V Bělorusku dozrává pseudonacionalismus a rusofobie
Západ,
když v Kyjevě rozdmýchal Majdan, díky němuž došlo ke státnímu převratu a
dalším událostem, teď může soustředit své úsilí na dalšího souseda
Ruska a jednoho z jeho hlavních spojenců, na Běloruskou republiku.
Nacionalistická hnutí, třebaže ne tak ostře se projevující, jako na
Ukrajině, mohou sehrát důležitou úlohu při další „barevné revoluci“.
Nehledě na některé rozpory mezi Moskvou a Minskem v celé řadě otázek, například ohledně situace v Jižní Osetii, Abcházii, nebo událostí v Donbasu, je Bělorusko i nadále nejdůležitějším spojencem Ruska. Bělorusko, například, zaujímá neotřesitelně čtvrté místo v objemu zahraničního obchodu Ruska, za takovými důležitými ekonomickými partnery, jako je Čína, Německo a Nizozemí. Proto úder na spojeneckou republiku se může závažným způsobem projevit na ekonomice a může Kremlu způsobit množství problémů.
V posledních letech se aktivizovali běloruští nacionalisté a posílili propagandistickou činnost. Ve značné míře to souvisí s událostmi v Novorusku. Právě během těchto událostí se vynořilo heslo:
Jeden docela čerstvý příklad: 19. září bylo zahájeno sbírání podpisů pod petici za to, aby bílo-červeno-bílá vlajka byla vyhlášena za nemateriální historicko-kulturní hodnotu Běloruské republiky. Аkce trvala déle než měsíc, a 27. října aktivisté «fronty» odevzdali na běloruské Ministerstvo kultury 10 540 podpisů.
Neméně aktivně se běloruští nacionalisté kontaktují s různými ukrajinskými organzacemi, jako je «Pravý sektor» (což je extrémistická organizace v Ruské federaci zakázaná) a jiné. Jako zřetelný příklad může sloužit i akce provedená 5. září 2015 ve Lvově, když během zápasu národních mužstev Ukrajiny a Běloruska ukrajinští «ultras» společně s běloruskými pochodovali městem se zapálenými pochodněmi a vykřikovali «Sláva Ukrajině! Sláva hrdinům!» a «Žyve Belarus!». Po ukončení fandové běloruského národního fotbalového mužstva darovali krev pro ukrajinské vojáky bojující na jihovýchodě.
V letech mezi oběma světovými válkami exilová vláda neztrácela naději, že se vrátí k moci. Například třetí prezident Běloruské lidové republiky Vasilij Zacharka napsal podrobnou přednášku o politickém, ekonomickém a kulturním postavení Běloruska, a rovněž se obrátil s memorandem na Аdolfa Hitlera v němž ho ujistil o podpoře..
V letech 1938-1939, po obsazení Československa a části Polska nacisty, se na těchto územích ocitla většina běloruských nacionalistů. Ne všichni z nich podporovali nacisty, ale některé radikální skupiny v tom viděly pro sebe další příležitost: na jejich základě byly po linii Abwehru a Goebbelsova ministerstva propagandy vytvořeny speciální organizace pro nábor Bělorusů do diverzních a propagandistických složek hitlerovského Německa. Konkrétně už v roce 1941, během obsazovaní, se z nich začaly formovat některé policelní struktury a místní správa v řadě běloruských měst.
Většina běloruských nacionalistů pouze nenáviděla sovětskou moc a Němce chtěla využít pro své cíle. To však nikterak nezbavuje tyto lidi odpovědnosti za spáchané zločiny a za kolaboraci s nacisty.
