Showing posts with label sociology. Show all posts
Showing posts with label sociology. Show all posts

Thursday, March 7, 2019

Extremism

Andrej Kiska – výzva proti extrémizmu
Posledný rok sa to protiextrémistickými iniciatívami len tak hemží. Najnovšie Andrej Kiska vyhlásil„prezidentský hackathon“ na boj proti „rastúcemu extrémizmu“.
V nedávnom článku som sa pokúsil poukázať na to, že spoločnosť je už týmto protiextrémistickým honom presýtená a začína to pôsobiť kontraproduktívne.
Teraz sa pokúsim vysvetliť, prečo si myslím, že tieto „protiextrémistické“ iniciatívy posilňujú iný typ extrémizmu, ale najmä znižujú mieru slobody.
Najprv uveďme, že pojem „extrémizmus“ nemá celkom jasný obsah, ale hlavne sa časom neprimerane rozširuje v zákonnej definícii a ešte viac v mediálnom používaní. Preto sa často používa dosť extenzívne a na pranierovanie nepohodlných názorov.
Ako extrémizmus bývajú bežne označované samovražedné útoky alebo keď moslimskí teroristi odrezávajú niekomu hlavu a natáčajú si to. Za extrémizmus „ako hrom“ bol však už označenýnapr. aj pochod za život, ktorý obsahuje požiadavku zákazu potratov.
Snáď každý uzná, že ak brutálne vraždenie – odrezávanie hláv a protipotratovú iniciatívu – boj za práva nenarodených zastrešíme jedným pojmom, niekde asi nastala chyba. Ak nejaký pojem znamená všetko, zároveň neznamená nič. Preto by mal nasledovať skôr úbytok jeho používania, nie nárast.
Slovník slovenského jazyka definuje pojem extrémizmus ako 1. záľubu v extrémoch, vo výstredných činoch; 2. krajne radikálny, extrémny smer, radikalizmus. Pojem extrémny je slovníkom definovaný ako majúci krajné vlastnosti, krajnú mieru vlastností.
Kto sleduje kontexty používania pojmu extrémizmus, vie, že v slovenských podmienkach tento výraz býva najčastejšie spájaný s niektorými postojmi najmä pri nasledovnom:
  • prejavy xenofóbie a rasizmu;
  • odmietanie zrovnoprávnenia homosexuálnych vzťahov s manželstvom;
  • prejavy antisemitizmu;
  • geopolitické preferencie, ktoré nie sú výlučne orientované na západ.
Hoci to nebude vyčerpávajúce ani úplne presné, skúsim načrtnúť k jednotlivým témam škálu postojov transformované do ordinálnych premenných, aby sa dalo zreteľnejšie demonštrovať, čo predstavuje extrém a ako sa „bojom proti extrémizmu“ posilňuje jeden extrém na úkor druhého.

