Saturday, May 7, 2016

Wahhabism

O nás: Na bezpečnosti nám záleží

Podporujeme naše válečné veterány

Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Wahhábismus a Saudská Arábie: zdroj světového terorismu a džihádu v Evropě

18. 12. 2015 0 komentářů

V jednom mají „sluníčkáři“ určitě pravdu – islám se dá praktikovat mnoha způsoby, od umírněné formy po fundamentální. Tu druhou cílevědomě, s takřka neomezenými zdroji (petrodolary), šíří všemi způsoby země, která se současně pasovala do role blízkovýchodního spojence západního světa. A ten se nezmůže na odpor…

Wahhábismus jako nejzaostalejší=nejradikálnější forma islámu

Wahhábismus (podle zakladatele směru) je státní ideologie Saudké Arábie. Učení se rovněž říká salafíje (výraz pro předky), takže se setkáváme (prakticky kdykoli se mluví o teroristech) jak s pojmem wahhábisté, tak salafisté. To jedno jest. Jde právě o onen nebezpečný islám, který usiluje o „návrat ke kořenům“, což mimo jiné znamená totální podřazenost žen, soudnictví podle práva šaría včetně jeho drakonických trestů, doslovný výklad Koránu, pochopitelně džihád.

Tento náboženský směr byl „vynalezen“ v 18. století, ovšem odkazuje k praktikám islámu z 9. století. Nenechme se zmást, že Saudská Arábie dělá drobné pokroky, jako když nedávno umožnila ženám poprvé volit a být voleny v komunálních volbách – z deseti milionů jich šlo k volbám sto tisíc, zbytek by asi dostal doma nařezáno. Stále tam například ženy nesmějí řídit auto, protože prorok Mohamed jim toto právo v 7. století nedal. To skvěle ilustruje povahu učení, jež programově odmítá jakýkoli modernizační posun.

Saudská Arábie jako diktatura a ropná velmoc

V Saudské Arábii žije asi dvacet miliónů původních obyvatel (s občanstvím) a nesmějí vyznávat jinou víru než salafismus. Ostatně ústava je zde tvořena Koránem a Sunnou. Státním zřízením je monarchie – rod Saúdů chápe státní území jako svůj soukromý majetek. K jeho ovládnutí mu ovšem dopomohla Velká Británie, která si tak na počátku 20. století vytvořila spojence proti Osmanům a zabezpečila v oblasti vliv.

Na druhou stranu, v té době šlo o řídce osídlené území osídlené nuznou a zaostalou společností. To změnil až ropný boom v 70. letech. Vládnoucí rod začal investovat do infrastruktury a ovšem také do zbrojení. Za něj vydal během osmi let přes 150 miliard dolarů. Na velkou část z nich si sáhly především Americké firmy. Spojenectví s USA se pak například promítlo do operace Pouštní štít/Bouře. A trvá dodnes.

Má to pragmatické příčiny: Saúdové mají druhé největší zásoby ropy na světě a jsou jejím největším vývozcem. To oni tak určují světové ceny ropy, včetně toho, že je podrazili, aby pomohli oslabit Rusko po jeho vpádu na Ukrajinu. Také jsou jedním z největších poskytovatelů humanitární pomoci. Takže západní státy sice čas od času kritizují, když monarchie odsoudí k trestu tisíci ran bičem nepohodlného bloggera nebo nějakou nevěrnici (=oběť znásilnění) či čarodějnici (ano, věří na ně), ale spíše to má podobu prošení o milost pro hříšníka.

Saudská Arábie jako sponzor teroristů a vývozce radikálního islámu

Saúdové se jako „správní spojenci“ pochopitelně přihlásili k mezinárodní koalici proti Islámskému státu. Otázkou ovšem je, co reálně dělají. Protože jak známo, v Sýrii se angažuje kdejaká lokální i světová velmoc ve stylu všichni proti všem - Turci bombardují Kurdy, Rusové protiasadovskou opozici a Turkmeny, sunitské státy šíitské obyvatelstvo, snad jen Američané trefují skutečně pozice IS (dá se dohledat mapa, kam které rakety padají).