Na rozdíl od roku 1918 německá armáda tentokrát poskytla nacionalistům větší moc. Dovolila jim vytvářet různé propagandistické organizace – například, «Běloruské učené tovaryšstvo», nebo «Svaz běloruské mládeže» (SBM), který se stal analogem Hitlerjugend v Bělorusku (fakticky existoval od roku 1942). Kromě administrativní činnosti se zabývali i aktivní agitací. V okupovaném Bělorusku vydávali řadu kolaborantských novin a časopisů: «Беларуская газета» (Běloruské noviny), «Пагоня» (Hon), Bielaruski holas (Běloruský hlas), «Новы шлях» (Nоvá cesta) a pod. Tat periodika vedla antisemitskou, antisovětskou a profašistickou propagandu.
Po tom, co sovětská vojska osvobodila, spolu se svazy běloruských partyzánů, 3. července 1944 Minsk, mnozí představitelé Běloruské lidové republiky uprchli do Německa, a potom do USA, kde se jim podařilo získat úkryt. Mimochodem, Bělorusko zůstává jedinou zemí východní Evropy, která má svou «exilovou vládu», přesněji řečeno Radu Běloruské lidové republiky, která se nachází na Západě a neuznává současnou běloruskou moc.
Zajímavé je i to, že bílo-červeno-bílá vlajka Běloruské lidové republiky má podivný původ. Prapůvodní kořeny tohoto symbolu jsou neznámé: existuje několik verzí, avšak není žádný oficiální dokument, který by potvrzoval, že se tato vlajka používala na běloruském území před dvacátým stoletím. Vlajka se objevily až v letech 1918-1919, jako symbol Běloruské lidové republiky. Myšlenka používání tohoto symbolu vznikla v období únorových událostí v roce 1917, jak se psalo v rezoluci Běloruského národního výboru ze dne 25. března:
Za účelem boje s proruskými aktivisty uvnitř země dokonce vytvořili seznam pod názvem «Černá setnina» — «sto ohnisek kremelské agrese v Bělorusku».
Zde jsou typické představy jednoho z ideologů, Аnatolije Tarase, úryvek z jeho vystoupení při prezentaci jeho poslední knihy:
Většina z nich se angažuje za zrušení spojeneckých svazků s Ruskem, za odstranění ruštiny jako státního jazyka posílení nezávislosti Běloruska, za přijetí bílo-červeno-bílé vlajky a znaku «Hon» jako státních symbolů Běloruska, а rovněž za rozvoj běloruského národního povědomí. Mají negativní vztah k oficiální moci a domnívají se, že je třeba se vydat výhradně západní cestou rozvoje, což je typické pro mnohá nacionalistická hnutí zemí bývalého SSSR, které právě získaly vlastní státnost a nemají vlastní tradici provádění normální národní politiky.
Dlouho se myslelo, že v Bělorusku radikální nacionalismus neexistuje, a případy jeho projevů jsou ojedinělé. Je zřejmé, že situace se mění, a nacionalističtí aktivisté přestávají být okrajovým jevem a svou činnost aktivizují. Ze dne na den se Minsk z ostrůvku stability může proměnit v druhou Ukrajinu – a k tomu není potřebný ani převrat. Není známo, co se stane, až Lukašenko odejde do důchodu. Když běloruské orgány napomáhají projevům nacionalismu a opatrně projevují tomuto směřování podporu, vědí, k čemu to může přivést v budoucnosti?
Zdroj: http://politrussia.com/world/rastsvet-natsionalisticheskikh-dvizheniy-256/
Nehledě na některé rozpory mezi Moskvou a Minskem v celé řadě otázek, například ohledně situace v Jižní Osetii, Abcházii, nebo událostí v Donbasu, je Bělorusko i nadále nejdůležitějším spojencem Ruska. Bělorusko, například, zaujímá neotřesitelně čtvrté místo v objemu zahraničního obchodu Ruska, za takovými důležitými ekonomickými partnery, jako je Čína, Německo a Nizozemí. Proto úder na spojeneckou republiku se může závažným způsobem projevit na ekonomice a může Kremlu způsobit množství problémů.
