Journalism´s strategy

Strategie českých novinářů v této době (platí obecně, nejen v této době, jen se mění téma):

1. Ptát se opakovaně na totéž. Když dotazovaný počtvrté odpovídá na stejnou otázku, je velká šance, že  odpoví trochu jinak. Pak se dá tahat za slovíčka a jeho odpovědi se dají prezentovat jako rozporné. Skvěle  se tím prozkouší i trpělivost odpovídajícího. Je šance, že počtvrté odpoví podrážděně. To proto, že  to nezvládá a na svou funkci očividně nemá. Hurá.

2. Každé opatření má svého kritika. Najít ho je otázkou minut, stačí se každého na potkání ptát,  jestli si myslí, že budou opatření účinná. Je jasné, že to fungovat nemůže. Ferda Macků z Mimoně  to řikal a prej to není směroplatný. Jo a ten biatlonista to řikal taky.

3. Sabotovat a podkopávat vládní doporučení. Když vláda silně doporučuje nejezdit do Itálie,  dá se před kameru pozvat lobbista cestovní kanceláře, který může celé dny ujišťovat občany,  jak je skvělé, že nepřišel oficiální zákaz a jak jim při zodpovědné lyžovačce nic nehrozí. Když  náměstek ministerstva zdravotnictví záměrně nejmenuje nadějný lék, aby v mžiku  nezmizel z lékáren, můžeme ho klidně jmenovat sami. Punk, vole.

4. Vrážet klíny. Když ostentativně vyzdvihuji názory a jednání jednoho z týmu a/nebo do  omrzení konfrontuji slova každého z týmu navzájem, existuje šance, že to ostatní zamrzí,  naštve nebo znepřátelí. Od začátku se přece nesnášeli.

5. Najít zjevnou slabinu a zůstávat v rozhovoru jen u ní. Každý přece rád znovu a znovu vysvětluje,  proč selhal v něčem, za co se omluvil a v čem (bez omluvy) selhávají všichni ostatní. Každý se rád  donekonečna baví o svých slabinách. Může být něco lepšího, než ponížení papaláše v přímém přenosu?

6. Zahlcovat nepodstatným. Když nevíš coby, dej tam virální video se zpívajícími Italy z Facebooku.  To nevadí, že už ho všichni viděli pětkrát. Alespoň se tě nebudou ptát, co se děje na turecko-řecké hranici.  Ještě lépe působí tato taktika přímo na tiskové konferenci. Čím hloupější dotaz na zjevnou banalitu  položíš, tím snadněji dotazované poškádlíš. Vida, jak arogantně odpovídají.

7. Dejte hlas pečlivě vybraným autoritám z jiných oblastí. V situaci, kdy lidé sami neumějí nebo  nemohou dopady opatření posoudit, protože nemají celkový náhled na krizovou situaci, je názor  experta s omezenou perspektivou něco jako maják v rozbouřených vodách. Expert vám řekl přesně to,  co si přejete slyšet? Skvělé, netestujte, jestli se náhodou nemýlí. Hlavně žádné šťouravé otázky, žádný  odstup. Po jeho slovech je jasné, že onemocnění způsobené novým typem koronaviru je úplně stejné  jako běžná chřipka. Expert na chirurgii se v problematice epidemií prostě nemůže mýlit. Ten nikdy  nebude mít zapotřebí omlouvat se jako hloupý premiér.

8. Volat po zodpovědnosti. Kraje, města, vedení veřejných i soukromých zdravotnických a sociálních  zařízení si nikdy nezajišťovaly zásobování samy a nezaspaly v první fázi příchodu epidemie stejně jako vláda. A pokud ano, nikomu to raději neřekneme. Psst. Ani muk. Pusu na zámek.

9. Pokud se opatření osvědčila, v pozdějších fázích vývoje situace dejte slovo těm, kdo na začátku  epidemie opatření horlivě zpochybňovali. Vsaďte se, že budou upřímně pohoršeni, proč vláda  opatření nezavedla dřív a daleko razantněji. Uvidíte, jak tím autory opatření poškádlíte.

