Dnes se odevšad ozývá, že svoboda slova nebo svoboda projevu je základem demokracie, avšak nikdo z "demokraticky" zvolených politiků na celém světě stále není schopen říci, co to ta svoboda slova nebo svoboda projevu vlastně je. Demokracie je vláda lidu, problémem však je, že to není lid, kdo vládne, naopak lidu chce neustále někdo vládnout a ovládat jej.
Pokud ty, kdo nám skutečně vládnou, někdo pojmenuje, je okamžitě považován za konspirátora. A přitom mnozí ani netuší, co se skrývá za výrazem konspirace a odkdy je tento výraz vlastně protlačován mezi obyčejné lidi. Lidi, kteří jsou vždy hbitě onálepkován jako konspirátoři, fašisté, xenofobové, náckové nebo rasisti, pokud chtějí poukazovat na skutečnou pravdu - ne na tu, která se manipulativně šíří světovými médii.
Konspiraci vzkřísila CIA
Výraz konspirace tu sice je již od 17. století a doslova znamená spiknutí (z lat. Conspirare, conspiratum: spiknout se, doslova „společně dýchat“), ale málokdo ví, že dnes již tento v podstatě hanlivý výraz rozšířila americká tajná služba CIA.
Americký politolog Lance DeHaven-Smith ve své knize Konspirační teorie v Americe (Conspiracy Theory in America) píše, že výrazy konspirační teorie a Konspirační teoretici uvedla do života CIA v souvislosti s vyšetřováním vraždy prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. A to proto, že mnozí lidé zpochybňovali nepřesvědčivé závěry Warrenovy komise, která atentát na amerického prezidenta vyšetřovala. DeHaven-Smith uvádí: „Kampaň CIA na popularizaci termínu „konspirační teorie“ a za přetvoření víry v konspirace na předmět zesměšňování a nepřátelství musí být bohužel považována za jednu z nejúspěšnějších propagandistických iniciativ všech dob.“
A právě CIA se týká tajná operace Mockingbird, tedy Drozd (drozd je schopen zpívat různými hlasy), která byla až do roku 1976 považována jen za další konspiraci, ale dnes je již prokazatelně potvrzena. O co v ní šlo? A skončila vůbec?
Operace Drozd
Neblaze proslulou kapitolou světových dějin je studená válka, která začala někdy mezi lety 1946 až 1947, kdy se rozhořel skrytý konflikt mezi Západem (tedy USA a jejich západními spojenci) a východním blokem, který vedl tehdejší Sovětský svaz. Protože Spojené státy americké chtěly být v očích světové veřejnosti považovány za zemi demokratickou a s nejlepší pověstí, musely začít šířit své vize, postoje a ideje, aby se jejich politika dostala do co možná nejvíce zemí a doslova v nich zapustila kořeny. K tomu však byla zapotřebí mohutná propaganda, jejímž šířením byla pověřena americká CIA. Jen rok po svém založení, tedy v roce 1948, byla spuštěna operace Mockingbird, jejímž cílem bylo získat vliv nad všemi hlavními americkými médii v USA.
Tajnou operaci měl na starosti Frank Wisner, bývalý právník z Wall Street a odborník na země jihovýchodní Evropy, který byl jmenován ředitelem Úřadu pro speciální projekty OSP (The Office od Special Projects). Úřad se brzy stává tajnou divizí CIA. Po spuštění operace Drozd dostal Wisner na výplatní listinu CIA více než 400 novinářů a jeho pravou rukou byl vydavatel a spolumajitel deníku The Washington Post Philip Graham. Wisner tak dal Grahamovi zelenou, aby řídil operaci Drozd, o čemž psala i Deborah Davisová ve své knize Katharine the Great: Katharine Graham and The Washington Post.
Pod křídla CIA se tak nakonec dostali novináři a reportéři ze všech hlavních amerických médií - zmiňovaný The Washington Post, The New York Times, Time, Associated Press, ABC, NBC, CBS, Newsweek, United Press International, Hearst Newspapers, Scripps-Howard, Copley News Service, ale také britská zpravodajská agentura Reuters.