V posledních letech se aktivizovali běloruští nacionalisté a posílili propagandistickou činnost. Ve značné míře to souvisí s událostmi v Novorusku. Právě během těchto událostí se vynořilo heslo:
«Bez svobodné Ukrajiny nebude ani svobodné Bělorusko!»Běloruští nacionalisté, využivše nejednoznačné hodnocení vlády republiky stran návratu Krymu do „rodného přístavu“ a v souvislosti s bojovými akcemi v Donbasu rozvinuli aktivní protiruskou agitaci ve snaze přiklonit veřejné mínění k tomu, že Rusko je agresor a že je proto potřebné s ním přerušit veškeré styky. Činností tohoto druhu se zabývá celá řada organizací: Strana «Běloruská národní fronta» (BNF), «Konzervativně-křesťanská strana», «Мladá fronta» a jiné.
Jeden docela čerstvý příklad: 19. září bylo zahájeno sbírání podpisů pod petici za to, aby bílo-červeno-bílá vlajka byla vyhlášena za nemateriální historicko-kulturní hodnotu Běloruské republiky. Аkce trvala déle než měsíc, a 27. října aktivisté «fronty» odevzdali na běloruské Ministerstvo kultury 10 540 podpisů.
Neméně aktivně se běloruští nacionalisté kontaktují s různými ukrajinskými organzacemi, jako je «Pravý sektor» (což je extrémistická organizace v Ruské federaci zakázaná) a jiné. Jako zřetelný příklad může sloužit i akce provedená 5. září 2015 ve Lvově, když během zápasu národních mužstev Ukrajiny a Běloruska ukrajinští «ultras» společně s běloruskými pochodovali městem se zapálenými pochodněmi a vykřikovali «Sláva Ukrajině! Sláva hrdinům!» a «Žyve Belarus!». Po ukončení fandové běloruského národního fotbalového mužstva darovali krev pro ukrajinské vojáky bojující na jihovýchodě.
Dějiny beloruského nacionalismu a jeho symboly
Abychom pochopili současnou tendenci, je potřebné začít rokem 1918, kdy v závěrečné etapě první světové války, bolševici, v důsledku ofenzivy německých vojsk byli nuceni vyklidit Minsk, což byla voda na mlýn místních nacionalistů. V krátké době se aktivizovali a rozhodli se zřídit pod patronátem Německé říše svou „nezávislou“ Běloruskou lidovou republiku. 25. března byla přijata takzvaná Тřetí ústavní gramota, kterou byla vyhlášena nezávislost:«Nyní my, Rada Běloruské lidové republiky, strháváme z rodné země poslední jařmo státní závislosti, kterým násilím spoutali ruští carové naši svobodnou a nezávislou zemi. Od této chvíle se Běloruská lidová republika prohlašuje za nezávislý a svobodný stát. Národy Běloruska, zastoupené svým Zakládacím sněmem, samy rozhodnou o budoucích státních vztazích Běloruska».Republika však netrvala dlouho. Po vypovědění Brestské smlouvy a po stažení německých vojsk musela vláda Běloruské lidové republiky pokračovat v činnosti už ve vyhnanství. Suma sumárum, republika existovala půl roku — od března do listopadu 1918, ale jelikož vláda nebyla ve světě uznána a fakticky neměla žádné podstatné páky pro řízení země, data se uvádějí jen podmínečně.
V letech mezi oběma světovými válkami exilová vláda neztrácela naději, že se vrátí k moci. Například třetí prezident Běloruské lidové republiky Vasilij Zacharka napsal podrobnou přednášku o politickém, ekonomickém a kulturním postavení Běloruska, a rovněž se obrátil s memorandem na Аdolfa Hitlera v němž ho ujistil o podpoře..
V letech 1938-1939, po obsazení Československa a části Polska nacisty, se na těchto územích ocitla většina běloruských nacionalistů. Ne všichni z nich podporovali nacisty, ale některé radikální skupiny v tom viděly pro sebe další příležitost: na jejich základě byly po linii Abwehru a Goebbelsova ministerstva propagandy vytvořeny speciální organizace pro nábor Bělorusů do diverzních a propagandistických složek hitlerovského Německa. Konkrétně už v roce 1941, během obsazovaní, se z nich začaly formovat některé policelní struktury a místní správa v řadě běloruských měst.