Xenofóbia

Pod xenofóbiu, ktorá doslova znamená strach z cudzieho, vedia niektorí zahrnúť pomerne veľa. Od fyzických útokov na ľudí odlišného pôvodu cez odmietanie prílevu imigrantov až po kritiku téz multikulturalizmu.
Skúsme načrtnúť kategorizáciu najčastejších možných prístupov k cudziemu.
Odpor k cudziemu prejavujúci sa útočením (verbálnym či fyzickým)
Odpor k cudziemu bez foriem násilia.
Nezaujatý a objektívny postoj k cudziemu.
Nekritický obdiv k cudziemu.
Nekritický obdiv k cudziemu a zároveň útočenie na tých, čo takýto názor nezdieľajú.
Iracionálny strach z cudzieho (xenofóbia) predstavuje extrém, jeho opakom je však nekritický obdiv k cudziemu (nezriedka spojený s odporom k vlastnému) – xenofília, a to je druhý extrém.
Ak budeme bojovať proti jednému extrému, ten sa stiahne a diskurz sa posunie smerom k druhému extrému. V dôsledku toho bude negatívna, hoci aj oprávnená a objektívna, kritika cudzieho braná ako nový extrém.
Tieto javy možno pozorovať už dnes v akademickom alebo mediálnom svete, pričom v západnej Európe, kde tieto procesy prebiehajú už dlhšie, je tento jav oveľa výraznejší. Vysloviť kritiku, hoci oprávnenú, nejakej neeurópskej etnickej, náboženskej či rasovej skupiny v akademickom svete či médiách hlavného prúdu je veľmi ojedinelý úkaz. Ak sa nebodaj aj čo i len náznakom vyskytne, hneď sa stretáva s veľmi prudkou reakciou. Kritika európskej kultúry, náboženstva a národov je, samozrejme, prijateľná.
Akademici či iní odborníci, novinári, politici, celebrity, ako aj ďalšie osoby sa zo strachu preventívne sebacenzurujú, a to vytvára v konečnom dôsledku také prostredie, ako keby sme žili v jednoliatej ideologickej totalite. Absentujú kritické názory a k slovu sa dostáva iba jeden opačný extrém.
V takejto atmosfére je snaha aj pomerne neškodné výroky kriminalizovať. Nedávno napr. poslanec SaS Ondrej Dostál spolu s ďalšími podal trestné oznámenie na poslanca ĽS-NS Milana Uhríka za tieto slová:
„Tie citáty nie sú oficiálnym programom strany, čiže áno, dištancujeme sa. Aj keď jeden sa mi tam páčil, že musíme chrániť budúcnosť bielych detí. Na tom nevidím nič zlé. Nech ma máte za rasistu všetci, ale ja si myslím, že áno, mali by sme my chrániť aj budúcnosť aj bielych detí a nielen tých iných.“
Ľudia, ktorí chcú kriminalizovať takéto neškodné výroky, majú predstavu o slobode prejavu už dnes zjavne veľmi zúženú.

Homosexualita

Niečo podobné sa deje pri téme homosexuality alebo vo väčšom zábere s LGBTI hnutím. Táto skupina dlhodobo presadzuje požiadavku na zriadenie inštitútu manželstva medzi homosexuálmi, ako i možnosti adopcie detí homosexuálnymi pármi.
Ak sa pozrieme na to, ako svet pristupuje k homosexuálom, môžeme z toho načrtnúť tabuľku prístupov od jedného extrému k druhému.
Homosexualita je kriminalizovaná a trestá sa väzením až smrťou.
Homosexualita je netolerovaná a trestá sa zavrhnutím zo strany rodiny či komunity.
Homosexualita predstavuje spoločensko-kultúrne tabu.
Homosexualita je tolerovaná.
Homosexuálne páry majú možnosť registrovaných partnerstiev alebo manželstva.
Homosexuálne páry majú možnosť adoptovať si deti.
Z tabuľky vidieť krajné postoje z jednej aj druhej strany. Niektoré arabské štáty sú v dvoch ľavých stĺpcoch a časť západného sveta je v dvoch pravých stĺpcoch.
Na Slovensku sa väčšina ľudí názorovo pohybuje v stredných dvoch stĺpcoch. Akademické a mediálne prostredie však má vo svojich výstupoch oveľa bližšie k západnému prístupu – z globálneho aj väčšinovo slovenského pohľadu k extrému.
Zrejme to však nie je preto, že akademici i novinári sa až tak výrazne rozchádzajú so zvyškom spoločnosti, ale jednoducho preto, lebo ľudia, ktorí sa nenachádzajú v dvoch stĺpcoch „západu“, mlčia z dôvodu sebacenzúry. Najmä z dôvodu predpokladanej šikany a ostrakizácie.
Odmietanie požiadaviek LGBT hnutia býva pranierované v tom lepšom prípade pojmom homofób. Takéto diskreditovanie má črty premyslenej stratégie a je „inštitucionálne“ podchytené. Zastrešené je anti-cenou Homofób roka.
Vtipné je, že akosi zrazu zabudli na „genderovo korektný jazyk“: hoci medzi nominovanými sú aj ženy, názov anti-ceny je „homofób roka“.
Medzi nominovanými výrokmi v minulosti už boli výroky, na ktorých sa ťažko hľadá niečo závadné, napr.:
  • „Nemali by sme byť zdržanliví pri zavádzaní takýchto nevyspytateľných sociálnych experimentov?“ (Lukáš Krivošík o adopcii detí homosexuálnym párom)
  • „Rodina pre mňa znamená spolužitie, alebo vzťah, alebo zväzok, nejak, eh, dvoch ľudí a to jedného muža a jednej ženy.“ (Karin Cíleková Habšudová)
  • ale i znenie slovenskej ústavy:„Manželstvo je jedinečný zväzok medzi mužom a ženou.“ (autori: „102 poslancov“)
V takejto atmosfére sotva môže o daných témach na Slovensku prebiehať už dnes slobodná a vyvážená debata.
Tabuľka, ktorú som uviedol, je ale zrejme naivná, lebo celý diskurz ohľadne sexuálnych menšín sa posúva niekam úplne inam. A môže sa stať, že nakoniec v rámci škály bude na jednej strane extrému možnosť adopcií pre homosexuálne páry a ďalšie stĺpce budú tvoriť legalizácia sexuálneho styku s osobami nad 12 rokov, legalizácia incestu, legalizácia nekrofílie a kto vie, čo všetko ešte medzičasom prinesie „protiextrémistický boj“ za práva sexuálnych menšín.
A nakoniec sa môže stať, že zastať sa práva mŕtvol, aby nemohli byť sexuálne zneužívané, bude príliš konzervatívne, neprogresívne a, samozrejme, extrémistické.
Ak si spoločnosť, ale i odborníci a médiá nechajú zavrieť ústa strachom pred nálepkou „homofób“ či „extrémista“, postupne sa budú prebúdzať do stále zvrátenejšej reality.

