Ivan Okhlobystin

Иван Охлобыстин — Борису Акунину: «Не путайтесь под ногами у нации»

Четверг, 16 Июня 2016 г. 05:08 + в цитатник

Иван Охлобыстин — Борису Акунину: «Не путайтесь под ногами у нации»Фото: Елизавета СУХОВА

Популярный актер жестко ответил писателю, упрекнувшему его в "низкопоклонстве"

Популярный актер на свой странице «Вконтакте» дал жесткую отповедь Акунину-Чхартишвили, который язвительно и раздраженно упрекает его, Захара Прилепина и Александра Калягина в «низкопоклонстве» перед президентом России.

Вот, что написал Борис Акунин у себя в Фейсбуке:

- Приятно наблюдать, как придворные выражают радостную благодарность. Распустив по полу длинные подолы, с табличками в руках, они склоняются перед Сыном Неба. Потом старательно и усердно исполняют ритуальный танец, низко кланяясь.

Дальше Чхартишвили, давно уже покинувший Россию, но при этом почему-то ревностно заботящийся о нравственных ориентирах творческих людей, живущих на Родине, приводит слова Охлобыстина: “Милостью Божией России наконец посчастливилось обрести нормального Президента, именно такого, какой и нужен был Ей в этот противоречивый отрезок Истории”. Эти слова Иван недавно писал в своем программном посте о том, что по его мнению сейчас надо сделать для процветания России: реставрировать монархию, захоронить тело Ленина, отменить мораторий на смертную казнь, лишить выборных прав гомосексуалистов и включить в паспорта графы "национальность" и "вероисповедание".

Реакция Ивана была немедленной. "Не стоило г-ну Акунину оскорблять людей, имеющих иное мнение. Тем более Захара. Мне очень нравится Прилепин и его литература", - сказал Иван "Комсомольской правде" и написал вот такую колонку:

"Григорий Шалвович, вы написали много хороших книг, но черт вас попутал связаться именно с теми людьми, которым главные герои ваших лучших книг восторженно хлестали белыми перчатками по харям. За что эти книги и были столь любимы народом.

Видимо, такова оборотная сторона успеха в вашем случае. Не мне вас судить. Мне вздыхать и удивляться.

Но и меня судить пожилому беллетристику не комильфо. По идее, следуя самым фундаментальным демократическим канонам, вы, Григорий Шалвович, можете и не соглашаться с моими убеждениями, но должны быть готовы умереть, защищая моё право их высказывать. Высказываю - умрите же наконец.

Вам не нравится Путин? Хорошо! Предложите альтернативу, в конце концов, возглавьте всех сами. Если сможете. Но пока такой возможности нет, не путайтесь под ногами у просыпающейся от долгого, болезненного сна нации. Мы хотим идти вперёд, идти своим путём, путём особенным, чужим не понятным. И у нас все должно быть лучшее: президенты, армия, наука, медицина, образование и так далее, включая женщин и вино.

Чего пока нет - будет.

А что касаемо доводов здравого смысла, к которому вы так любите апеллировать, так извольте уточнить критерии вышеупомянутого, иначе может неудобно получиться. Возьмем Просвещенную Европу. И....? Там президенты лучше или жизнь осмысленней? Боюсь разочаровать - их души выхолощены обществом потребления, как старые портянки. С ними жизнь в тягость. Недаром Господь переселяет туда несколько миллионов мигрантов из Африки. В самом скором времени, с минарета мечети Парижской Богоматери, они споют суру "Сердце" и научат европейцев любить жизнь заново. Ведь по-настоящему понять то, что ты действительно любишь, можно, лишь потеряв это.

Или Америка - бездонный резервуар отличных президентов и здравого смысла. Как это правильно: налагать санкции за ограничение свобод гомосексуалистов на всех, кроме Саудовской Аравии, где вышеупомянутых ... (бранное слово, обозначающее гомосексуалистов - ред.) безжалостно в тряпки рвут на законных основаниях! Ибо Саудовская Аравия - стратегический партнёр Америки, и здравый смысл здесь означает наживу.

Так что у здравого смысла Америки и Европы много оттенков. Значительно больше пятидесяти.

У нас в этом смысле не разнообразно. И Слава Богу! Дважды два - четыре, H2O - вода, Крым наш. Путин - лучший из государственных деятелей последних десятилетий, русский народ - народ-богоносец, и мир будет спасён, хочет он этого или нет.

Соглашусь - не так куртуазно, как ваши последние книги, но и в сон не клонит, а бодрит не по-детски!

С уважением, И. Охлобыстин".

Popular abbreviations

GONNA = GOING TO, В вопросах are опускается, например
What we gonna do now? (= What are we going to do now?)
We’re gonna carry on and try and get there before dark.

GOTTA= [HAVE] GOT TO, You gotta / You’ve gotta get changed right away. The match starts in five minutes.
WANNA= WANT TO, Это сокращение используется во всех лицах и числах, кроме 3 л ед.ч.(he, she, it: he/she wants to )
What you wanna do now? (Instead of: What do you want to do now?)
gimme = give me,
gotcha = got you,
lemme = let me, letcha = let you,
outa = out of,
c’mon = come on,
ya = you,
yeah/yep = yes,
nope/naa = no,
betcha = bet you,
kinda = kind of,
lotsa = lots of,
lotta = lot of,
helluva = hell of a,
a = going to (i’m a = i’m going to)

US presidential elections 2016

Oskar Krejčí: Clintonová a demokrati - mystická víra v předurčení USA! 1 hour ago