O Saudské Arábii a její státní ideologii je třeba pochybovat z několika prostých důvodů. Tak zejména, její ctihodný občan, multimilionář Bin Ládin, založil Al-Káidu. Z 19 atentátníků, kteří unesli letadla v Září 2001, bylo 15 občany Saudské Arábie. Nyní podporuje Saudská Arábie frontu An-Nusrá, která s Al-Káidou spolupracuje. Už bylo zmíněno, že stát je jedním z největších přispěvatelů na mezinárodní humanitární pomoc – jenže jeho charitativní organizace také maskují podporu teroristů – analýzy EU odhadují částku vydanou tímto směrem od roku 1979 na 270 miliard korun!!!

Petroislám – to je název, který charakterizuje plíživé výboje saudskoarabského salafismu do zahraničí. Když se do Německa začali valit imigranti, nabídla Saudská Arábie jako svoji humanitární pomoc prostředky na výstavbu 200 mešit. A jako by nebylo málo, že se z takových mešit třeba v bruselské čtvrti Molenbeek rekrutují teroristé likvidující pařížské občany, tak ze stejných peněz jsou placeny už mateřské školky – jen ve Vídni je jich 150!

Co dělat se Saudskou Arábií?

Není divu, že Viliam Buchert, zástupce šéfredaktora Reflexu, natvrdo napsal: „Saúdská Arábie je spojenec Západu. Zasloužila by si spíš bombardovat.“ Má to samozřejmě dva háčky. Jedním je stále trvající závislost i těch nejvyspělejších západních ekonomik na ropě, plus mnohaleté přátelství (byznys) mezi Saúdy, USA a Británií. Druhým silná saudská armáda. Pro představu – čítá 200.000 mužů (což zase není tolik, USA mají hodně přes milion; jejich instruktoři také cvičí saudské vojáky). Saudská armáda je vybavena těmi nejmodernějšími technologiemi (nejen z USA). A v neposlední řadě, má i jiné spojence…

Na druhou stranu, bránit se vývozu wahhábismu lze. Je naprosto nezbytné neudělovat povolení k činnosti neziskovkám dotovaným Saudskou Arábií a postupně zcela utlumit provoz těch stávajících. Přísně monitorovat veškeré vzdělávací a náboženské (zde se překrývají) instituce dotované tímto způsobem, zásadně vymáhat sekularismus ve vzdělávání, soudně stíhat všechny imámy kázající myšlenky směřující k potlačení lidských práv a svobod, vyhledávat a uzavírat nelegální mešity…

A nabízí se hříšná otázka: Je dlouhodobě udržitelné, aby Evropa garantovala náboženskou svobodu (ne mezi křesťanskými vírami, nýbrž ve smyslu výluky té islámské), zatímco její „spojenec“ Saudská Arábie pojem náboženská svoboda ani nezná? Jednoho dne nám dojde, že pro zachování naší civilizace je nutné bránit se pronikání vlivů jiných, s tou naší nekompatibilních. Je známým paradoxem demokracie, že si její občané mohou svobodně zvolit totalitu – právě tímto je definována hranice demokratických práv a svobod…

autor: Miroslava Pašková

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Harem

Z Wikipedii, wolnej encyklopedii

Ten artykuł dotyczy pomieszczenia. Zobacz też: inne znaczenia terminu.

Harem (z arab. ulga, zakaz); od arab. harim („miejsce zakazane lub święte”) inaczej perski: sarāy, zenana – prywatna strefa w tradycyjnym muzułmańskim domu. Do części domu określonej jako harem nie mają wstępu obcy mężczyźni. Termin odnosi się również do kobiet przebywających w haremie[1].

Zwyczaj izolowania kobiet Arabowie przejęli w VII wieku od bizantyjczyków[1]. W starożytnych Chinach, Turcji iEgipcie haremu pilnowali eunuchowie. W Chinach w haremie mógł przebywać jedynie cesarz ze swoimi kobietami – opieka eunucha nad kobietami sprawiała, że nie istniały wątpliwości w kwestii ojcostwa dzieci[2].

Zobacz też

Przypisy

Kategorie

This page is based on a Wikipedia article written by contributors (read/edit).
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.

