Konec židovských mýtů
Úterý, 9. srpna 2016
http://ceskapozice.lidovky.cz/konec-zidovskych-mytu-06x-/tema.aspx?c=A140818_142830_pozice-tema_lube
Šlomo Sand, izraelský profesor historie | foto: Česká pozice
Izraelský profesor historie Šlomo Sand na základě fundovaného výzkumu odmítá třeba ideu násilného tisíciletého exilu Židů po zboření Druhého chrámu Římany. V rozhovoru se věnuje i indoktrinaci dnešních židovských občanů či možnému vývoji izraelsko-palestinského konfliktu.
Jakou konsekvenci mají Sandovy teze pro současné Palestince a vůbec pro řešení izraelsko-palestinského konfliktu? I tomu se Šlomo Sand věnuje v rozhovoru. Dle něho židovský stát nemůže vydržet věčně. Sand již rozzlobil mnoho Židů, u jiných naopak vzbuzuje nadšení. Totéž platí pro nežidovskou komunitu.
Izraelsko-palestinský konflikt
ČESKÁ POZICE: V knize The Invention of the Jewish People píšete, že po zboření Druhého chrámu Římany nenastal židovský exil ze Svaté země. A dokonce, že žádný židovský exil nenastal ani po dobytí území Araby. Každý přece ví, že Židé žili v exilu. Nebo je to lež? Jak se vaše tvrzení slučují s deklarací vzniku Izraele, v níž se explicitně říká, že Židé byli násilím vyhnáni do exilu ze své země, ale navzdory rozptýlení po světě si udrželi víru?
SAND: Mezi historií a politikou je rozpor. V letech 1947 a 1948, kdy Izrael vznikl, byla poptávka po mýtu, a exil se stal vhodným mýtem. Tvůrci státu Izrael využili dlouhou tradici pojmu exil u křesťanství a židovství. Tvrdím, že nenastal židovský exil ani po roce 70 po Kristu, kdy byl zbořen Druhý chrám, ani po roce 132 po Kristu.
Dokonce na samém počátku byl mýtus o exilu Židů pouze křesťanským mýtem, Židé ho přijali až později. V tomto rozhovoru to sice nemohu dokázat, ale jak chcete mluvit o židovském exilu, když neexistuje jediná vědecká kniha, která by se o něm zmiňovala, která by ho popsala? Ani jedna taková nikde neexistuje!
ČESKÁ POZICE: Kam se ale poděli ti Židé? Kam zmizeli?
SAND: Nezmizeli. Antičtí Římané byli krutí. Zabili hodně Židů – těch, kteří se vzbouřili. Mnoho jich zotročili, zatkli. Starověký Řím však neprováděl politiku vyhánění obyvatelstva. Vraždění ano, exil ne! Zbývá proto otázka, co se stalo se Židy po zboření Druhého chrámu. Odpověď je jednoduchá: mnoho jich v první fázi konvertovalo ke křesťanství, z dalších se po příchodu islámu v 7. století stali muslimové.
Starozákonní Židé nikdy neopustili Palestinu, zůstali v ní a z části z nich se stali křesťané, z části muslimové – nebo byli zabiti Římany
Populace se nezměnila, starozákonní Židé tam zůstali. Při každé okupaci nastalo promíšení obyvatelstva s okupanty, nikde nenajdete „čistou“ rasu. Starozákonní Židé nikdy neopustili Palestinu, zůstali v ní a z části z nich se stali křesťané, z části muslimové – nebo byli zabiti Římany.
ČESKÁ POZICE: Pokud starozákonní Židé neopustili Palestinu, kdo jsou dnešní Palestinci – to oni jsou potomci starověkých Židů?
SAND: Nemohu říct, že Palestinci jsou přímými potomky starověkých Židů. Ale mohu říci něco jiného, na první pohled paradoxního: pravděpodobnost, že člen Hamásu v Hebronu je přímým potomkem starozákonního Žida, je mnohem větší, než že bych byl přímým potomkem já nebo jiní současní Židé. Jestli chcete, pak dokonce je tato pravděpodobnost tisíckrát větší.
Ale pozor! Nevěřím, že můžeme mluvit o lidech, kteří žili před dvěma tisíci lety jako o přímých potomcích kohokoli – ať už dnešních Židů, nebo Palestinců. Lidské komunity jsou vždy mixem; platí to pro Palestince i pro Židy. Někdo může rozhořčeně říct: A kde se tedy vzali všichni ti Židé ve světě, když exil nenastal? Odpovědí je konverze.
Židovství bylo až do 4. století velmi proselytská víra, velmi misionářská, takže mnoho jednotlivců konvertovalo v 1. a 2. století po Kristu k judaismu. A nekonvertovaly pouze jednotlivé osoby, judaismus přijímala za oficiální náboženství dokonce celá království – vím minimálně o čtyřech, pěti takových případech.
ČESKÁ POZICE: To vyvrací základní teze antisemitismu. Vlastně říkáte, že současní Židé vůbec nemusejí být semité…
SAND: To je má hypotéza – vlastně antiantisemitská hypotéza. Primární idea moderního antisemitismu je, že Židé jsou jediná rasa, a to je mýtus, nebezpečný mýtus. Původ této rasové ideje v 19. století vyvěrá z dědictví křesťanství, které se dívalo na Židy jako na ty, co přišli z Palestiny, jako na ty, kteří zabili Ježíše, syna Božího.
