Otázka za miliardy: Dohodl se Putin s Obamou na navrácení Golan Sýrii? Jakou kartu vytáhne Izrael? Asadovu již tak silnou pozici potvrdilo drtivé vítězství ve volbách. Čekání na magický rok 2017
19. 4. 2016
VÁCLAV DANDA se zamýšlí nad posledním vývojem na Blízkém východě a konstatuje, že navzdory nepřehledné situaci se zdá, že v tomto pokeru drží zatím většinu trumfů Rusko
Jedním z důležitých faktorů proč byla Západem a Tureckem před pěti lety rozpoutána krvavá válka proti Sýrii, bylo odpoutání pozornosti od anexe Golanských výšin, které Izrael zabral při tzv. šestidenní válce v roce1967. Už před rokem jsme informovali o tom, že Izrael by mohl v konečném důsledku doplatit na jím podporovanou válku v Sýrii právě ztrátou Golan. O tom, že se Izraelci postupně dostávají pod stále větší tlak, svědčí i křečovitá snaha ukázat, že strategické Golany zůstanou navždy pod kontrolou Tel Avivu. Jenže "na věčné časy" v lidském světě není nic Zdá se však, že tuto biblickou pravdu Izrael odmítá. Možná má o věčnosti jiné představy.
Tajná dohoda Putin - Obama?
Vláda izraelského premiéra Benjamina Netanjahua proto v neděli demonstrativně poprvé v historii jednala přímo na Golanských výšinách. Reagovala tím také na stále znepokojivější zprávy o tom, že se Barack Obama údajně dohodl se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem na navrácení Golanských výšin Sýrii. To by pro Izrael znamenalo významné strategické oslabení.
Golanský trumf, který Rusko drží v rukou, je pro mocné hráče z Tel Avivu, kteří zásadním způsobem ovlivňují americkou zahraniční politiku, prioritou číslo jedna
Zprávy o "golanské dohodě" mezi Putinem a Obamou zveřejnila některá izraelská i evropská média. Podle italské Gazzetta del Sud už oba státníci dokonce pověřili své ministry zahraničí Johna Kerryho a Sergeje Lavrova, aby otázku Golan začlenili do návrhů na mírové řešení války v Sýrii, o němž se v současnosti jedná v Ženevě. Pro Izrael by ztráta Golan znamenala těžkou prohru. Tel Aviv udělá jistě vše proto, aby k tomu nedošlo. Hned na úvod nedělního „výjezdního“ zasedání izraelské vlády na Golanech prohlásil premiér Netanjahu, že Golany zůstanou navždy izraelské. Podle něho Sýrie použila Golany jako nástupní prostor pro útok na Izrael. „Izrael využívá Golany k podpoře míru a vzájemné koexistence. Nikdy je neopustíme,“ řekl doslova.
Izraelská lobby v USA a obchod s Ruskem
Netanjahu se také okamžitě pustil do diplomatické ofenzívy se snahou zvrátit rozhodnutí o navrácení Golan, dokud nebylo v Ženevě ještě oficiálně vyhlášeno. Podle izraelské televize minulý týden okamžitě telefonoval americkému ministru zahraničí Kerrymu, aby se pokusil tuto „katastrofu“ odvrátit. Tento týden by se měl rovněž setkat s Vladimírem Putinem. Není pochyb že jednou z klíčových otázek bude právě otázka Golan.
V této souvislosti se objevily spekulace, že Netanjahu použije vlivu izraelské lobbyv americké administrativě a Kongresu, bez které se ve Washingtonu nepřijme žádné důležité rozhodnutí a pokusí se americké politiky přesvědčit, že by měli navrácení okupovaných Golan za každu cenu zabránit. Současně však jednou z reálných možností jak tento záměr velmocí zvrátit je i „obchod“ s Ruskem. Američné by prý pod vlivem izraelské lobby kývli na tiché uznání připojení Krymu k Rusku a Rusové by se pokusili na oplátku přesvědčit Asada, aby upustil od snahy Golany dobýt zpět silou.
Uzavření turecko-syrských hranic
To ovšem nebude nic snadného, neboť Syřané povzbuzeni vojenskými úspěchy při osvobozování své země od islamistických teroristických skupin vytvořených a podporovaných Spojenými státy a Tureckem, budou chtít osvobodit celé území včetně anektovaných Golan. Syrský ministr zahraničí minulý týden v rozhovoru pro libanonskou televizi uvedl, že Sýrie má o své Golany zájem a že je připravena pro jejich získání sáhnout i k použití síly. „Jsme připraveni znovu získat Golany všemi možnými cestami, včetně těch vojenských. Izrael nás chce provokovat, ale my se nikdy nevzdáme,“ prohlásil syrský ministr.