Ksiega 1001 nocy

Księga tysiąca i jednej nocy

Z Wikipedii, wolnej encyklopedii

Na tę stronę wskazuje przekierowanie z „Baśnie tysiąca i jednej nocy”. Zobacz też: inne znaczenia

Ilustracja jednej z baśni

Księga tysiąca i jednej nocy (znana również jako Baśnie z tysiąca i jednej nocy lub Tysiąc i jedna noc, oryg. arab. كتاب ألف ليلة وليلة Kitāb 'alf layla wa-layla; pers. هزار و یک شب Hezār-o yek šab) – zbiór około 300 baśni, podań, legend, anegdot i opowieści zamkniętych w kompozycyjną ramę legendy o sułtanie Szachrijarze i jego żonie Szeherezadzie, z głównym wątkiem narracyjnym Szeherezady. Pochodzą z IX–X w. i są zaliczane do arcydzieł literatury światowej.

Księga tysiąca i jednej nocy opiera się na dawnych opowieściach arabskich, legendach staroindyjskich, epopejach perskich, starożytnych przypowieściach babilońsko-asyryjskich. Sami Arabowie cenią je nisko, ponieważ zostały spisane w tzw. języku średnioarabskim – swego rodzaju fazie przejściowej z czystego języka literackiego (arab. fusha) do języka potocznego (arab. lahdża)^[1]. Baśnie te są również odbiciem wyobrażeń ludzi prostych na temat życia sfer wyższych, stąd naiwne opinie i opisy, pełne przesady, np. co do sutości posiłków^[2].

Pochodzenie

Arabski manuskrypt z XIV w.

W literaturze irańskiej znano Hezar Efsane (Tysiąc opowieści), zbiór indyjsko-perskich opowieści. Po zajęciu Iranu przez muzułmanów zbiór przeszedł ewolucję i w połowie X wieku był znany jako Tysiąc nocy. Nie wiadomo, ile opowieści liczył ten zbiór, jednak już w tym czasie łączyła je osoba Szeherezady.
Najstarsza arabska wersja Księgi tysiąca i jednej nocy powstała zapewne w Bagdadzie na przełomie IX i X wieku. Najpóźniej w połowie XII wieku zbiór ten został przeniesiony do Egiptu, gdzie uległ dalszym przemianom, zyskując ostateczną formę w XV wieku.

Wątek Szeherezady

Legenda, przedstawiona w prologu jako Opowieść o królu Szahrijarze i królowej Szeherezadzie, opowiada o okrutnym sułtanie, który przekonany o niewierności kobiet, po nocy poślubnej pozbawiał życia każdą ze swych żon. Losu poprzedniczek uniknęła Szeherezada, która przez 1001 nocy opowiadała sułtanowi wymyślone przez siebie historie, nie kończąc ich nad ranem. Sułtan, powodowany ciekawością, co dzień odkładał wykonanie wyroku. W końcu zrezygnował z tego zamiaru, a Szeherezada na zawsze pozostała jego jedyną małżonką.
Autentyczność postaci Szeherezady jest raczej wątpliwa, na ogół przyjmuje się, że Baśnie z tysiąca i jednej nocy są anonimowym zapisem ludowej literatury perskiej.

Przekłady i opracowania

W Europie pierwszy spopularyzował je A. Galland; jego przekład na język francuski ukazał się w 12 tomach w 1704-1717.
Pierwszy przekład polski ukazał się w 1768, również w dwunastu tomach. Opierał się na tłumaczeniu francuskim.
Opracowywaniem Baśni z 1001 nocy zajmowali się m.in. Franciszek Bohomolec, Wacław Sieroszewski, Bolesław Leśmian.
Dla dzieci opracowano wersję skróconą, fragmentaryczną, gdyż oryginalne teksty przesycone są erotyzmem i okrucieństwem. Ukazują ponadto szeroką panoramę życia, obyczajów, historii, kultury i filozofii Wschodu. Brak tłumaczenia całości był powodem zaliczania Baśni do literatury dziecięcej i młodzieżowej.
Pierwszy przekład polski z oryginału arabskiego dla dorosłych wydany został w dziewięciotomowej edycji PIW-u w 1973 roku.