Antisemitizmus

Pod antisemitizmom tu myslím hlavne protižidovské prejavy. Škála prejavov môže opäť mať rôznu podobu a z jedného extrému prechádza do druhého – nekritického obdivu k židom či Židom, nazývaným tiež filosemitizmus.
Antisemitizmus
Objektívny prístup
Filosemitizmus
Nenávisť či odpor k Židom s cieľom sa ich zbaviť.
Nenávisť či odpor k Židom bez potreby konať voči nim.
Zaujatý prístup k Židom (napr. v spravodajstve, v historiografii ap.)
Nezaujatý, v prípade potreby aj kritický postoj k Židom.
Nekritický obdiv k Židom (v spravodajstve, vo filme, v historiografii ap.).
Nekritický obdiv k Židom s cieľom ich podporovať a preferovať pred inými národmi.
Škála antisemitizmu by mohla mať oveľa viac kategórií. No jediný objektívny prístup tu predstavuje nezaujatý a kritický postoj k Židom – vedieť zhodnotiť aj to dobré, aj to zlé. Ostatné sú menšie či väčšie extrémy.
Hoci sa môže zdať, že iba antisemitizmus je niečo, čo treba potláčať, rovnako škodlivá môže byť aj nekritická podpora židovských záujmov – môže sa to totiž diať na úkor práv iných, napr. Palestínčanov.
Podstatné však je, že ak v rámci tzv. protiextrémistických iniciatív vytlačíme extrém iba z jednej strany, čiže tri stĺpce antisemitizmu, bude to objektívny prístup, ktorý sa dostane na kraj škály prejavov a v niektorých prípadoch sa môže začať javiť ako antisemitizmus, teda extrémizmus.
A je dlhodobo celkom bežné, že keď niekto poukazuje na utrpenie Palestínčanov a útlak zo strany Izreala, alebo ak sa niekto snaží dávať do historických súvislostí zdroje historického antisemitizmu, pričom v oboch prípadoch môžu vyznieť Židia v negatívnom svetle, často takíto ľudia dostávajú rovno nálepky antisemitov.
Opäť je zrejmé, že pri takomto nastavení ťažko hovoriť o slobodnej a vyváženej atmosfére. A opäť platí, že ak protiextrémistická mašinéria zabojuje proti extrémom iba na jednej strane, situáciu so slobodou to iba zhorší.

