Je všemohoucí americký dolar odsouzen k zániku?
Americký dolar prošel podobným vývojem jako Otesánek z pohádky Karla Jaromíra Erbena. Podobně jako když Otesánek obživl, rostl a stále jen volal „mámo, já mám hlad!“, také pozice amerického dolaru nabývala ve světové ekonomice na důležitosti, význam dolaru v průběhu času rostl.
10. 6. 2009 0:00 Radovan Novotný
Jak pohádkový Otesánek uspokojoval svůj hlad a rostl, pojídal ve svém okolí všechno na co narazil, od pecnu chleba, mámy, táty, až po ovčáka se stádem ovcí. Růst dolarového Otesánka byl až do roku 1971 limitován množstvím zlata, potřebného ke krytí vydaných dolarů. Když byla směnitelnost dolaru na zlato jednostranným prohlášením amerického prezidenta zrušena, mohl dolarový Otesánek růst i nadále. Dolarový Otesánek rostl mimo jiné díky vypořádání obchodů s ropou v dolarech (petrodolarům), používání dolarů jako místních měn (dolarizace) a povaze dolarů jako rezervní měny.
Byly doby, kdy ještě byl dolar jako jediná měna přímo směnitelná za zlato
Díky brettonwoodským dohodám, uzavřeným na konci druhé světové války v americkém Bretton Woodu, získal dolar jedinečnou pozici. Čtěte více: Jsou ještě peníze kryté zlatem?
O důvodech brettonwoodských dohod se v československém parlamentu hovořilo takto:
Vytvoření měnové stability na přirozených základech a vytvořil podmínky dokonalé směnnosti mezi jednotlivými měnami svých členů. (…) aby ve světě opět nevznikl stav kursové nejistoty, který byl vážnou nesnází při mezinárodním obchodu zejména v prvých osmi letech po skončení první světové války. (…) zameziti i onu politiku devalvací o závod, která byla pěstována v posledních osmi letech před druhou světovou válkou. (…) pomáhati udržovat stabilitu kursovou jakožto důležitý prostředek rozvoje mezinárodních styk z a vzájemné důvěry. Pro uskutečnění změn v hodnotách jednotlivých měn zavádějí se pravidla, která mají umožnit změny hospodářsky odůvodněné.
Zdroj: 52. Zpráva výboru zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 35) na ratifikaci Dohod o Mezinárodním měnovým fondu a Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj, vypracovaný v červenci roku 1944 měnovou a finanční konferencí Spojených národů v Bretton Woods, U.S.A.
Ve vzniklém brettonwoodském měnovém systému byly směnné kurzy jednotlivých měn pevně navázány (zafixovány) na dolar a jediný dolar měl být nadále svým kurzem ukotven na zlato. Na základě brettonwoodských dohod se tak základem měnového systému stal právě dolar. Cena zlata byla pevně dána jako 35 dolarů za unci a Spojené státy se zavázaly zajistit směnitelnost dolarů za zlato právě v tomto poměru.
Trvalé obchodní deficity (nerovnováha mezi dovozem a vývozem) Spojených států byly běžně kryty nově natištěnými dolary. V průběhu šedesátých let minulého století došlo k odlivu amerických zlatých rezerv a zahraniční centrální banky tak namísto papírových dolarů začaly upřednostňovat zlato. Systém směnných kurzů, který měl zabránit „stavu kursové nejistoty“ a měl „umožnit změny hospodářsky odůvodněné“, vydržel pouze do roku 1971. V tomto roce prezident Spojených států Richard Nixon jednostranným prohlášením směnitelnost dolaru za zlato zrušil. Brettonwoodské dohody tak byly porušeny, směnitelnost dolaru za zlato a jeho krytí zlatem bylo zrušeno. Dolar se stal nekrytou symbolickou měnou, množství nově natištěných dolarů nadále bylo dáno do rukou měnové politiky americké centrální banky (FEDu). Čtěte více:V hospodářství nastal útlum, jak z něj ven?
Byly doby, kdy dolar krytý dluhem získal ve světové ekonomice nadvládu
Petrodolary a dolarizace ekonomik
Dolar se v průběhu času stal univerzálním prostředkem směny, měřítkem dostupným a používaným po celém světě. Většina globálních obchodních transakcí, včetně ropy, probíhá právě v dolarech. Jelikož se ropa a další komodity v celosvětovém měřítku běžně obchodovaly v dolarech, existovala poptávka po dolarech i v době, kdy americká centrální banka sledovala inflační politiku a emitovala další a další nekryté dolary. Spojené státy tak díky své pozici světové velmoci, historickému vývoji a dohody se státy kartelu OPEC o obchodování ropy v dolarech v minulém století, získaly unikátní výhodu pozice emitenta světové rezervní měny. Z ekonomického pohledu to znamenalo, že expanzivní měnovou politikou mohly uvalovat skrytou inflační daň, kterou platili (respektive teprve zaplatí) všichni, kdo dolary drželi a potřebovali pro vyrovnání obchodních závazků. V případě kolapsů různých měn byl dolar považován za komoditu, stal se všemohoucím, dobyl pozice „tvrdé“ měny, která je v dobách nejistoty jistotou. Pozice dolaru posiluje i tzv. dolarizace ekonomik, kdy se v některých zemích, které nezvládaly svou měnovou politiku, začal dolar používat jako řádné platidlo.
Dolar jako rezervní měna
Centrální banky různých zemí potřebují držet dolary jako rezervy pro zajištění své měny a pokrytí potřeb krytí výkyvů mezinárodních obchodních transakcí, souvisejících nejenom s obchodem s ropou. Více než polovina globálních devizových rezerv je denominována v amerických dolarech, ohromné dolarové rezervy drží Čína, Japonsko, Kanada, Mexiko a Německo. Čtěte více: Co ovlivňuje kupní sílu peněz?