Najbardziej popularne fragmenty

Do najbardziej znanych opowieści z Baśni z tysiąca i jednej nocy należą: Ali-Baba i czterdziestu rozbójników, O kalifie Omarze i młodym Beduinie, Zaczarowana studnia, Sindbad Żeglarz, Ślepy Abdallah, Azem i królowa duchów, Cudowna lampa Aladyna, Książę Ahmed i wieszczka Pari Banu.
Trzeba jednak zaznaczyć, że wbrew obiegowej opinii, ani baśń o Ali Babie, ani baśń o Aladynie nie były włączone w skład oryginalnego wydania kairskiego. Co więcej, są to raczej opowieści dla dzieci, podczas gdy większość Baśni z tysiąca i jednej nocy to raczej historie opowiadane ku rozrywce dworzan i dam haremowych^[3]

Księga jako źródło inspiracji

Komiks na motywach baśni tysiąca i jednej nocy

Niektóre postaci, np. Szeherezada, Ali-Baba, Aladyn, Sindbad Żeglarz, zyskały w Europie ogromną popularność, stając się bohaterami utworów literackich i muzycznych, sztuk teatralnych, filmów fabularnych i kreskówek.
Księga tysiąca i jednej nocy była źródłem inspiracji dla Hansa Christiana Andersena w Latającym kufrze. Miały wpływ na twórczość Bolesława Leśmiana, fascynację orientalnym światem baśni dostrzec można w balladach poety.
Postać Szeherezady była inspiracją dla wielkich kompozytorów, do kanonu literatury muzycznej weszły: Szeherezada Nikołaja Rimskiego-Korsakowa, Szeherezada Maurycego Ravela, Szeherezada z cyklu Maski op.34 Karola Szymanowskiego. Na legendzie o Szeherezadzie oparta jest także suita brytyjskiej grupy Renaissance pt. Song Of Scheherazade.
Na elementach częściowo zapożyczonych z Baśni z tysiąca i jednej nocy oparta została opera Reyera, Statua (1861).
Księga tysiąca i jednej nocy stała się inspiracją dla piosenek Jacka Kaczmarskiego: Wyznanie kalifa, czyli o mocy baśni^[4] oraz Mucha w szklance lemoniady^[5].
W przygotowywanym filmie Michaela Apteda z Juliette Binoche motyw tytułowej Szeherezady przeniesiono we współczesną scenerię, wplatając go w sensacyjny scenariusz.
Postacie w niej występujące są pierwowzorami głównych postaci mangi i anime Magi - The Labyrinth of Magic autorstwa Shinobu Ootaka.

Zobacz też

Przypisy

Kategoria

Cover photo is available under Public domain license. Cover photo is available under Public domain license. Credit: Sani ol-Molk (1814-1866) (see original file).

Friday, May 6, 2016

Laws for migrants

Budou pro migranty platit lehčené verze zákonů?

Dnes v 10:01 | afinabul | Ponerológia

Jak víme, evropské "elity" jsou rozhodnuty za jakoukoliv cenu protlačit migranty do všech unijních zemí bez ohledu na vzrůstající odpor obyvatel. Evropská komise doporučila a Evropský parlament podpořil systém povinných kvót, což znamená, že každá země bude muset přijmout Bruselem nadiktovaný počet migrantů a to navzdory tomu, že se původní obyvatelstvo brání a samotní migranti do některých zemí prostě nechtějí.

Uvažuje se o možnosti výpalného, pro ČR by to znamenalo 7 milionů za jednu kobylku, zatím celkem "jen" 11 miliard. (Jen pro srovnání, důchodcům, kteří celý život pracovali a financovali chod státního molocha, přidá vláda 40 Kč na měsíc.)

Premiér Sralbotka se ještě v polovině dubna prsil, že pokud kvóty budou nařízeny, zváží prý ČR žalobu. Pozor, řekl zváží. Rozhodně bych doporučoval nezadržovat dech, než k tomu vážení dojde. Premiér Bláto je ten poslední, který by si dovolil byť jen zakašlat, když Brusel svraští obočí.

Země Visegrádské čtyřky dostanou svůj díl utrejchu bez ohledu na to, co chtějí jejich politikové a lidi tam žijící a bez ohledu na to, že ani kobylky se tam příliš nehrnou. Bílí Evropané musejí zmizet, neboť tak bylo rozhodnuto.

Dobrá, povinné kvóty jsou první sevření. Co je druhé?