Většina běloruských nacionalistů pouze nenáviděla sovětskou moc a Němce chtěla využít pro své cíle. To však nikterak nezbavuje tyto lidi odpovědnosti za spáchané zločiny a za kolaboraci s nacisty.
Na rozdíl od roku 1918 německá armáda tentokrát poskytla nacionalistům větší moc. Dovolila jim vytvářet různé propagandistické organizace – například, «Běloruské učené tovaryšstvo», nebo «Svaz běloruské mládeže» (SBM), který se stal analogem Hitlerjugend v Bělorusku (fakticky existoval od roku 1942). Kromě administrativní činnosti se zabývali i aktivní agitací. V okupovaném Bělorusku vydávali řadu kolaborantských novin a časopisů: «Беларуская газета» (Běloruské noviny), «Пагоня» (Hon), Bielaruski holas (Běloruský hlas), «Новы шлях» (Nоvá cesta) a pod. Tat periodika vedla antisemitskou, antisovětskou a profašistickou propagandu.
Po tom, co sovětská vojska osvobodila, spolu se svazy běloruských partyzánů, 3. července 1944 Minsk, mnozí představitelé Běloruské lidové republiky uprchli do Německa, a potom do USA, kde se jim podařilo získat úkryt. Mimochodem, Bělorusko zůstává jedinou zemí východní Evropy, která má svou «exilovou vládu», přesněji řečeno Radu Běloruské lidové republiky, která se nachází na Západě a neuznává současnou běloruskou moc.
Zajímavé je i to, že bílo-červeno-bílá vlajka Běloruské lidové republiky má podivný původ. Prapůvodní kořeny tohoto symbolu jsou neznámé: existuje několik verzí, avšak není žádný oficiální dokument, který by potvrzoval, že se tato vlajka používala na běloruském území před dvacátým stoletím. Vlajka se objevily až v letech 1918-1919, jako symbol Běloruské lidové republiky. Myšlenka používání tohoto symbolu vznikla v období únorových událostí v roce 1917, jak se psalo v rezoluci Běloruského národního výboru ze dne 25. března:
«Jelikož v běloruském lidové umění převládají bílé a červené vzory, bylo rozhodnuto, že se tyto barvy použijí pro národní vlajku. Proto výbor ustanovil, že vlajka se musí skládat ze tří horizontálních pruhů stejné šířky, v barvě bílé, červené a bílé, přičemž délka vlajky se rovná dvojnásobku její šířky».Celoběloruský kongres přitom ohledně symboliky nepřijal žádná rozhodnutí. Vlajka se začala používat už při založení Běloruské lidové republiky. Oficiální statud nabyla bílo-červeno-bílá vlajka po rozvratu SSSR, když dne 19. září přijal Nejvyšší sovět Běloruské republiky zákon «О státní vlajce Běloruské republiky». Až v roce 1995 nový prezident Aleksandr Lukašenko inicioval první referendum v dějinách země, při němž se 75 % voličů vyjádřilo pro přijetí nové státní vlajky a státního znaku. V současnosti je tato vlajka oficiální vlajkou běloruské exilové vlády.
Hlavní myšlenky: rusofobie, litvinství a západnictví
Ideje běloruských nacionalistů jsou v mnohém totožné s polskými, ukrajinskými a litevskými. Úhelným kamenem je vztah k Rusku jako k hlavnímu nepříteli a utlačovateli běloruského národa po všechny věky. Kromě toho, jak je obvyklé, nacionalistům nestačí současné území státu. Vznášejí nároky na řadu oblastí na Ukrajině, v Rusku a v pobaltských zemích.Za účelem boje s proruskými aktivisty uvnitř země dokonce vytvořili seznam pod názvem «Černá setnina» — «sto ohnisek kremelské agrese v Bělorusku».