10. Dělejte, cokoli vás napadne, improvizujte, klaďte urážlivé otázky. Však my to EET, pardon,  koronavirus, odsud společně vyženeme. ;-)

Adekvátnost bodů můžete srovnat s vlastním pozorováním. Schválně, na čem se shodnem. ;-)

EDIT: Přidávám bod 11, na který už jsem docela alergický: 11. Ptát se na věci, které v danou  chvíli nikdo nemůže vědět. Na to se odpovídá zvlášť skvěle.

x

Hybrid war

Hybridní válku nevede Putin, ale liberálové

27. 11. 2017

 

S pobavením jsem čekal, kdo první spojí výsledek českých parlamentních voleb s Vladimírem Putinem, který — dle nyní už striktně globalizovaných liberálních světonázorů — ovlivňuje vše od počasí na vaši dovolené, růstu rajčat ve vašem skleníku a výsledků všech voleb, které nedopadnou dle očekávání liberálních strážců hodnot, pravd, lásek atp.

Popravdě jsem čekal Gabala, Jandu, Štětinu, Macháčka, Fendrycha, nebo Taberyho. Dost mě zklamalo, že druhdy střízlivý a na liberála velmi rozumný komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk cítil potřebu ujmout se za militantní liberály pravidelné orwellovskéPětiminutovky nenávisti ve svém čtvrtečním textu „Jak prohráváme hybridní válku“ na iHned.cz. Analýza liberální neschopnosti sebereflexe by vydala na knihu, tak jen stručně:

Liberalismus společenský — na rozdíl od ekonomického — se nejenom přežil, on už je ve své stávající, zcela přepjaté podobě pro občany škodlivý. Opsal kruh od nesvobody zpět k nesvobodě.

Na své cestě přinesl nejen západní společnosti mnoho dobrého. To skončilo nejpozději v šedesátých letech dvacátého století. Namísto, aby se liberálové spokojili s vykonanou prací, snažili se své pozice udržet přepínáním svých agend vysoko nad rovnovážný stav (tak vznikla positive affirmation), nastolování agend nových (radikální gender), nebo vysloveně škodlivé jednání, mající za následek opak zamýšleného (otravné vynucování akceptace nekontrolovatelně bujícího cirkusu LGBT, jemuž brzy nebudou stačit písmena abecedy.)

Ze stejného ranku je i vynucování si nekritického souhlasu s polistopadovým diskursem (nejen) ČR a zbožštění jeho představitelů. Nabízím stručně shrnutí nejrozšířenějších liberálních omylů:

1) Češi považovali NATO v době vstupu ČR za obranný pakt proti zlu v duchu studené války, přičemž ani útok NATO na Jugoslávii většině z nás oči neotevřel. Ne tehdy a ne včas. Válka v Jugoslávii byla neskutečnou prasárnou proti Srbsku. Vnitřní démoni nenávisti byli aktivně buzeni zvnějšku (stejně jako v mnoha jiných případech, např. Írán 1952, nebo nejnověji ukrajinský Majdan). Většina Čechů se dnes stydí za české liberální politiky, kteří účast v této ostudné válce posvětili. Ti, kterým to nestačilo, otevřela oči druhá válka proti Iráku, která stála život mj. stovky tisíc iráckých civilistů. I ta stála na usvědčené lži — jen se tentokrát nejmenovala Srebrenický masakr, ale irácké ZHN. Na obou válkách geopoliticky významně vydělaly jen Spojené státy. Nejpozději tehdy si většina Čechů uvědomila, že NATO nejen, že není pakt obranný, ale že je a vždy bude v naprostém vleku americké zahraniční politiky. NATO má vznešenou myšlenku, ale jeho činy jsou v kontradikci k ní, bohužel. Nic z výše uvedeného není vinou, ani naopak zásluhou Vladimíra Putina. Vše je jen a pouze důsledkem tvrdé a účelové americké zahraniční politiky, které se podařilo konečně dostat pod kontrolu vzpurný Balkán, toto měkké břicho Evropy, přes které byla po staletí ohrožována. Že by nyní americké jednotky, dislokované nejen v Kosovu, nevěděly o islamistické vojenské činnosti na Balkáně, je k smíchu. USA na Balkáně nejsou proto, aby chránily mír Evropy, ale aby Evropu držely za koule (kdyby nějaké měla).

