе американского госаппарата. Это Бюро стало равноценно Совету национальной безопасности, и, по сути, превратилось в нечто похожее на Бюро военной мобилизации времён Второй мировой войны. Принятый 26 октября 2001 года «Patriotic act» («Патриотический акт») резко расширил полномочия следственных органов, усилил контроль над американским населением, благоприятствуя полицейскому произволу. Так именем террора в США институциализировали и юридизировали полицейское государство.

В ноябре 2002 года под предлогом защиты от терроризма Буш подписал ввод в действие программы «Total information awareness» («Тотальная информационная осведомлённость»). Эта программа позволяет правительству США без каких-либо ограничений собирать любую информацию обо всех, кто интересует его, во всех мировых базах данных. Ответственным за эту программу был назначен адмирал Джон Пойндекстер. На русском языке о таких людях говорят: «клейма негде ставить». Этот человек был замешан в скандале Ирангейт, разгоревшемся в 1986—1987 годах в ходе ирано-иракской войны в связи с тайным ввозом оружия в Иран из таких стран как Израиль и США.... Расследование длилось очень долго, и только в 1999 году он получил 18 месяцев тюрьмы за уничтожение документов, которые свидетельствовали о его вине.

Кроме этой «Тотальной информационной осведомлённости» американцы запустили ещё одну программу информационного контроля – «Матрица» (каково название!). Под видом сбора антитеррористической информации эта программа собирает сведения о всех гражданах США и их пристрастиях. Недаром многие аналитики говорят, что если в 1990-е годы США из республики превратились в военную империю, то после событий 11 сентября они стремительно превращаются в новый Рейх, в фашистское государство. В статье «Возникновение фашистского американского теократического государства», вышедшей в феврале 2002 года, журналисты Джон Стентон и Уэйн Мэдсен пишут: «Историки вспомнят, что между ноябрём 2001 года и февралём 2002 года демократия, такая, какой она представлялась составителям Декларации независимости и Конституции США, умерла. И пока демократия испускала дух, появилась на свет фашистское и теократическое американское государство».

Как говорят англичане: «Every acquisition is loss and every loss is an acquisition» («Каждое приобретение есть потеря, и каждая потеря есть приобретение»). Русские говорят по-другому: «Не буди лихо, пока оно тихо». Американские неоконы в период президентства Буша разбудили на Ближнем Востоке такие силы, которые теперь не в силах контролировать. Америка перенапряглась. Американцам нужно уходить с Ближнего Востока в старом качестве и приходить в каком-то другом. На период пересменки им нужен управляемый хаос, его и создают теперь исламисты, которых Р. Лабевьер назвал «цепными псами глобализации по-американски». Как это часто бывает в истории - некое событие, решая краткосрочные меры, создаёт среднесрочные проблемы. Чтобы решить среднесрочные проблемы, нужны среднесрочные меры, а они порождают долгосрочные системные проблемы, которые уже не решишь без изменения системы. Сегодня понятно: ситуация на Ближнем Востоке вышла из-под американского контроля, хаос становится неуправляемым и оборачивается против «господ хаосогенов», споткнувшихся на Сирии, точнее, на позиции России (а также Китая, Ирана и некоторых других сил). В этой ситуации нельзя исключить нервного срыва уходящего гегемона, особенно если президентом станет женщина, которую в Штатах прозвали «Киллари Клинтон» (to kill – убивать). Американские журналисты насчитывают за четой Клинтонов около 400 странных смертей. Если это так, то перед нами просто второе издание Бонни и Клайд, только уже не киношное. Нужно помнить, что люди, не склонные сдерживать нервные порывы, будь то повседневная жизнь или внешняя политика, хорошо понимают язык силы. Тогда они держат свои обещания. Каддафи поверил, не имея силы – и поплатился. По поводу таких персонажей, которых ныне нередко называют «партнёрами», шекспировский Гамлет в своё время высказался так: «…которым я как двум гадюкам верю» (“whom I will trust as I will adders’ fanged”). Вот так и мы должны верить в предложения перезагрузки и во многое другое.

…Что же касается событий 11 сентября, то всю правду о них, скорее всего, мы не узнаем никогда. Да, собственно, вся детальная правда на данный момент и не обязательна. Практически всё было ясно с самого начала – есть замечательный проясняющий вопрос: cui bono? (кому выгодно?). Думаю, что теперь, когда Америка оказалась в положении намного худшем, чем в конце ХХ века, нам опять стоит ждать войны. ЦРУ наготове. Единственное, что в отличие от Моссада и МИ-6 работают они очень грубо, коряво, с помощью белых ниток. Но на то и нужны их СМИ, а точнее – СМРАД (Средства массовой рекламы, агитации и дезинформации), которые эти белые нитки закрашивают чёрным. Журналисты США настолько преуспели, что даже значительная часть их профессуры – интеллектуальная элита страны – верит в то, что башни 11 сентября взорвал бин Ладен. Я в таких случаях им отвечаю: «А Кеннеди убил Ли Харви Освальд. Причём, действовал он, конечно же, в одиночку – как ранее Бут, убивший Линкольна, и Сирхан Сирхан, застреливший Роберта Кеннеди». Следствие окончено – забудьте. Но мы едва ли забудем события 11 сентября, поскольку именно с этой провокации началось, похоже, последнее отчаянное наступление наиболее агрессивного сегмента англо-американской верхушки, стремящегося спасти себя ценой большей части человечества.