Emilie Carlesová: Polévka z divokých trav (Francie 1930´s), Svoboda Praha, 1983, překlad Eva Ruxová
Jednoho dne jsem zašla za poslancem našeho departementu ... (požádat ho, aby zařídil slevy rolníkům na nákup některého průmyslového zboží)
...
"Ovšem, ovšem, já vám rozumím, ale ve sněmovně neznamenám mnoho, jsem sám proti šesti stům."
"Hleďme, vy jste sám proti šesti stům, už mi nemusíte nic říkat, teď chápu, slíbíte rolníkům, co chtějí, aby pro vás hlasovali, a pak jim řeknete, že nemůžete nic dělat, je jasné, že těch pět set devadesát devět ostatních to udělá přesně tak jako vy, ale napálení jsou voliči."
Tak tohle byl výsledek demokratických voleb. Moc jsem se nedivila, věděla jsem odjakživa, že volby jsou jen balamucením lidí a házením písku do očí, zase jednou jsem se o tom přesvědčila. Od školních let zůstala ve mně instinktivní nedůvěra k tomu, do příručky nazývají všeobecným hlasováním. To slavné hlasování, ta chlouba republiky, co to vlastně je? Já v tom nic všeobecného nevidím, protože polovina plus jeden hraje do ruky tomu, kdo se chce dát zvolit, a druhá polovina mínus jeden je napálena. Je to nespravedlnost jako každá jiná, nespravedlnost zákonná a schválená, ale nespravedlnost. Nehledě na to, že v takových malých vesnicích jako tady se volby připravovaly pod určitým vlivem.
No comments:
Post a Comment