NATO and Russia

How quickly could NATO tanks reach Moscow?

Anthony Thomas, former Tank Commander at 32nd. Armor (1961-1966)

Updated Oct 8

Please allow me to inform you that it’s unlikely they could reach Moscow. First, unbeknownst to most Americans, Russia is twice the size of the US. Unlike a car or truck, you just can’t zip down the highway and cross a country as vast as Russia in a tracked vehicle. Do Americans know that the German Army had to canablize half its armor vehicles before it got to Stalingrad or the Crimea? They could not move them on railroads because Russian railroad tracks are wider. And, tanks use about a gallon of fuel a mile. In addition to fuel, track pads will have to be changes a couple of times. Let’s not forget oil and other parts. Such as, rollers, sprockets, and filters. Lastly, it is a known fact that Russia put a lot more emphasis on tanks than sea vessels. That’s why they have 3–5 times more tanks than NATO. Can we pick on a less formable enemy? How about Liechtenstein, the Vatican, or Monaco. They’re tough, I do think we should leave those Russians alone.

Lávka

Před dvěma roky se zřítila lávka v Tróji. Dva roky trvalo, než e
papaláši usnesli na tom, že postaví novou. A další rok bude trvat, než ji postaví. To jsou tři roky. Tři roky než se postaví lávka. Ozval se nám stavař, který to vidí z odborného hlediska. Přenecháváme mu tedy slovo...„V tisku jsem se dočetl, že za spadlou lávku v Troji se postaví  nová. Jen projekt vyjde snad na sedm, nebo osm milionů. Celá stavba je plánována na příští: ‘čtyřletku, nebo šestiletku‘? Rád bych připomněl,jak se stavělo před sto lety. Bez počítačů. Sjezdový palác – začátek – květen 1890. Odevzdání a schválení projektu 10. července1890. Do konce roku 1890 stavba kromě kopule hotova. Dokončení a předání 1. května
1891. (To navíc v září byla povodeň. Výstaviště bylo zatopeno.) Navíc, v této době zhotovili za pouhé čtyři týdny petřínskou rozhlednu. A za jeden měsíc, od 11. května do poloviny června 1891 ji postavili. Práci zahájilo 10 tesařů a 15 dělníků. Dokončili ji 34 montéři, 9 tesařů a 35 pomocných dělníků. V době nejpilnějších prací stavělo tohoto obra
pouhých 78 dělníků. Váha rozhledny: 1700 q. Na dům, přibližně 10x10 metrů jednopatrový, tenkrát bez elektřiny, stačil jeden výkres asi velikosti A1. Dům stojí v pohodě dodnes.Jestliže by měl magistrát Prahy mezi zaměstnanci jediného stavebního technika, tak ten by mohl do počítače zadat: délku lávky, předpokládanou nosnost, ukotvení v březích, přikázané materiály na stavbu lávky. Najet si ve stavbařském programu hotové dostupné lávky a vybrat si. Jako celoživotní konstruktér odhaduji, že projekt by potom vyšel na mzdě technika asi tak na dva tisíce korun
českých. Hrubého. Proto to trvá léta, než se dohodnou: kdo, kolik z těch milionů uloží do svého kufru. Druhá lávka, snad projekt za dvacet pět milionů, je kšeft snů. Snad pro zastupitele Prahy, celým spektrem. Nikdo z nich se sebeméně neozval proti. Na obranu: snad ani jeden nemá
minimální stavební kvalifikaci. Samí právníci. Ti znají výhradně jenom – palmáre. Nic jiného. Železné díly pro rozhlednu se vyráběly v dílnách naproti ulice   u Balabenky. ‘U Prášilů‘. Před kontrarevolucí, (revoluce je vždy vlevo), se tam dělaly generálky soustruhů a frézek. Po nástupu Klausohavlistů, nejprve se, neznámo kam, vypařily z fabriky všechny obráběcí stroje a z provozu se stala benzinová pumpa a krám se zahraničními bytovými doplňky. Asi třicet
špičkových nástrojařů a soustružníků se překvalifikovalo na skladníky a pomocné dělníky zahraničních skladů. Na tři směny i o sobotách a nedělích. S tím pomohli i předáci odborů, jako Falbr a Štech. A další. Na projekt by bylo snad lze použít i závěrečnou práci nějakého maturanta
stavební průmyslovky. Nebo práci studenta stavební fakulty.