Většina Židů ve světě jsou autentickými syny zemí, v nichž se narodili – nejsou ani z Palestiny, ani nepřišli do křesťanské Evropy jako cizí lidé.
Křesťané nedokázali vůbec pochopit a přijmout, že někdo mohl konvertovat k judaismu, protože pro ně byl podřadným náboženstvím – a k podřadnému náboženství se přece nekonvertuje, od něj se maximálně odchází. Bylo lehčí pohlížet na Židy jako na apriorní cizince, ale myslím, že většina Židů ve světě jsou autentickými syny zemí, v nichž se narodili – nejsou ani z Palestiny, ani nepřišli do křesťanské Evropy jako cizí lidé.
ČESKÁ POZICE: Jste vědec, historik. Co genetický původ zjistit třeba testy DNA?
SAND: V Izraeli i v USA se už poohlížejí po židovské DNA – to jsou velmi nebezpeční lidé… Chtějí ospravedlnit fakt, že Židé přišli do Palestiny a vytvořili Izrael. Nedokážu akceptovat ospravedlnění státu založené na věcech starých dva tisíce let, navíc věcech mytologických. Tyto snahy pramení z nejistoty Židů samotných.
Mnoho Arabů mě zve na různé konference a já se na nich snažím ospravedlnit existenci Izraele. Říkám jim, že i dítě počaté znásilněním má právo na život. To je přesně vysvětlení, kterým ospravedlňuji existenci Izraele. Moje argumentace má pragmatický základ, nikoli rasový, který používají sionisté – těm pragmatické ospravedlnění nestačí.
ČESKÁ POZICE: Izrael je jako dítě počaté znásilněním? To mluvíte i o Izraelem okupovaných teritoriích? Musíme daný stav už vzhledem k tomu, jak se vyvíjela situace, respektovat?
SAND: Dítě počaté znásilněním je metafora, kterou ospravedlňuji Izrael pouze v hranicích z roku 1967. Vzali jsme si zem, která patřila jiným, na které žili jiní – vzali jsme si ji silou. Jsem historik, takže chápu, že se podobné věci v dějinách už staly a že kolonizace často zplodily novou společnost devastací té předchozí. Teď je pozdě rušit Izrael.
Nechápu, proč se svět diví, že se Izrael nechce stáhnout z okupovaných teritorií na Západním břehu. Pro ně je právě tam jejich otčina.
Tragédií dneška ale je, že Izrael trvá na tom, že zem starověkých Židů – kterých mají být přímými potomky, jak se neustále nesmyslně zdůrazňuje – zahrnovala města, jako je Jeruzalém, Hebron, Betlém, Jericho, ale nikoli třeba Tel Aviv nebo Haifa, čili Izrael v hranicích z roku 1967. A to je problém.
Po generace se děti v Izraeli učí Bibli – Bibli čtou jako historickou, nikoli teologickou knihu. I má první historická kniha byla Bible, začal jsem se ji učit v sedmi letech a pokračoval až do konce střední školy. Mírový proces je slabý právě kvůli této indoktrinaci. Mýtus chápaný historicky totiž praví, že Jeruzalém je otčina Židů, že jeho okolí je Svatou zemí, nikoli ten Tel Aviv.
Nechápu, proč se svět diví, že se Izrael nechce stáhnout z okupovaných teritorií na Západním břehu. Pro ně je právě tam jejich otčina – učí se to na školách jako historický fakt!
ČESKÁ POZICE: To staví do zvláštního světla zakládání osad na Západním břehu. Vlastně říkáte, že současní Židé osidlují sice starozákonní zem, ale na základě zcela pomýlené argumentace.
SAND: Osady to naprosto diskvalifikuje. Okupace je však intelektuálně nezajímavá věc. I v hranicích z roku 1967 je mnoho nespravedlností páchaných na Arabech. Jsem pro Izrael ve formě republiky, nikoli ale židovské. Nevěřím, že můžeme definovat Izrael jako židovský stát.
Dvacet pět procent obyvatel Izraele v hranicích z roku 1967 nejsou Židé, všichni to vědí. A všimněte si, že jsou to vždy náboženská kritéria, kterými dospějete k definici, kdo je Židem. Chci demokracii, nechci židovskou demokracii – kvůli těm 25 procentům; kvůli izraelským Arabům, kvůli mým arabským studentům, protože i jim patří Izrael – jim, ne Židům, kteří žijí třeba v Praze.
ČESKÁ POZICE: Izraelská podmínka pro jednání s Palestinci byla přesně opačná – premiér Benjamin Netanjahu požadoval uznání Izraele právě jako židovského státu. Ta věc tu vlastně je na stole neustále.
SAND: Samozřejmě, a je to velmi nebezpečný koncept, protože je hluboce protidemokratický. Stát patří svým občanům, nebo budeme hájit něco jiného? Patří Česko jen křesťanům, nebo patří všem, kdo jsou českými občany? Izrael v hranicích z roku 1967 je víc etnokracií než demokracií a na okupovaných územích jde o čistý apartheid – vojenský apartheid. Nic jiného.
Izrael v hranicích z roku 1967 je víc etnokracií než demokracií a na okupovaných územích jde o čistý apartheid – vojenský apartheid. Nic jiného.