2) Pochyby o členství v Evropské unii: Dnešní podoba EU je na hony vzdálená Evropskému hospodářskému společenství svobodných národů Evropy, které sloužilo ke zjednodušení byznysu a od nějž občané čekali odbourání bariér v zaměstnávání, cestování, usazování se na území členských států. Tyto obrovské benefity EHS, ES a konečně EU přinesla. Jenže namísto užitečného nástroje lidí se je začala snažit ovládat. Nikdo soudný si nikdy nepřál nevolené a přitom nadřazené mocenské centrum v Bruselu, které by stálo v cestě výkonu svrchované moci národních vlád a parlamentů, volených občany. Ale bohužel přesně to se stalo a stále se to zhoršuje. V Bruselu vědí, že jdou špatnou cestou, ale jejich reakcí je ještě „více Evropy“, což je buď naprosté nepochopení podstaty problému, nebo jeho povýšené ignorování. Být proevropský nutně neznamená být prounijní a obráceně. Všichni milujeme Schengen a štvou nás hraniční kontroly a celní deklarace. Zároveň ale chceme sami rozhodovat, kdy a jak hranice potřebujeme více, nebo méně chránit. Nikdo soudný nerozporuje výhody hospodářské spolupráce a nutnosti evropských institucí slaďovat kvalitativní a technické standardy. Zároveň si ale nepřejeme, aby tyto instituce měly národům nadřazenou moc zákonodárnou, exekutivní i nástroje k jejich vynucování v oblasti politické, společenské, finanční, či vojenské.

Nástroje typu společná měna, společná armáda, nebo zahraniční politika evropských komisařek a komunistek Ashtonové a následně Mogheriniové jsou přesně tím, co už Evropané nechtějí. Nelze nikdy dosáhnout shody v žádné z výše uvedených oblastí mezi všemi národy Evropy, ale zároveň nesmí být ani jednomu — byť malému — národu diktováno. Evropu mohou koordinovat pouze Rada ministrů a pouze na konsensuální bázi, nikoliv hlasováním prostou většinou. Češi nejsou euroskeptici, ani nechtějí zrušit výhody, plynoucí že spolupráce národů Evropy. Jen už ztrácejí naději, že je unie tím pravým nástrojem. Češi si už nejsou jistí, zda EU slouží Evropanům, nebo Evropané EU. Že je schopná sama sebe upozadit zpět na úroveň EHS. Nic z toho znovu nesouvisí s Vladimírem Putinem. Neschopnost a neochota Evropské unie se reformovat může Putinovi konvenovat, ale Junckera a spol. za ručičku nevodí. Znovu se jedná o naprostou neschopnost liberálů podrobit kritice a hledat řešení v tak důležité otázce, jako je správná míra spolupráce svobodných národů Evropy. Je snazší odsoudit EUskepticismus (neplést s euroskepticismem!) jako Putinův nástroj rozkladu nerozborné jednoty dělníků, rolníků a pracující inteligence Svazu evropských socialistických republik.

3) Hybridní válka. Sám pojem hybridní války je naprosto k smíchu. Liberálové vedou proti světu brutální „hybridní“ válku masových rozměrů nejpozději od první světové války. Jejími nástroji jsou (dnes už) globalizovaná média, synchronizovaně tlačící do lidí v jeden okamžik na celém světě tu samou lež, v níž si vzájemně poskytují alibi a zdání kreditu. Neméně nebezpečné jsou ideologicky nátlakové a diverzní organizace, eufemisticky nazývané neziskové, jejichž financování, koordinace, plánování a exekuce akcí (OSF, Oxfam ad.) si nezadají s leckterou větší rozvědkou. Primárními nástroje této války jsou:

a. systematické budování a udržování lží a umělých konstruktů prostřednictvím masových liberálních médií. Kritiky, na toto upozorňující, liberálové neúnavně ostrakizují a nálepkují ve snaze znevěrohodnit je a tím i jimi přinášené protiargumenty.