Psali jsme o tom včera v článku včera. Jde o úpravu stávajících zákonů tak, aby každý hlasitý projev nesouhlasu byl kriminalizován a potrestán. Konkrétně § 356 tr.ř. (Podněcování k nenávisti nebo násilí vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod ) byl doplněn o pojem "třída", přičemž "třídou" se rozumí skupina s podobným životním stylem, tedy například (cituji z původního článku) banksteři, oligarchové, politikové, sluníčkáři, pražská kavárna, rusofobi, eurohujeři, lžimédia, právníci, lichváři, fízlové, migranti, farmaceutičtí tráviči, Agrofert nebo na vydřiduši z nějaké firmy. Dále pak samozřejmě feministky, genderoví poradci a další podobná svoloč. A samozřejmě migranti, Arabi, muslimové (poslední dvě jmenované skupiny jsou už pokryty pojmy "etnická skupina" a "náboženství").

V podstatě to bude znamenat, že jakýkoliv projev nesouhlasu se škodnou bude kriminalizován a potrestán. Ale pozor, neživme v sobě falešnou naději, že chráněnou třídou jsme i my, jak to někdo vyjádřil v diskuzi za článkem. Lidé samostatně myslící, odpůrci totality, vlastenci, národovci, kuřáci, odpůrci očkování a podobní zbloudilci nejsou a nebudou novelou zákona chránění. Zákon je dostatečně pružný, aby byl našit na míru. Nevyjmenovává konkrétně, kdo přesně bude chráněn a kdo ne, takže bude záležet na výkladu soudů a ty už si pohlídají, aby náhodou nechránily někoho ušlechtilého.

Způsob, jakým budou orgány zasahovat na udání týkající se "podněcování k násilí", nám státní moc předvedla před necelým týdnem při zatčení šéfa Národní demokracie Adama Bartoše. Pro jednoho neozbrojeného a nijak nebezpečného člověka si přijelo komando deseti policistů, nejsem si dokonce jistý, jestli mezi nimi nebyli zakuklenci se samopaly, Adama přepadli, když chtěl nastoupit před svým domem do auta, pak vtrhli do bytu, kde byla manželka a pláčíci děti, kde provedli předpisovou razii, prohlídku a zabavení veškerých písemností, vydaných knih, počítačů a digitálních nosičů. Inu, na lidi musí být přísnost, to říkal už Haškův Švejk. Tahle přepadová komanda, kdy na jednoho člověka jde malá armáda policistů, jsme se "naučili" od našich amerických "přátel", doufám, že časem ještě česká policie proces zatýkání vymazlí tím, že si pro vytyčené jedince bude přicházet nad ránem, nejlépe kolem čtvrté hodiny, a že dveře do bytu či domu budou vyraženy beranidlem či rovnou granátem, jako je to dnes v Americe běžné. Ještě je co zlepšovat a ještě je kde se učit od mistrů.

A třetí sevření?

No teď se dostáváme k tomu nejkrásnějšímu, co pro nás "elity" upekly. Jste připraveni pro třešničku na dortu? Jste připraveni pro přímý úder na solar plexus a definitivní kop do hlavy? Tady je:

Pro migranty budou platit změkčené verze stávajících zákonů. Psal o tom deník Extra.cz v článku Pro uprchlíky musí platit měkčí zákony a pravidla, jinak se jim v Česku líbit nebude. (Nad bulvárním zaměřením extra.cz se nemračte, někdy i bulvár přinese zajímavou zprávu.) Je totiž třeba nějak udělat, aby se kobylkám u nás líbilo. Musíme migranty motivovat, aby tady zůstali, protože oni sami se sem nehrnou. Jinak by nám mohli utéct a to přeci nechceme, že ne? Ocituji kousek z výše uvedeného článku (klikněte si na odkaz a přečtěte si ho celý, dokud tam je):

Brusel a vedení EU tlačí na Česko, aby přijímalo uprchlíky. Bohužel, uprchlíkům se v Česku moc nelíbí a šilhají po Německu. Před českou vládou stojí velký úkol. Je nutné nějak zařídit, aby se u nás uprchlíci cítili dobře a chtěli tu zůstat. Jak toho docílit? Je na čase začít řešit otázky pozitivní diskriminace a speciálních zákonů.

...