Je třeba udělat dvě věci. Za prvé přestat s okupací a pokusit se vybudovat palestinský stát a spojit jej v konfederaci s Izraelem. Za druhé transformovat Izrael v demokratickou společnost, které bude patřit všem svým občanům, nikoli Židům celého světa.
ČESKÁ POZICE: Co říkáte a co jste napsal, asi muselo vzbudit v Izraeli velkou kontroverzi. Ale nadále jste profesorem Telavivské univerzity. Nesvědčí to o tom, že Izrael je tolerantní společností?
SAND: Musíte pochopit jedno: přestože mluvím o Izraeli jako o etnokracii, ještě to neznamená, že Izrael – a zejména pro izraelské Židy – není liberální, pluralitní společností. Že mohu nadále působit jako profesor na Telavivské univerzitě je známkou toho, že nejsme autoritářským státem.
ČESKÁ POZICE: Jak je v Izraeli silný proud, který reprezentujete?
SAND: Mnoho židovských, sionistických historiků mě začalo považovat za zrádce, za nepřítele, dokonce za nejhoršího nepřítele, kterého dosud měli. Ale to je jedna strana věci. Pak jsou tu studenti, novináři, spisovatelé – a ti zaujímají k tomu, co jsem napsal, různá stanoviska.
Například Tel Aviv, kde přednáším, je dost odlišný od zbytku země. Zdejší atmosféra je trochu srovnatelné třeba s Berlínem ve dvacátých letech. Takže sice mě nenávidí většina sionistických historiků, ale i oni si uvědomují, že nemluvím do zdi.
ČESKÁ POZICE: Boříte mýty, na kterých Izrael stojí. Ale nejsou i ty potřebné? Nepotřebují společnosti nějaké jistoty o sobě samých?
SAND: Akceptuji a souhlasím s tím, že společnosti nejsou vždy racionální a potřebují vytvořit legendární prvky. Někdy však jediný mýtus může pomoci stát zrodit, aby jej na straně druhé později pomohl zničit. A to je případ Izraele.
Mnoho židovských, sionistických historiků mě začalo považovat za zrádce, za nepřítele, dokonce za nejhoršího nepřítele, kterého dosud měli
Mýtus starověké země a starověkých Židů, jejichž potomky máme údajně být, vhání Izrael do neřešitelných rozporů, které v delším horizontu nepřežije – nelze donekonečna okupovat území, jejichž obyvatelům nechcete přiznat občanství. Navíc jsem historik, a tudíž těžko mohu kanonizovat mýty.
ČESKÁ POZICE: Čeho by se měl Izrael obávat, když má – pragmaticky řečeno – trvalou podporu USA?
SAND: To je dobrá otázka. Jak dlouho ale potrvá zájem USA o udržení právě takového stavu na Blízkém východě, který přináší krytí Izraele? Věčně? Nevím, jak dlouho vydrží silná prosionistická lobby ve Washingtonu, ale mám pochybnosti o věčnosti. To je první věc.
Druhým problémem je každodenní život v Izraeli. Žijeme 47 let s lidmi, kteří nemají politická a občanská práva – a dokonce tento život vedle bezprávných považujeme za normální. Žijeme své všední dny vedle lidí, kterým upíráme politická práva. Ale světová veřejnost nám nenechá zapomenout. Nejsem teď v Tel Avivu, ale moje žena a dcera tam jsou – budí se ráno se sirénami. To není normální život. Jaký bude výsledek? Mnoho studentů už odchází z Izraele, obzvlášť do Německa, do Berlína.
ČESKÁ POZICE: Když byl před pár týdny v Česku Noam Chomsky, vzbudil dost velké pozdvižení – ne primárně kvůli Izraeli. Ale i tak ho třeba bývalý český ministr zahraničí Alexandr Vondra označil za antisemitu. Co si myslíte o Noamu Chomském a jeho chápání izraelsko-palestinského konfliktu?
SAND: Noam Chomsky je lingvista, já historik, ale je pravdou, že máme k otázce Izraele podobný přístup – ač nejsem takovým idealistou a anarchistou, jako je on.
ČESKÁ POZICE: Vaše teze dráždí dost Židů, ale i lidé z Hamásu zřejmě neslyší rádi vaše tvrzení, že je mnohem větší pravděpodobnost, že jeho člen z Hebronu bude spíše potomkem starověkých Židů než současní Židé…
SAND: Má první kniha byla přeložena do arabštiny v Ramalláhu na Západním břehu před šesti lety, druhá před dvěma lety a před pár týdny vyšla třetí. Mám tam dost čtenářů a studentů, kteří mě podporují. Máte ale pravdu, že Hamás mé knihy asi netěší, nejsem proto populární v Gaze, kterou ovládá. Lidé z Hamásu napsali, že pro ně zůstávám sionistou. Asi je také příliš nepotěší fakt, že nevěřím v Boha a v teokratické formy vlády.
Lidi z Hamásu asi také příliš nepotěší fakt, že nevěřím v Boha a v teokratické formy vlády
Mimochodem je zajímavé, že moje kniha nebyla přeložena ani třeba v Íránu, avšak do perštiny ji přeložili v Evropě íránští exulanti. Mám ještě jednu dost vypovídající zkušenost mých textů a myšlenek v části arabské společnosti – když jsem byl v Casablance, byli nadšení, že jsem napsal to, co jsem napsal, a ptali se, jestli bych neodstranil třetí kapitolu, protože v ní zpochybňuju, že Bible je historický text. Zpochybňovat Bibli totiž neznamená nic jiného než zpochybňovat Korán.