Zde jsou typické představy jednoho z ideologů, Аnatolije Tarase, úryvek z jeho vystoupení při prezentaci jeho poslední knihy:
«Rusové, Bělorusové a Ukrajinci – to jsou tři absolutně rozdílná etnika. Různá genetisky, psychologicky, historicky. Rusové – to je národ, který se zformoval na báze ugrofinských a turkských národů. A ruský jazyk, kterým dnes mluvíme, to je v podstatě umělý jazyk, vytvořený úsilím Prokopoviče, Sumarokova a Lomonosova, a lesk mu dodal Puškin a jeho předchůdce Barkov.Takže místní nacionalisté se domnívají, že zemi je potřebné vrátit historické jméno «Litva», vždyť «běloruský národ je právoplatným pokračovatelem dějin Velkoknížectví litevského a potomkem Litvinů».
А Bělorusové — to jsou Baltové, kteří se smísili se Slovany, kteří sem migrovali prchajíce z Polabí před údery německých plemen — takzvaní pobaltští Slované. Ukrajinci — to jsou potomci sarmatských plemen z iránské jazykové skupiny, kteří se podrobili vlivu jižních Slovanů.
Nejsme žádní bratři. Dokonce ani bratranci».
Většina z nich se angažuje za zrušení spojeneckých svazků s Ruskem, za odstranění ruštiny jako státního jazyka posílení nezávislosti Běloruska, za přijetí bílo-červeno-bílé vlajky a znaku «Hon» jako státních symbolů Běloruska, а rovněž za rozvoj běloruského národního povědomí. Mají negativní vztah k oficiální moci a domnívají se, že je třeba se vydat výhradně západní cestou rozvoje, což je typické pro mnohá nacionalistická hnutí zemí bývalého SSSR, které právě získaly vlastní státnost a nemají vlastní tradici provádění normální národní politiky.
Kam se dívá Lukašenko
Co se týče zahraničněpolitické činnosti, nejbližší spojenec Ruska se v dobách pro Rusko nikoliv jednoduchých neprojevuje z nejlepší stránky, a demonstrativně se staví proti Rusku. Tak například, po zavedení západních sankcí právě přes Bělorusko proudilo evropské zboží, dovoz kterého byl v Ruské federaci zakázán. Prezident Běloruska rovněž nedal souhlas k umístění ruské letecké základny v Babrujsku a dоdává palivo a jiné výrobky pro ukrajinskou armádu. Ano, i pozitivní vztah k politickým činitelům Majdanu je charakteristický nejen pro běloruské nacionalisty. Аleksandr Lukašenko se vyjádřil о Тurčinovovi, jednom z iniciátorů antiteroristické organizace na jihovýchodě Ukrajiny:Turčinov ve mně vyvolává pouze kladné emoce. Neznám se s ním první rok. Za dob Juščenka k nám jezdili. Působí na mě dojmem čestného a řádného člověka. Je nábožný, napsal desítky knih, obhájil doktorskou dizertaci a ne kvůli penězům. Ano, je nadměrně nacionalistický. Víc než já a vy všichni dohromady. Ale lidé jsou prostě různí. Je absolutně proukrajinský. Někdy se třeba vyjadřuje ostře, ale není to absolutní zlo pro Rusko, ani pro nás.Je známý i jeho výrok о nacionalistických organizacích a jejich pochybné činnosti na Celoběloruském národním shromáždění dne 22. června 2016:
V naší společnosti, nejen v opozici a nejen porůznu jinde, se objevili činitelé, kterým ruce přímo hoří, aby mohli naši společnost postrčit k nějakým kataklyzmatům, k rozporům, ba dokonce k válce. A ukazují prstem zejména na Rusko , — prohlásil Lukašenko. — A to se negativně odráží na členech naší společnosti. A já, jako obyčejný občan si sám sobě říkám: děláte to nadarmo. U nás se nestane, jak v některých zemích, kde hurávlastenci sedí u televizoru a nejraději by uchvátili celý svět. Nedej bůh, aby k tomu došlo i u nás. A jestliže ano, poskytneme jim příležitost jít do boje jako první. Říkám to schválně proto, aby některé nesvrběly ruce. V naší zemi se nikdo za nikoho neschová.Z «posledního diktátora Evropy» se běloruský předák proměnil ne-li přímo v přítele Západu, ale přinejmenším v jeho blízkého známého: dokonce byly zrušeny sankce proti Minsku i osobně proti prezidentovi. Opravdu, Aleksandru Grigorjeviči připadlo být výhodné sedět na dvou židlích, «u našich, i u vašich», jak se říká. Strategie je jednoduchá: převézt všechny na Východě, i na Západě. Ale to všechno jsme už zažili, ale skončilo to rychle a neslavně.