Geopolitika

Čo sa týka preferencií v geopolitickej orientácii, z výskumu SAV realizovanom v roku 2015vyplýva, že:
  • podľa 59,5 % opýtaných by Slovensko malo stáť medzi Ruskom a Západom
  • podľa 9,4 percenta respondentov by sme mali vždy stáť na strane Západu a podľa 21,2 % skôr stáť na strane západu;
  • podľa 7,9 percenta opýtaných by sme skôr mali stáť na strane Ruska a 2 % opýtaných preferovalo vždy stáť na strane Ruska.
Tabuľka postojov by vyzerala nasledovne:
Výlučná orientácia na západ
Primárna orientácia na západ
Vyvážená orientácia na západ i Rusko
Primárna orientácia na Rusko
Výlučná orientácia na Rusko
Snáď netreba zdôrazňovať, že v postojoch v téme Rusko vs. západ predstavujú dva extrémy výlučnej orientácie buď na západ alebo na Rusko. Do týchto dvoch extrémov sa vtesnalo 11,4 % respondentov. Stredovú pozíciu: vyvážený vzťah so západom aj Ruskom preferovala väčšina.
Na Slovensku existuje pomerne veľa médií, ktoré sú v tejto oblasti orientované extrémne, čím sú v akejsi propagandistickej geopolitickej vojne o slovenský priestor. Médiá, ktoré sú vyhranené krajne prozápadne, resp. dokonca proamericky, sú najmä Denník N, .týždeň a denník SME. Printové médiá, ktoré možno označiť za proruské, sú najmä mesačníky Zem a vek a menej rozšírené ExtraPlus. Niekedy tieto protiklady bývajú pejoratívne označovaná ako amerikanofilstvo a rusofilstvo.
Tu treba poukázať na to, aký nezdravo posunutý je už dnešný diskurz. Iba výhradne proruská orientácia je považovaná za extrém a stretáva sa s prudkou reakciou, pričom výhradne prozápadná orientácia média je braná ako určitý štandard, hoci v spoločnosti predstavujesíce rozšírenejší, no predsa len stále prudko menšinový postoj.
Keď niekto kritizuje západnú politiku – napr. nejakú vojenskú intervenciu ap., neraz býva označovaný za plateného trola či agenta z ruských zdrojov. Deje sa to aj opačne s inými haniacimi výrazmi, ale mediálny vplyv ľudí kritizujúci prozápadné postoje je zanedbateľný – existuje v tzv. alternatívnych médiách. Slobodnej debate to rozhodne neprospieva.
Krásnou ukážkou toho, ako je mnohým ľuďom bližšia normalizácia v Husákovom duchu oproti pluralite, je nedávna udalosť ohľadne plánovanej konferencie Fakulty masmediálnej komunikácie UCM v Trnave. Medzi predstaviteľov médií si má sadnúť a prednášať aj Tibor Rostás – šéfredaktor proruského mesačníka Zem a vek. Vyvolalo to veľmi negatívnu reakciu niektorých novinárov i určitej časti verejnosti, na čo defenzívne reagovala vyhlásením aj dekanka Dana Petranová.
Hoci obsahu časopisu Zem a vek sa dá vytknúť veľa vecí, zdôrazňuje aj informácie, ktoré aspoň trochu vyvažujú opačný, výlučne prozápadný extrém. Rozhodne si myslím, že taký časopis má právo na existenciu. A k Rostásovi by sa nemalo pristupovať, akoby bol prenášateľom smrteľného vírusu, proti akému neexistuje účinné očkovanie.
Aj napriek podľa mňa rozumnej reakcii pani dekanky, zasypalo ju tvrdou, neraz až vulgárnou kritikou lynčovacie internetové komando.

Záver

Boj proti tzv. extrémizmu je celý čas prudko selektívny – potláča extrémy iba z jedného kraja spektra, čím posúva diskurzy k extrému druhému, ktorý je tiež nezdravý. Ľudia sú do tohto boja vmanipulovávaní často cez argumentačné klamy ako falošná dilema alebo vynucovanie konzistentnosti.
V konečnom dôsledku, debata k mnohým témam nie je dostatočne pluralitná a vyvážená – neprebieha vyrovnaná súťaž názorov. Paradigmatický nadhľad upadá. Názory stredu sa stávajú novým extrémom a sú ostrakizované až kriminalizované. Pre demokraciu a slobodu prejavu to má katastrofálne následky. Postupne smerujeme k novej forme ideologickej totality.
S určitým počudovaním sledujem, ako sa niektorí kresťanskí aktivisti aktívne hlásia k rôznym protiextrémistickým iniciatívam, pričom tento proces valcuje vo veľkej miere práve kresťanskú agendu. Je to ako streliť si do vlastnej nohy.
Dnes si nezväzujeme ruky prostredníctvom revolučného triedneho boja, ale boja proti extrémizmu.
Ak Andrej Kiska vo svojej výzve použil klasické slová, že na presadenie zla stačí, aby dobrí ľudia neurobili nič, tak potom na to môžeme nadviazať konštatovaním, že na likvidáciu slobody stačí, aby väčšina mlčala.