ČESKÁ POZICE: Vaše knihy nevycházejí nejen v Íránu, ale ani v Česku…
SAND: To je pravda a jsem z toho smutný. Byl jsem přeložen do většiny jazyků kolem – slovinštiny, chorvatštiny, polštiny, maďarštiny, ale do češtiny nikoliv.
ČESKÁ POZICE: Vraťme se v obecnějším smyslu k otázce židovského exilu. Není exil jako takový, fyzické bytí v exilu a touha po fyzickém návratu do Svaté země bytostnou součástí sebechápání Židů? Neztrácí s jeho vyvrácením židovství něco ze svého základu?
SAND: V judaismu je Palestina, speciálně Jeruzalém, centrem víry. Jeruzalém však nebyl vnímán coby místo, kam se máte fyzicky vrátit. Židovská tradice říká, že exil skončí až s příchodem mesiáše. Teprve pak vezme Bůh všechny Židy, mrtvé i živé, do Jeruzaléma. Když na konci 19. století vznikla idea sionismu, všechny židovské organizace, všichni velcí rabíni byli proti této myšlence – až do druhé světové války. Až Hitler to změnil.
Můj závěr je, a teď to říkám explicitně, že sionismus je antižidovská idea. Proč? Židé od počátku bytí v tomto světě žili v exilu – existence v exilu je esencí judaismu. Judaismus nikdy v sobě nenesl toužení po fyzickém návratu na reálné místo. Proč se třeba Židé nevraceli do Palestiny, dokonce i když měli šanci tam jít? Oni tam nechtěli. Přicházelo tam jen málo z nich a často pouze na krátký čas, nebyl to žádný kolektivní akt.
Z náboženského hlediska Talmudu neexistuje kolektivní právo na návrat do Svaté země
Od počátků sionismu do doby, kdy se v roce 1924 USA rozhodly zavřít dveře imigraci z východní Evropy, včetně imigrace židovské, odešly z carského Ruska dva miliony Židů. Do Palestiny přišlo v té době pouze 60 tisíc Židů. Miliony se odstěhovaly do USA, Argentiny, Mexika, 60 tisíc do Palestiny.
Talmud navíc Židům říká: nemáte právo jít kolektivně. Z náboženského hlediska Talmudu neexistuje kolektivní právo na návrat do Svaté země. Svatá země je Svatou zemí, nikoli otčinou Židů. Naslouchejte tomu rozdílu – Židé věděli po staletí, že Svatá země jim nepatří, patří Bohu. Bůh ji dává, Bůh ji bere. Když se rozhodne Bůh, dá ji zpět – to je judaismus. Nemůže si ji vzít člověk.
ČESKÁ POZICE: Chcete radikální změnu. Může ji izraelský stát vydržet?
SAND: Jen říkám, že nemůžeme dlouhodobě přežít bez akceptace Arabů, bez odchodu z okupovaných teritorií, bez pokusu o vybudování izraelsko-palestinské konfederace. Lidem, kteří si myslí, že bez Arabů žít můžeme, bych doporučoval navštívit Londýn, Paříž nebo Berlín.
ČESKÁ POZICE: Jsou to realistická řešení?
SAND: Nemyslím, že se dnes můžeme ohlížet po jakémkoli realistickém řešení. Izrael bez vnějšího tlaku – a teď nemyslím teror, jsem proti teroru – nic nikdy neudělá. Neopustí okupovaná teritoria, což je nezbytným začátkem řešení. Všimněte si, že mezi Palestinci je mnoho názorů, mnoho politických pozic, ale co dělá izraelská vláda? Dělá všechno pro to, aby se Hamás stal hegemonní, dominantní silou v palestinském táboře.
Izraelská vláda dělá vše pro to, aby se Hamás stal hegemonní, dominantní silou v palestinském táboře
Jsem pesimista. Nemám reálné řešení, jak posunout věci k lepšímu. Jedné věci jsem se ovšem naučil: nevěřím v historii, nevěřím v braní si lekcí z dějin. Existuje však přece jen něco, co si myslím, že vím – historie není statická, historie je pohyb, kontinuita. Z toho vyplývá prostá pravda, že za každou katastrofou čekají malá i velká vítězství.
Šlomo Sand (67)
Izraelský profesor historie, expert na dějiny nacionalismu. Přednáší na Telavivské univerzitě, École des hautes études en sciences sociales v Paříži a na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Jeho práce byly přeloženy do řady jazyků, čeština mezi nimi zatím není. Patří mezi ně například (dle jejich anglických názvů, originální text Sand zpravidla píše hebrejsky): Intellectuals, Truth and Power: From the Dreyfus Affair to the Gulf War (2000), The Invention of the Jewish People (2008), The Invention of the Land of Izrael (2012), How I Ceased to Be a Jew (2013).
