Prezidentův vánoční projev byl vyrovnaný a realistický. Prezident řekl potřebné věci, mnoho věcí ovšem neřekl. Proto bych se pokusil ho doplnit.
Starý rok
Ve starém roce byly klíčovou událostí samozřejmě volby. Jejich výsledek je známý a znamená další odklon od starých politických stran vyjma ODS. Volbou obviněného Babiše prokázali občané nejen, že nevěří starým politickým stranám, ale nevěří ani institucím – policii apod. To je velmi znepokojující jev. Staří politici dokázali otrávit lidi tak, že už ničemu nevěří. Celý rok se nemluvilo o ničem jiném, než o kauzách. Pokud bych měl charakter tohoto roku nějak vystihnout, řekl bych, že to byl rok štvavých kampaní a rétorické nenávisti.
Ekonomové hodnotí minulý rok dobře. Je málo pracovních sil, což je důsledek poklesu porodnosti v devadesátých letech. Měli bychom urychleně přijmout zahraniční dělníky nebo nám podniky odejdou do zahraničí a přestanou tady platit daně. To se kvůli politice ČSSD nedělo a doufám, že to nynější vláda udělá.
Jinak si nemyslím, že si vláda vedla špatně. Bohužel ztratila funkčnost ostrakizací Babiše a jeho odstoupení nepomohlo vládnutí. Kontroversní EET bylo zavedeno, jak vidět nic podstatného se nestalo, jestli bude mít význam nebo ne, se teprve pozná. Vidím i sám, že některé podniky služeb se uzavírají a služby se zhoršují. Nemyslím si ovšem, že EET má na to podstatný význam. Hlavní příčinou jsou vysoké mzdové požadavky zaměstnanců, kteří dnes mohou dostat práci jinde za vyšší mzdu než jim malý podnik může dát.
Zvyšování cen potravin přináší problematickou situaci důchodcům a příjemcům různých dávek. Nevím, zda tento proces už není počátkem světové potravinové krize způsobené suchem a nedostatkem vody vůbec. Zvyšování ceny půdy signalizuje, že spekulanti cítí nastávající důležitost zemědělství pro přežití. Naše smrkové lesy usychají a prostě s přírodou se něco děje. Ministr Jurečka tyto věci docela dobře pojmenoval, ale myslím si, že řešení vyžaduje příliš mnoho nákladů a také legislativních změn.
Více mne ovšem znepokojuje politická kultura, spíše něco, co nelze ani nazvat nekulturou, něco mnohem horšího. Chicagští mafiáni se ve třicátých letech odstřelovali. Dnešní politici se odstřelují pomocí obvinění a soudů. Na každého se něco najde. Něco se vyškrábe, podá se trestní oznámení a potom se táhne pět let soudů až ke konečnému osvobození. Mnozí možná ani nepostřehli kdysi takový soud s Hučínem a později s Čunkem. Částečně podobně dopadl Topolánek a Nečas. Obvykle jsou to věci, které dělají téměř všichni, nějaká selhání profesní nebo prořeknutí se apod. Čím více člověk podniká, něco dělá politiku, tím více je napadnutelný. Minulý rok prohloubil do nebývalé míry tuto kulturu obviňování, lhaní, štvaní, propagandy, nenávisti, závisti, prostě se vylila tato špína, jakoby se s ní převrhl sud. Lidé, pokud mají možnosti při volbách, obvykle potrestají štváče spíše než obviněného. To je vidět, že náš lid neztratil rozum. To je snad jediná povzbudivá skutečnost.
Štvavé kampaně se nevyhnuly ani zahraniční politice. Štvaní proti Trumpovi, Polsku, Maďarsku, Rusku, je stálým námětem všech hlavních sdělovacích prostředků. A potom samozřejmý strach, že lidé začnou myslet vlastním rozumem, když budou mít k disposici nějaké nezávislé sdělovací prostředky nebo sdělení z druhé strany. Proto je kampaň proti ruským webům, přestože vůbec nevíme, že by byly ruské, „ale ony přece musí být ruské, když hlásají něco jiného než my“. Pomalu se blíží „efekt radia Svobodná Evropa“. Lidé už dnešnímu „Rudému Právu“ věřit nebudou, ale o to víc budou věřit internetovým webům, které hned rozeznají podle obsahu, zvláště když jim je různé organizace uvedou do seznamu.
