Velká část divizí a částí ozbrojených sil Ruska ze Sýrie odešla. Ve skutečnosti zůstala na základně Hmeimim pouze letecká jednotka. Podle interních informací Kreml přijal politické rozhodnutí maximálně snížit náklady na údržbu seskupení ruských vojsk v Sýrii a bojovat s ohledem na stávající rozpočtová omezení. Seskupení snížit, benzín spořit, letecký petrolej vážit. Bomby brzy dojdou. Rusové je prý nakoupí v Bělorusku, kde jsou dochovány ve značném množství ještě od sovětských dob.

Ruská pomoc je po roce bojů prakticky k ničemu

Prvních šest měsíců syrské kampaně bylo možno účast ruských jednotek hodnotit jako více či méně úspěšnou. Naše vzdušné a kosmické síly za součinnosti ostatních druhů ozbrojených sil zasadily teroristům účinné raketové, dělostřelecké a bombové údery. Při jejich podpoře vládní jednotky osvobodily od bojovníků jednotlivé oblasti Sýrie. Ale v druhé polovině roku se fronty zastavily a na některých místech došlo k ústupu.
Nyní je situace taková, že cca 60-70% území Sýrie (přesnější číslo je obtížné zjistit) je kontrolované ozbrojenci a složkami ozbrojené opozice. Obsadila prakticky celý východ země, značnou část Aleppa, v plném rozsahu provincii Idlib, značnou část provincie Homs, území kolem města Deir-ez-Zor, oázu Východní Ghouta na jih od Damašku, oblast Zabadane na hranici s Libanonem a řadu dalších míst. Teroristé v Aleppu neustále dostávají z Turecka vojenské síly, munici, výzbroj a vojenskou techniku. V provincii Idlib je syrsko-turecká hranice zcela otevřená.

Asad je neřiditelný spojenec

Další vyhlídky armády Bašára Asada vypadají nepříliš příznivě. Nejpaličivější otázkou je dnes kvalita v řízení vojenských operací. Od roku 2004 byli ze syrské armády cíleně odstraněni důstojníci a generálové, kteří získali vojenské vzdělání v SSSR a později v Rusku. Rusky mluvící důstojníci jsou téměř pryč. Přednost dostali důstojníci formovaní v Turecku, Saúdské Arábii a na Západě. Právě na ně kladli hlavní důraz v syrské armádě. V důsledku toho mnozí syrští generálové a důstojníci přešli na stranu opoziční Syrské svobodné armády (SAA). A to byla celkem dobrá část důstojnického sboru Bašára Asada. Ve vládní armádě se dnes daří přítelíčkování, korupci, lichocení, intrikám, podvodům. Aktivní a vojensky schopní důstojníci nemají bez potřebnými vazeb na příbuzné žádnou šanci na další postup.
Ruští poradci opustili Sýrii a žádný z našich poradců není v současné době v centrálním řízení ozbrojených sil v Sýrii. Není ani v generálním štábu, v jiných složkách ozbrojených sil syrské armády ani v hlavních veleních armádních svazů. V současné době z těchto důvodů chybí komunikace i na minimálně požadované úrovni mezi syrskou a ruskou armádou. A to posílilo vzájemnou nedůvěru, vzniká nesoulad v činnosti. Obě strany se podezírají navzájem nejen z úniku informací, ale někdy dokonce i ze zrady.
Pro účinné a efektivní vedení ozbrojeného boje je třeba koaliční seskupení vojsk a je třeba vytvořit společné instituce. A co je nejdůležitější: Je třeba jmenovat jediného velitele s velmi širokými pravomocemi, který bude v plném rozsahu odpovědný za průběh a výsledek ozbrojeného boje v této republice. Je vhodné, aby velitel podobného seskupení byl podle své hodnosti minimálně náměstkem ministra obrany v Rusku. Se svými vojáky nemůže zůstat na letecké základně v Hmeimimu, ale v hlavním městě Damašku. Teprve tento post a úroveň velení mu otevře dveře na vládní úrovni. Lhůta pro jeho služební působení nesmí být tři měsíce, ale až do konce války, ať dopadne jakkoliv. Pak je možné mluvit o centrálním a osobním velení vojenských operací v minimální potřebné míře. Ale to se zatím nestalo, a vůbec není jasné, zda se o takovém postu v Rusku uvažuje.
Rusko už má první zkušenosti z vytvoření vojenských koalic v průběhu vojenských cvičení. Zejména v rámci Šanghajské organizace spolupráce se od roku 2005 konají cvičení "Mírová mise". Přesně tam se řeší otázky vytváření koaličních ozbrojených sil a formování koaličních štábů. V průběhu těchto aktivit se pozitivně řeší velmi složité problémy spojené s řízením vojenských složek, které patří různým státům. Tyto obecně pozitivní zkušenosti je vhodné zvážit a využít v průběhu vojenské kampaně v Sýrii.
Velitel koalice musí disponovat výraznou všeobecně-vojskovou rezervou, kterou Sýrie v současné době vůbec nemá. Na tuto roli by se nejlépe hodili bojovníci Ramzana Kadyrova, protože z těchto zhruba 10 tisíc vojáků je možné vytvořit funkční bojový celek. Pokud by se taková síla objevila pouze jedenkrát na bojišti, hned by se situace dramaticky zvrátila ve prospěch vládních vojsk.
Pokud jsou Rusko a Sýrie spojenci, pak se souhlasem Moskvy musí být ustanoveni i rozhodující činitelé v syrské armádě. Zastánci Asada, samozřejmě s rozhořčením odmítli všechny tyto plány s tím, že jde o útok na suverenitu a vměšování se do vnitřních záležitostí. Ať pak sami předpovědí, jak dlouho jim bude trvat, než dotáhnou válku ke smutnému konci.