Aby dolarové rezervy vytvářely výnosy, jsou investovány do amerických dluhopisů denominovaných v dolarech. Například Čína drží polovinu svých gigantických rezerv ve výši cca 1 bilionu dolarů v podobě dluhopisů USA. Tuto sumu Spojené státy Číně dluží, tuto sumu by měly Číně jednou splatit, a to včetně úroků.
Nastaly doby, kdy se pozice dolaru stává nejistou a kdy v dolarovém systému existuje křehká rovnováha sil. Atraktivnost dolaru jako světové rezervní měny klesá, rostou důvody pro volatilitu a nestabilitu dolaru:
- narůstá riziko oslabení vůči ostatním hlavním měnám,
- makroekonomické ukazatele Spojených států poukazují na existující nerovnováhu,
- důvěra ve zdraví americké ekonomiky klesá,
- americký bankovní sektor je nestabilní,
- dolarový systém se stal zdrojem globální inflace,
- existují tendence k obchodování ropy v jiné měně.
Všichni, kdo drží své rezervy denominované v dolarech, se nutně obávají znehodnocení svých dolarových investic. Dolarový systém tak balancuje na hraně a narůstají důvody pro to, aby systém s americkým dolarem, jako rezervní měnou rozpadl. Mnozí zainteresovaní hráči se nalézají v dolarové pasti, protože by prodej velkých objemů dolarových aktiv způsobil propad cen a možná i úplné zhroucení dolarového systému.
V zájmu věřitelů a držitelů dolarových aktiv, ať už dolarů, amerických dluhopisů nebo petrodolarů je, aby se dolarový systém udržel a přežil. Kupříkladu by Čína, jako významný věřitel, by mohla Spojené státy potopit. Použití této ekonomické zbraně by pro ni bylo nákladné, dolar by propadl a americké dluhopisy by ztratily na hodnotě. Křehká rovnováha by se mohla narušit třeba tím, když by Čína ve velkém začala své rezervy diverzifikovat (třeba je ukládat do dluhopisů v eurech).Čtěte více: Jsou dnešní peníze ještě plnohodnotnou odměnou?
Globální hráči jsou si této křehké rovnováhy vědomi, indicie lze spatřovat v americké politice a udržovaní způsobů zahraničního financování amerického dluhu, i když ekonomická výhodnost takových nákupů je diskutabilní. Například čínští představitelé opakovaně vyslovili obavy, týkající se bezpečnosti čínských investic do amerických vládních dluhopisů, a upozornili americkou administrativu na pozornost věnovanou těmto závazkům. Američané také od Číňanů odkoupily znehodnocené americké dluhopisy hypotečních bank Fannie Mae a Freddie Mac. Logickým zájmem americké finanční, politické i obchodní politiky bylo a zatím je udržet a zachovat jedinečnou roli dolaru ve světové ekonomice.
Ekonomická nerovnováha vytvořená dolarovým systémem
Díky existenci dolarového systému mohly Spojené státy na globální úrovni získávat zdroje na financování svých dluhů. Americká ekonomika se tak mohla spolehnout na zahraniční zdroje a financovat jimi bubliny spotřebitelského zadlužování (hypotéky, kreditní karty, spotřebitelské a investiční úvěry). Půjčky umožnily vytvořit v USA vysoký životní standard a žití nad poměry, Amerika žila z peněz vypůjčených ze zbytku světa, peněz vypůjčených díky dolarovému systému.
Emitování nekrytých dolarů financovalo nafouknutí prosperitní superbubliny, Amerika do světa vyvážela dolary, jak ty papírové, tak ty elektronické. Svět na oplátku Ameriku zásoboval hmotnými statky potřebnými pro uspokojování potřeb, mezinárodní obchod se Spojenými státy tvořil významná odbytiště. Právě díky těmto odbytištím, krytým nafouknutou úvěrovou bublinou, mohla světová ekonomika růst. Ekonomická nerovnováha a schodky obchodní bilance byly kryty dolarovým systémem, díky kterému zadlužení amerických domácností, podniků i státu dosáhlo gigantických rozměrů. Čtěte více: Velká deprese: V čem Einstein spatřoval příčiny krize?
Spojené státy jsou v dluhové pasti, v pasti jsou držitelé dolarových aktiv a v pasti jsou také různí hráči světové ekonomiky, kteří byli vtaženi do bubliny toxických aktiv, vzniklých díky nepřehledným finančním nástrojům (finančním derivátům).
Čeká nás nová měna?
O postavení amerického dolaru, coby hlavní světové měny, začínají být vyslovovány pochybnosti. Na možné snížení důvěryhodnosti USA s největší opatrností poukazují i ratingové agentury. Agentura Moody's například nedávno konstatovala, že i když Spojené státy mají rating stabilní, nemohou ho garantovat na věky. S ohledem na výše uvedené je tak na místě se ptát: Mohl by dolar skutečně pozici hlavní mezinárodní a rezervní měny opustit? Jsou-li vydané dolary kryty dluhem Spojených států, nejedná se o gigantickou úvěrovou bublinu? Mohly by americké dluhy kryté nově tištěnými dolary vyvolat vysokou inflaci a přispět k pádu dolarového systému? V jedné z verzí pohádkového Otesánka zabila babka s motykou, přičemž všichni snědení byli osvobozeni. V jiné verzi pohádky se Otesánek přejedl tak, že jeho dřevěné tělo nevydrželo a prasklo. Jak asi skončí pohádka s dolarovým Otesánkem? Mohla by nastat dolarová hyperinflace, která by dolarové závazky a dluhy znehodnotila? Nebo nastoupí nová americká měna, Amero? Nebo…?
No comments:
Post a Comment