V zahraniční politice bych zdůraznil tyto události: Brexit se zadrhl a vypadá na zákopovou válku. Ve Francii, v Německu a Rakousku zvítězili globalisté a europeisté. Prezident Trump poznal, že být vlastencem a postavit se globalistům je nesnadné a v mnohém musel ustoupit. Migrační krize zeslábla. V Sýrii už Rusové a Asad vyhráli válku s Islámským státem a totéž lze říci i o irácké vládě s podporou spojenců. Bojovníci se přesunou jinam, myslím si, že ne do Evropy, kde je to problematické, ale do Afriky. Na scénu se dostává Izrael, který byl v době války pěkně v klidu. V Polsku a Maďarsku se zdá, že konzervativní vlády jsou pevné a lidé za nimi stojí. Celkem to byl normální rok v rámci dlouhodobého vývoje, ve kterém dominuje uvnitř států evropské civilizace boj mezi globalisty a národními konzervativci.
Ještě bych se zmínil o kampani „me too?“ Tato kampaň je typická pro dnešní Ameriku. U nás k tomu nejsou lidé naladěni. Vidíme, že skandalizace se moc nedaří ani v případě Babiše a že skandalizovaný člověk ještě získá na popularitě. V tomto případě díky za to, že jsme jiní.
Sexuální obtěžování bylo vždy, kdyby nebylo, mnoho hereček by nebylo tam, kde bylo, mnoho sekretářek by nebylo na svých místech. Přijít s obviněním po dlouhých letech je jasný oportunismus. Napřed tato žena využije výhod, které jí přináší fakt, že obtěžování snáší, a potom, když už to přestane fungovat nebo to nepotřebuje snášet a naopak je vhodné původce vydírat, tak ho obviní. Vinna je tedy i ona, a pokud se ženy budou chovat tak, že budou snášet obtěžování kvůli výhodám, potom se tento jev neodstraní a všechny ty řeči jsou zas jen mediální bublina. Jinak si myslím, že tato kampaň se spustila hlavně proti Trumpovi a ukazuje na to, jak jsou jeho protivníci mocní.
Nový rok
Výhledy do nového roku sdílím s panem prezidentem společné, nicméně musím připomenout některé zásadní věci: Většina událostí se připravuje dlouhodobě. Většina problémů, které má západní Evropa s muslimy si zavinila svojí dřívější politikou. A to není jen přijetí pracovníků do někdejších průmyslových podniků. Je to otázka zanedbání integrace a asimilace těchto přistěhovalců, které brání multikulturalistická doktrína. Ale také to byl nedostatek vlastních lidí, který k tomu vedl. Zeptal se někdo, proč tyto země měly málo pracovních sil? Musíme tedy vidět i dlouhodobé trendy a ty bych tu zdůraznil především.
Stálé a trvalé priority jsou tři. 1/ Nepředat rozhodování o našich věcech cizincům, ani EU, zvláště ve vnitřní politice. 2/ Zajistit dostatečný počet dětí, budoucích občanů, abychom nemuseli v budoucnosti přijímat velké množství imigrantů a zajistili si prosperitu. 3/ Zabránit vytvoření menšiny nepřizpůsobivých migrantů.
Rozpracováno na úkoly to znamená: Nedovolit další předávání pravomocí EU, protože tím se snižuje rozhodování našich občanů a slábne demokracie. Postupně dostávat náš průmysl, ale hlavně obchodní řetězce a banky, do našich rukou. Vytvořit si podmínky pro obchodování v celém světě bez vlivu politických doktrín. Spolupracovat se zeměmi Visegrádu.