Bez zásobování a bez bojového ducha

Syrské jednotky dnes nemají ani centralizované zásobování. Vše rozhodují a nakupují velitelé armádních sborů. Dají se jim peníze a oni už se sami rozhodují, co koupí, v jakém množství a v jaké kvalitě. Velitelé sborů jsou dnes nejbohatší lidé v syrské armádě. Centrální aparát ozbrojených sil nemá na tento proces žádný vliv. Armáda je z těchto důvodů zbídačelá a v rozvratu. Syrská mládež místo odvodu na vojenskou službu raději uteče za hranice. Pomoc rodinám padlých a raněných vojáků se ukazuje jako minimální, nebo žádná. Prostě, je to bída. Ani vojáci, ani jiní činitelé nejsou motivováni k úspěšnému řízení bojových akcí. Bojový duch armády je velmi nízký.
V průběhu bojů o Aleppo na území vojenské akademie syrští vojáci vzdali tuto klíčovou pozici, i když ji napadla pouze jedna BMP s výsadkem cca 8 až 11 bojovníků. Asadovi vojáci v panice ustoupili, takže nepříteli přenechali velké zásoby potravin, oblečení, zbraně a munice, a hotové okopy. Poté tento objekt muselo zničit ruské letectvo. Nejčastější scénář je tento: Ruské letectvo zaútočí, ale Asadovi vojáci do boje nejdou. Ujdou asi 60 metrů, pak zalehnou, a nakonec se vrátí zpět s tím, že je mohou zasáhnout. Při střelbě míří pánubohu do oken, ani se nedívají, kam střílí.
Syrská seskupení v oblasti postupovala 1,5 měsíce z Palmýry do obklíčeného města Deir-ez-Zor, kde se nachází klíčový uzel vodních zdrojů na řece Eufrat. Do konečného cíle zbývalo sedm kilometrů. Za jeden den se vojáci otočili, všechno vzali a vrátili se zpět. Přijel náčelník generálního štábu, o něčem mluvil se svými místními vojenskými veliteli, a ti se pak sebrali a odešli zpět. To bylo naprosto bizarní a Rusové dosud nic takového nezažili. Někdy stačí jeden vousatý mudžahedín k zahnání celé jednotky na útěk. Armáda je špatně vycvičena. Dělostřelectvo Asada v nejlepším případě může vést palbu pouze na přímé cíle, a ne na nepřímé, protože na to nejsou školeni a nevědí, jak to dělat.

Strategický zmatek

Syrské vojenské vedení nemá jednu jasnou strategickou linii. Každý si velí a taktizuje na svém vlastním písečku. Přesně tento styl mají od generála Aliho Аslana, který byl šéfem generálního štábu a je nejbližším vojenským poradcem Bašára Asada. V šestidenní válce v roce 1967 Ali Aslan velel četě a zdá se, že na této úrovni jeho vojenský vývoj skončil. Co je to strategie a operační umění, to je jemu i jeho skupině naprosto cizí. Kde vedl operace Ali Aslan a jeho chráněnci, tam dopadli špatně a nebyli schopni získat rozhodující převahu nad protivníkem.
Strategické rezervy u syrského vedení neexistují. Přitom v zemi vznikají dobrovolnické sbory a spojují se do brigád. Je možné vytvořit silnou údernou sílu a zaměřit ji na správném místě a ve správný čas. Ale tyto jednotky jsou rozptýleny na četných úsecích fronty, a dobrovolníci neexistují jako jednotná síla. Je na čase uvažovat o postupném odstoupení Ruska ze syrského konfliktu.

