Velká část divizí a částí ozbrojených sil Ruska ze Sýrie odešla.
Ve skutečnosti zůstala na základně Hmeimim pouze letecká jednotka.
Podle interních informací Kreml přijal politické rozhodnutí maximálně
snížit náklady na údržbu seskupení ruských vojsk v Sýrii a bojovat s
ohledem na stávající rozpočtová omezení. Seskupení snížit, benzín
spořit, letecký petrolej vážit. Bomby brzy dojdou. Rusové je prý nakoupí
v Bělorusku, kde jsou dochovány ve značném množství ještě od sovětských
dob.
Ruská pomoc je po roce bojů prakticky k ničemu
Prvních šest měsíců syrské kampaně bylo možno účast ruských jednotek
hodnotit jako více či méně úspěšnou. Naše vzdušné a kosmické síly za
součinnosti ostatních druhů ozbrojených sil zasadily teroristům účinné
raketové, dělostřelecké a bombové údery. Při jejich podpoře vládní
jednotky osvobodily od bojovníků jednotlivé oblasti Sýrie. Ale v druhé
polovině roku se fronty zastavily a na některých místech došlo k ústupu.
Nyní je situace taková, že cca 60-70% území Sýrie (přesnější číslo je
obtížné zjistit) je kontrolované ozbrojenci a složkami ozbrojené
opozice. Obsadila prakticky celý východ země, značnou část Aleppa, v
plném rozsahu provincii Idlib, značnou část provincie Homs, území kolem
města Deir-ez-Zor, oázu Východní Ghouta na jih od Damašku, oblast
Zabadane na hranici s Libanonem a řadu dalších míst. Teroristé v Aleppu
neustále dostávají z Turecka vojenské síly, munici, výzbroj a vojenskou
techniku. V provincii Idlib je syrsko-turecká hranice zcela otevřená.
Asad je neřiditelný spojenec
Další vyhlídky armády Bašára Asada vypadají nepříliš příznivě.
Nejpaličivější otázkou je dnes kvalita v řízení vojenských operací. Od
roku 2004 byli ze syrské armády cíleně odstraněni důstojníci a
generálové, kteří získali vojenské vzdělání v SSSR a později v Rusku.
Rusky mluvící důstojníci jsou téměř pryč. Přednost dostali důstojníci
formovaní v Turecku, Saúdské Arábii a na Západě. Právě na ně kladli
hlavní důraz v syrské armádě. V důsledku toho mnozí syrští generálové a
důstojníci přešli na stranu opoziční Syrské svobodné armády (SAA). A to
byla celkem dobrá část důstojnického sboru Bašára Asada. Ve vládní
armádě se dnes daří přítelíčkování, korupci, lichocení, intrikám,
podvodům. Aktivní a vojensky schopní důstojníci nemají bez potřebnými
vazeb na příbuzné žádnou šanci na další postup.
Ruští poradci opustili Sýrii a žádný z našich poradců není v současné
době v centrálním řízení ozbrojených sil v Sýrii. Není ani v generálním
štábu, v jiných složkách ozbrojených sil syrské armády ani v hlavních
veleních armádních svazů. V současné době z těchto důvodů chybí
komunikace i na minimálně požadované úrovni mezi syrskou a ruskou
armádou. A to posílilo vzájemnou nedůvěru, vzniká nesoulad v činnosti.
Obě strany se podezírají navzájem nejen z úniku informací, ale někdy
dokonce i ze zrady.
Pro účinné a efektivní vedení ozbrojeného boje je třeba koaliční
seskupení vojsk a je třeba vytvořit společné instituce. A co je
nejdůležitější: Je třeba jmenovat jediného velitele s velmi širokými
pravomocemi, který bude v plném rozsahu odpovědný za průběh a výsledek
ozbrojeného boje v této republice. Je vhodné, aby velitel podobného
seskupení byl podle své hodnosti minimálně náměstkem ministra obrany v
Rusku. Se svými vojáky nemůže zůstat na letecké základně v Hmeimimu, ale
v hlavním městě Damašku. Teprve tento post a úroveň velení mu otevře
dveře na vládní úrovni. Lhůta pro jeho služební působení nesmí být tři
měsíce, ale až do konce války, ať dopadne jakkoliv. Pak je možné mluvit o
centrálním a osobním velení vojenských operací v minimální potřebné
míře. Ale to se zatím nestalo, a vůbec není jasné, zda se o takovém
postu v Rusku uvažuje.
