Showing posts with label weapons. Show all posts
Showing posts with label weapons. Show all posts

Friday, July 22, 2016

Missile trains in Russia

Raketový vlak 15P961 Moloděc v muzeu | foto: Vitaly V. Kuzmin, CC BY-SA 3.0
Podle Nestrova, vedoucího oddělení pro školení a výcvik ruských raketových vojsk, ruská armáda dokončila schématický návrh Barguzinu a připravuje technologickou dokumentaci. Výzvou se stane systém výcviku a školení.
„Musíme myslet dopředu... Dobře si uvědomujeme, že budeme potřebovat specialisty, kteří budou provozovat tento nový raketový komplex, a proto v blízké budoucnosti zahájíme speciální kurzy pro nové odborníky,“ uvedl Nesterov.
Železniční raketový komplex Barguzin pojme v šesti standardních vagonech šest mezikontinentálních střel RS-24 Jars (SS-27 Mod 2). Barguzin nahradí raketový vlak 15P961 Moloděc, který dokázal převážet tři střely RT-23UTTH Moloděc (SS-24 Scalpel).
Ruská armáda vlak Moloděc stáhla z výzbroje v roce 2005 v rámci dohody o snížení počtu strategických zbraní (START II). Nová smlouva START III, podepsaná v roce 2010 v Praze, však nezakazuje vývoj nových raketových systémů.
Sovětský svaz a následně Rusko provozovaly dvanáct souprav vlaků Moloděc. Deset souprav bylo sešrotováno, dvě skončily v muzeu. Podle zastánců nový komplex Barguzin svého předchůdce překoná v přesnosti zásahu cíle, dostřelu i celkové účinnosti.
Vlak Barguzin má Rusku zajistit schopnost patřičné odpovědi, podobně jako například jaderné ponorky, na jaderný útok na své území. Výhodou raketového vlaku je velká mobilita, což zajišťuje značnou šanci přežití prvního jaderného útoku protivníka.
Práce na komplexu Barguzin začaly v roce 2012. V roce 2014 bylo rozhodnuto o využití raket RS-24 Jars. V roce 2018 se očekává dokončení vývojových prací a v roce 2020 zařazení do služby. Ruská armáda plánuje provozovat až pět komplexů Barguzin do roku 2040.
Původní rakety RT-23UTTH Moloděc měřily na délku 19 m a vážily 104 t. Hmotnost raket vyžadovala zapřáhnutí tří diesel-elektrických lokomotiv DM62, aby se celá souprava vůbec rozjela. Jen pro obsluhu lokomotiv bylo třeba vyčlenit sedm lidí. V systému Moloděc byly ještě zařazeny vagony s generátorem elektrické energie, velitelský vagon a servisní vagon.
Střely RT-23UTTH vyžadovaly speciální rozměrné vagony, což ve spojitosti s dalšími konstrukčními rysy komplexu Moloděc (tři lokomotivy na velmi krátkou soupravu) usnadňovalo odhalení vlaku leteckými nebo kosmickými prostředky průzkumu. Nyní bude situace jiná.
Na rozdíl od svého předchůdce Barguzin získá standardní železniční vagony. Je to možné díky použití raket Jars, které jsou sice delší (21 m), ale startovací hmotnost rakety je pouze 49 tun. Rakety Jars jsou schopny na cíl dopravit čtyři samostatně naváděné hlavice s jadernou náloží o síle 100 až 300 kt. Přesnost zásahu je 150 až 250 metrů. Dolet střely je přibližně 12 000 kilometrů.
Cílem konstruktérů je maximálně znesnadnit detekci. Počítá se tedy s přidáním falešných vagonů a také s vývojem speciální výkonné lokomotivy. Celý komplex by tak mohla „nenápadně“ táhnout pouze jediná lokomotiva.
Výhodou nového vlaku Barguzin jsou nové navigační systémy raket Jars. U komplexu Moloděc inerciální navigační systémy raket RT-23UTTH vyžadovaly zadání bodu výchozího startu. Proto bylo po celé trase vyznačeno několik míst, odkud šel provést odpal raket. V případě vlaku Barguzin lze odpalovat rakety prakticky z jakéhokoliv místa na trati.