Je třeba předělat syrskou armádu a vytvořit novou

Za syrskou armádu bojují v poli syrští dobrovolníci, íránští dobrovolníci, Hizballáh, zatímco vojáci Bašára Asada se promenují po silnicích. V hlavním městě Sýrie je každou noc střelba. A ve stejnou dobu, přibližně ve 22.00. Bojovníci se usadili v jižních předměstích Damašku a nikdo jim v ničem nebrání. Zdá se, že napětí v syrské metropoli je přínosné pro obě strany konfliktu. Pohyb prezidenta Asada v Damašku a v zemi je zásadně omezen kvůli jeho osobní bezpečnosti. Přístup k hlavě státu nemají žádné jiné osoby, kromě nejbližšího okolí a příbuzných. Vyvstává logická otázka: Má vlastně Asad přehled o tom, co se děje v zemi? Má nezávislé zdroje informací, umožňující tomuto vůdci dělat správná rozhodnutí v souladu se vznikající situací? Syrští vůdci navíc popírají, že u nich v zemi běží plnohodnotná občanská válka. Vojensko-politické vedení Sýrie se domnívá, že v zemi běží multilaterální vnitřní ozbrojený konflikt s prvky cizího zásahu. I přes rozsáhlé vojenské akce v zemi není zaveden výjimečný stav.
To je špatné, protože zemi neřídí armáda, ale četné místní bezpečnostní služby typu muchabarat (v překladu z arabštiny — "zpravodajská služba"). Jsou zastoupeny čtyřmi druhy — národní, vojenská, letecká a politická. Existuje ještě Národní bezpečnostní úřad. Korupce v těchto službách je ohromná a sužuje nejen místní obyvatele, ale i armádu. Při průchodu přes každý blokpost uzavřený bezpečáky se musí platit. Dokonce i vůz s potravinami se prováží skrze blokpost jen za úplatu. Podobná situace je s uprchlíky. Zástupci bezpečáků za úplatek rozhodnou a vyberou z davu trpících ty, kteří mají peníze a ti jsou umístěni v táborech. Za odchod ze země se platí kolem 200 tisíc místních lir za osobu. A to jsou na syrské poměry velké peníze.

Asad nemá etnickou a náboženskou podporu menšin

K mnohonáboženské a etnicky rozmanité Sýrii nelze přistupovat se žádnými společnými evropskými měřítky. Je nutné vzít v úvahu místní specifika. Konkrétně v Sýrii je dost křesťanů. Podle některých odhadů asi dva a půl milionu lidí. Ale prolít krev za Asada nechtějí. Dříve křesťané v Sýrii byli občany druhého řádu, málo zastoupeni v různých orgánech moci. Dnes neví, co čekat od vlády v budoucnu, takže není důvod za ni bojovat. Jen z křesťanů by se dalo vytvořit několik plnohodnotných brigád v počtu až 10 tisíc bojovníků. Bojovat umějí a mohli by jít do boje velmi statečně.
Nikdo nepracuje s Turkmeny, kteří zde žijí od dob Osmanské říše. Jsou právem považováni za velmi dobré bojovníky. Značný počet jich dnes bojuje na straně opozičních formací. Ale mohli by bojovat za Asada, pokud by věděli, za co konkrétně se bude bojovat. Navíc na stranu Asada by přešli i ti, kteří jsou nyní v řadách milicí. Ale žádná práce s nimi se teď nekoná. A tajné služby Asada prostě lidi unášejí a ti mizí beze stop. Příbuzným v nejlepším případě po roce dávají jen věci s prohlášením "váš syn zemřel ve vězení". Takže Asadovci si sami vytvářejí nesmiřitelné nepřátele.
Současná situace v Sýrii je ve slepé uličce. Vojenské řešení syrský problém opravdu nemá. Američané společně s opozicí vytvářejí návrh nové syrské ústavy, zatímco Asad a jeho spojenci nedělají vůbec nic.
Michail Michajlovič Chodarenok je vojenský komentátor Gazeta.ru, plukovník ve výslužbě.
Originál článku zde.