Další články k tématu
M. Vojtíšek Ať je to jak je to. Izraelská argumentace už dlouho nevydrží. Není jiného státu... 13:11 24.8.2014
P. Mach Blábolíte nesmyly Jestli něco dlouho nevydrží tak palestinská argumentace. Tedy... 18:40 24.8.2014
V. Kříž Re: No,mě rozhovor navozuje ještě jednu otázku Pokud shledáváte v obranných... 12:15 24.8.2014
V.Hricák Re: No,mě rozhovor navozuje ještě jednu otázku To jsem neměl na mysli.Už je to... 13:28 24.8.2014
V.Hricák A nemyslíte,že než ohýbat zahraniční, ale i vnitřní politiku země,by bylo k... 18:22 26.8.2014
C. Šíma Re: No,mě rozhovor navozuje ještě jednu otázku Představte si, že by si někdo... 7:57 27.8.2014
V. Kříž O té analogii s Kelty jsem přemýšlel taky, zejména proto, že my Češi máme, na... 10:31 27.8.2014
C. Šíma Re: O té analogii s Kelty jsem přemýšlel taky, Židé své království měli, ale... 16:31 27.8.2014
J. Jelínek Všechno je jinak, pane Sande Pan profesor Sand má právo vyslovit svůj názor.... 9:58 24.8.2014
P. Čech Re: Všechno je jinak, pane Sande Povětšinou s Vámi souhlasím, pane Jelínku. Až... 13:03 24.8.2014
C. Šíma Re: Všechno je jinak, pane Sande I Vy máte právo vyslovit svůj názor. Ale já... 7:51 27.8.2014
S. Cerman Vážený pane Šímo Vaše filosofie je pohádka o hodné Červené karkulce a zlém... 8:48 27.8.2014
C. Šíma Re: Vážený pane Šímo Vaše filosofie je pohádka Rozumím. Každý má ale jinou... 16:47 27.8.2014
V. Kříž O tom, kdo je Žid, rozhoduji já, řekl Herman Göring. Po něm pak Šlomo Sand. K... 9:03 24.8.2014
C. Šíma Re: O tom, kdo je Žid, Vy jste to asi vůbec nepochopil. Historikové nedělají... 7:37 27.8.2014
T. Czernin 251 Lidem, kteří si myslí, že můžeme žít vedle Arabů doporučuji navštívit Londýn,... 8:36 24.8.2014
Počet příspěvků: 22, poslední 27.8.2014 04:47 Zobrazuji posledních 22 příspěvků.
Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/konec-zidovskych-mytu-06x-/tema.aspx?c=A140818_142830_pozice-tema_lube
Re: Ať je to jak je to.
Britský ambassador v Izraeli před dvěma lety:
· 27.8.2014 7:58 ; Chán Šíma
No,mě rozhovor navozuje ještě jednu otázku
Spokojili by se palestinci s tím,kdyby se izraelci stáhli na hranice z roku 1967?Je to,alespoň pro mne ,těžko stravitelná představa.Když se se vznikem samotného státu Izrael nedokázali vyrovnat v roce 1948.Nezapomeňte,že arabové jsou úplně jiná kultura.Tam,kde západ vnímá ústupek,jako projev dobré vůle,ho arabové vnímají,jako slabost.Nehodnotím samotný vznik státu Izrael.Je to pro mne historie,jako třeba vznik USA,nebo jiných zemí,které vznikly osamostatněním bývalých kolonií,nebo okupací nějakého území.Prostě dnes existuje a svět by se s tím asi měl vyrovnat.Okupace dalších území pak většinou vnímám,jako reakci na nějakou vnější agresi.
Další existenci Izraele pak vidím také s velkým otazníkem.Potýká se totiž s těmi samými problémy,jako uvadající západní kultura.Nízká porodnost,korupce,nefunkčnost st. správy,...Nádherná ukázka toho,co zplodil západní model je skutečnost,že židé,národ,který si sám prošel genocidou,vygeneroval ve svých řadách fašismus.
· 24.8.2014 10:51 ; V. Hricák
Re: No, mě rozhovor navozuje ještě jednu otázku
Pokud shledáváte v obranných reakcích Izraele fašismus, pohybujete se v zóně antiizraelské propagandy. Zaměňujete, jako spousta jiných, ortodoxní náboženská pravidla za státní politiku. Judaismus není fašismus, a není jim ani islámská šaría, i když ve výsledku jsou si blízké. Sám sionismus, v podstatě moderní a obrozenské hnutí, se neshoduje s židovskou ortodoxií. Původní sionismus je dnes mrtev stejně jako Kollárovy panslavistické myšlenky. Současný Izrael je demokratický stát, který se postupně snaží ortodoxii nenásilně eliminovat, i když ji v krizových situacích utilitárně využívá. Je to země, plná kulturních, etnických i ideologických napětí a nerovnováhy, které se snaží držet na uzdě a současně nepřijít o vlastní existenci.
· 24.8.2014 12:15; Vladimír Kříž
Re: No, mě rozhovor navozuje ještě jednu otázku
To jsem neměl na mysli.Už je to možná víc,jak rok,co jsem někde četl,že se v Izraeli začaly objevovat neonacistické organizace,popírající genocidu za druhé světové války a hlásící se k fašismu.Pokud je to u jiných národů pouze nepříjemné,u židů je to přinejmenším zarážející.Myslím si,že jde o další nežádoucí produkt západní demokracie,kterou židé v Izraeli přijali za svou.Kdysi jsem Izraelcům záviděl jejich soudržnost.Myslím si,že v současnosti už není taková,jaká byla ještě před nějakými dvaceti lety.
