Homosexualita ve vývoji lidského druhu.
Podle Bible byl na samém počátku existence lidstva Adam a Eva… Musíme říci, že naštěstí, protože kdyby vývoj vesmíru a lidstva plánovali dnešní genoví inženýři, neomarxisti a sluníčkáři, byl by začátek jiný: Na začátku světa byl krásný, ušlechtilý pár Adam & Adam/nebo snad Eva & Eva?/. Rozhlíželi se po světě a hledali, kde by se dalo sehnat dítě, nebo aspoň/případ Eva & Eva/ nějaké čerstvé sperma. Protože byli první, nenašli nikoho, komu by tyto své ,,potřeby“ mohli uzmout a proto záhy vyhynuli… Z hlediska této Země a vesmíru by to byl šťastný konec. Vůbec by nestačily vzniknout neziskovky, spermabanky, lidskoprávní instituce, politika, zkrátka všechno by zůstalo přírodní, zdravé a užitečné.
Všechny ty dnešní etické, morální a demokraticky korektní rozpravy o výsadním postavení homosexuality si nekladou tuto základní otázku: kdyby na počátku lidstva stáli homosexuálové – kde by dnes bylo lidstvo? Odpověď je prostá a jednoznačná: Nikde, lidstvo by vůbec neexistovalo. Příroda sama ukazuje hranice užitečnosti, ale i zbytečnosti a škodlivosti. Člověk má svobodnou vůli a proto si sám může volit, jak chce žít a co chce konat. Vždy z toho ale vzniká nějaká odezva. V případě homosexuality je tu přirozená odezva v nemožnosti takový lidský druh dále rozmnožovat, musí tedy zákonitě vyhynout. Nic proti homosexuálům, nijak je nesoudím, ale odsuzuji jakékoliv snahy přejmenovávat různé anomálie, úchylky a zvláštnosti na ,,normální“, nebo dokonce správné a ušlechtilé. Taková pokřivená snaha vytvoří nejprve z nenormálního – normální a posléze z nenormálního dokonce – normu normálnosti. Tím se pokřiví chápání pro přirozené a nepřirozené, zdravé a nezdravé a současně, a to hlavně, pro následování hodné, či nikoliv. Je-li něco chápáno jako nedobré, škodlivé a nenormální, pak normální člověk nemá potřebu něco takového následovat. Je-li to však jakousi ,,společensky uznanou normou“, pak, i když by on sám by o to příliš nestál, zkusí to. Třeba jen proto, aby nebyl nemoderní a zaostalý. Postupně se takto depolarizují mnozí a společnost se deformuje. Jistě není náhodou, že metodu převrácení hodnot a tím stržení vnitřních pilířů lidské osobnosti, využívají dnes různí odborníci na barevné revoluce a státní převraty. Jakmile ve společnosti a národě dojde ke zmatení pojmů dobro/zlo, správné/nesprávné, zdravé/nezdravé a přirozené/nepřirozené – ztrácí člověk a následně i celý národ vnitřní oporu a stává se zmatený, nejistý a tím i velmi snadno manipulovatelný. Je tedy mocenským silám velice dobře známo, že pohrávání si s významem základních pojmů je nástrojem k totální zkáze člověka i národa. K takové manipulaci slouží i maskování křivení pojmů za ušlechtilá slova o lidskosti, morálce a soucitu. Žádné z těchto slov však nemění výsledek a ten by měl být vždy tím, co člověk prvořadně pozoruje.
Vesmír, tato země, ale i samotný jednotlivý člověk a celé lidstvo prochází nějakým vývojem. Tento vývoj by vždy měl vést ke zlepšování, zdokonalování, nabytí lepších dovedností. U přírody je to vždy podmíněno ,,užitečností“, u člověka přibyl další faktor, další rovina, která není jen vnějším způsobem praktická, ale snaží se popisovat nitro člověka. Člověk by tedy vývojem neměl být jen chytřejší a dovednější ve získávání potřeb pro přežití, ale měl by současně vnitřně směřovat k zušlechtění. K zušlechtění své mysli, své osobnosti, svého charakteru, ale i vnímání světa v širších souvislostech, ne jen ke své vlastní osobě a vlastnímu prospěchu. Toto zušlechtění musí jít cestou přirozeného vývoje, nemůže se vracet, nebo snad jít dokonce proti přírodě. Nezáleží na tom, co my sami pojmenujeme jako morální, lidské a demokratické – pokud to jde proti řádu vesmíru, je to vždy destrukční a povede to zákonitě ke střetu s vesmírem a přírodou. Vesmír je však vždy mocnější, než lidstvo, proto výsledkem takové cesty vždy musí být vyhynutí tvora, který nechce respektovat řád.