Musíme si uvědomit, že uprchlíci pochází z jiné kultury a studená Evropa jim jen pomalu otevírá svou náruč. Evropa a Česko musí uprchlíkům vyjít vstříc, aby se tu cítili jako doma a mohli sem vzít své rodiny, které strádají někde v uprchlických táborech.

Jak tedy uprchlíkům v Česku ukázat vlídnou tvář? Na řadě je pozitivní diskriminace, úlevy a speciální zákony. Je jasné, že kolem těchto citlivých otázek bude ještě hodně rušno, ale společnost pomalu zraje k tomu, aby se podívala realitě do očí.

...

Tak jako zdravá společnost chrání matku a dítě, tak by měla chránit slabé hosty, kteří k nám přichází. Jak? Nová pravidla pro naše hosty budou vznikat postupně a zasáhnou všechna odvětví lidského života. Kvůli uprchlíkům bude třeba upravit rodinné právo, daňová pravidla a navýšit sociální dávky a kapesné. Bude to ještě dlouhý a bolestivý proces, ale čím dříve jsou tyto otázky na stole, tím dříve můžeme uprchlíkům vytvořit nový domov, jaký očekávají.

Říká se tomu pozitivní diskriminace (diskriminace může být pozitivní asi tak, jako bombardování může býthumanitární. V oxymoronech jsou mistři) a funguje to tak, že se udělují polehčující body za rasu, náboženství, sexuální orientaci (jak o tom píšeme v sekci Humor), popř. příslušnost k chráněné třídě. Stejný bodový systém funguje už léta na Západě při přijímání na vysoké školy, do zaměstnání, při žádostech o dotace a všude, kde je třeba uškodit těm, kteří vybudovali zemi a tvoří skutečné hodnoty. Zatím neplatil v trestním právu, ale jak vidno, i k tomu zřejmě brzy dojde.

Takže zákony budou mít dvojí pálky. Jedny přísnější pro domorodce a druhé lehčí pro migranty. Když třeba rodilý Čech nebo Slovák znásilní ženu, půjde do kriminálů na šest měsíců až pět let (§ 185 tr.ř.). Když totéž udělá migrant, dostane podmínku nebo jen zahrození prstem ve stylu ty-ty-ty. Totéž se bude týkat krádeží, loupeží, ozbrojených přepadů, rabování, zkrátka všechno, čím nás migranti hodlají obohacovat.

Stejně tak i v sociálním zabezpečení a daňové oblasti budou dva sety pravidel. Jedno pro domorodé obyvatelstvo a druhé pro kobylky. Je logické, že bude třeba motivovat kobylku, aby neutekla a to lze udělat jedině tak, že se jí nabídne stejné zabezpečení jako v Německu nebo ve Švédsku. A v případě, že by náhodou chtěla pracovat, bude jí dána přednost před domorodcem. A eventuelně ještě bude daňově zvýhodněna. No není to krása?

A kdo z domorodých bude proti tomu remcat, tomu policejní komando vyrazí dveře, prohledají byt a přišijou mu § 356 - podněcování k nenávisti. No není to dvojitá krása?

Ty zákony zatím ještě nejsou zavedeny, ale pracuje se na tom a jsou doslova za rohem. Upravená třistapadesátšestka se už projednává v parlamentu. Když to shrnu, ta dvojí legislativa (kriminalizace jakékoliv kritiky a dvojí verze pravidel a trestů) je něco jako dvojitý Nelson v zápase, je to skutečně držení, ze kterého se zápasník už nevykroutí. Je třeba vnímat ty dvě legislativy souběžně, teprve pak vynikne jejich skutečná zrůdnost. Plus povinné kvóty a násilné vnucování nepřizpůsobivých, nenávistných, agresivních, mladých a silných mužů. Trojitý Nelson. Existuje vůbec něco takového v zápase? Myslím, že ne.

A to ještě nezmiňuji další nebezpečí - bezvízový styk s Tureckem a možnost, že Erdogan udělí s vysokou pravděpodobností ve zkráceném řízení turecké občanství třem milionům tam uváznuvších migrantů, kteří pak zaplaví Evropu zcela legálně jako obrovská tsunami. To už jsme u čtyřnásobného Nelsona.