· 24.8.2014 13:28 ; V.Hricák
Re: No,mě rozhovor navozuje ještě jednu otázku
když to vezmeme pragmaticky, tak v rozhodujících zemích EU, a zároveň stálých členech RB, stále roste počet muslimů. Vlády těchto zemí tuto skutečnost musí akceptovat. Situace byla jiná v r. 1945, kdy v těchto zemíh muslimové prakticky nežili, zatím co mnozí domorodci profitovali na arizaci majetků . Vítězným mocnostem se podařilo implementovat do ústavy SRN povinnost podporovat Izrael.
Dnes již 1. generace narozená po 2.světové odešla do důchodu.
Je na místě otázka, zdali i následující generace mají povinnosti vůči židům morální, nebo i hmotné.
A také, jak v případě podpory Izraele, zároveň uspokojit svou muslimskou menšinu. Protože muslimové s politikou států, jejichž jsou občany, nesouhlasí.
Zároveň ale mnozí z těchto muslimů přišli do EU v důsledku válečných konfliktů, které byly způsobeny Evropany a USA nešťastným dělením Osmanské říše. Stále se točíme kolem událostí starých 100 let, tudíž živých.
· 25.8.2014 11:31 ; Tatana
A nemyslíte, že než ohýbat zahraniční,
ale i vnitřní politiku země,by bylo k zamyšlení přehodnotit tu imigrační v celé EU?Dřív,než bude pozdě?Pokud tedy už není pět minut po dvanácté.Ariel Šaron byl,před vstupem do politiky voják a patřil k nejzarytějším odpůrcům palestinců a arabů vůbec.Po vstupu do politiky byl jedním z prvních,kdo začal prosazovat palestinskou autonomii.Proč?Protože si velmi rychle porovnal porodnost arabů a židů a došlo mu,že při prularitním systému by palestinci za jednu,nebo dvě generace převzali moc nad Izraelem bez jediného výstřelu.Nevím,na co Evropa čeká.Až muslimové získají v klíčových zemích EU většinu a po případném vítězství ve volbách nařídí nosit ženám burku a mužům plnovous?
· 26.8.2014 18:22 ; V.Hricák
Re: No, mě rozhovor navozuje ještě jednu otázku
Představte si, že by si někdo vymyslel keltský národ a na tomto základě by si nárokoval území, které před více než 2000 let obývali Keltové. Takový stát by mohl jistě vzniknout na území dnešního Česka, přičemž by sám sebe charakterizoval jako keltský stát. Jak Vás tak čtu, tak předpokládám, že byste se s tím lehce vyrovnal. :-)
Ale proč s Vámi vůbec diskutuji, když ani nevíte co to je fašismus.
· 27.8.2014 7:57
· Chán Šíma
O té analogii s Kelty jsem přemýšlel taky,
zejména proto, že my Češi máme, na rozdíl od nejbližšího okolí, "keltský gen" výrazněji zastoupený, srovnatelný s Británií, Irskem a Bretaní. Stali jsme se ale Čechy, protože jsme kdysi zlikvidovali kmenovou roztříštěnost a vybudovali si království s jasně určenými hranicemi, což Keltové nedokázali. I kdyby měli měli stále nějakou skupinovou soudržnost a ideologii, nemohli by si nárokovat území. Židé své království měli - v Judeji, Izraeli a Samaří - ať už samostatná nebo vazalská vzhledem k Římu (podobně jako Češi ve vztahu k Říši nebo habsburské koruně). Navíc si po 2000 let udrželi svou kulturní (náboženskou) integritu, do značné míry i genetickou. A hlavně - keltský stát nebyl na rozdíl od státu Izrael uznán OSN.
· 27.8.2014 10:31 ; Vladimír Kříž
Re: O té analogii s Kelty jsem přemýšlel taky,
Židé své království měli, ale pouhých necelých 100 let. To je třeba si taky uvědomit.
A uznání státu Izrael od OSN je pěkné, ale co je to platné, když ho nechtěli ani dnešní sousedé, ani drtivá většina těch co na území dnešního Izraele žili. Myslím, že to by takový arabský Mnichov. "O nás bez nás."
Izraelští teenageři hrdí rasisté
· 27.8.2014 16:31; Chán Šíma
Všechno je jinak, pane Sande
Pan profesor Sand má právo vyslovit svůj názor. Ale nelze s ním souhlasit. Izrael nevznikl okupací palestinského území, žádná Palestina v té době neexistovala. A už dávno před vznikem státu Izrael Židé vykupovali půdu od jejich majitelů, a byla to neúrodná poušť a bažiny. Nikdo v ní trvale nežil, pouze tu byli kočovníci, z nichž část žije na území Izraele dodnes.
Stát Izrael jsou lidé, jejich životy. A o ty se je snaží připravit krvelační t. zv. "Palestinci", což není národ, ale směs Arabů z různých zemí, které j nechtěly a nechtějí...