Toto jsou lehce pozorovatelné následky našich ,,moderních názorů“. Existuje však jedna velice významná rovina, která ukazuje ještě větší, i když méně snadno pozorovatelný, problém.
Pokud se neomezíme v pozorování člověka jen na jeho viditelnou existenci, ale začneme sledovat i jeho mysl a osobnost, můžeme připustit, že ,,člověk“ je víc, než tělo a mozek. A toto ,,víc“ je sice s viditelným tělem spojené, ale ,,existuje“ i mimo něj. To ale znamená, že ,,člověk“, tedy jistá ,,osobnost“ existuje ještě před narozením a pokračuje ve své existenci i po odložení těla, tedy i po pozemské smrti. Smyslem naší existence je to, co pohání pohyb ve vesmíru – vývoj. Dlouhodobý, celkový vývoj vlastní, nejvnitřnější lidské individuality směřuje od nevyvinuté dětské individuality k dospělé osobnosti se svéráznými názory a životními postoji. Vývoj vlastního ,,člověka“ se tedy při každém zrození do jisté míry opakuje v jeho dětství, dospělosti i stáří. Tento života běh se pak přidává a rozšiřuje, nebo i degraduje již dříve nabyté zkušenosti, z nichž se formují životní postoje a tím i svérázná osobnost. Co v tomto smyslu znamená homosexualita, transvestitismus a další sexuální úchylky?
Na počátku dlouhého vývoje lidské osobnosti je něco jako novorozenec, ještě bez zkušeností, znalostí a vlastních názorů. Ale i tento ,,novorozenec“ má určité předpoklady k vývoji, jistý talent a hlavně od samého počátku má mužské, nebo ženské směřování. V tomto případě nejde o pohlavní orgány, ale o druh postoje, u ženy je to postoj pasivní a u muže postoj aktivní. Každý takový novorozenec je tedy od samého počátku předurčen k tomu, že z něj časem musí být buď muž, nebo žena. To není věc výběru a není možná změna původního předurčení. Ale při jednotlivém ,,vtělení“, tedy v rámci jedné ,,pozemské existence“ může osobnost být zlákána vnějšími vlivy k touze vyzkoušet si jiný druh životních postojů tedy jiné směřování. Získá tedy protichůdné zvyky a přání ke své vlastní podstatě. Dnes například emancipační snahy vedou ženy ke snaze o mužskou činnost, mužské zájmy a koníčky, ale hlavně o mužský způsob řešení životních situací. Tím žena postupně získává mužská přání a velice snadno může v příští pozemské existenci získat i mužské tělo. V nejhlubším nitru je však pořád tou původní ženou a proto v ní vzniká zmatek a ona je rozpolcená, nemá jasno v tom, čím vlastně je. Takové vnitřní zmatky vedou k různým sexuálním úchylkám, nebo dokonce ke snaze si nechat operativně a chemicky změnit své tělo, ve kterém se necítí být tím, čím vlastně skutečně je.
Tento vnitřní chaos je jistě dán především vlastní nevyjasněností, nepevností a nezralostí. Ale má tu velký vliv i působení okolí. Ať už je to okolí nejbližší, nebo společenské chápání těchto jevů. Jestli společnost bere sexuální úchylky jako něco nezdravého, nenormálního až nechutného, vede to u postiženého jedince ke studu a snaze ,,takovým už nebýt“, být prostě ,,normálním“. Pokud však společnost začne takové úchylky omlouvat a posléze dokonce vyzdvihovat, dosáhne v postiženém opaku. Už se nestydí, ale začíná být na svou úchylku dokonce hrdý. Tento postoj ho pak nedovede k nápravě, ale z dlouhodobého hlediska vede k degeneraci jeho osobnosti. A je tady jistá paralela. Jako příroda ukazuje na fakt, že lidé se sexuálními úchylkami by časem vyhynuli/nebýt umělé a falešné ,,chápavosti“ a tolerance společnosti/, tak i vlastní osobnost člověka má také dané určité mantinely pro svůj vývoj. I když tento vývoj trvá z našeho nynějšího pohledu nesmírně dlouho, v řádech tisíciletí, přesto je časově omezený. V závěru je osobnost uznána zákony vesmíru za ,,použitelnou“ jedině tehdy, není-li postižena žádnými úchylkami. Tedy nejen sexuálními, ale jakýmikoliv, musí být zcela ,,normální“ a přirozená, harmonická, vyrovnaná.