Monopol na pravdu
Na celou operaci dohlížel tehdejší ředitel CIA Allen Dulles (od roku 1951 až 1956), který obsazoval pracovní místa v CIA výhradně absolventy Ivy League, tedy sdružení osmi nejprestižnějších soukromých univerzit: Yale University, Princeton University, Harvard University, Columbia University, Brown University, Cornell University, Dartmouth University a University of Pennsylvania. CIA navíc, kromě novin a televizního zpravodajství, kontrolovala i Hollywood a produkci filmů.
Všechna velká americká média přijímala finanční prostředky od CIA, která si tak koupila monopol na pravdu (rozuměj propagandu) a do těchto médií dosazovala i některé své lidi. Americký investigativní novinář Alex Constantine o operaci Drozd, která byla nakonec odhalena v roce 1975 americkým senátorem Frankem Churchem, řekl: "Do konce 50. let bylo do operace Drozd zataženo kolem 10 000 lidí, kteří od CIA dostávali honoráře nebo byly přímo jejími smluvními zaměstnanci."
Presstituti ve službách tajné služby
Ten, kdo ovládá média, ovládá i myšlení lidí, a právě to se americké CIA podařilo. Celý svět se tak mohl od počátku 50. let minulého století dozvědět o jediné správné demokracii - té americké - ale i to, že celý východní blok v čele se Sovětským svazem a s jeho komunismem je špatný. Podplacení novináři však měli za úkol i krytí amerických tajných operací, a to nejen na území USA, ale i na území cizích států. Novináři měli zakázáno informovat o sledování vysokých představitelů cizích států, o americké špionáži i o odstraňování nepohodlných lidí, vysokých politiků či prezidentů. Spojené státy americké byly na krátkou dobu světovou veřejností vnímány jako nejdemokratičtější země na světě a americká politika byla protlačována do celého světa jako jediná správná.
Celou operaci Drozd by dnes i naši šiřitelé prozápadní propagandy označili pouze za další překombinovanou konspiraci - a ty, kteří by o ní mluvili, za konspirační teoretiky ? v duchu taktiky CIA, o nichž bychom nevěděli, nebýt amerického senátora Franka Churche, který v roce 1975 vyšetřoval aktivity CIA a zveřejnil o operaci Drozd mnohé detaily.
V roce 1976 proto Kongres USA zveřejnil zprávu, v níž se uvádí: "CIA spravuje celosvětovou síť několika stovek osob, které jí poskytují požadované informace a někdy se pokoušejí ovlivnit i lokální veřejné mínění pomocí skryté propagandy. Poskytují CIA přímý přístup do velkého množství novin a periodik, desítek tiskových a zpravodajských agentur, rozhlasových a televizních stanic, komerčních knižních vydavatelství a dalších zahraničních médií."
265 miliónů dolarů ročně
Churchova komise však zjistila i to, že celosvětová propaganda CIA vyšla v té době americké daňové poplatníky asi 265 miliónů dolarů ročně. Vyšetřování a zpráva Kongresu USA tak definitivně potvrzují, že hlavně ve velkých amerických médiích měla značný vliv CIA a nebyla to žádná konspirační teorie, jak se v té době o ní říkalo. Nebýt vyšetřování, pravděpodobně by se ve stejné operaci dnes i pokračovalo.
Spojené státy americké, které sváděly informační válku proti Sovětskému svazu a odsuzovaly všechna nesvobodná komunistická média ve východním bloku, tak ve skutečnosti používaly stejné propagandistické praktiky jako Sovětský svaz. Jeden druhému si tak nemuseli nic vyčítat. To platí samozřejmě i dnes, protože mediální propaganda pokračuje dál.
Nový ředitel CIA George Herbert Walker Bush, který byl ředitelem CIA od roku 1976 do roku 1977 (později byl 41. prezidentem USA a je otcem George Walkera Bushe, jenž byl posléze 43. prezidentem USA), v reakci na zprávu Kongresu USA v únoru roku 1976 oznámil: "Ústřední zpravodajská služba s okamžitou platností nebude vstupovat do jakéhokoli placeného nebo smluvního vztahu s žádnými americkými zpravodajskými agenturami, novinami, periodiky či rozhlasovými nebo televizními stanicemi."
Dá se však prohlášení G. H. W. Bushe věřit, když zároveň řekl i to, že CIA nadále uvítá dobrovolnou neplacenou pomoc a spolupráci novinářů. Navíc, když zmínil jen to, že CIA nebude vstupovat do amerických médií a agentur? A co ty další - britské, německé, francouzské, italské, české, slovenské a jiné? Týkalo se to i těch? Ani náhodou.