· 24.8.2014 9:58 ; Jan Jelínek
Re: Všechno je jinak, pane Sande
Povětšinou s Vámi souhlasím, pane Jelínku. Až na jednu maličkost. Mám totiž za to, že t.zv. Palestinci vlastně téměř neexistují. Jedná se totiž pouze o jeden z cca sedmi arabských kmenů. O nějakém národu zde nemůže být ani řeč.Ono vůbec pojem "národ"obecně nelze jednoznačně a nezpochybnitelně definovat. Víme co je to rod či kmen. Co je to národ však nikdo definovat neumí. Definic tohoto pojmu je velmi mnoho, žádná z nich však není jednoznačná a nezpochybnitelná.Pokud bychom totiž vzali za bernou minci nejčastěji používané snahy o definici národa (jazyk, kultura, víra, počet členů a pod), museli bychom konstatovat, že jediným národem na světě jsou Židé.
· 24.8.2014 13:03 ; Petr Čech
Re: Všechno je jinak, pane Sande
I Vy máte právo vyslovit svůj názor. Ale já čtu spíš než názor jen omílání klasických mýtů, které vypustili sionisté do světa jako PR pro vznik a obhajobu Izraele, a které Vy považuje je za pravdu.
Palestina samozřejmě existovala. Copak neměli Britové mandát v Palestině? A kde tedy vznikl Izrael, když ne na části území bývalého britského mandátu Palestina? Židé jistě vykupovali nějakou půdu v Palestině, ale zdaleka ne tolik, aby se tím mohli ohánět jako důvodem pro vznik práva na vyhnání téměř milionu původních obyvatel, což je skutečnost, která popírá Vaše další tvrzení na základě mýtu, kterému jste skočil na lep, že "nikdo v ní trvale nežil, pouze tu byli kočovníci". Doposud jsou v Izraelských městech opuštěné domy vyhnaných starousedlíků, kteří se nechtěli smířit se vznikem Izraele (viděl jsem to v nedávném televizním v dokumentu izraelské dokumentaristky), do kterých se nikdo neodváží nastěhovat. Copak podle Vás nebyla před rokem 1948 na území dnešního Izraele žádná města? Ani Jericho?
· 27.8.2014 7:51; Chán Šíma
Vážený pane Šímo Vaše filosofie je pohádka
o hodné Červené karkulce a zlém Vlkovi. Víte čím se řídí náš Svět, právem silnějšího. A víte kdo takový řád světa nastolil. Odvážní vystěhovalci z Anglie , ostatní Evropy i ostatního světa, V Novém světe vystříleli původní obyvatelstvo založily prosperující ekonomiku a jako nejsilnější stát začali diktovat a řídit ostatní. Až se Vaši Palestinci vzdělají a vybudují silnou ekonomiku tak je začne onen Vůdce světa určitě brát vážně. Dnes se na ně dívá jako na dotěrný hmyz. Má zcela jiné starosti než řešit milión obyvatel kusu pouště. Bojuje o svoji hegemonii ve světě , nemá čas se zdržovat.
· 27.8.2014 8:48 ; Stanislav Cerman
Re: Vážený pane Šímo Vaše filosofie je pohádka
Rozumím. Každý má ale jinou strategii. Například Palestinci vsadili víc na dělohy svých žen namísto zbraní, a myslím, že Izraelci z toho mají docela těžkou hlavu. A jejich politika nevede k tomu, aby měli Palestinci méně dětí, spíš naopak, protože kde se lidé mají hůře a nemají perspektivu jak se jinak "zabavit", tam se rodí více dětí.
Vy jste vtipný, představte si, že by Němci nebo někdo jiný řekl: "až se ti Vaši Češi naučí neukrást co není pevně připevněné, naučí se vládnout si tak, aby zákon, který vyjde z Parlamentu nebyl paskvil, atd., atd...." :-)
· 27.8.2014 16:47; Chán Šíma
O tom, kdo je Žid,
rozhoduji já, řekl Herman Göring. Po něm pak Šlomo Sand. K jeho úvahám více na
· 24.8.2014 9:03; Vladimír Kříž
* * *
IZRAEL: Utopie profesora Sanda
13.8.2014
Novou dimenzi ideologického útoku na koncepci státu Izrael odhalil autor knihy Výmysl židovského národa (The Invention of the Jewish People) Šlomo Sand ve svém rozhovoru pro Lidové noviny z 9. srpna. Obhajuje v něm možnost utopické konfederace palestinského státu s Izraelem, který by měl patřit "všem jeho občanům, nikoli Židům celého světa". Sandovy teze vycházejí ze vcelku obhajitelného názoru, že "nikde nenajdete 'čistou' rasu", a dospívají ke spornému závěru, že "pravděpodobnost, že člen Hamásu v Hebronu je přímým potomkem starozákonního Žida, je mnohem větší, než že bych byl přímým potomkem já nebo jiní současní Židé". Jeho profesní svědomí jakožto historika by ale měly tížit další velice sporné výroky o tom, že "většina Židů ve světě jsou autentickými syny zemí, v nichž se narodili – nejsou ani z Palestiny, ani nepřišli do křesťanské Evropy jako cizí lidé". Sand popírá exil ("starozákonní Židé neopustili Palestinu nikdy, zůstali v ní a z části z nich se stali křesťané, z části muslimové – nebo byli zabiti Římany") a přítomnost Židů mimo Palestinu vysvětluje už zcela absurdně, totiž konverzí původních obyvatel k judaismu. Velkoryse přehlíží změny hranic říší i jejich politiku vůči odlišným vyznáním.