Monday, June 18, 2018

Die Pisdologie

Konečně věda, která zkoumá chování některých V.I.P. žen!!!

16. 05. 2018 22:14:13
Moderní doba přinesla ženám, zvláště příslušnicím euroatlantického civilizačního okruhu nejen dosud nebývalou svobodu a rovnoprávnost s muži, ale hlavně možnost veřejně se angažovat a být obsazovány do politických funkcí.
Právě se zvýšenou mírou veřejné angažovanosti žen se začíná projevovat, že do politiky, státních a polostátních institucí, médií atd. čím dál tím více proniká velmi zvláštní kategorie žen - rádobyemancipovaných a za všech okolností usilovně škodících majitelek neúměrně a neopodstatněně vysokého sebevědomí - tzv. pizd. Nárůst počtu pizd ve veřejném životě a jejich zvyšující se vliv na dění v celém světě byl zachycen i čelními psychology, sociology, teology, politology a blogy. Jistě není náhodou, že nejrychleji se nová věda, Die Pisdologie, (česky pizdologie) rozvíjí v zemích německého a tedy i částečně turecky mluvícího jazykového okruhu.K dispozici tak máme první pokusy o definici pizd a jejich členění do skupin podle společných znaků. Je popsána vzájemná interakce mezi jednotlivými skupinami pizd, ať se již jedná o vzájemnou kooperaci či nesmiřitelný antagonismus. Okrajově se pizdologie také zabývá odlišením pizdy od zcela normální, neafektované, rozumně uvažující ženy. To vysvětluje popularizátor této nové vědy curyšský psycholog Dr. Helmuth Karl Neurathvogelwunderkoppel, Ph.D. v předmluvě ke svém dílku "Iuj notoj pri pisdologio" (Zurüch, Neue Fest Psycho Verlag, 2018) slovy:"Normala virino ne estas pisdino. Pisdino ne estas normala virino." Jako většina Neurathvogelwunderkoppelových publikací i tato je psána v esperantu a její český překlad bohužel není k dispozici.
Jak tedy poznat pizdu? Obvykle disponuje jedním nebo několika znaky:
- pizda chorobně touží po popularitě, je tedy často tzv. VIP.
- pizda se nejčastěji prosazuje ve státní nebo státem dotované sféře
- pizda chorobně touží něčemu velet, něco řídit, o něčem rozhodovat
- pizda tomu, čemu velí, co řídí a o čem rozhoduje nikdy moc nerozumí
- pizda má vytvořený jediný správný názor na cokoli; všichni, kdo mají jiný názor jsou -isti nebo -filové nebo -fobové
- pizda svůj jediný správný názor nekompromisně prosazuje, bez ohledu na následky
- pizda vyvíjí obrovské úsilí k tomu, aby ty, co mají jiný názor znectila, poškodila nebo nejraději zničila
- pokud je pizda nějakou náhodou ze své pozice vykopnuta, vždy za to může štvavá kampaň lidí kolem ní, většinou mužských šovinistických prasat
- pizda je neuvěřitelně vztahovačná