Nová republika

Star the articleMark as unread

31. 7. 2016     PrvníZprávy (rozhovor) Programy republikánů a demokratů shodné: ani v jednom nenaleznete zmínku o mezinárodním právu. Tato absence je jen projevem narůstajícího právního nihilismu v mezinárodních vztazích.Ten demokratický se zdá nudnější. Po pravdě řečeno se ale opoziční program píše snadněji. Útočení je přirozeně dramatičtější než obrana. Jestliže republikáni idealizují minulost, demokraté jako prezidentská strana idealizují přítomnost. Snad i proto je v onom demokratickém programu nadměrná frekvence slovesa „věříme“. PZ: Téměř všechny první komentáře zdůrazňují, že díky demokratům poprvé v amerických dějinách kandiduje na prezidentský post v USA žena…  V souvislosti s americkým prezidentstvím se někdy říká, že úspěšný kandidát musí být WASP (White Anglo-Saxon Protestant), tedy bílý Anglosas protestantského vyznání. Jako samozřejmost se zároveň myslí muž. Před osmi lety byl ale zvolen černoch, teď je navržena žena. Už v roce 1960 byl poprvé a naposled zvolen za prezidenta katolík: John F. Kennedy. Dlužno ale dodat, že současný viceprezident Joe Biden je také katolického vyznání. A vůbec není náhoda, že si Hillary Clintonová za svého spolukandidáta na funkci viceprezidenta vybrala dalšího katolíka – senátora Tima Kainea. Svědčí to o růstu počtu hispánských voličů v USA a také o tom, jak jsou v demokratické straně vykolíkována teritoria oddělující jednotlivé zájmové skupiny. PZ: Republikánský program jste charakterizoval jako konzervativní. Jaký je podle vás z ideologického hlediska nový demokratický program?  Tento program je psán v liberálním duchu. Už v preambuli tvrdí, že „demokraté věří, že kooperace je lepší než konflikt, příležitost je lepší než zášť a mosty lepší než zdi“…  PZ: To je zřejmá narážka na Trumpa a republikány, kteří hovoří o výstavbě zdi bránicí volné migraci. To je citlivá otázka i u nás v Evropě. Můžeme si ocitovat pasáž z nového programu demokratů, která se týká tohoto tématu. „Víme, že dnešní imigranti jsou zítřejší učitelé, lékaři, právníci, vládní představitelé, vojáci, překladatelé, aktivisté, členové školních samospráv, pilíře našich komunit.“ A následuje pasáž o lidských právech v „nesobecké a soucitné zemi“, myšleno v USA. To je liberální slepota v krystalickém vydání.  PZ: Zdá se, že příliš nevěříte v toto pojetí migrantů. Chybí tam jedno jediné slovo: „někteří“. Nebo alespoň „mnozí“. Někteří dnešní imigranti určitě budou zítra učitelé, lékaři, právníci, jenže někteří budou bezdomovci, jiní kriminálníci, někteří možná dokonce teroristé. Bez zmíněného kouzelného slovíčka je ona věta víc než sporná. Ale také velmi užitečná: díky ní začíná být zřejmé, odkud byla pro evropské sluníčkáře exportovaná ona fascinující naivita. Mimochodem – v citovaném programu je též teze, že „demokraté jsou stranou inkluze“. To vše naznačuje, že případné vítězství Trumpa změní dikci řady politiků i aktivistů v Evropě. Vzpomeňte, jak zmizela apokalyptická varování před íránskými a severokorejskými raketami, kterými čeští zastánci americké vojenské základny v Brdech bombardovali české luhy a háje. Stačilo, že se změnila politika Washingtonu. PZ: V rozhovoru o programu republikánů jsme se věnovali hlavně zahraniční politice. Vidíte nějaké shody mezi programem republikánů a demokratů? Pro občany malých států je prvořadá otázka mezinárodního práva. Spojenecké mocnosti mají často příliš velké požadavky na své spojence a mají tendenci v krizi je opouštět, podepisovat mnichovské dohody. V tomto směru jsou programy republikánů a demokratů shodné: ani v jednom nenaleznete zmínku o mezinárodním právu. Tato absence je jen projevem narůstajícího právního nihilismu v mezinárodních vztazích. V případě zmíněných dvou stran je to důsledek oddanosti heslu „America first!“ – „USA především“. Vše ostatní je druhořadé. Abych citoval přesně program demokratů: „Americké vedení světa je podstatné pro udržení naší bezpečnosti a pro růst naší ekonomiky v následujících letech.“ I tady, jako u republikánů, najdete mystickou víru ve zjevné předurčení USA vést svět: „Věříme, že Amerika je jiná než kterýkoliv stát na Zemi. Náš důvtip nemá obdobu, naše armáda je nesrovnatelná, naše ekonomika je největší, nejdynamičtější a inovativnější, naše hodnoty jsou trvalým zdrojem síly a inspirace pro celý svět.“ V Evropě takovýmto vizím říkáme nacionalismus. Kouzelnou ilustrací tohoto přístupu v duchu „osvíceného egoismu“ je věta v pasáži o Rusku: „Objasníme Putinovi, že jsme připraveni s ním spolupracovat, pokud je to v našem zájmu.“ Tady už žádné abstraktní humanistické hodnoty nejsou – jen sobecky definované státní zájmy USA. Dodávám, že zmíněná pasáž o Rusku je v kapitole nazvané Čelit globálním hrozbám. Tyto hrozby jsou vyjmenovány v pořadí terorismus, Sýrie (včetně požadavku odchodu prezidenta Bašára Assada), Afghánistán, Írán, Severní Korea, Rusko, kybernetická bezpečnost, nešíření zbraní hromadného ničení plus požadavek „globálního klimatického vedení“. Jinak shodou je i fakt, že v obou programech je Evropa představována až na třetím místě regionálních priorit, za tichooceánským a blízkovýchodním regionem. V případě republikánů je pořadí Blízký východ, Pacifik, Evropa. A opět tu máme starost o svobodnou plavbu v Jihočínském moři, což jsou formulace skrývající snahu držet si nad touto oblastí kontrolu. Na druhé straně, stejně jako republikáni i demokraté zdůrazňují setrvání u politiky jedné Číny, tedy neuznání státní suverenity Tchaj-wanu. PZ: Jako nejzajímavější či nejhrozivější pasáže z programu republikánů jste uváděl ty, které se týkaly armády a válek. Jak se k tomuto tématu stavějí demokraté? Demokraté nepočítají, kolik mají být schopny Spojené státy najednou vést a vyhrát válek. Jsou vlastně abstraktnější i konkrétnější zároveň: „Věříme, že i když naše armáda musí být nejsilnější ve světě, může být vysílána do boje tehdy, když naše závazky jsou jasně vysvětleny americkému lidu a naše jednotky mají vše, co potřebují pro splnění své mise. Věříme, že válka musí být poslední možnost, ne první volba.“ I když zdůrazňují potřebu porazit takzvaný Islámský stát, dávají najevo přesvědčení, že to „nevyžaduje rozsáhlé nasazení amerických bojových jednotek.“ PZ: A jak v této souvislosti hodnotí situaci v Libyi?  Hezká otázka! Protože jde o problém, na jehož vytvoření se Hillary Clintonová aktivně podílela, v programu demokratů o něm není žádná zmínka. Ani jedno slovo. Naopak v programu opět najdete – tak jako před osmi lety, kdy poprvé kandidoval Barack Obama – příslib zavřít věznici na základně Guantánamo. Asi nejpřekvapivějším bodem programu demokratů však je příslib, že zavřou Institut bezpečnostní kooperace na západní polokouli (The Western Hemisphere Institute for Security Cooperation; WHINSEC). To je škola, která byla založená v roce 1946 pod názvem Americká škola (The School of the Americas; SOA). Původně sídlila v Panamě, v roce 1984 přesídlila přímo do USA. Podle dostupných údajů v jejích učebnách prodělávalo „antikomunistický protipovstalecký výcvik“ více než 64 tisíc vojáků z Latinské Ameriky. Ten zahrnuje například přípravu odstřelovačů, psychologickou válku, vojenské zpravodajství, ale i nestandardní výslechové techniky… PZ: Myslíte mučení? Ano, mučení. Absolventi této školy se podíleli na mnoha převratech v Latinské Americe, najdete mezi nimi však i několik bossů drogových kartelů. Jorge Illueca, panamský exprezident a bývalý předseda Valného shromáždění OSN, nazval tuto školu „největší základnou pro destabilizaci Latinské Ameriky“. V souvislosti s připomenutím demokratického programu před osmi lety: tehdy prezidentský kandidát sliboval úsilí odstranit jaderné zbraně, včetně závazku do sta dnů po nástupu do Bílého domu svolat summit o jaderném odzbrojení. Tentokrát demokraté slibují do sto dnů summit o klimatických změnách. A je tu mnohem skromnějším plán, pokud jde o nukleární zbraně. Už ne „jaderná nula“, ale pouze snížení počtu nukleárních náloží a jejich nosičů plus omezení závislosti obrany USA na jaderných zbraních. PZ: I tak to zní slibně.  Jenže takovéto formulace skrývají výzkum, vývoj a zavádění nových zbraní, které sice nevyvolávají jaderné záření, ale obdobnou trhavou sílu jako zbraně nukleární. PZ: Když projdete oba programy, který z kandidátů na prezidenta USA se vám jeví z hlediska obhajoby českých či slovenských národních zájmů jako vhodnější?  Především si nemyslím, že Donald Trump či Hillary Clintonová se budou cítit vázáni zmíněnými programy. Ty nám jen naznačují způsob uvažování vedení jejich stran a tedy i lidí, které se vedení bude snažit dát do okolí budoucího prezidenta. Od Hillary Clintonové lze očekávat větší blízkost programu, protože ona patří ke stranickým bossům. Tím, kdo byl mimo establishment, byl konkurent Clintonové v primárkách, senátor Bernie Sanders; Clintonová mu v akceptační řeči děkovala a na adresu jeho přívrženců vzkázala: „Chci, abyste věděli, že jsem vás slyšela. Váš zápas je i naším zápasem. Naše země potřebuje vaše ideje, energii a vášeň.“ A za viceprezidenta si vybrala „mainstreamového demokrata“, který patří k standardním politikům z líhně demokratů a nemá nic společného se Sandersovou vizí socialismu. Obecně platí, že v programu demokratů je celá řada hesel, která lahodí sluchu levicově laděných lidí. Po zkušenostech s Hillary Clintonovou ve funkci ministryně zahraničních věcí však těmto slibům rozumný člověk těžko může věřit. Nejde tedy o literu programu, ale o jeho ducha. Clintonová jako prezidentka bude jako onen program – pokračováním beze změn. Republikáni slibují změnu a Donald Trump ji přestavuje. Otázkou ale je, zda vůbec měl čas a náladu přečíst si republikánský program. Jde o různé podoby změny. Zatím. Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