Z tohoto hlediska je tedy jakákoliv podpora a tolerance k sexuálním úchylkám škodlivá nejen pro samotnou společnost a okolí, ale hlavně pro samotného postiženého. Ta ,,tolerance“ společnosti vede postiženého do zkázy, a proto není vůbec laskavá a lidská, za jakou se vydává, ale zvrhlá a krutá. Je to jako ta známá ,,opičí láska“, která vše dítěti dovolí a úplně ho nakonec zkazí a zničí.
Dnešní legitimizace nenormálních homosexuálních svazků, společenské uznání, že je to ,,v pořádku“ vede jednak tyto jedince k potlačení vnitřních zdravých tlaků k nápravě nezdravého stavu ale současně deformuje názory ostatních lidí ve společnosti. V ní žijí i lidé, kteří zatím nemají homosexuální sklony, ale jsou nepevní, nemají v sobě zakotvené jasné postoje, a proto jsou lehce ovlivnitelní/dnes má mnoho mladých nevyjasněné postoje a lze je snadno strhnout různým směrem/. Takoví se snadno nechají svést k ,,dobrodružství s puncem něčeho zvláštního“. Homosexualita není ,,nakažlivá“, ale společenská tolerance povede k jejímu dalšímu rozšiřování, protože chybí zdravý ,,odpor“ k nepřirozeným věcem.
A co nyní schválené kroky k adopci dětí homosexuálními partnery? Snad není nijak těžké pochopit, že dítě potřebuje vzory a ty má nejblíže ve své rodině. Ještě nemá ostře vyhraněné životní postoje a návyky, ale především napodobuje to, co vidí nejblíže a nejčastěji. To, co je doma je ,,normální a správné“. Homosexuál pochopitelně považuje homosexualitu za ,,normální“, zvláště když ho v tom společnost ještě utvrzuje. Těžko tedy bude učit dítě, žijící s ním, tomu, že on, homosexuál je nějak úchylný. Tak vštípí tomuto dítěti svůj nepřirozený životní postoj. Dítě nemusí vždy pak mít homosexuální sklony, ale bude mít nezdravé a nepřirozené postoje a pokřivený žebříček hodnot. To mu z dlouhodobého hlediska jeho vývoje může velice ublížit a může to též prodloužit jeho vývoj o velice dlouhou dobu. Bude totiž v dalších pozemských existencích muset také bojovat s vnitřním chaosem, neplatnými pokusy o svou identitu.
Svůj k svému – toto pořekadlo správně vystihuje, že stejnorodé druhy lidí se k sobě přitahují. Toto pravidlo platí i při příchodu lidských individualit na tuto zemi. Podle druhu zde žijících lidí se sem přitahují podobné ,,povahy“ a rodí se zde lidé podobného zaměření. A to nejen v rodině, ale i v národu. Proto má i národ jakýsi svůj charakter a druh. Podpora homosexuality a sexuálních úchylek v národu povede k tomu, že se tu budou rodit děti s podobnými sklony. Ty pak, adoptovány do homorodin velice snadno přijmou jejich postoje za jedině správné. Národ a lidstvo se tak postupně ,,přerodí“ do zcela jiného druhu lidí s názory, které dnes ještě jsou netradiční, ale časem budou jedině správné. Postupně tak budou vytlačeni všichni lidé s normálními názory a postoji a svět bude zalidněn lidmi s úchylkami, což ve svých důsledcích povede k likvidaci lidské rasy. Současně však i k degeneraci jednotlivých lidských podstat a nakonec k likvidaci celého lidského druhu, a to i v jeho nejvnitřnější podstatě.
Chcete v tomto rozkladném procesu pomáhat? Nebo odložíte falešnou masku ,,tolerance“, ,,politické korektnosti“, pseudomorálky a vrátíte se k řádu vesmíru? Je to na vás…se všemi důsledky.
Kdo opravdu ,,chce pomáhat“ lidem s jakoukoliv úchylkou, ten ji nikdy nebude v tom člověku podporovat. Bude se naopak snažit druhému podat pomocnou ruku, aby svůj problém i handicap přijal a našel v něm především nějaké poučení. Poučení vždy vede k nápravě a tak postupně mizí utrpení. Když člověk ,,nepochopí“, pak ani utrpení nemůže osvobozovat a zůstává jen zbytečnou bolestí.
No comments:
Post a Comment