b. odvracením pozornosti občanů k marginalitám mediální podporou popkultury a sledování sportu, vaření, módy a dalších běžných oblastí života, uměle povýšených na zbožštělé umění. Chléb a hry. Po dvou seriálech, pořadu o vaření a sportovním přenosu následují krátké zprávy, pravidelně předkládající nepodstatné, či umělé problémy a nereflektující skutečné dění. Občan však nabyl dojmu, že zájmu o věci veřejné a z něj vyplývající informovanosti učinil zadost. Nelze se pak divit, kolik takto uvědomělých soudruhů hovoří jako kniha, všichni stejně, dle nastavené oficiální mediální linie.

c. Podvracením školství, zaměřeného na výkon a znalosti a jeho nahrazení inkluzivním systémem, kde pod vlajkou snižování standardů, aby je zvládali a stíhali i ti méně bystří, přichází drastický pokles vzdělanosti a s tím související schopnosti kritického myšlení. To je nahrazeno nula-jedničkovým systémem, důsledně vymáhaných a naopak trestaných hodnot a antihodnot, kde demarkační linie vedou po uměle vytvořených azimutech multikultury, genderu a všeobjímající inkluze. Hloupým, ideologicky zpracovaným a vystrašeným občanům se snadněji vládne. Kupodivu, ani tragický stav západního školství není dílem ďábelsky se chechtajícího Vladimíra Putina, ale beze vší pochyby je prací generací kulturním marxismem infikovaných liberálů a jejich Dlouhého pochodu (nejen vzdělávacími) institucemi, které pevně ovládají nejpozději od sedmdesátých let minulého století.

Je smutné, že nic z toho si intelektem nadaní liberální komentátoři neuvědomují, či uvědomit nechtějí. A tak namísto sebereflexe raději malují obraz třídního nepřítele a chtějí, abychom kolem něj povinně mašírovali a plivali na něj. Bedlivě sledují, kdo si dost neuplivl.

A nemohou se vynadivit, že se děje pravý opak, než o co se snaží. Nechápou, že každá vypjatá propaganda budí i přesně opačné vášně, už z principu.

Proto mladí Íránci milují americkou popkulturu. Čechoslováci obdivovali USA, líčené bolševickou propagandou jako sídlo všeho zla. Češi volí Babiše, na nějž nedůvěryhodní a odvaření konkurenti jako Miroslav Kalousek dští oheň a síru. Že právem, nehraje roli. Výsledkem je opak.

A zde se dostáváme k jádru nářků nad „nedostatečnou“ nenávistí Čechů k centru všeho zla — Rusku — a Vladimíru Putinovi, který, soudě podle vystrašených komentářů, ovlivňuje snad i průběh stolice liberálních novinářů.

Vykreslování obrazu Ruska jako nepřítele, jednostranný výběr pouze špatných zpráv (Rusko = chudoba, korupce, politické vraždy a útlak opozice) a přesně opačný přístup u administrativy a politiky Baracka Obamy otravovaly po léta mnoho kriticky smýšlejících lidí, kteří si stejný přístup pamatují z dob, kdy Rudé právo a ČST líčily SSSR jako bezchybný obraz ráje, zatímco v USA panovala chudoba, bezdomovectví, lidem nebyla zajištěna zdravotní péče a sociální služby atd.

Nic nového se tedy neděje. Jsme v centru palby všesměrné propagandy, v níž liberální prozápadní diskurs rozhodně nezaostává a nástroje mu nechybí — vždyť ovládá téměř všechna média hlavního proudu. Hybridní válka je nesmysl a ví to každý, kdo umí sečíst 1+1. Což už se asi zanedlouho taky nebude moci, protože i matematika prý podle profesorky matematiky na Illinoiské univerzitě Rochelle Gutierrezové podněcuje k rasové nenávisti.

Autor je podnikatel a bývalý komunální politik

Píše pan Zbyněk Passer na Reflex.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz

Ferdinand Peroutka

Předmět: Rozhodnutí soudu o Peroutkovi !!!