Kdyby mi někdo před třemi lety řekl, kde budeme dnes, nevěřil bych. Čekal jsem různé věci, čekal jsem geneticky vyšlechtěné viry, čekal jsem demontáž sociálního státu, finanční ožebračování, nezaměstnanost, terorismus (to všechno máme), ale ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, jak perverzně rafinovaní jsou. Není-li toto otevřená genocida Evropanů, tak pak už nevím, co je.

Fascinuje mě, jak společnost reaguje na podání smrtícího koktejlu. Totiž nevím, jestli jste někdy viděli, jak reaguje oběť uštknutá kobrou. Neurotoxiny obsažené v jedu oběť v prvním okamžiku paralyzují, takže se přestane bránit a v podstatě se nechá sežrat zaživa. Nebýt ochromena, zřejmě by se bránila, ale nemůže. Evropa je na tom podobně. Akorát smrt nebude v řádu hodin, ale pěkně pomalá - v řadu desítek let.

A co tedy dělat? To už nesmím napsat. Ale řeknu vám, co nedělat. Nepište petice! Nedemonstrujte! A nečekejte!

http://zvedavec.org/komentare/2016/05/6880-budou-pro-migranty-platit-lehcene-verze-zakonu.htm

Životopisy tří hlavních organizátorů přistěhovalecké krize a reakce Evropské unie svědčí o jejich napojení na vládu Spojených států a o odhodlání zrušit hranice. Pro tyto muže není současná migrace humanitárním problémem, ale šancí uvést své teorie do praxe.

Peter Sutherland, zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro mezinárodní migraci

Peter Sutherland

Ir, bývalý evropský komisař pro konkurenci, pak generální ředitel Světové obchodní organizace (1993-95); bývalý ředitel BP (1997-2009), prezident Goldman Sachs International (1995-2015); bývalý správce skupiny Bilderberg, prezident evropské sekce Trilaterální komise, a vice-prezident Evropského kulatého stolu průmyslníků.

Zatímco pan Sutherland nikdy nevynechá příležitost zdůraznit morální povinnost pomáhat uprchlíkům - jako tradiční katolík je poradcem Obchodní školy IESE (Instituto de Estudios Superiores de la Empresa) Opus Dei, a od r. 2006 konzultant Správy majetku papežské stolice - je především velebitelem mezinárodní migrace. V projevu k Výboru pro mezinárodní záležitosti sněmovny lordů prohlásil, že všichni lidé by měli mít možnost studovat a pracovat v zemi dle svého výběru - což je neslučitelné s politikou omezování migrace - a že migrace vytváří klíčovou dynamiku ekonomického rozvoje, ať si o tom obyvatelé hostitelské země říkají cokoliv. Následně uvedl, že Evropská unie by měla podkopat a zlikvidovat homogenitu svých zemi (1).

Gerald Knaus, ředitel a zakladatel Iniciativy evropské bezpečnosti (ESI)

Gerald Knaus

Rakouský sociolog, Knaus, pracoval v letech 1993 až 2004 v Bulharsku, Bosně a Hercegovině a v Kosovu - na konci mandátu Bernarda Kouchnera - nejdříve pro nevládní organizace, pak pro Evropskou unii. V letech 2005 až 2011 pokračoval ve svém výzkumu na Carrově středisku pro politiku lidských práv při univerzitě Harvard, kdy pak zveřejnil dílo "Může intervence fungovat?" (Can Intervention Work?). V r. 1999 založil v Bosně a Hercegovině ESI. Tento institut získal svůj první grant od amerického Mírového institutu, sesterské organizace Národní nadace za demokracii (NED), což je odnož Pentagonu. Pak Knaus odjel do Washingtonu, kde byl přijat v NED, pak Carnegieho nadací a Americkým podnikatelským institutem (AEI). Navíc byl přijat Jamesem O'Brienem a Jamesem Dobbinsem na ministerstvu zahraničí a Leonem Fuerthem v Bílém domě. ESI pak byla brzy financována německým Marshallovým fondem, Mottovou nadací, Institutem otevřená společnost (řízeným Georgem Sorosem), Nadací bratří Rockefellerů a vládami Holandska, Irska, Lucemburska, Norska, Švédska a Švýcarska.