Podle amerických expertů operace Drozd oficiálně skončila, ale dodnes funguje pod různými krycími názvy nebo tajnými operacemi. A vlastně by v současnosti už možná ani nebyla nutná. Inu, posuďte sami.
Zájmy investorů jsou svaté
Mnoho Američanů, ale i Evropanů, Čechy a Slováky nevyjímaje, stále žije v přesvědčení, že máme svobodu slova. Přestože velké mediální domy jsou kontrolovány obrovskými korporacemi, které se zavázaly k tomu, aby zájmy svých investorů kladli na první místo, a odpovědnost novinářů odsunuli do pozadí.
Až do 80. let minulého století byla tištěná nebo televizní média většinou vlastněna a regulována pouze na domácí půdě - byla takříkajíc národní. Pozdější nátlak Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a americké vlády ohledně deregulace a privatizace médií vyústil do globálního komerčního mediálního systému, kterému dominuje 5 mediálních gigantů: Viacom, Time Warner, CBS Corporation, News Corporation a Walt Disney Corporation. Těchto 5 gigantů ovlivňuje téměř všechny informace na celém světě, a je třeba připomenout i to, že jejich majitelé jsou také vlastníky největších světových značek a korporací, případně jsou členy jejich správních rad.
The Washington Post a NBC jsou například provázány s firmou Coca-Cola Company, zbrojařskou společností Lockheed Martin a JP Morgan. The New York Times zase s korporací Ford, Pepsi a Johnson & Johnson. Disney a ABC s Boeingem, FedEx, Yahoo! A tak bychom mohli pokračovat.
Svoboda slova? Zapomeňte!
Dá se tedy vůbec mluvit o svobodě slova a projevu - a tedy o svobodné společnosti?
Současný německý investigativní novinář Udo Ulfkotte, bývalý redaktor Frankfurter Allgemeine Zeitung, veřejně prohlásil: "Byl jsem asi 25 let novinářem a byl jsem vzděláván ve lhaní a zrazování veřejnosti a v zamlčování pravdy. Podporovala mě Ústřední zpravodajská služba (CIA). Proč? Protože jsem byl proamerický."
A proč se rozhodl říci pravdu o médiích, která jsou kontrolována finanční elitou? Protože má strach z války v Evropě: "Německá a americká média zkoušejí přinést Evropanům válku a vnést válku do Ruska. To je bod, ze kterého už není návratu [...] to, co jsem dělal v minulosti, nebylo správné, když jsem manipuloval lidmi a dělal propagandu proti Rusku. A není správné to, co dělají moji kolegové, protože jsou podplaceni, aby zrazovali lid. A to nejen v Německu, ale po celé Evropě. Mám velký strach z nové války v Evropě a nelíbí se mi, že je tu opět taková situace. Válka nikdy nepřijde sama od sebe - vždy jsou tu lidé, kteří podporují válku, a to nejsou jen politici, ale i novináři. My jsme zrazovali své čtenáře, jen abychom prosazovali válku. Už to nechci, mám té propagandy dost."
Ulfkotte také řekl, že většina novinářů korporačních médií v USA a v Evropě pracuje pro zpravodajskou agenturu. Podle něj to platí pro britských, francouzských, izraelských, australských a novozélandských novinářích, protože s nimi má CIA vybudovanou těsnou spolupráci.
Ještě stále věříte, že operace Drozd byla ukončena?
Nejnověji se o americké mediální propagandě rozpovídala náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová, která
7. června 2016 v Kongresu USA prozradila, že na různých místech Evropy mají Spojené státy americké tréninkové kempy, kde cvičí novináře, aby psali proti Rusku.
Slovenská mediální impéria
Protože pochází tento článek z pera slovenského autora, je také tato problematika dále pojednána na slovenském příkladu. Informace jsou to však poučné i pro českého čtenáře, neboť kromě vzájemné blízkosti a podobných poměrů v obou zemích, je situace po celé Evropě vlastně analogická. O dalších specifikách českého mediálního světa zde pojednáváme průběžně (pozn. red. PP).