Agenda 21

Agenda 21: Celosvětová tyranie jako "udržitelný rozvoj"? USA pracují na odlidnění planety. V soukolí se otáčí i Česká republika. Koho obětujeme nejdříve? Šokující vize z roku 1969

30. 7. 2016

Diskuse

Tisk článku

Poslat e-mailem

ZUZANA LIPOVÁ nevěří oficiálně hlásaným pravdám o tzv. udržitelném rozvoji a obává se, že Agenda 21, kterou ratifikovala Česká republika i Slovensko, může být nástrojem centralizované diktatury

Straší nás, že v roce 2050 bude na Zemi 9,6 miliardy lidí, s čímž je prý třeba rozhodně něco udělat. A tak různými cestami podsouvají lidem názor, že tzv. stabilizace populace a udržitelný rozvoj je v prospěch nás všech. A mnozí z nás jsou zaslepeni konzumem - ochotni kývnout na cokoliv. Jen aby mohli pokračovat v bezstarostné zábavě.

Proto se také s naším souhlasem či spíše kvůli naší nevšímavosti, neustále pracuje na konceptu centralizované světové diktatury, která bude kontrolovat všechny oblasti našeho života. Bez výjimky.

Agenda konce dobrých časů

Agenda 21 je programový dokument Organizace spojených národů (OSN), schválený na Summitu Země v červnu 1992 v Rio de Janeiro. Oficiálně je to program pro 21. století, který přináší všem zemím světa návod, jak zabránit dalšímu zhoršování stavu životního prostředí a současně zlepšovat hospodářské a sociální podmínky života na Zemi. Na první poslech to mnohým zní hezky. Zvláště těm, kteří zapomněli na staré české přísloví o ptáčku, kterého lapají...

Odpůrci Agendy 21 tvrdí, že ochrana životního prostředí, udržitelný rozvoj či stabilizace populace jsou jen zástěrky pro ďábelský plán nastolení Nového světového řádu. Agenda 21 je nástroj, který pomáhá likvidovat národní suverenitu, nastolit centrální plánování a management všech zdrojů, docílit předání půdy do rukou světové vlády, zrušit soukromé vlastnictví, rozbít rodinu a vyvlastnit děti.

A co přijde potom? Naše děti bude vychovávat stát, práci si nebudeme vybírat, ale bude nám určena, cestování bude opět omezené, vytvoří se tzv. obydlené zóny, do kterých se lidé budou masivně stahovat, nastolí se globální edukace založená na ohlupování a dojde ke takzvané depopulaci Země.

Čtěte ZDE: Týká se nás všech: Obludný plán z dílen IG Farben. Je planeta přelidněná? Nejvyšší čas na selekci! Dvě mouchy jednou ranou: Pomalu zabíjet, rychle vydělávat

Lokálně ke globalitě

Strategií Agendy 21 je postupovat z globální do lokální úrovně („místní Agenda 21“) a zasáhnout tímto programem každý stát a komunitu. Na tom se podílí asociace lokálních vlád a národních a regionálních lokálních vládních organizací zvaná ICLEI (International Council for Local Environmental Initiatives). Místní agenda je zaváděna zcela bez účasti a vědomí občanů, navenek to však vypadá, jako by ji lidé chtěli.

Summitu v Rio de Janeiro se v roce 1992 účastnili i delegáti z tehdejšího Československa. Federální vláda a následně i obě národní vlády souhlasily s přistoupením k deklaraci a ve svých usneseních uložily ministrům a vedoucím ostatních ústředních orgánů státních správ využít výsledky konference a zapracovat je do programů jimi řízených resortů. V následujících letech se začalo s propagací a prosazováním místní Agendy 21:

Kapitola 28 Agendy 21 říká: „Velké množství problémů a řešení obsažených v Agendě 21 má své kořeny na úrovni místních aktivit; participace a spolupráce místních úřadů bude proto faktorem určujícím úspěšnost realizace jejich cílů. Místní úřady vytvářejí, řídí a udržují ekonomickou, sociální a environmentální infrastrukturu, dohlížejí na plánování, formují místní politiku životního prostředí a předpisy a pomáhají při implementaci národní a subnárodní environmentální politiky. Protože jsou úrovní správy nejbližší lidem, sehrávají důležitou roli ve výchově, mobilizaci i při reakci na podněty veřejnosti a napomáhají tak dosažení udržitelného rozvoje.“

Kontrolovaná společnost

Šedá eminence americké zahraniční politiky Zbigniew Brzezinski ve své knize "Úloha Ameriky v technotronické éře" již v roce 1970 volal po společenství vyspělých zemí složeném ze západní Evropy, severní Ameriky a Japonska, které by koordinovalo a integrovalo vytváření Nového světového řádu postaveného na myšlence globálního vládnutí.

Brzezinski ve své knize mluví o kontrolované společnosti, které bude dominovat elita nespoutaná tradičními hodnotami a která má mít téměř nepřetržitý dohled nad každým občanem a sledovat i ty nejosobnější údaje.

Nezůstal pouze u vizí rozepsaných v knize. V roce 1972 Brzezinski spolu s přítelem Davidem Rockefellerem předložil pro svět opravdu zásadní myšlenku na výročním setkání skupiny Bilderberg. A jaký dopad má tato skupina na světové dění je zřejmé.