Prof. Dr. Hans Joachim Kleinsimir, MBA, HchkrDtn u.s.w. z Vysokého učení humanitního ve Schwarze Pumpe vydal publikaci Pizdy mezi námi (Pisden unter uns, Berliner Verlag für keine Trottel, Berlin, 2017), která nabízí první pokus o kategorizaci pizd z několika hledisek. Kleinsimir člení pizdy podle věku na Kleinepisden, Jungepisden, Mittlerenaltenpisden a Omapisden. Také tvrdí, že již od útlého věku lze pizdu identifikovat, nedá se ale určit, v jaké oblasti bude pizda působit a kolik škody napáchá. S trochou nadsázky tvrdí, že "Jednou pizda, navždy pizda" , v originále "Einmal Pisde, immer Pisde". Dalším kritériem pro členění pizd je pro Kleinsimira obor společenského života, kde se chce pizda uplatnit a projevit a kde může vytvořit co nejvíce škod a kde může co nejusilovněji nasírat. Toto hledisko nazval příznačně "Scheißeaufschlüsselung" a pizdy dělí do kategorií Kunstundkulturpisden, Mediapisden, Politikpisden, Aktivistpisden, Feministpisden a pro zbytek určil kategorii Sammelgruppepisden. Jednotlivé kategorie člení na podskupiny - namátkově zmíním např. TVpisden či Youtubepisden v kategorii Media. Zajímavé jsou některé podskupiny v kategorii Politik: Gemainepisden (obecní pizdy), Regionpisden, Staatpisden, Bundespisden, EUpisden či Weltpisden již asi netřeba překládat. Kromě věku a zaměření kategorizuje Kleinsimir pizdy i podle rozsahu způsobených škod, a to na Nichtvielpisden (nic moc pizdy), Mittlererbereichpisden (pizdy středního doletu), Katastrofapisden a nejhorší kategorii bych přeložil asi jako Andělská pizda.
Studiem této problematiky se ovšem nezabývají pouze muži a pouze Němci. PhDr. D. Fišer Máslo Volová, MBA, PhD, VZP se ve svém díle "Jsem pizda" (nakl. CzechCow, Praha, 2017) snaží vžít do pocitů, nálad, motivace a emocí pizd. Sama v doslovu přiznává,že se jí to podařilo natolik důkladně, až se z ní stala docela obstojná pizda. Kniha pak končí větou, kterou použila pro název svého díla. Jako perličku uvedla autorka v rozhovoru pro renomovaný polský psychologický časopis "Idiota i tępak", že po jednom výtisku věnovalačelným evropským političkám. Jejich reakce byla jednoznačná, rychlá a naprosto nekompromisní - snad ze všech koutů Evropy zaznělo "Me too", nejhlasitěji pak "Ich auch".
Polský vztahový kouč, terapeut a pacient Gregorz Szaleniec - Boliglowa ve své stati Zycie s pizdą (wyd. IQzero, Zakopane 2018) pak pizdu definuje jako "generalnie pierdolniętą babe, która chce tylko jedyną rzecz - dojebać świat wokól siebie" - tedy psychicky nezralou ženu, jejímž cílem je měnit svět kolem sebe. Szaleniec - Boliglowa se nebojí pustit na dosud neprobádané území, když se zamýšlí nad tím, zda vlastnosti, kterými se pizda vyznačuje se nemohou projevit i u jiných pohlaví než jen u žen - např. u mužů.
Všem zájemcům o tuto problematiku pak mohu jen doporučit díla jako Pisden - Mythen und Realität (Kopf, Weiskopf, Schwarzkopf a kol., München 2018) nebo memoáry Pisden in politik (kolektiv autorek, Bruxelles 2018).
Jako dobrou zprávu nakonec jsem si nechal, že pražské vydavatelství Hrad připravuje obsáhlé, ale jistě svěží dílo s pracovním názvem "Pizda sem, pizda tam".
A jako úplně nejčerstvější perličku vydaly agentury zprávu, že na návrh nejmenované ministryně bude v Praze vybudován "Pomník známé pizdě" , kam bude moci chodit její čokl srát.