„Pražská kavárna“ dostala ránu ve svém nenávistném tažení

proti prezidentovi Miloši Zemanovi. Soudce Novosad, označil výroky Ferdinanda Peroutky  za

antisemitské. Jistě si naši občané pamatují, jak vyváděli,

když prezident Miloš Zeman o Ferdinandovi Peroutkovi řekl, že četl jeho článek, v němž

údajně napsal, že „Hitler je gentleman“. Toto Peroutkovo údajné prohlášení se sice nikde

nepodařilo dohledat, ale zato se dostaly na světlo světa jiné Peroutkovy výroky jako:

 „Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského

elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu.“

Toto napsal Ferdinand Peroutka v Přítomnosti 22. února 1939 – odkaz zde:

 http://www.pritomnost.cz/ archiv/cz/1939/1939_22_2.pdf 

Další průšvih je v tom, že tato slova Peroutka napsal 22. února 1939, tedy ještě před obsazením

naší země německými nacisty, že tedy neměl vůbec žádný důvod něco takového napsat. Tehdy

ještě nemohl vědět co nastane a pokud něco takového napsal, tak to musel napsat z vlastního

přesvědčení a ne z donucení.

Osobně obdivuji odvahu předsedy senátu Tomáše Novosada, že článek nazvaný „Češi, Němci a židé“

označil přímo za antisemitský a podle něj v něm Peroutka použil i vyloženě rasistické obraty jako

"cizí látka“ a „otrava z židovského elementu“ nebo stereotypy o tom, že bohatí Židé ničili Německo

a Rakousko.

Umím si představit, jak „Pražská kavárna“, která si bohužel přisvojila naše mainstreamová média

začne opět vyvádět a napadat tento rozsudek.

A vnučka Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslová z tohoto případu odejde s větší ostudou, než kdyby

se nenechala přimět k podání žaloby na Miloše Zemana. Dokazuje to i její reakce,

kdy výroky soudu označila za větší urážku než výroky prezidenta, a zvažuje proto dovolání.

Pro Prezidentskou kancelář rozhodně bude menší ostudou omluvit se za výrok, že Ferdinand Peroutka

nenapsal „Hitler je gentleman“, než jakou ostudu z rozvíření tohoto případu má vnučka Ferdinanda

Peroutky .

http://zpravy.aktualne.cz/

domaci/vyhrali-jsme-3-1- raduje-se-mynar-po-rozsudku-o- peroutkovi/r% 7Efa318f9070f111e68afb00259060 4f2e/

Velice ostudné totiž byly i oslavné výroky Ferdinanda Peroutky na adresu Adolfa Hitlera v Přítomnosti

z 26. dubna 1939, kde Peroutka napsal- cituji:

„ Německá říše oslavila padesáté narozeniny svého Vůdce Adolfa Hitlera způsobem, který odpovídá

všem oněm pronikavým úspěchům, jež tento muž za pouhých šest let své vlády svému národu přinesl.

Jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Walhalle, ve své galerii národních hrdinů

postavili výše.Odčinil v rekordním čase většinu následků německé porážky před dvaceti lety, ze státu,

o jehož mínění se versaillští vítězové po mnoho let jen nedosti upřímně a nedbale zajímali, učinil stát,

do jehož hlavního města putují ministert (í předsedov& amp ;ea cute; všech ostatn&i acute;ch)evropských států, považujíce jaksi za dosti přirozené, že jim jest jíti za ním, ne jemu za nimi, známé

tři spěšné návštěvy britského ministerského předsedy u hlavy německého státu jsou sensací světových dějin…„ německý Vůdce stanul na onom významném rozcestí, kdy snad z vůdce národa stává se vůdce národů,

zbavil západní mocnosti spojenců a vasalů v této části světa.“ 

  http://www.pritomnost.cz/ archiv/cz/1939/1939_26_4.pdf   

26. dubna 1939 již naše země byla obsazena německými nacisty.