Čtěte ZDE: Geoinženýring: Taková "normální" kontrola počasí? Konspirační teorie a tvrdá realita. Globální oteplování i slané pouště. Americká armáda si hodlala přivlastnit počasí již v polovině 90. let. Vědecké studie ukazují: chemtrails jsou zde

Co je v plánu

Vyústěním Agendy 21 je postupné vytvoření nedostatku jídla a nasazení vysokých cen. Stále přísnější předpisy mají položit malé pěstitele na kolena, časem si lidé nebudou moci pěstovat jídlo ani doma, pochopitelně "v zájmu jejich bezpečnosti". Veškerá produkce potravin bude v moci korporací. Dodávky a distribuce potravin budou sledovány, aby nikdo nemohl prodat jídlo tomu, kdo ze systému uteče.

Mnohé nasvědčuje platnosti zpráv, že sucha, záplavy a tornáda, které ničí úrodu farmářům a pěstitelům, jsou výsledkem pokusú manipulovat s počasím. Ve smyslu tohoto vývoje jde o vojenskou zbraň proti drobným zemědělcům a vlastníkům půdy po celém světě. Velkým společnostem takové pokusy neublížují, protože mají přístup k neomezeným fondům.

Existují hypotézy a podezření, že k manipulaci počasí slouží i takzvané chemtrails, které lze pozorovat na obloze. Podle stoupenců teorie nejde o kondenzační stopy, které po chvíli zmizí, nýbrž o stopy, které zůstanou na obloze, roztáhnou se a nakonec spadnou na zem. Údajně obsahují stroncium, hliník, baryum, okyselují vodu i půdu a vážně ohrožují lidské zdraví.

Obdobně se důvodně spekuluje o zneužívání HAARP či podobných technologií (HAARP - civilní a vojenský výzkumný projekt USA realizovaný na Aljašce). V technických studiích k HAARP je uváděno, že "rozprášené kovové částice jako je hliník, baryum a stroncium mohou zvýšit vodivost atmosféry, a tak umožnit zvýšit efektivitu manipulace s počasím." Podle tohoto výkladu HAARP dokáže měnit proudění vzduchu, a tak měnit i vzorce chování počasí, což se uvádí i ve zprávě pro Evropský parlament z devadesátých let.

V podobné "dobročinnosti" jsou velmi aktivní miliardářské celebrity.  Například Bill Gates mimo jiné obhajuje nutnost "světové vlády". Financuje očkování v rozvojovém světě, které je masovým experimentem regulace plodnosti (v roce 2014 katoličtí biskupové Keni obvinili dvě organizace OSN ze sterilizace miliónů dívek a žen pod záminkou očkovacího programu proti tetanu, který byl sponzorován vládou Keni), financuje projekty podporující změnu klimatu, spolupracuje s firmou Monsanto, která produkuje GMO potraviny, prosazuje zavedení kamerových systémů na školách a tak dále.

Mráz přichází z Ameriky

V roce 1989 bylo odtajněn dokument "National Security Study Memorandum 200", který v roce 1974 sestavil Henry Kissinger, poradce několika prezidentů pro otázky národní bezpečnosti USA. Memorandum je studií o dopadu nárůstu světové populace na americké zahraniční strategické zájmy, objasňuje politické a ekonomické důsledky přirozeně rostoucí populace a nepokrytě navrhuje vyhlazení celých národů jako jediné řešení pro dosažení udržení amerických výhod v obchodě se strategickými materiály v průmyslové oblasti a zachování americké vojenské nadvlády.

Studie poskytuje seznam zemí, kterým Spojené státy musí věnovat zvláštní pozornost. Mezi nimi jsou Indie, Bangladéš, Pákistán, Nigérie, Mexiko, Indonésie, Brazílie, Filipíny, Thajsko, Egypt, Turecko, Etiopie a Kolumbie. Podle Kissingera by měla být depopulace nejvyšší prioritou americké zahraniční politiky vůči zemím třetího světa. K dosažení žádoucích výsledků bylo posvěceno vše: kontracepční (bránící otěhotnění) technologie, sterilizace, potrat, represe pro obyvatele a politické vůdce, agitace prostřednictvím masmédií do celého světa.

To všechno však má být prováděno opatrným způsobem bez rizika vzbuzení prudkých reakcí: cestou propagandy poukazující více na výhody snížení populace, svobody osobní volby, zdravotnické péče a ekonomického rozvoje v nejchudších zemích. Politická doporučení Memoranda 200 spolu s doporučeními předloženými Kissingerem byla přijata americkou administrativou 26. listopadu 1975. Vylidnění celých národů na zemi tehdy začalo být součástí zahraniční politiky Spojených států.

HAARP: Pohádka, nebo skutečnost? Postavili Sověti Datla u Černobylu? Monstrózní dítě vojáků a vědců má záhadný osud. Konspirační realita? Je Marconiho a Teslův pohrobek příčinou "zblázněného" počasí?

Zní to tak povědomě

Na závěr pár myšlenek z přednášky doktora Richarda Daye, bývalého ředitele Společnosti pro plánované rodičovství, sponzorované Rockefellery, kterou přednesl na setkání amerických pediatrů ještě v roce 1969.

Varoval před plánem světových elit, který zahrnuje snížení počtu obyvatel na Zemi, povolenky k rození dětí, sex bez reprodukce, sexuální osvětu mládeže jako nástroje světovlády, podporu potratů jako nástroje ke snížení počtu obyvatel Země, podporu homosexuality, usnadnění umírání a zavedení pilulky smrti, omezení přístupu k bezplatné zdravotní péči, přísně kontrolovaný přístup k lékům, potlačování léčby rakoviny, vyvolávání srdečních infarktů, úmyslně komplikovanou diagnostiku nevyléčitelných nemocí, podporu spotřeby alkoholu a drog, sex a násilí jako součást zábavných programů, kriminalitu jako nástroj ovládání společnosti, větší počet věznic, terorismus za účelem kontroly, odstranění některých knih z knihoven, školní docházku jako nástroj slepého a odevzdaného přijímání názorů a postojů, které nesnesou diskusi ani kritiku.

Richard Day v roce 1969 řekl, že se plán začal realizovat. V roce 2016 je jasné, že jeho naplňování je v plném proudu.

A mnozí si myslí, že jde o "pokrok".

HIV - AIDS

HIV-AIDS je podvod světového rozsahu - zbraň genocidy lidstva

(výňatek z rozhovoru s I. M. Sozonovou)

Irina Michailovna Sazonova je lékařka s třicetiletými zkušenostmi, autorka knih "HIV-AIDS: virtuální virus nebo provokace století" a "AIDS: rozsudek zrušen", autorka překladů knih Dr. Petera H. Duesberga "Vymyšlený virus" (Inventing the AIDS virus, Regnery Publishing, Inc., Washington, D. C.) a "Nakažlivý AIDS: všichni jsme byli uvedeni v omyl?" (Have We Been Misled?", North Atlantic Books, Berkeley, California). 
Dr. Sazonová nashromáždila obrovské množství materiálů týkajících se této problematiky, včetně vědecké informace vyvracející teorii "moru XX. století", kterou jí poskytl maďarský vědec Antal Makk)

- Irino Michailovno, je známo, že první informace o HIV-AIDS, která pronikla do SSSR, přišla nejdříve z Elisty a potom z Rostova a Volgogradu. Za uplynulé čtvrtstoletí nám hrozili celosvětovou pandemií a slibovali údajně širokou vakcinaci. A najednou tu je vaše kniha... Ta vyvrací všechny představy o AIDS. Opravdu se v případě AIDS jedná o podvod světového měřítka?