Monday, January 15, 2018

Memplex

Začala doba MEMPLEXŮ

brain-stock-photoV dobách, kdy se začíná veřejné vědomí probouzet, kdy normální lidé zjišťuji, že při řešení problémů, se kterými se potýkají a které neustále narůstají, nemohou spoléhat na své reprezentace, roste úloha toho, co bylo nazváno MEMPLEXY, komplexy útvarů společenského vědomí, které mají schopnost, podobně jako genetická informace živých organismů, se replikovat. Replikovat v komunikačním prostoru a prostřednictvím komunikace. Tj. mají schopnost prostřednictvím komunikace, obrazně řečeno, přeskakovat z hlavy a hlavy a šířit se jako „nákaza“, ovšem nikoli jen nákaza v negativním smyslu.
Wikipedie k tomu říká následující:
„Mem (někdy se můžeme setkat i s verzí mém) je termín pro kulturní obdobu genu – replikující se jednotku kulturní informace. Tento termín poprvé použil v roce 1976 ve své knize Sobecký gen Richard Dawkins. Slovo mem je odvozeno z řeckého mimema – napodobovat.
Evoluce nemusí být nutně postavena jen na replikaci DNA, ale jejím principem je šíření jakékoli informace, která podléhá změnám (mutacím) a selekčnímu tlaku. Memy se rozšiřují jak z generace na generaci, tak i komunikací s nepříbuzným okolím (tato teorie předávání memů v podstatě souhlasí s pojetím evoluce dle Jean-Baptiste Lamarcka – lamarckismem). Teorie o existenci memů, jakožto kulturních dědičných informací v lidských mozkových (podle některých teorií i rostlinných a zvířecích) buňkách je evoluční psychologii kritizována jako pseudověda.
Susan Blackmoreová ve své knize The meme machine (v češtině vyšla pod názvem „Teorie memů“) memy popisuje jako neovladatelné a neumlčitelné. Před memetickou evolucí není možné uniknout. Dokonce i náš vnitřní obraz sebe sama je dle ní pouhou vítěznou skupinou memů, které nás momentálně ovládají.“
Ponekud lepší charakteristiku najdeme zde:
„Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.“
Veřejné vědomí se vždy utváří dvojím způsobem:
- Vertikálně, shora, působením médií a institucí, autorit různého typu.
- Horizontálně, kdy klíčovou roli hrají komplexi memů, memlexy.
Ve zlomových dobách naprosto zásadním způsobem roste role horizontálních faktorů utváření veřejného mínění, nastává doba memplexů, které postupně ovládnou veřejné vědomí a následně určí povahu společenských změn.
Jedním z nejvýznamnějších příkladů „epidemie“ memplexů je rozšíření křesťanství. Rychlost, se kterou se to tehdy stalo, je neuvěřitelná. Svědčí o životaschopnosti křesťanských memplexů (různých variant křesťanství).
Rovněž Francouzská buržoasní revoluce byla vyvolána šířením memplexů, v tomto případě spojených s osvícenectvím. Měla základ ve filosofii velikánů z řad Encyklopedistů. Nakažlivé memy, které se k memplexu osvícenectví připojily, zasela i Mozartova Figarova svatba, která byla přímo šita na míru dozrávání veřejného mínění a jeho nabuzení. Jedním z bezprostředních podnětů k revoluci se pak stal mem v podobě historky (patrně dobře vymyšlené), že když přišli za manželkou Ludvíka XVI. Marií Antoniettou zástupci pařížského lidu s tím, že lidé hladoví, protože nemají chleba, odpověděla: Ať jedí koláče.“ – A to už k velké rebélii stačilo.
K tomu: „Tuto větu pravděpodobně Antoinetta nikdy nevyslovila. Pochází totiž z knihy „Vyznání” od Rousseaua. Rousseau zde hovoří o „významné princezně”, která poté, co ji oznámili, že poddaní nemají chleba, odpověděla – „Ať jedí koláče.”“
Můžeme si položit otázku, jakou podobu by mohl mít současný memplex, který by si jako replikátor vytvářel svého nositele změny, přitom tak, aby tato změna byla co nejvíce efektivní jak z hlediska výsledků (řešení problémů), tak i nákladů (co nejmenší vyhrocení střetů a tudíž i nejmenších obětí změny). Podle mého by příslušný memplex měl obsahovat:
Pochopení historických rámců vzniku současných problémů a výnamu jejich řešení, tj. toho, o jaký historický zlom se v současné době jedná. (Podle mého názoru je to přechod od současného typu ekonomiky k ekonomice založené na produktivních službách, tj. službách působících na rozvoj a uchování lidských schopností.)
Pochopení příčin hromadění současných problémů. (Podle mě je to pochopení toho, jak funguje současná globální moc, ale také toho, jak zdegenerovala, rozpadá se a jakou metamorfózou prochází.)
Osvojení si určité představy o reálnosti změn. (Podle mě na základě populárního výkladu teoretických základů komplexních reforem v oblasti systémů sociálního investování a sociálního pojištění, tj. vzdělání, péče o zdraví, penzijního zabezpečení.
Startovním memem je samozřejmě ten, který lze stručně charakterizovat takto: Ti, co dělají z lidí tupé stádo, jsou ve skutečnosti sami tupu smečkou, ti, co se z lidí snaží dělat blce, sami manifestují svou blbost.
Stačí se dívat a poslouchat, co se v těchto dnech děje a co kdo říká…