O tom, že sám pojem novodobého národa je "výmyslem", který se postupně utvářel od konce 18. století, existuje spousta literatury, na které Sand evidentně parazituje. Tyto teorie v podstatě odborně korigují nacionalistické výstřelky, vášně i katastrofy, ke kterým nacionalismus přispěl. Národní uvědomění všech obrozenců 19. i 20. století však bylo věcí volby a nikoli "rasy". U nás Mácha (ale i Neruda) psal zprvu německy a pak se rozhodl pro češtinu; pan Fingerhut se rozhodl být plnohodnotným Čechem a stal se z něj Vojta Náprstek. Mapování "keltských" genů naznačilo, že my Češi máme na rozdíl od okolní populace ke starověkým Keltům možná blíž než ke Slovanům nebo Germánům, a přesto, nebo právě proto, se svými národními specifiky jsme a zůstáváme Češi.
Židé v Evropě byli v téže obrozenské i poobrozenské době v podstatně jiné situaci – mohli přijmout českou nebo německou kulturu, pokřtít se nebo bojovat za světovou revoluci, přejmenovat se ze Silbersteina na Stříbrného, ale pečeť židovství jim okolím nebyla odejmuta. Z toho si Židé vzali ponaučení: když zapomeneš, že jsi Žid, on ti to nějaký gój připomene. V muslimských državách to měli židé jasné – spolu s křesťany patřili k národům Knihy, tedy spadali pod jakousi ochranu muslimů, za kterou v Osmanské říši ovšem až do r. 1856 museli platit daň a být občany druhé kategorie, jejich židovství bylo dáno právním postavením. Striktní rasová kritéria pro příslušnost k národu zavedla teprve Třetí říše národa německého, ale kvůli složitosti dohledávání hledala pouze o pár generací nazpátek. V tomto smyslu by hamásovští Arabové určitě starozákonními Židy nebyli, ba jeruzalémskému muftímu byl při přátelské návštěvě u Hitlera přisouzen titul "čestného árijce". "O tom, kdo je Žid, rozhoduji já," říkal Hermann Göring a dnes podobně Šlomo Sand.
Zkušenost ze staletí trvajících živelných pogromů, technokraticky plánovaného holokaustu i latentního a dnes znovu fyzicky realizovaného odporu vůči Židům je dostatečným důvodem pro morální existenci samostatného státu Izrael. Načrtla ho Balfourova deklarace už v roce 1917, roku 1947 jej schválilo OSN a od té doby je jejich přiznané teritorium pod stálým tlakem blízkých i vzdálenějších islámských zemí, jejichž neustále deklarovaným záměrem je vymazat Izrael z mapy světa. Toto území si Izrael nevzal silou, jak tvrdí Šlomo Sand (pokud nepovažujeme obranu za agresivní sílu), ale na základě obecné shody zemí v Organizaci spojených národů. Je chybné přikládat Izraeli přídomek stát etnický nebo snad judaisticko-teokratický. Z hlediska rasových teorií je tento stát skutečně směsicí zcela etnicky i kulturně různorodých sefardských, aškenázských a afrických židů i těch z bývalého Sovětského svazu. Kritériem bylo, že se cítili být Židy spřízněnými osudem. A ten osud jim byl předurčen okolím, v němž, byť za rozdílných podmínek, dosud po generace žili.
Novodobý Izrael je po dlouhá desetiletí vitálním pokusem demokraticky smiřovat tato kulturně rozdílná východiska – sionistická, socialistická, kmenová, rozdílná pojetí ortodoxního judaismu i sekulárně liberální proudy. V této koncepci je vymezen jak prostor pro nežidy v halachickém smyslu, tak i pro křesťany, Araby a beduíny ochotné se s tímto smiřováním smířit. Vnitropoliticky je to více než půlstoletý zázrak, který paradoxně úspěšně funguje snad právě v důsledku stálého ohrožení ze strany okolních arabských zemí. K budování sporných osad po vítězných válkách na územích Západního břehu by sotva došlo, kdyby měla země od počátku pevně stanovené a uznávané hranice. Důkazy o hospodářském, technickém i kulturním růstu na každém území, kde působí Izraelci, je zbytečné uvádět.
Protější stranu Sandovy iluzorní federace tvoří dnes už několik milionů frustrovaných palestinských Arabů, jejichž rodiny se před 50 lety uchýlily do sousedních arabských států s iluzí, že Izrael padne a ony se v pohodě vrátí. Žijí v nedůstojných podmínkách a jsou indoktrinováni nenávistí ke všemu židovskému. Představme si, že by vyhnané sudetské Němce drželo Německo a Rakousko dodnes v uprchlických táborech a oficiálně jim slibovalo, že dostanou všechno zpátky, jen co ty Čechy zlikvidují (nebo pošlou do otroctví na Sibiř).
Dnešní islamismus ve své současné fázi vyhrotil své fobie vůči euroamerické civilizaci za hranici tolerovatelného a jeho způsob boje je i na předešlé 20. století brutální a barbarský. Je smutné, že řada lidí našeho kulturního okruhu hledá třísku v oku Izraele a nevidí islamistické břevno, které nám už možná brzy spadne na hlavu. Utopie profesora Sanda je dalším kamínkem do mozaiky tohoto myšlení.
Diskuse
počet příspěvků: 25, poslední 23.9.2014 04:09
No comments:
Post a Comment