- Existence viru HIV-AIDS byla změněna ve "vědecké důkazy" v USA okolo roku 1980. Pak se objevilo na toto téma mnoho pojednání. Ale už tehdy akademik Valentin Pokrovský hovořil o tom, že všechno je ještě třeba řádně prostudovat a prověřit. Nevím, jak Pokrovský tuto otázku studoval dál, ale za pětadvacet let se ve světě objevilo mnoho vědeckých prací, které experimentálně i klinicky teorii původu AIDS vyvrátily - zejména práce australské skupiny vědců pod vedením Eleny Papadopulos, práce vědců pod vedením kalifornského profesora Petera Duesberga nebo maďarského vědce Antala Makka, který pracoval v mnohých zemích Evropy, Afriky a vedl kliniku v Dubaji. Takových vědců je však na světě více než 6.000! Jsou to známí a zkušení specialisté včetně laureátů Nobelovy ceny.
Nakonec skutečnost, že takzvaný virus lidské imunodeficience nikdy nebyl objeven, uznali i jeho "objevitelé" Luc Montagnier z Francie a Robert Gallo z Ameriky. Přesto podvod ve světovém měřítku vesele pokračuje dál... Do tohoto procesu jsou totiž zapojeny velmi mocné síly a nepředstavitelné peníze. Tentýž Antal Makk na budapešťském kongresu v roce 1997 detailně vyprávěl o průběhuvytvoření AIDS-establishmentu americkými úřady, který zahrnuje celou řadu vládních i nevládních institucí a služeb, zástupců orgánů a institucí zdravotnictví, farmaceutických firem a různýchspolečností v boji s AIDS, a také AIDS-žurnalistiku.

- Snažili jste se tuto mystifikaci nějak rozbít?
- V rámci svých skromných možností jsem vydala dvě knihy, řadu článků, vystupovala jsem v rozhlase i v televizních pořadech. V roce 1998 jsem názory odpůrců teorie o AIDS předložila na parlamentním slyšení "O naléhavých opatřeních v boji s rozšířením AIDS" ve Státní dumě. V odpověď jsem uslyšela... mlčení všech přítomných, včetně prezidenta RAMN (Ruské akademie medicínských věd) Valentina Pokrovského a jeho syna, vedoucího Centra pro prevenci AIDS Vadima Pokrovského. A co následovalo? Zvýšení financování tohoto odvětví medicíny. Vždyť AIDS, to je přece šílený byznys.

- To znamená, že stovky vědeckých prací, lékařských výzkumů a ověřených faktů vyvracejících teorii smrtícího AIDS jednoduše ignorovali? V čem ten podvod vlastně spočívá?
- Podstata věci je jednoduchá. Vysvětlím to způsobem pochopitelným pro obyčejného člověka. Nikdo nemluví o tom, že AIDS není. To není úplně přesné. AIDS - syndrom získané lidské imunodeficience - existuje. Byl, je a bude. Ale není způsoben virem. Respektive - "nakazit" se jím v obvyklém smyslu slova není možné. Ale chcete-li, je možné si ho "uhnat".
O selhání imunity už víme dávno. Všem studentům medicíny se už třicet, možná čtyřicet let - tedy v době, kdy se o nějakém AIDS ještě nemluvilo - přednášelo, že selhání imunity může být jednak vrozené a jednak získané. Znali jsme všechny nemoci, které se nyní spojily pod jediný název - AIDS.
Podle verze Světové zdravotnické organizace se dnes jako AIDS nazývají takové dříve známé nemoci jako kandidóza průdušnice, průdušek, plic, jícnu, kryptosporidióza, salmonella septikémie, plicní tuberkulóza, zápal plic, herpes simplex, infekce cytomegalovirem (ovlivňují jiné orgány s výjimkou jater, sleziny a lymfatických uzlin), rakovina děložního čípku (invazivní), syndrom vyčerpání a mnohé další.
Spekulace kolem problému HIV-AIDS  je největším podvodem na dnešním trhu medicíny. Stavy oslabené imunity, tedy imunodeficience, jsou medicíně známé už z dávných dob. Existují sociální příčiny imunodeficience – chudoba, podvýživa, zneužívání drog, ale i řada dalších. Existují i příčiny vživotním prostředí. V každém konkrétním případě oslabení imunity je tedy nutné důsledné a důkladné vyšetření pacienta pro zjištění skutečné příčiny imunodeficience.
Opakuji: syndrom získané imunodeficience byl, je a bude. Stejně jako byly, jsou a budou nemoci vznikající v důsledku oslabené imunity. Žádný lékař, žádný vědec to nemůže popřít a také to nepopírá.
Já však chci, aby lidé pochopili jednu věc. AIDS není infekční onemocnění a není způsobeno žádným virem. Zatím nikdo nenašel vědecký důkaz o přítomnosti viru lidské imunodeficience, nazývaného AIDS. Mohu zde citovat světovou autoritu jako je Carey Mullis, biochemik a nositel Nobelovy ceny: "Jestliže existují důkazy, že HIV způsobuje AIDS, pak by měly být předloženy vědecké dokumenty, které by společně nebo odděleně prokázaly tuto skutečnost s vysokou pravděpodobností. Žádný takový dokument však neexistuje. "

- Irino Michailovno, promiňte mi, ale lidé s diagnózou AIDS tu přece umírají...
- Uvedu vám názorný případ. V Irkutsku onemocněla dívka. Test na HIV byl pozitivní, a tak jí byla diagnostikována infekce HIV. Začali ji léčit. Antiretrovirální terapii (léčbu oficiálně zavedenou v případě AIDS) dívka snášela těžko. Každým dnem zjišťovali jen zhoršení. Nakonec zemřela. Pitva však ukázala, že všechny její orgány byly zasaženy - tuberkulózou. To znamená, že dívka zemřela na sepsi způsobenou tuberkulozními tyčinkami. Kdyby byla správně diagnostikována a léčena protituberkulozními preparáty a nikoli antiretrovirální terapií, mohla žít. 
Můj spolupracovník, irkutský patolog Vladimír Agjejev, který se 15 let zabývá výzkumnou prací věnovanou AIDS, pitval zemřelé, z nichž většina byla diagnostikována na irkutském AIDS-centru jako HIV infikovaní, a zjistil, že všichni byli narkomani a zemřeli především na hepatitidu a tuberkulózu. Stopy HIV v této kategorii občanů objeveny nebyly, i když teoreticky jakýkoli virus by přece měl v těle stopy zanechat.
Jenže virus AIDS na světě ještě nikdo neviděl, což však nikterak nebrání zainteresovaným osobám v tom, aby s tímto neobjeveným virem bojovali. Přitom však bohužel bojují velmi nebezpečným způsobem. Faktem totiž je, že antiretrovirální terapie, která by měla s HIV-infekcí bojovat, ve skutečnosti naopak způsobuje selhání imunity, protože zabíjí všechny buňky bez rozdílu, a to zejména kostní dřeň, která je zodpovědná za produkci buněk imunitního systému. Lék AZT (zidovidin, retrovir), kterým se léčí AIDS nyní, kdysi dávno vymysleli pro léčbu rakoviny, ale použít se ho tehdy neodvážili, protože byl uznán jako vysoce toxický.