Saturday, January 28, 2017

Rapa Nui

STUPIDITA. KOUKOLÍK O ZNIČENÍ SPOLEČNOSTI VELIKONOČNÍCH OSTROVŮ. PODOBNOST S CHOVÁNÍM EU NENÍ NÁHODNÁ

koukolik2

Velikonoční ostrov byl kdysi pozemský ráj. Rostly tam nádherné palmy. Spousta zvířat, ptáci, žádní dravci.
První osadníci se objevili okolo roku 900 n. l. Jejich náčelníci si rozdělili ostrov na 11 částí. Za 100 až 200 let po příjezdu začali stavět kamenné plošiny zvané "ahu" a na nich vztyčovali známé obrovské sochy rodových předků.
Výroba soch a jejich transport nesmírně vyčerpávaly jak prostředí, tak lidi. Osadníci káceli stromy, lovili zvířata, na ostrově zbyl jeden jediný druh. Zbytek dorazily krysy, které se tam dostaly spolu s osadníky. A pak osadníci zdecimovali i pobřežní korýše. Poslední velké stromy zmizely mezi rokem 1200 až 1400. S tím se ztratilo obrovské množství potravy, možnost vyrábět velké kanoe, lana a krytinu na střechy.

Zimy jsou na Velikonočním ostrově chladné a studené. Začal být problém s topením a kremací zemřelých. Důsledkem odlesnění byla eroze půdy. Důsledkem eroze byl hlad a důsledkem hladu byl kanibalismus. V odpadních jámách se objevily rozštípané kosti. Kanibalové z nich vysávali morek. Přestože stavba soch a jejich transport ostrov ničily, moc náčelníků a kněží odvozujících se od bohů se rozpouštěla, pokračovala stavba soch až do poslední chvíle. Kolem roku 1680 lámou moc kněží místní vojenští náčelníci jménem "matatoa".
Následuje chaos v podstatě blízký občanské válce. Lidé se stěhují do jeskyní, jejich vchody zužují pro snazší obranu. Společnost se zcela hroutí. Epidemie infekčních chorob zavlečených Evropany a nájezdy otrokářských lodí zkázu společnosti Velikonočního ostrova jen dokončují.
Katastrofa této společnosti je důsledkem stupidity.
Stupidita není hloupost, stupidita není nevědomost, stupidita není omyl ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů. Jenže úspěšné poznávací programy z minulosti vůbec nemusí být úspěšné při řešení zcela nových problémů. Nejstrašnější je stupidita tehdy, jsou-li jejími nositeli lidé velmi mocní s velmi vysokým inteligenčním kvocientem.

Jestliže jsme vybili v soutěži o zdroje muže sousedního kmene a zabrali jsme si jejich ženy a děti, bylo to velmi kruté, ale nebylo to stupidní. Jestliže v současném světě soutěžíme o zdroje a chrastíme jadernými zbraněmi, je to nejen velmi kruté, ale zcela stupidní.
Doporučené knihy:
Koukolík F., Mocenská posedlost, Karolinum 2010
Koukolík F., Jádro, Galén 2010
Koukolík F., Drtilová J., Život s deprivanty, Galén 2001
Koukolík F., Drtilová J., Vzpoura deprivantů, Nové vydání, Praha, Galén 2006
Diamond J. Collapse, How societies choose to fail or survive, Penguin Books 2005
Diamond J. Guns, Germs and Steel, W.W. Norton & Company 1999, New York