Já bych si do nového roku určitě jako nejdůležitější věc, která je v našich rukou, přál dostatek potomstva, protože jeho nedostatek je zpočátku nepozorovaným faktorem pozdějších problémů se zadlužováním státu, s nutností přijmout migranty apod. Aby byla prostá reprodukce se zohledněním předchozích propadů, musí se narodit cca 135 tisíc dětí ročně. Jestliže se do září narodilo 85 tisíc, vypadá to, že za rok by mohlo být 113 tisíc, tedy asi jako v roce 2016, pravděpodobně bude chybět zase cca 20 tisíc dětí. Počet dětí na jednu ženu je 1,6, což už je lepší než dříve, ale je to málo. Mělo by být nejméně 2 děti na jednu ženu. První dítě se v průměru rodí v 28 letech matky. Mnoho žen však rodí v podstatně vyšším věku, kdy prudce ubývá plodnost, a jsou zdravotní problémy.
Vidím stálé uhýbání před tímto problémem, stálé obcházení statistik třeba tím, že se do zvýšení počtu občanů počítají cizinci. Další manipulací je tvrdit, že nevymíráme, protože nás neubývá díky prodlužování věku starých lidí. Přitom je mladá generace oproti starší o třetinu menší, to se přece musí v budoucnosti projevit! Vzpomínám, jak učitelky byly v devadesátých letech v šoku, když jim scházela najednou třetina dětí. To vše se projeví buď v ekonomice, nebo se musí přijmout migranti. Upozorňuji ovšem, že Ukrajinci nás nebudou donekonečna dotovat lidmi. Brzy začnou přicházet ti, které dnes nechceme.
Mám svoji teorii na to, proč to nevyřeší robotizace. Zmíním jen, že robot není člověk, nebere plat a nekonzumuje, aby zaměstnal další lidi, nepije pivo, nekupuje dětem hračky a nejezdí autem. Bude jen vytvářet zisky mezinárodním korporacím, ze kterých nic nebudeme mít.
Závěr:
Na pozadí našich viditelných, a hlavně těch propagovaných událostí, probíhají procesy dostatečně zřetelné, nicméně málo vnímané, které je nutno odkrývat a analyzovat. Globalizace, která už byla snad brána jako přirozený proces, se zadrhla. Povstaly národně konzervativní síly, která jsou nyní zlostně osočovány globalistickou kampaní, od zkreslených komentářů, až k nenávistné propagandě. Globalistům se zasekl jejich projekt multikulturního světa admixture měst a oblastí s mnoha rasami a kulturami, ve kterém měla být Evropa zkušebním králíkem. Konzervativní síly všeho druhu mající nějaký vztah ke svému domovu, stále více, podle toho jak si situaci uvědomují, začínají vzdorovat stát se platformou pro sociální inženýrství globalistů. Zatímco globalisté jsou intelektuálové dobře vychovaní západními neomarxistickými univerzitami a organizacemi, konzervativci jsou obvykle obyčejní lidé, pracující a podnikající, kteří se dostanou obvykle k politické moci svými penězi.
Je to především prezident Trump, který je cílem těchto útoků, protože odmítl platit různé globalistické projekty, provádí izolacionalistickou politiku, chce zvýšit úroveň Američanů a vykonat změny nutné pro další rozvoj a blahobyt. Brexit je také akce v tomto antiglobalistickém směru. Ale pro nás viditelné je to v Polsku a Maďarsku. U nás je představitelem jakéhosi lidového konzervatismu prezident Zeman. Vidíme také jak na něho globalisté plivou, co všechno si na něj vymyslí. Rusko je pro globalisty něco nepředstavitelně nepřátelského, protože se vymklo globalistické moci a může být oporou národně konzervativních sil.
Globalisté ovšem nespali a zvítězili ve Francii a Rakousku. Boj tedy pokračuje. Příští rok bude velmi zajímavý.