- Oběťmi s diagnózou AIDS jsou často narkomani...
- Ano. Protože drogy jsou toxické pro imunitní buňky. Imunitní systém je tedy zničen drogami, nikoli virem. Drogy ničí játra, která v lidském těle plní řadu životně důležitých funkcí, zejména neutralizují toxické látky, podílejí se na různých formách výměny, a tak s nemocnými játry onemocníte prakticky čímkoli. U drogově závislých se nejčastěji vyvíjí toxická officinalis hepatitida.
AIDS tedy může vzniknout z braní drog, ale není nakažlivý a z člověka na člověka se nepřenáší. Jiná věc však je, že na pozadí již získané imunodeficience může nastat kdykoliv infekční onemocnění, a teprve to se pak přenáší. Včetně hepatitidy B a dávno známé nemoci Bodkina – typu A.

- Ale nejen narkomanům je diagnostikován AIDS. Cožpak je možné tak snadno ohlupovat miliony lidí?
- Bohužel nejen narkomanům je diagnostikován AIDS. Před několika lety jedna moje známá, mladá lékařka, se mě také zeptala: "Jak je to Irino Michajlovno, možné: celý svět hovoří o AIDS a vy to popíráte?" A po nějakém čase se vrátila z dovolené a na kůži objevila nějakou bulku. Analýza jí otřásla: řekli jí, že je HIV pozitivní. Je dobře, že se v medicíně orientovala a obrátila se na Institut imunologie. Jí jako lékařce tam řekli, že 80% kožních onemocnění dává pozitivní reakci na HIV, ačkoli se samozřejmě o žádné AIDS nejedná. Vyléčila se a uklidnila. Ale představte si, co se mohlo stát, pokud by věc takto neřešila - podstoupila by antiretrovirální terapii, čímž by si zničila imunitu a první onemocnění, s nímž by se pak setkala, by pro ni mohlo být fatální.

- Četla jsem, že HIV nikdy nebyl izolován...
- Ano, o tom v červenci 2002 na konferenci v Barceloně hovořil emeritní profesor patologie Etienne de Harve, který se 30 let zabývá elektronovou mikroskopií. Publikum bylo nadšeno tím, jak podrobné technické argumenty o neexistenci toho, co je známo jako virus AIDS, elektronové mikroskopické obrazy přinesly. Pak vysvětlil, že kdyby HIV skutečně existovalo, bylo by jednoduché vyjmout vir z osob, které mají nejvyšší hodnoty této virové zátěže. To však zatím nikdo nedokázal...

– Podle vyjádření vedoucího Centra pro prevenci a boj s AIDS, které pronesl na konci minulého století, mělo být v Rusku v roce 2000 už 800 tisíc pacientů s AIDS...
– Takové množství nemocných tu není ani dnes. Kromě toho je zmatek v tom, že ve statistice nerozlišují AIDS a HIV. Ano, každý rok se prý počet nemocných má zvýšít 10krát, tento poměr vymysleli v Americe v Centru pro kontrolu a prevenci nemocnosti. Z USA mimochodem kromě AIDS pochází i atypický zápal plic popsaný velmi nespecifickými příznaky, nemoc šílených krav, ptačí chřipka, prasečí chřipka atd. Je to všechno naprostý nesmysl! Neustále vybízejí k boji s nějakou novou infekcí. Ale s čím vlastně máme bojovat? Se skutečnými infekcemi, nebo s vymyšlenými?

– Irino Michajlovno, řekněte přímo: je možné do sebe úmyslně vpravit takzvanou HIV-pozitivní krev, a neznepokojovat se?
– To přece již bylo provedeno. V roce 1993 americký doktor Robert Willner si do těla vpravil HIV-pozitivní krev. Když se ho ptali, proč tak riskuje život, řekl: "Dělám to proto, aby se už skoncovalo s největší smrtící lží v historii medicíny". A tehdy jsem se rozhodla napsat recenzi na jeho knihu "Smrtelné lži".

- V tisku se občas objevují zprávy o objevu léku na AIDS...
- Je to vždycky zábavné číst takové zprávy, protože zároveň si v medicínských článcích autoři "všeléku" stěžují na to, že klasická pasteurovská metoda vytvoření vakcíny stále nějak nepřináší výsledek. Samozřejmě, že nemůže přinést výsledek, protože pro vytvoření vakcíny chybí malý, ale za to důležitý detail - výchozí materiál pod názvem "virus". Bez něho "kupodivu" klasická metoda vytvoření vakcíny nefunguje. Zakladateli současné mikrobiologie a imunologie Louisi Pasteurovi se v XIX. století nemohlo ani v nejhorším snu zdát, že lidé nazývající se vědci, budou jednou vytvářet vakcínu z ničeho a při tom si stěžovat, že nefunguje. Jak neexistující je sám virus, tak neexistující je i možnost vytvoření z něj vakcíny. 
Existující jsou jen ty obrovské peníze vydávané na celé toto dobrodružství...


Na závěr ještě seznam faktorů, které mohou vyvolat chybné pozitivní výsledky testu na HIV protilátky (podle časopisu Kontinuum). Ze seznamu 62 faktorů uvádíme ty nejsrozumitelnější lidem bez lékařského vzdělání:
1. Zdraví lidé v důsledku neznámých křížových reakcí
2. Těhotenství (a to zejména u ženy rodící vícekrát)
3. Transfuze krve, a to zejména opakované
4. Infekce horních cest dýchacích (nachlazení, ARI)
5. Chřipka
6. Nedávno přenesená virové infekce nebo virová očkování
7. Očkování proti chřipce
8. Očkování proti hepatitidě B
9. Očkování proti tetanu
10. Hepatitida
11. Primární biliární cirhóza
12. Tuberkulóza
13. Herpes
14. Hemofilie
15. Alkoholické hepatitidy (alkoholické onemocnění jater)
16. Malárie
17. Revmatoidní artritida
18. Systémový lupus erythematodes
19. Onemocnění pojivové tkáně
20. Zhoubné nádory
21. Roztroušená skleróza
22. Selhání ledvin
23. Transplantace orgánů
24. Chybně pozitivní odpověď na jiný test, včetně testu RPR na syfilis
25. Receptivní anální sex

(Ve všech těchto případech může dojít k pozitivnímu výsledku testu na HIV, přestože pacient toto onemocnění ve skutečnosti nemá. Je však dalším potenciálním kandidátem na uplatnění antiretrovirální terapie a co bude následovat po ní, je zřejmé... - pozn. překl.)

zdroj:
http://zakonvremeni.ru/component/content/article/9-5---/27779-spid--mistifikacziya-mirovogo-masshtaba.html

překlad: Vlabi

German-Russian relations during first Russian revolution

Версия о «русской революции на немецкие деньги» не лишена оснований

Ровно 99 лет назад, 6 февраля 1917 года в Петрограде вспыхнули «хлебные бунты» - так начиналась Февральская революция, следствием которой стало отречение Николая II. До сих пор те события вызывают ожесточенные споры. Правы ли те, кто считает, что смену власти в России оплатил кайзер, заблаговременно подкупив этилы? И может ли что-то подобное повториться опять?