Resumé
V poslední době hledí vedení Běloruské republiky na projevy nacionalismu skrz prsty. Možná začali dodržovat logiku «drž si přátele blízko a nepřátele ještě blíž». Na druhé straně vláda musí chápat, že v aktivním boji s podobnými jevy lze překročit hranu a vyvolat dojem, že moc v zemi je proti projevům nacionálního patriotismu. V těchto otázkách není jednoduché udržet rovnováhu. Dnes jsou jim výhodné takové nálady ve společnosti, třebas vyvolané určitými skupinami.Dlouho se myslelo, že v Bělorusku radikální nacionalismus neexistuje, a případy jeho projevů jsou ojedinělé. Je zřejmé, že situace se mění, a nacionalističtí aktivisté přestávají být okrajovým jevem a svou činnost aktivizují. Ze dne na den se Minsk z ostrůvku stability může proměnit v druhou Ukrajinu – a k tomu není potřebný ani převrat. Není známo, co se stane, až Lukašenko odejde do důchodu. Když běloruské orgány napomáhají projevům nacionalismu a opatrně projevují tomuto směřování podporu, vědí, k čemu to může přivést v budoucnosti?
Zdroj: http://politrussia.com/world/rastsvet-natsionalisticheskikh-dvizheniy-256/
The easiest way to remove waist fat! 17kg in 2 weeks taking on an empty stomach…Tricks For Future Millionaires! Check out how much money you can earn in 1 dayHave You Got The Millionaire Mindset? Take This Quiz To Find Out!Do You Dream Of A Premium Car? With This Site You Will Buy A Helicopter!
Tricks For Future Millionaires! Check out how much money you can earn in 1 dayI managed to lose 26 kg in 7 DAYS! It"s easy! Step by step instructions HERE >>>People Are Making Fast Money Using This Strange MethodHow TO DROP 15 kg in a week, with the regular coffee? Look here >>>
Fat burner for the lazy ones. You will lose 2kg of fat per day if at bed timePeople Are Making Fast Money Using This Strange MethodI managed to lose 26 kg in 7 DAYS! It"s easy! Step by step instructions HERE >>>The easiest way to remove waist fat! 17kg in 2 weeks taking on an empty stomach…
Vydáno: 9.11.2016 v 14.26
Autor: Miloš Ch. Přečteno:
1 823 x
« « Předchozí: Donald Trump prezidentem USA: Nejosudovější porážka pražské kavárny aneb čeká nás převlékání kabátů
Následující: V USA vyhrála blonďatá bestie – kolik splní Donald Trump z toho, co slíbil? » »
Následující: V USA vyhrála blonďatá bestie – kolik splní Donald Trump z toho, co slíbil? » »
A že by letos konečně proběhlo 17.11. bez provokací v režii Šarpyje ?
Vše má svoji setrvačnost a naštěstí velká část lidstva vlastní „selský rozum“ a nepodlehla té stále se stupňující přehlídky pokrytectví a demagogie.
Myslím, že v této volbě vyhrála hlavně budoucnost.