Svět se nám očividně zrychluje. Letí raketovou rychlostí, nikdo nestíhá ten příval dat, informací. Nestíhá natolik, až se nám stavba jedné lávky protáhne na tři roky. To je přinejmenším trochu zvláštní. Tři roky na stavbu lávky. Slyšíte to? Tři roky, než se probojuje projekt přes byrokracii, mnohé kapsy, které chtějí nasypat z veřejného rozpočtu. Není
to trochu zvláštní? Troufám si tvrdit, že na takové záležitosti by to chtělo nějakého dalšího tajemného jedince, který nejen smyje graffiti, ale postaví i lávku, opraví hroutící se pohraničí a vypráská to z radnic, parlamentu a dalších úřadoven. Tři roky, to je moc, milí soudruzi. 

Zdeněk Troška Církevní prostituce

ZDENĚK TROŠKA ...

to stojí za to si přečíst a zamyslet se...

Když jsme mluvili o Miloši Zemanovi, kněz Tomáš Halík se před časem do něj opřel a označil ho za demagoga tragicky rozdělujícího společnost. Obvinil také Čechy z iraci-onálního strachu z uprchlíků a z morální nezralosti.

Má pravdu?

Ať pan Halík jde příkladem sám. Jako kněz ví jistě o mnohých prázdných klášterech a farách, kde by mohl svou lásku k bližnímu svému příkladně dokázat tím, že

je uprchlíkům nabídne za azyl, aspoň budou nějak užitečné, a sám jim bude sloužit do roztrhání těla a ke spáse své duše, což je vlastně jeho křesťanská povinnost.

Každý den můžeme sledovat v zahraničních více či méně cenzurovaných novinách a televizních reportážích neveselá fakta o problémech zavádění multikulturního soužití.

Mám přátele ve Francii, Itálii, Německu a jen to, co se od nich dovídám, stačí, abych si udělal svůj úsudek. Myslím si, že na rozdíl od pana Halíka má pan prezident prav-du, dobře ví, co říká a dělá.

A když se to tu panu faráři nelíbí, může odjet za paní Merkel, nikdo ho tu nedrží.

A čím si vysvětlujete, že ač je Halík vlastně řadový kněz, je tak výrazně preferován celou řadou médií?

Celou řadou médií? To jsem blázen, já o něm nikde neslyšel. Jen to, že někde slou-žil mši.

Asi je to tím,že noviny už sedmnáct let nečtu.

Dovedl byste si právě jeho představit jako budoucího prezidenta?

Při své fantazii si dovedu představit všechno –ministrem financí by se pak mohl stát Duka, předsedou vlády Vlk… Ecce Homo.

Když jsme u kněze, poměrně velkou diskusi vyvolávají u lidí církevní restituce. Ja-ký na ně máte názor?

I o nich jsem se už několikrát vyjádřil. Jak jsem řekl – nic bych jim nedal. Mají přece dost království nebeského.

Vždyť stojí psáno: Amen, amen, pravím vám. Jděte, prodejte všechno, co máte, roz-dejte to chudým, vezměte kříž na svá bedra a následujte mě, neboť vězte, že pravý poklad najdete jen v království otce mého. Spíš projde velbloud uchem jehly, než se bohatec dostane do království nebeského. Evangelium podle Marka i Matouše.

Jasné, ne?

Jak vůbec hodnotíte dnešní církev?

Jedna věc je víra, tu si neseme v sobě a žádného prostředníka s Bohem nepotřebu-jeme. Bůh mě přece stvořil k obrazu svému, je vševědoucí, všemocný, takže mě zná líp než já sám sebe. Ví, co udělám i jak to dopadne.

Jiná věc je církev a náboženství vůbec; to jsou organizace, firmy, chcete-li a ty jsou o lidech a lidé jsou prostě lidé, chybující a hříšní.

A jak hodnotím dnešní církev?

Dovolte, abych zde ocitoval zajímavá slova, která v předminulém století napsal ve-likán světové literatury Lev Nikolajevič Tolstoj:

„Před 400 lety žil v Čechách dobrý a moudrý člověk Chelčický. A proniknuv do Kris-tova učení, jak je zapsáno v evangeliích, pochopil, že učení, kterému učili lidi papežo-vé a jejich biskupové není správné, že učením Kristovým není klanět se obrazům, sloužit mše, uctívat papeže, biskupy a kněžstvo a plnit jejich rozkazy, nýbrž, jak stojí v Písmu – láska k Bohu a bližnímu svému a že k tomu, abys takto žil, nepotřebuješ žádných kostelů, mší, obrazů a papežů, ale lásky ke všem, nic pro sebe nechtít, ný-brž sloužit všem. Myslím, že toto mluví za všechno.