Slovensko dnes ovládají dvě největší finanční skupiny Penta a J & T, které se v posledních letech zaměřily na koupi téměř všech médií od deníků, týdeníků, měsíčníků až po komerční televize. Vyjmenovávat, co všechno vlastní Penta a J & T, by zabralo hodně prostoru, tak zmíním jen jejich mediální část. Penta má již pod palcem deníky Plus JEDEN DEN, SME, Korzár Uj Szó, týdeníky Trend, Plus 7 dní, ale i internetové portály jako aktualne.sk, centrum.sk, atlas.sk, pluska.sk atd.
J & T prostřednictvím firmy JOJ Media House vlastní televizi JOJ, JOJ PLUS, WAU a Senza, a také internetové portály jako noviny.sk, JOJ.sk, plus.sk atd. K nim se přidávají další mediální magnáti jako současný český ministr financí Andrej Babiš, který na Slovensku vlastní Hospodářské noviny a hnonline.sk, Ivan Kmotrík je zase majitelem TA3 a ta3.com. CME Slovak Holdings má pod palcem televizi Markíza a tvnoviny.sk. Všechna tato média včetně dalších deníků jako Pravda, Deník N, Nový Čas, týdeník Týždeň a v neposlední řadě i veřejnoprávní RTVS, ovlivňují veřejné mínění na Slovensku prozápadního propagandou.
Takže si to Shrňme: hlavní světová média (téměř všechna z USA) vlastní a ovládají obrovské finanční skupiny (oligarchové), kteří určují, jaké zprávy a "zaručené" informace média zveřejní. Z hlavních světových médií přebírají tyto informace téměř všechny masmédia včetně veřejnoprávních televizních kanálů na celém světě, slovenské nevyjímaje. Hlavní mediální proud (nejen na Slovensku) je současně ovlivněn "neziskovými" nevládními organizacemi a instituty, které financuje americká ambasáda, USAID, ale i různí „filantropové“, například světoznámý americký finančník George Soros.
K tomu si přidejme Kodex chování upravující boj proti on-line šíření nelegálních nenávistných projevů ze dne 31. května 2016, který představila Evropská komise a internetové korporace jako Google, Facebook, Twitter, Youtube a Microsoft, což je de facto válka proti svobodě slova a projevu.
Položme si proto otázku: Mělo vůbec nějaký smysl zrušení operace Drozd? Vždyť v současnosti by již takováto operace vlastně nebyla zapotřebí. Svoboda slova již totiž neexistuje. Je to jen zbožné přání lidí žijících v demokratických zemích. Těch, kteří dosud neprocitli a důvěřují nejen médiím, ale i svým politikům.
Žádná změna
Zkušený americký novinář Robert Perry ve své přednášce Fooling America, která se konala v Santa Monice 28. března 1993, řekl: „Úspěšnými lidmi, jimž se dobře dařilo, byli ti, kteří nepovstali; drželi se vzadu, nenapsali velké příběhy, dívali se jiným směrem, když se před nimi odehrávaly dějiny, a souhlasili s klamáním amerických občanů, ať již vědomě či ze zbabělosti.“
A nezapomenutelná jsou i slova amerického novináře Johna Swintona (1829-1901), bývalého šéfredaktora deníku The New York Times, které platily během jak jeho života, tak i ve 21. století. Jako čestný host na večírku pro novináře a šéfredaktory řekl slova, která všechny přítomné šokovala:
„V současné době neexistuje nic takového jako nezávislý tisk. Víte to stejně dobře jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj vlastní názor. Víte předem, že pokud by to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placený za to, že své upřímné názory nezveřejňuji v novinách, pro které pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc - a kdo z vás by byl takový pošetilý, že by napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by si jiné zaměstnání.
Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo. Prací žurnalistů je zabíjet pravdu, bezostyšně lhát, překrucovat pravdu, hanobit, plazit se u nohou mamonu a prodávat svoji vlast za svůj každodenní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazaly bohatých mužů za scénou. Jsme tančící loutky, oni tahají za nitky a my tančíme. Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti.“
![[Charta 77 ...]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_v0NQf7SomBzHF3rvcjeckWVQlxjjyqeEO1Rh9nfw_gEZWMigidi2N3vdzbzCjcskM0p8xiNGQhQ5XOXRD7qbD-Un6ZJDGyYLKRfqF-lixq-qNVbvAv9weCys3tqf3gpb7pUxQ1q1mn-d6j0Bq2PIs=s0-d)