Díky, že existují svobodné volby a tím pádem se může projevit zpětná vazba „selského rozumu“, která reguluje excesy, které dovedly dnešní společenský systém tam, kde teď je -v marasmu pokřivených hodnot, jako je pojem rodina, pluralita, demokracie, ta „naše“ pravda a láska atd..
Konečně i označení „populista“ je mnou chápáno dnes spíš jako pochvala vnímavosti, než tak ,v jakém smyslu jej dnes používají novinářští řemesníci placení svými sponzory.
Ps: neprevadej rec jinam,ptal jsem se na tvoje nazory abych vedel kam si te mam zaradit……jestli mezi ty poslusny chlapecky,to si u me moc nepomuzes i kdyz je to jen tvoje vec:-)
Rusko stačí ignorovat a žádný ruský problém nebude existovat … Proude , ty hlupáčku zkus zastavit tu svoji KUŠŇU , debilní mysl , a uvidíš , že i tobě , blbému důchodci , svitne trošinka štěstí
Neutrální, suchý, ale jasný.
Jak píše vlastenec. Lidi jsou blbí a nepoučitelný a nechaj se hníst jak těsto.
Ještě, že jsem starý. Bohužel.
To se nelíbí západu a snaží se ho svrhnout. V zemi kde chybí radikální muslimové, k tomu používá hloupější část nacionalistů. Jako na Ukrajině. Jenže poměry v BY a UK jaou rozdílné. V BY je poměrně vysoká životní úroveň navzdory západním sankcím. Je ale chyba Lukašenka a běloruského státu že nacionalisty a obyvatele nedovede informovat o poměrech na západě, nebo o tom jak dopadla aktiva východoevropských zemí pohlcených Eu.
….
Odliv výnosů firem z ČR je nejméně dvakrát vyšší, než by odpovídalo ekonomickým podmínkám v Česku a EU. Nejvýraznější je to v energetice a vodárenství, kde je neúměrně vyšší odliv výnosů než investic. Vyplývá to z vládní analýzy, kterou má ČTK k dispozici. Podle ní odliv výnosů z ČR a ze zemí střední a východní Evropy od roku 2005 převyšuje příliv nových zahraničních investic a reinvestic, což může být pro vývoj ekonomiky rizikové.
Židovská komunita sa navzájom ochraňuje a navonok vystupuje jednotne, podobne je to u Vietnamcov… Len biela rasa sa neustále štiepi v názoroch a jednote, stále hľadá vinníka-suseda, ktorý vraj spôsobil kultúrny a materiálny úpadok. Vždy je vinník inde, len nie doma. Nikto sa nechce poznať v zrkadle pravdy.
Tisícky rokov sa hašteríme a zabíjame v záujme cudzej moci, tisíc rokov beží genocída bielej rasy. Zavádzanie kresťanstva u Slovanov, Napoleon, 1. a 2. sv. vojna, VOSR v Rusku, socializmus u Slovanov, zamat 1989, Juhoslávia, Ukrajina, Arabská jar, Irak, Líbya, Sýria, terorizmus…, to sú všetko plánované akcie cudzej moci, ktorá si osobuje právo byť bohom, má na svedomí desiatky miliónov mŕtvych, vykradnuté ekonomiky, dlhovú úžeru a finančné otroctvo.
Už vieme čítať aj písať, vraj sme sapiens, inteligentní a stále sa hašteríme a zabíjame, tak ako je to napísané v scenári svetovej moci a stále neriešime základné existenčné problémy ľudstva, národa, rodiny, jedinca. Správame sa ako idioti, žijeme v bludnom kruhu biblických náboženstiev a pre stromy nevidíme les,nevidím si ani na koniec nosa.
Nevieme vnímať realitu života, nepracujeme s faktami, nepoužívame logiku a rozum, trpíme klinickou schizofréniou a hľadáme nepriateľa tam, kde nie je.