Zajímavé, že po jeho redaktorce Mileně Jesenské, která nacistické vězení nepřežila,

nyní jak se říká ani „pes neštěkne,“ ale jako „hrdina“  stále líčený

pouze Ferdinand Peroutka.

K tomu jen dodám: Takové pokrytectví je pro „Pražskou kavárnu“ typické, což mimo jiné prokázala

když  sprostá slova linoucí se z úst  Karela Schwarzenberga,  označila za projev aristokratické

noblesy, kdežto u prezidenta Zemana za projev buranství.

A já děkuji předsedovi senátu Tomáši Novosadovi, že si zachoval zdravý rozum a dokázal

usadit agresivní představitele „Pražské kavárny“, kteří popírají naprosto srozumitelně

napsané Peroutkovy antisemitské výpady.

=

Fake videos

Falešná realita potvrzena. Pentagon platil za falešná videa Al-Kájdy

Po letech jasné manipulace se záběry s údajnými teroristy (dost pravděpodobně herci) se dostávají na povrch informace o americkém propagandistickém programu v Iráku, který zahrnoval tvorbu teroristických videí cílených speciálně pro vzbouřence. Pentagon si na to najal britskou PR firmu Bell Pottinger a zaplatil za to 543 milionů dolarů. Informaci přinesl Bureau of Investigative Journalism.

Operace firmy Bell Pottinger začaly ihned po americké invazi do Iráku v roce 2003, napřed měly za cíl „propagovat demokratické volby,“ později byla firma najata pro šíření propagandy. Firma se zodpovídala CIA, Národní bezpečnostní radě a Pentagonu ve vyobrazování Al-Kájdy v negativním světle a sledování sympatizantů organizace.

Firma vytvořila televizní spoty a obsah, který vypadal jako přímo z arabské televize. Štáb natočil bombardování ve velice nízké kvalitě a pak jej upravil do podoby zpravodajství. Kromě toho byly také navrženy scénáře pro arabské telenovely se šťastným koncem, ve kterých postavy odmítaly terorismus.

Asi nejhorším na celé věci je také fakt, že Bell Pottinger vytvořila také propagandistická videa Al-Kájdy, která americká armáda nechala v prohledaných domech. Tato videa fungovala jen v přehrávači Real Player, k jejich přehrátí byl tudíž potřeba internet. CD obsahovala kód spojující uživatele s analytickým nástrojem Google Analytics, čímž americká armáda dokázala vystopovat IP adresy uživatelů.

Existenci a průběh programu potvrdili bývalí zaměstnanci firmy a i Pentagon. I když tento konkrétní program skončil po stažení amerických vojsk z Iráku, existence podobných programů můžeme snadno dokázat už od začátku „války proti terorismu,“ kdy izraelská monitorovací organizace SITE napojená na Mosad začala rozšiřovat audionahrávky známých teroristů. Mezi známé nahrávky patří herec představující Usámu bin Ládina sedící za zeleným plátnem v dobře osvětlené místnosti.

Napřed se "Bin Ládin" přiznal k zodpovědnosti za útoky z 11. září 2001 (první řada, třetí obrázek zleva). Pak ve videích natočených v horách vinu odmítal (na jednom z nich, obrázek v první řadě hned na pravo) vypadal pohuble a zraněný na ruce. Ve spodní řadě naleznete podivného nešedivého dvojníka z roku 2007 a Bin Ládina z roku 2004.

Opravdový Usáma v porovnání s člověkem, který se přiznal k 11. září

Šedivý pán sledující televizi na videu z údajného Bin Ládinova úkrytu v Abottabádu

Zajímavým a důležitým faktem také je, že Bin Ládinovy nahrávky odvysílala jako jedna z prvních katarská televizní stanice Al-Jazeera. Tato stanice katarských monarchů se stala propagandistickým článkem wahabistických teroristů v Sýrii a Libyi, kde pomohla svrhnout režim Muammara Kaddáfího (vrcholem bylo postavení replik Zeleného náměstí v Tripolisu a odvysílání předem natočených oslav pádu režimu) a také CIA. V září 2011 vyšlo z emailů zveřejněných WikiLeaks najevo, že ředitel této televize Wadah Khanfar upravoval zpravodajství o válce v Iráku pod tlakem USA. Khanfar byl následně nahrazen členem katarské královské rodiny.