Rusko už má první zkušenosti z vytvoření vojenských koalic v průběhu
vojenských cvičení. Zejména v rámci Šanghajské organizace spolupráce se
od roku 2005 konají cvičení "Mírová mise". Přesně tam se řeší otázky
vytváření koaličních ozbrojených sil a formování koaličních štábů. V
průběhu těchto aktivit se pozitivně řeší velmi složité problémy spojené s
řízením vojenských složek, které patří různým státům. Tyto obecně
pozitivní zkušenosti je vhodné zvážit a využít v průběhu vojenské
kampaně v Sýrii.
Velitel koalice musí disponovat výraznou všeobecně-vojskovou
rezervou, kterou Sýrie v současné době vůbec nemá. Na tuto roli by se
nejlépe hodili bojovníci Ramzana Kadyrova, protože z těchto zhruba 10
tisíc vojáků je možné vytvořit funkční bojový celek. Pokud by se taková
síla objevila pouze jedenkrát na bojišti, hned by se situace dramaticky
zvrátila ve prospěch vládních vojsk.
Pokud jsou Rusko a Sýrie spojenci, pak se souhlasem Moskvy musí být
ustanoveni i rozhodující činitelé v syrské armádě. Zastánci Asada,
samozřejmě s rozhořčením odmítli všechny tyto plány s tím, že jde o útok
na suverenitu a vměšování se do vnitřních záležitostí. Ať pak sami
předpovědí, jak dlouho jim bude trvat, než dotáhnou válku ke smutnému
konci.
Bez zásobování a bez bojového ducha
Syrské jednotky dnes nemají ani centralizované zásobování. Vše
rozhodují a nakupují velitelé armádních sborů. Dají se jim peníze a oni
už se sami rozhodují, co koupí, v jakém množství a v jaké kvalitě.
Velitelé sborů jsou dnes nejbohatší lidé v syrské armádě. Centrální
aparát ozbrojených sil nemá na tento proces žádný vliv. Armáda je z
těchto důvodů zbídačelá a v rozvratu. Syrská mládež místo odvodu na
vojenskou službu raději uteče za hranice. Pomoc rodinám padlých a
raněných vojáků se ukazuje jako minimální, nebo žádná. Prostě, je to
bída. Ani vojáci, ani jiní činitelé nejsou motivováni k úspěšnému řízení
bojových akcí. Bojový duch armády je velmi nízký.
V průběhu bojů o Aleppo na území vojenské akademie syrští vojáci
vzdali tuto klíčovou pozici, i když ji napadla pouze jedna BMP s
výsadkem cca 8 až 11 bojovníků. Asadovi vojáci v panice ustoupili, takže
nepříteli přenechali velké zásoby potravin, oblečení, zbraně a munice, a
hotové okopy. Poté tento objekt muselo zničit ruské letectvo.
Nejčastější scénář je tento: Ruské letectvo zaútočí, ale Asadovi vojáci
do boje nejdou. Ujdou asi 60 metrů, pak zalehnou, a nakonec se vrátí
zpět s tím, že je mohou zasáhnout. Při střelbě míří pánubohu do oken,
ani se nedívají, kam střílí.
Syrská seskupení v oblasti postupovala 1,5 měsíce z Palmýry do
obklíčeného města Deir-ez-Zor, kde se nachází klíčový uzel vodních
zdrojů na řece Eufrat. Do konečného cíle zbývalo sedm kilometrů. Za
jeden den se vojáci otočili, všechno vzali a vrátili se zpět. Přijel
náčelník generálního štábu, o něčem mluvil se svými místními vojenskými
veliteli, a ti se pak sebrali a odešli zpět. To bylo naprosto bizarní a
Rusové dosud nic takového nezažili. Někdy stačí jeden vousatý mudžahedín
k zahnání celé jednotky na útěk. Armáda je špatně vycvičena.
Dělostřelectvo Asada v nejlepším případě může vést palbu pouze na přímé
cíle, a ne na nepřímé, protože na to nejsou školeni a nevědí, jak to
dělat.
Strategický zmatek
Syrské vojenské vedení nemá jednu jasnou strategickou linii. Každý si
velí a taktizuje na svém vlastním písečku. Přesně tento styl mají od
generála Aliho Аslana, který byl šéfem generálního štábu a je nejbližším
vojenským poradcem Bašára Asada. V šestidenní válce v roce 1967 Ali
Aslan velel četě a zdá se, že na této úrovni jeho vojenský vývoj
skončil. Co je to strategie a operační umění, to je jemu i jeho skupině
naprosto cizí. Kde vedl operace Ali Aslan a jeho chráněnci, tam dopadli
špatně a nebyli schopni získat rozhodující převahu nad protivníkem.