Koneckonců je známo, že sám náš král a císař Karel IV. byl prvním karatelem, který v březnu 1359 v Mohuči vystoupil proti úpadku mravů v církvi. Pohrozil, že potrestá provinilce zabavením jejich majetku ve prospěch světských knížat. Ta se toho oka-mžitě chopila a zabavovala s takovou rychlostí, jako naše církev předloni hrabala re-stituce… Ano, jen si vzpomeňte, s jakou neuvěřitelnou rychlostí bylo najednou vše nalezeno, spočítáno, přiděleno – mene, tekel, ufarsin! – snad do týdne se zázračně vědělo, co všechno církvi patří, na co má nárok, jakou to má hodnotu atd. Jediné slovo za tím vším – hamižnost, jinak hezky česky nenažranost. A ta je také hříchem! Jasný důkaz toho, jak se tyto praktiky církve zásadně rozcházejí s učením evangelií; to je ta největší ostuda a farizejství. Jen si vzpomeňte na den, kdy soud přiřkl ka-tedrálu sv. Víta církvi. Ta hned druhý den nasadila vstupné 100 Kč!

Jihočeský hejtman Jiří Zimola psal nedávno otevřený dopis českobudějovickému biskupovi Vlastimilu Kročilovi, kde apeluje na to, aby církev zvážila stažení žalob, kte-ré v minulých měsících podala na města, obce, ale i na lidi. Co si o tomto myslíte?

Církevní restituce jsou podle mě největším „demokratickým“ zločinem a nestoudným skandálem spáchaným v naší české zemi od sametové revolu-ce, který nemá obdoby.

Hodně lidí poukazuje na to, že církev některý majetek, který chce vrátit, také nezís-kala právě tou nejlepší cestou. Vzpomínají na různé čarodějnické procesy a podobné věci… Mají podle vás pravdu?

Stačí si pozorně prostudovat dějiny církve, papežství, inkvizic, řádů.

Dějiny církve nejsou ničím jiným, než neustálým a bezohledným bojem o majetek a moc ve jménu Boha a Ježíše Krista. Vším k větší slávě boží a síle církve svaté!

A věřte, že je to velice zajímavé a poutavé čtení, vřele doporučuji!

Vše, co se kdy církvi nelíbilo, bylo okamžitě likvidováno a ti, co se postavili na od-por, byli prohlášeni za kacíře a skončili na hranicích, šibenicích, v žalářích, jejich ma-jetek zabaven.

Stačí si pustit Vávrův skvělý film Kladivo na čarodějnice, tam je to všechno jasně ře-čeno.

Církev přežívá jen ze strachu člověka, - jak přiznal jeden francouzský kněz.

Josef II. v roce 1780 na adresu církve prohlásil:

"Nebude-li duchovenstvo zbaveno světských starostí a osvobozeno od všech svět-ských zájmů, nebude dobře postaráno o službu boží.“

Vyhlásil toleranci ke všem vyznáním, i k židovskému a církev zbavil veškeré-ho majetku.

V podstatě zestátnil církev, protože už měl dost její rozpínavosti a zasahování do světských záležitostí, stejně jako arogance církevních představitelů.

Nadále byli církevníci jen správci a provozovateli všech církevních statků,

které od té doby patřily státu!

Tento stav přetrval Rakousko-Uhersko i vznik naší republiky .

V roce 1919 chtěla církev na Masarykovi „odškodnění“ za pozemkovou reformu, v roce 1945 po Benešovi totéž za konfiskaci majetku za války.

Ani komunisté nemohli církvi jmění zkonfiskovat či znárodnit, protože neměli co; - církev totiž už 170 let de facto nic nevlastnila.                        V roce 1989 došlo k neblahé kauze Voršilek versus Národní divadlo. Sám pan Rychetský v roce 1998 prohlásil, že tento majetek není ve vlastnictví církve.

Ale jelo se dál. Pomocí některých vládních činitelů získala církev majetek, na který nemá už 234 let právo.

Nechápu, jak je možné, že na začátku21. století v jednom z nejateističtějších států se přiřklo církvi během pár dnů takové bohatství.

Jedno je ale obdivuhodné – církev přes dva tisíce let kšeftuje s něčím, co nikdy nikdo neviděl.

Klobouk dolů!