Když tzv. Islámský stát nabýval v roce 2015 Iráku a Sýrii na síle, světem otřásaly hrůzostrašná videa s popravami rukojmích. Experti se tehdy domnívali, že tato videa byla natočena ve studiu, nikoli v poušti.

Příkladem takové propagandy je údajná vražda amerického novináře Jamese Foleyho v srpnu 2014, který byl unesen tzv. Svobodnou armádou Sýrie a prodán teroristické organizaci Islámský stát. Popravčí na videu britským akcentem řekl, že ho zabije kvůli tomu, že „americký prezident Barack Obama nařídil letecké útoky proti pozicím Islámského státu v Iráku.“ Jenže… Mluvčí syrského prezidenta Bashara Asada Bouthaina Shaaban později uvedla: „Foley byl prvně zatčen Svobodu armádou Sýrie a pak prodán ISIS. Můžete si to zkontrolovat u OSN…James Foley byl zavražděn před rokem, ne teď, obrázky byly jen zveřejněny teď, byl ale zabit před rokem. Máme potvrzenou informaci, OSN tu informaci má také.“ Americká intervence v Sýrii byla zahájena v roce 2014…

Nad pravostí nahrávek vyjádřili pochybnosti také experti na video. V únoru 2015 se podivovali nad pravostí popravy egyptských Koptů, která vyvolala krátkou vojenskou intervenci Egypta v Libyi:

Vlna videí Islámského státu s vraždami zajatců šokují celý svět a jsou využívána k šíření strachu a nenávisti. Jejich původ je ale dosti pochybný. Experti se totiž shodují - tato videa jsou natáčena přes zelené plátno někde ve studiu. Nově se to týká i videa s popravou 21 egyptských koptských křesťanů, které vyvolalo egyptské bombardování Libye a volání po mezinárodním zásahu v zemi. 

Experti našli v pětiminutovém klipu několik anomálií. Podle americké stanice Fox News byla část videa natočena přes zelené plátno a pozadí bylo přidáno později. „Manipulace jejich videí s vysokou produkcí se stalo běžnou,“ tvrdí Veryan Khanová, ředitelka organizace Terrorism Research & Analysis Consortium. Vraždy se podle Khanové staly ve studiu a pozadí bylo z jiného místa pravděpodobně v Zálivu v Sirtě.

Podle Khanové je nejjasnější chybou postava hlasatele. Je daleko vyšší než moře ze všech vzdáleností a jeho hlava je neúměrná. Teroristé ve filmu jsou vysocí 2,1 metru a stojí zhruba 0,6 metru nad svou obětí. To vše nasvědčuje tomu, že vraždy se odehrály ve studiu.

Tvrzení Khanové potvrdila i režisérka horových filmů Mary Lambertová. Ta rychle vyvodila, že video bylo upraveno. „Záběry, které jeví známky manipulace, jsou ty s vysokými teroristy a trpasličími křesťany,“ řekla. „Záběry teroristů zblízka na pláži jsou s největší pravděpodobností green screen,“ dodala.

Malou politickou krizi v Japonsku způsobila údajná poprava jednoho ze dvou japonských rukojmí, když japonská vláda odmítla zaplatit výkupné. Experti se na základě vyrovnaného osvětlení a absenci stínů domnívali, že video bylo nahráno ve studiu. V říjnu 2015 zase německá tajná služba BND potvrdila, že teroristé nezavraždili na videu dva ruské špiony.

Screenshot z videa s japonskými rukojmími. I tohle video muselo být natočeno ve studiu.

 Na základě faktů je jasné, že existují i další programy pro vytváření falešné reality „války proti teroru,“ o kterých se možná nikdy nedozvíme. Firma Bell Pottinger se podle dostupných informací účastnila „jen“ propagandy proti iráckému lidu, další neznámé programy se už ovšem týkají propagandy určené pro celý svět.