Одни из наиболее дискуссионных на сегодняшний день вопросов в большой теме революционных событий 1917 года - золото кайзеровской Германии и его роль в дестабилизации ситуации в России. В своем предельном выражении этот тезис выглядит так: группа профессиональных революционеров, имея неограниченный кредит в золотых марках, действовала в России с целью развала армии и сепаратного выхода страны из войны. Соответственно, и сама революция с этой точки зрения являлась не более чем внешним заговором.[more]

Сразу отметим, что утверждения о влиянии немецкого золота (если брать шире - экономических и политических усилий Германии) на развитие революционной ситуации в России не лишены оснований. Но для того, чтобы понять природу тех событий и обоснованность или ложность озвученных обвинений, требуется серьезное погружение в исторический контекст. Попробуем разобраться в этом непростом вопросе максимально беспристрастно, с привлечением исторических источников и – по возможности – избегая оценочных суждений,
Владимир Ленин говорил, что политика это концентрированное выражение экономики. А Карл фон Клаузевиц утверждал: «Война есть продолжение политики иными средствами». Таким образом, начать стоит с анализа экономических причин вступления России в Первую мировую войну.

Россия – колония Германии

Экономические отношения России и Германского таможенного союза определялись торговым договором 1867 года. Гигантский экономический рывок, совершенный Германией после объединения (1871) позволил ей занять доминирующие позиции на рынках Российской империи – 46% от объемов импорта в РИ к 1877 году.

Россия поставляла в Германию преимущественно продукцию сельского хозяйства, в первую очередь зерно. Германия в Россию - фабричную продукцию. Политика протекционизма, продиктованная необходимостью защиты собственную промышленности от засилья немецких фабричных товаров, позволила снизить долю германского ввоза, но породила таможенную войну. Кайзер же облагал все более высокими пошлинами российское зерно – основу экспорта России. Итогом борьбы стал новый торговый договор – от 1894 года. Формально потери обеих сторон от снижения таможенных пошлин были одинаковы, на практике же, во-первых, сохранялась прежняя диспропорция во внешней торговле, «хлеб в обмен на промышленные товары». Во-вторых, развитие сельского хозяйства в конце XIX века позволило самой Германии превратиться в крупного европейского поставщика зерна, вытесняя Российскую империю с рынков европейских государств.

На фоне неудачной для России Русско-японской войны, Берлин вынудил Петербург подписать в 1904 году новый торговый договор, который ущемлял позиции российского сельского хозяйства и делал промышленность империи фактически беззащитной перед неограниченным ввозом немецких товаров. Показательный факт: с 1906 года Германия начала поставки хлеба в Россию и к 1913 году монополизировала рынок зерна в российской Финляндии. Еще один не менее показательный факт: ближе к Первой мировой войне доля германского ввоза во внешнеторговом обороте России составила безумные 47,5%. И это не большевистская пропаганда, а данные из официального дореволюционного статистического сборника «Обзор внешней торговли России по Европейским и Азиатским границам».
Ситуацию с российско-германским торговым договором активно обсуждала пресса. Сильнейший всплеск дискуссия получила в 1912 году после доклад немецкого и российского экономиста, доктора наук профессора Московского университета Иосифа Гольдштейна «Русско-германский торговый договор. Следует ли России быть колонией Германии». В 1913 году эта работа была издана отдельной брошюрой.

Сам Гольдштейн употреблял термин «колония» в кавычках. Тем не менее, утверждение «Россия - колония Германии» хоть и оставалось дискуссионным, получило серьезное распространение. Его использовали социалисты, его употребляли консерваторы, лишь либералы отчасти спорили с ним, но только в том ключе, что нет никаких оснований для радикальных мер - нужно проводить диверсификацию экономики и при сохранении немецкого влияния поднимать до сравнимых масштабов торговлю с другими странами. Побеждали, однако, сторонники радикальных взглядов.
Не вполне правы те, кто говорят, что в Первой мировой войне у Российской империи не было собственных интересов. Германия вытесняла с мировых рынков русское сельское хозяйство, что никак не могло радовать крупнейших производителей товарного зерна - помещиков-дворян. Немецкий импорт не давал развиваться российской промышленности, что вызывало раздражение буржуазии. Значительная часть правящей элиты всерьез полагала войну (короткую победоносную кампанию длительностью не более 6 месяцев – именно так видели возможное столкновение с Германией) отличной возможностью избавиться от этого «колониального» статуса. Целый ряд министров призывали «избавиться от иностранного влияния», заявляли «довольно России пресмыкаться перед немцами» и настаивали на необходимости «упорно отстаивать наши насущные интересы и не бояться призрака войны, который более страшен издалека, чем на самом деле».
Если министр финансов Коковцов, последовательный сторонник мира, предупреждал, что Россия еще менее готова к войне с Германией, чем в 1904 с Японией, то военный министр Сухомлинов полагал, что «все равно войны нам не миновать, и нам выгоднее начать ее раньше; мы верим в армию и знаем, что из войны произойдет только одно хорошее для нас». Между прочим, эти слова министр произнес еще в 1912 году, когда на фоне Первой балканской войны практически убедил Николая II объявить мобилизацию войск на австрийской границе. «Мобилизация равнялась (бы) объявлению войны Россией Австрии и Германии», - констатировал Милюков.

Словом, Россия сама рвалась в бой. В принципе, Первая мировая вполне могла начаться еще в 1912 году.

От патриотического порыва к шпиономании

Начало войны было встречено в Российской империи патриотическим ликованием. Буржуазная пресса радовалась возможности разрешить вопросы немецкой конкуренции. Патриоты приветствовали решение властей, пришедших на помощь братской Сербии. Официальная военная пропаганда старалась в изобличении противника (акцент делался на плохом обращении с пленными).
С первых дней войны кампания по демонизации врага в официальной печати была активно поддержана интеллигенцией, которая трансформировала ее в отрицание всего немецкого в России. Движение было действительно массовым, охватывало значительную часть образованного слоя. Научные общества демонстративно исключали из своих рядов немецких ученых, в Петербурге разгрому подверглось германское посольство. В октябре 1914 года министр внутренних дел направил в Совет министров докладную записку «О мерах к сокращению немецкого землевладения и землепользования». Весной 1915 года в Москве прошли немецкие погромы, были разграблены многие торговые и ремесленные предприятия, владельцами которых были немцы. Общество активно избавлялось от иностранного влияния и немецкого засилья при полном поощрении со стороны официальной пропаганды.

Нужно отметить, что в российском обществе на тот момент и без войны бытовые антигерманские настроения были достаточно сильны, так что кампания легла на подготовленную почву. Один из исследователей того периода – историк Анатолий Уткин в несколько ироничном ключе формулировал: «Привезенные Петром немцы, а затем Бирон, Миних и Остерман стали символами засилья всего чуждого России. Николай I доверял лишь двум людям - возглавлявшему Третье отделение Бенкендорфу и прусскому послу фон Рохову. Даже антигерманский трактат о «России, захваченной немцами» (1844) был написан Ф.Ф.Вигелем. Идеологами панславизма были Мюллер и Гильфердинг. А либретто «Ивана Сусанина» написал Г.Розен. В ответ на предложение Александра I назвать награду, которую он хотел бы получить, генерал Ермолов ответил: «Государь, назначьте меня немцем».