Strategické rezervy u syrského vedení neexistují. Přitom v zemi
vznikají dobrovolnické sbory a spojují se do brigád. Je možné vytvořit
silnou údernou sílu a zaměřit ji na správném místě a ve správný čas. Ale
tyto jednotky jsou rozptýleny na četných úsecích fronty, a dobrovolníci
neexistují jako jednotná síla. Je na čase uvažovat o postupném
odstoupení Ruska ze syrského konfliktu.
Je třeba předělat syrskou armádu a vytvořit novou
Za syrskou armádu bojují v poli syrští dobrovolníci, íránští
dobrovolníci, Hizballáh, zatímco vojáci Bašára Asada se promenují po
silnicích. V hlavním městě Sýrie je každou noc střelba. A ve stejnou
dobu, přibližně ve 22.00. Bojovníci se usadili v jižních předměstích
Damašku a nikdo jim v ničem nebrání. Zdá se, že napětí v syrské
metropoli je přínosné pro obě strany konfliktu. Pohyb prezidenta Asada v
Damašku a v zemi je zásadně omezen kvůli jeho osobní bezpečnosti.
Přístup k hlavě státu nemají žádné jiné osoby, kromě nejbližšího okolí a
příbuzných. Vyvstává logická otázka: Má vlastně Asad přehled o tom, co
se děje v zemi? Má nezávislé zdroje informací, umožňující tomuto vůdci
dělat správná rozhodnutí v souladu se vznikající situací? Syrští vůdci
navíc popírají, že u nich v zemi běží plnohodnotná občanská válka.
Vojensko-politické vedení Sýrie se domnívá, že v zemi běží
multilaterální vnitřní ozbrojený konflikt s prvky cizího zásahu. I přes
rozsáhlé vojenské akce v zemi není zaveden výjimečný stav.
To je špatné, protože zemi neřídí armáda, ale četné místní
bezpečnostní služby typu muchabarat (v překladu z arabštiny —
"zpravodajská služba"). Jsou zastoupeny čtyřmi druhy — národní,
vojenská, letecká a politická. Existuje ještě Národní bezpečnostní úřad.
Korupce v těchto službách je ohromná a sužuje nejen místní obyvatele,
ale i armádu. Při průchodu přes každý blokpost uzavřený bezpečáky se
musí platit. Dokonce i vůz s potravinami se prováží skrze blokpost jen
za úplatu. Podobná situace je s uprchlíky. Zástupci bezpečáků za úplatek
rozhodnou a vyberou z davu trpících ty, kteří mají peníze a ti jsou
umístěni v táborech. Za odchod ze země se platí kolem 200 tisíc místních
lir za osobu. A to jsou na syrské poměry velké peníze.
Asad nemá etnickou a náboženskou podporu menšin
K mnohonáboženské a etnicky rozmanité Sýrii nelze přistupovat se
žádnými společnými evropskými měřítky. Je nutné vzít v úvahu místní
specifika. Konkrétně v Sýrii je dost křesťanů. Podle některých odhadů
asi dva a půl milionu lidí. Ale prolít krev za Asada nechtějí. Dříve
křesťané v Sýrii byli občany druhého řádu, málo zastoupeni v různých
orgánech moci. Dnes neví, co čekat od vlády v budoucnu, takže není důvod
za ni bojovat. Jen z křesťanů by se dalo vytvořit několik
plnohodnotných brigád v počtu až 10 tisíc bojovníků. Bojovat umějí a
mohli by jít do boje velmi statečně.
Nikdo nepracuje s Turkmeny, kteří zde žijí od dob Osmanské říše. Jsou
právem považováni za velmi dobré bojovníky. Značný počet jich dnes
bojuje na straně opozičních formací. Ale mohli by bojovat za Asada,
pokud by věděli, za co konkrétně se bude bojovat. Navíc na stranu Asada
by přešli i ti, kteří jsou nyní v řadách milicí. Ale žádná práce s nimi
se teď nekoná. A tajné služby Asada prostě lidi unášejí a ti mizí beze
stop. Příbuzným v nejlepším případě po roce dávají jen věci s
prohlášením
"váš syn zemřel ve vězení". Takže Asadovci si sami vytvářejí nesmiřitelné nepřátele.
Současná situace v Sýrii je ve slepé uličce. Vojenské řešení syrský
problém opravdu nemá. Američané společně s opozicí vytvářejí návrh nové
syrské ústavy, zatímco Asad a jeho spojenci nedělají vůbec nic.
Michail Michajlovič Chodarenok je vojenský komentátor Gazeta.ru, plukovník ve výslužbě.
Originál
článku zde.