V r. 2004 uveřejnil zprávu, ve které prohlásil, že obvinění, že 200,000 Srbů bylo vyhnáno z Kosova, je lež a ruská propaganda. V r. 2005 přišel s teorií, že turecká AKP je uskupením "islámských kalvinistů", kteří se pokouší vytvořit formu "muslimské demokracie".

Ve své knize Může intervence fungovat? - kterou vydal u Roryho Stewarta, bývalého domácího učitele britských princů Williama a Harryho, se kterým se setkal v Kosovu a který se pak stal jedním z asistentů Paula Bremmera v Meyssan během okupace Iráku a pak byl ředitelem Carrova střediska pro politiku lidských práv - velebil americké války a přišel s novým konceptem kolonizace. Podle Knause je "humanitární intervencionismus" legitimní, ale může uspět jen tehdy, pokud bere v úvahu místní realitu. Velebil Richarda Holbrooka, kterého rovněž poznal v Kosovu. Jeho kniha byla propagována Samanthou Power, známou bývalou spolupracovnicí Holbrooka, která také vytvořila a řídí Carrovo středisko pro politiku lidských práv, kde byl výzkumným pracovníkem.

Diederik Samson, holandský poslanec, prezident Strany pracujících

Diederik Samsom

Jaderný fyzik, bývalý ředitel kampaně Greenpeace v oblasti klimatu a energií, od r. 2003 poslanec, stal se prezidentem své parlamentní skupiny, pak prezidentem strany. Nicméně nedokázal vyhrát kandidaturu na funkci předsedy parlamentu a premiéra. Pak se odmítl připojit ke koaliční vládě, kterou podporuje, a zůstal prezidentem své skupiny v parlamentu.

Má IQ 136 a dvakrát vyhrál televizní test inteligence. Tvrdí, že je militantní ateista a je přísným nekuřákem a vegetariánem. V červnu 2014 byl pozván premiérem Markem Ruttem do skupiny Bilderberg, kde si mohli promluvit s Peterem Sutherlandem, avšak nikoliv s Rorym Stewartem, který byl pozván pouze na setkání v r. 2012.

Podle holandských politologů je hlavní obětí referenda na podporu evropské dohody s Ukrajinou. Osobně zaujal u tohoto tématu pozitivní postoj a je proti Rusku. Jeho porážka, podle jistých průzkumů mínění, způsobila pokles vlivu jeho strany o polovinu až tři čtvrtiny.

	Nejen šílený střelec, ale také policie má na rukou krev!
	Nové bezpečnostní riziko: média, která nám zamlčují pravdu o hrozbách islamismu
	Přežít - to je oč tu běží: Sebeobrana na reálných videích
	Policisté a vojáci musí být agresivní... pak se ale divíme, že tak konají

	POSTAPO / TERORISMUS – mimořádná série, jak být připraven na řádění teroristů (1)
	Zapište se na nejlépe postavený obor kriminalistiky v ČR - studovat můžete ještě tento akademický rok!
	POSTAPO – díl 2: Předvídaná lokální katastrofa a evakuace
	POSTAPO – kulturní fenomén nebo i příprava na přežití? Díl 1 – úvod.

Saturday, May 7, 2016

Wahhabism

Wahhábismus a Saudská Arábie: zdroj světového terorismu a džihádu v Evropě

Wahhábismus jako nejzaostalejší=nejradikálnější forma islámu

Saudská Arábie jako diktatura a ropná velmoc

Saudská Arábie jako sponzor teroristů a vývozce radikálního islámu

Co dělat se Saudskou Arábií?

Podobné články

Komentáře

Harem

Harem

Z Wikipedii, wolnej encyklopedii

Zobacz też

Przypisy

Ksiega 1001 nocy

Księga tysiąca i jednej nocy

Z Wikipedii, wolnej encyklopedii

Pochodzenie

Wątek Szeherezady

Przekłady i opracowania

Najbardziej popularne fragmenty

Księga jako źródło inspiracji

Zobacz też

Przypisy

Friday, May 6, 2016

Laws for migrants

Budou pro migranty platit lehčené verze zákonů?

Peter Sutherland, zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro mezinárodní migraci

Gerald Knaus, ředitel a zakladatel Iniciativy evropské bezpečnosti (ESI)

Diederik Samson, holandský poslanec, prezident Strany pracujících