Snaha rozbít Sýrii a svrhnout prezidenta Asada, za kterou stály západní zpravodajské služby a Spojené státy s Tureckem (za tímto účelem vycvičily a vyzbrojily islamistické oddíly ze kterých se postupně zrodil tzv. Islámský stát) skončila katastrofou. I přes tisíce mrtvých na obou stranách a desítky miliard dolarů utopených ve vleklém konfliktu, se nakonec díky rychlé a úspěšné ruské operaci Asada vojensky svrhnout nepodařilo.
Jeho pozice naopak stále sílí a připravuje se k rozhodující bitvě o Aleppo, která by otevřela cestu k osvobození severu země až po turecké hranice. Právě uzavřeníturecko-syrských hranic, přes které proudí islamistům posily i zbraně, je jedním z důležitých bodů, které prosazuje Rusko při jednání o budoucnosti Sýrie na mezinárodním fóru v Ženevě.
To si samozřejmě uvědomují také "umírnění" teroristé, a proto jejich zástupci pravděpodobně jednání opustí. Nepřijeli tam přece hledat diplomatickou cestu k míru, ale způsob, jak oslabit Asada prostřednictvím tlaku jeho spojenců. A pokud nyní Rusové dali najevo, že tuto jejich taktiku prohlédli, nemají dál o čem "jednat".
Drtivé vítězství v parlamentních volbách
Asad mezitím posílil svoji pozici i suverénním vítezstvím v parlamentních volbách (13. dubna). Vládnoucí Socialistická strana arabské obrody (Baas) získala ve 250 členném zákonodárném sboru více než 200 mandátů. Volby proběhly bez větších problémů v celé Sýrii, kromě provincií Rakka a Idlíb, které ovládají z velké části teroristické skupiny Islámský stát (IS) a Fronta an-Nusra.
Účast nad 50 procent není o moc menší (s o nic menší legitimitou) než třeba v posledních parlamentních volbách v České republice. Je pochopitelné, že Západ a jím placená "opozice" měl k volbám řadu výhrad. Vždyť hlasování ukázalo obrovskou podporu, které se narozdíl od islamistů a na ně navázaných opozičních skupin těší u těžce zkoušeného obyvatelstva současný prezident a s ním spojení politici, kteří zemi "udrželi naživu" po dlouhých pět let krvavé zahraniční intervence.
K úplnému míru je ale ještě dlouhá cesta. Vytlačení teroristů podporovaných Západem, Saudy a Tureckem nebude vůbec jednoduché. A i kdyby se nakonec zdařilo, je velmi nepravděpodobné, že se tyto síly smíří tak snadno s definitivní porážkou a nebudou nadále společně usilovat o destabilizaci situace v zemi. Ilustruje to snaha Islámského státu zahájit minulý týden za turecké podpory ofenzívu proti vládním jednotkám v severní Sýrii u hranic s „Erdoganovým sultanátem“.
Ropovody a vytlačení Ruska
Ve hře je totiž stále příliš mnoho, než aby mohl Západ spolu se svými arabskými spojenci a Izraelem jen tak vyklidit pole. Hraje se stále o to, o co se hrálo od počátku: Nejen o pohádkové syrské zásoby ropy a plynu, ale především o trasy "potrubí" z Kataru do Evropské unie, které by částečně vyšachovaly ze hry Rusko. A jak do této cynické americké křížovky s utrpením statisíců Syřanů (a Iráčanů) pasuje "golanská karta", která se právě znovu objevila na stole?
To se můžeme zatím jen dohadovat a spekulovat: Má jít o vynucené uznání "ruského vítězství" Washingtonem? Jakousi "prémii", kterou Američané (s dosluhujícím, a proto ještě více oslabeným) slabým prezidentem zaplatí za to, že nebudou vystaveni důsledkům další prohrané války? Nebo naopak Rusko chce "materializovat" své (nepřiznané) vítězství rozehráním další diplomatické partie, která by mohla posílit jeho vyjednávací pozici na dalších konfliktních místech "doteku" s NATO?
V každém případě je zde jistá naděje, že bychom mohli v blízké době zaznamenat skutečný pokrok v jednání o budoucnosti Sýrie. Golanský trumf, který Rusko drží v rukou, je totiž pro mocné hráče z Tel Avivu, kteří zásadním způsobem ovlivňují americkou zahraniční politiku, prioritou číslo jedna. V další fázi tohoto velmocenského pokeru by právě tato skutečnost mohla být zcela zásadní.
Je nicméně jasné, že nic definitivního se již do podzimních voleb ve Spojených státech (a ostatně i v Rusku) asi nestane. Jen přípravné kroky a taktické operace - které ovšem mohou být ještě hodně "žhavé" a za jistých okolností se samozřejmě mohou vymknout kontrole.
Nicméně skutečné řešení - ať už pozitivní či tragické a možná i fatální - přinese podle všeho až "magický" rok 2017.
No comments:
Post a Comment