Продолжая антинемецкую кампанию, официальная пропаганда копала яму для собственного государства. Существенную часть правящего слоя России составляли обрусевшие немцы (в число которых общественное мнение записывало многих людей с нерусскими фамилиями), и не требовалось специальных доказательств того, что они пользуются покровительством правящей династии. Немкой была императрица Александра Федоровна - урожденная принцесса Алиса Виктория Елена Луиза Беатрис Гессен-Дармштадтская. Ситуация на фронте в 1914-15 годах для России развивалась катастрофически. Патриотический порыв сменился недоумением, а затем разочарованием. И о немцах у власти вспомнили.

В полном соответствии с линией официальной идеологии в Петрограде действовало «Общество 1914 года», ставившее своей целью освободить «русскую духовную и общественную жизнь, промышленность и торговлю от всех видов немецкого засилья». «Нет ни одного уголка в России, нет ни одной отрасли, так или иначе не тронутой немецким засильем», - утверждали идеологи общества. А причину столь бедственного положения дел они видели в «покровительстве немцам и всему немецкому со стороны правительственных кругов».  В 1915 году «германский заговор» был разоблачен прямо в военном ведомстве - в шпионаже был обвинен военный министр Сухомлинов. Военные неудачи требовали какого-то объяснения.

Страна погружалась в пучину шпиономании. Контрразведка оказалась погребена под лавиной доносов о немецких агентах, среди которых были все министры, руководители предприятий, люди с немецкими фамилиями, студенты и домохозяйки. Наряду с параноидальной бдительностью, поданные активно сводили таким образом политические, трудовые и личные счеты.  Масштабы происходящего можно оценить, приняв во внимание обращение министра внутренних дел в Госдуму в августе 1915 года. Он просил «помочь прекратить травлю всех лиц, носящих немецкую фамилию», поскольку «многие семейства сделались за двести лет совершенно русскими».

В Госдуме, однако, была создана Комиссия «по борьбе с немецким засильем» во всех областях русской жизни. Следом, в марте 1916 года, с инициативой создания Особого комитета по борьбе с немецким засильем выступил Совет министров. Маховик антинемецкой истерии раскручивался вопреки здравому смыслу – к тому моменту он уже явно носил антиправительственные черты и становился антимонархическим.

«Липкая паутина грязи, распутства, преступлений»

Надо сказать, этому немало способствовала деятельность самой правящей фамилии. Распутинщина нанесла страшный урон по авторитету монархии. «В Петрограде, в Царском Селе ткалась липкая паутина грязи, распутства, преступлений, - писал в «Очерках русской смуты» Деникин. - Правда, переплетенная с вымыслом, проникала в самые отдаленные уголки страны и армии, вызывая где боль, где злорадство. Члены Романовской династии не оберегли «идею», которую ортодоксальные монархисты хотели окружить ореолом величия, благородства и поклонения».
Присутствие при дворе людей с немецкими фамилиями служило катализатором распространения самых диких слухов. Говорили о том, что «немка» - императрица Александра Федоровна - возглавляет «немецкую партию», что телефонный провод проложен из Царского села непосредственно в немецкий Генштаб, что в покоях «принцессы Алисы» лежат секретные карты с расположением русских войск.

Деникин вспоминает: «Помню впечатление одного думского заседания, на которое я попал случайно. Первый раз с думской трибуны раздалось предостерегающее слово Гучкова о Распутине: – В стране нашей неблагополучно... Думский зал, до тех пор шумный, затих, и каждое слово, тихо сказанное, отчетливо было слышно в отдаленных углах. Нависало что-то темное, катастрофическое над мерным ходом русской истории... Но наиболее потрясающее впечатление произвело роковое слово – «измена». Оно относилось к императрице».

«В армии, - пишет Деникин, - громко, не стесняясь ни местом, ни временем, шли разговоры о настойчивом требовании императрицей сепаратного мира, о предательстве ее в отношении фельдмаршала Китченера, о поездке которого она, якобы, сообщила немцам, и т. д.»

Очень скоро дошло до прямых, публичных, документально подтвержденных обвинений в развале России на германские деньги - в адрес правительства империи. Об этом говорил в своей знаменитой речи в Госдуме (рефреном в которой звучало «Что это – глупость или измена?») в 1916 году лидер кадетов Милюков. «Во французской Желтой книге был опубликован германский документ, в котором преподавались правила, как дезорганизовать неприятельскую страну, как создать в ней брожение и беспорядки, - утверждал он. - Господа, если бы наше правительство хотело намеренно поставить перед собой эту задачу, или если бы германцы захотели употребить на это свои средства, средства влияния или средства подкупа, то ничего лучшего они не могли сделать, как поступать так, как поступало русское правительство».

Немецкая пресса с радостью реагировала на волну шпиономании у противника, последовательно допуская в своих публикациях «утечки» компромата на высших сановников РИ. И пожинала вполне очевидные плоды своих усилий: берлинскими газетами потрясали с трибуны Думы.

Но были и «очевидные» свидетельства, не оставляющие равнодушными никого. Ведь в покоях императрицы уже после революции действительно обнаружили сверхсекретные карты. Деникин вспоминает об этом: «Генерал Алексеев, которому я задал этот мучительный вопрос весною 1917 года, ответил мне как-то неопределенно и нехотя:

- При разборе бумаг императрицы нашли у нее карту с подробным обозначением войск всего фронта, которая изготовлялась только в двух экземплярах - для меня и для государя. Это произвело на меня удручающее впечатление. Мало ли кто мог воспользоваться ею...»

«Германские деньги сыграли свою роль»

Уже после Февральской революции 1917 года управляющий делами Временного правительства Набоков пишет: «В какой мере германская рука активно участвовала в нашей революции, - это вопрос, который никогда, надо думать, не получит полного исчерпывающего ответа. По этому поводу я припоминаю один очень резкий эпизод, произошедший недели через две, в одном из заседаний Временного правительства. Говорил Милюков, и не помню, по какому поводу, заметил, что ни для кого не тайна, что германские деньги сыграли свою роль в числе факторов, содействовавших перевороту. Оговариваюсь, что не помню точных его слов, но мысль была именно такова и выражена она была достаточно категорично».
За скобками остается вопрос, кому именно приписывал получение этих денег Милюков, но от подозрений не был защищен никто.

Тем более, что в развале армии самое деятельное участие приняла крестьянская партия эсеров (большевики на тот момент вообще не представляли собой хотя бы малейшей политической силы), а уничтожил вооруженные силы Приказ номер 1 Петроградского совета (эсеры и меньшевики), в котором разрешались в армии азартные игры, вводилась выборность командиров и т.д. Появился Приказ N1 сразу после Февраля, и Временное правительство, принявшее власть у Петросовета, лишь усугубило ситуацию рядом своих новых «армейских» законов.

Деникин говорил летом 17 года: «Когда повторяют на каждом шагу, что причиной развала армии послужили большевики, я протестую. Это неверно. Армию развалили другие, а большевики лишь поганые черви, которые завелись в гнойниках армейского организма. Развалило армию военное законодательство последних 4-х месяцев».

Эта деятельность Петросовета и Временного правительства также не была избавлена от обвинений в работе на германский генштаб за кайзеровское золото. Спустя несколько месяцев аналогичные обвинения были выдвинуты уже в адрес большевиков. Впрочем, данная тема достойна отдельного рассмотрения.

via