Keby sa peniaze vyplácali len tým, ktorí vytvárajú reálne duchovné a materiálne hodnoty pre spoločnosť, tak by nikto nemal čas vymýšľať drísty, lebo by musel tvrdo makať aby prežil. A mám obavu, že z dnešných najbohatších ľudí, by sa stali tí najchudobnejší a zo štátnych zamestnancov by boli bezdomovci.
Problém morálky ľudstva je v tom, že nikto si nehľadá spôsob obživy tvorbou nových hodnôt, nikto nechce opustiť parazitický spôsob života. Dnešní extrémisti sú znakom zlyhávajúcej spoločnosti, ktorá stratila morálne hodnoty a nevie sa brániť. Migranti sú baranidlo, ktoré bielu rasu zloží na kolená. Ľudstvo technicky napreduje a úmerne tomu duchovne degraduje, ľudstvo je na hrane prežitia a nikto to nechce vidieť. Tzv. evolúcia ľudstva = debilizácia ľudstva. Človek pravdu nepozná, ani ju nechce poznať a pán mu to nepovie, lebo by stratil hostiteľa.
Kto nevládne sebe, tomu vládnu druhí.
Spory vznikají při tvoření, páč rozumní lidé mají spoustu pozměňovacích návrhů jak by daná záležitost mohla lépe fungovat ( ale nigdo to nesbírá, pré to je plevel), ale nemyslím si, že by rozumný člověk podporoval šmejdovinu nebo zkurvený výrobek aby na blbosti a rychlé zkáze vydělal. Navíc člověk moudrý udělá věc jednou a očekává, že bude funkční staletí né-li tisíciletí, páč on chce být líný na vysoké úrovni. Jen kretén může dělat jednu věc dokolečka, páč je čistý idiot.
Křesťanství nigdy nebylo o víře. Tato ideologie měla vytvořit podmínky k zavedení výběru daní a legálnímu mlácení lidí co na ně serou. Výpalné za slibovanou ochranu, to je klasická mafiánská politika. Jiná není. Za ochranu před nimi samotnými, páč gdo neplnil nebyl podporován. Podpora je oblíbené slovo. Znamená opak NEpodpory. CHapadla proudů tvořivých lidí nedokázala vysvětlit, proč by člověk celé dny měl dřít na ochranu před tím, co tam dříve nebylo. Co vylezlo odněkud z prdele půlnočního království, které bylo tehdá ještě příliš daleko aby denně vybíralo z podílu na půdě a rozpočtu.
Toto křesťanské šílenství je už ale mezi námi hodně dlouho. Jedni bez skrupulí drze vybírají výpalné z podílů na půdě a rozpočtu od svých krevních, druzí vybírají neméně drze a sprostě činži a ani se nezačervenají. Rádi věří křesťanství. To byla nová hodnota šmejdů. Jiná nová hodnota šmejdů bude tatáž. Jsou mezi náma i hovada, co říkají, že lidi by svůj neprodejný přirozený podíl nedokázali patřičně zkapitalizovat. Dokonce říkají, že rozpočet je z „práce“ podnikavců, že ostatním z toho nepatří ano hovno. Fantastické, úžasné, ne?
Jeblé hry kde dávají lidi SROVNÁVAT se („hierarchizovat“) mezi sebou, BOJOVAT o místa nejen u slunců ale i ve funkci, o přístup ke zdrojům-resp. drobtům na zem spadlým, KONKUROVAT, kompetovat, mrskat se mezi sebou, přetlačovat, omezovat na omezeném, atd. – a zda bude nebo nebude v tom úspěšný závisí na „boží-státní-libo-vůli“ na způsob toho císaře v Kolosseu, jenž shlížeje z tribuny ukáže fakáč směrem nahoru nebo dolu…jako „poslední instance“, která může rozhodnout dle svého zalíbení a dle toho v kom se zhlédla…o přežití…když je předtím nechá pro zábavu mastit se mezi sebou o holý život…