Fotogalerie

Výzvou bude ale konstrukce celého komplexu. Původní Moloděc byl postaven v Dněpropetrovsku na Ukrajině. Dnes již samozřejmě vzhledem k napjatým ukrajinsko-ruským vztahům není výroba na Ukrajině možná.
Podle velitele strategických raketových vojsk, generálplukovníka Sergeje Karakajeva, se díky zavedení pěti železničních raketových pluků (každý s jedním komplexem Barguzin), zvýší v roce 2020 počet divizí raketových vojsk speciálního určení ze současných dvanácti na třináct.
Barguzin má však v Rusku i své odpůrce. Ruský vojenský analytik Alexander Konovalov, prezident moskevského soukromého Institutu pro strategická studia, označil vývoj vlaku jako zbytečně drahý a neodpovídající současným potřebám. „Uděláme lépe, budeme-li rozvíjet telekomunikační systémy, bezpilotní letadla a přesné zbraně, nikoli podobná monstra,“ řekl před časem Konovalov.

Saturday, June 11, 2016

HAARP

HAARP: Pohádka, nebo skutečnost? Postavili Sověti Datla u Černobylu? Monstrózní dítě vojáků a vědců má záhadný osud. Konspirační realita? Je Marconiho a Teslův pohrobek příčinou "zblázněného" počasí?


HELENA HULEJOVÁ si všímá toho, o čem máme věřit, že je jen jednou menší "radioamatérskou stanicí", co však napovídá cosi zásadního o vývoji zbraňových "sci-fi" technologií ve světě, ale především o našem vlastním myšlení
Jeden z nejzvláštnějších paradoxů současné geopolitiky je přímo před našima očima: všichni, protivníci i spojenci, nám neustále vtloukají do hlavy, že Spojené státy americké mají tu nejlepší armádu na celé zeměkouli - utrácejí nejvíc za zbrojení, a tak dále. Přesto proslavená Velká Armáda 21. století a) nějak v poslední době nevyhrává války, maximálně vyrábí desítky let trvající bezvýchodné konflikty a b) je vlastně v velmi zastaralá, zatímco některých oblastech se chlubí nekonečně drahými, složitými hračkami se spornou účinností, a c) budí dojem, že je celkově "dost mimo".
Jak je tohle všechno možné spojit s pověstí největší vojenské velmoci světa? 

Armáda jako kabaret

Jedna z klíčových odpovědí je, že vývoj ve vojenství se ve skutečnosti už desítky let soustředí někam jinam, než do konvenčních vod: k vývoji zbraní donedávna z říše “sci-fi” - a “vojáčci” jsou už jen takové drahé hračky a módní doplněk - občas užitečný, zvláště když je třeba nějaké té PR akce v Pobaltí, ale jinak…
Víte, čím se baví armádní velení domněle nejlepší armády světa? Tím, kterak zajistit tu správnou rovnost homosexuálním vojínům a kadetům. Vážně. Tak třeba v únoru letošního roku, zrovna když v Los Angeles udíleli Oscary, Armáda Spojených státůuspořádala vlastní “Drag Show”, kde vojáci i nevojáci homosexuální a spol. orientace vystupovali coby hvězdičky “transgenderového kabaretu”. A jednou z největších starostí samotných vojáků zdá se být to, zda “sezdané” protějšky vojínů stejného pohlaví mají stejné nároky na sociální dávky, jako ty, ehm, nechutně obyčejné. Nebo třeba “integrace žen do bojových složek”, a dostatek “ženských vzorů”, zvláště Navy SEALS a jim podobných jednotkách. Zatím je prý systém, kontrolující nukleární hlavice řízen počítači, které stále fungují na osmipalcové diskety. Kdo nevěří, ať tam běží.

Generál a nové zbraně

Copak by tomu asi řekl takový generál Patton? Kdo ví. Dost možná, že by se vyjádřil nějak podobně klasickému internetovému epitetu o třech písmenech, které se v takové situaci nabízí: WTF?
Svět se samozřejmě kompletně zbláznil - a to je dost možná dostačující odpověď. Existují ale zlí jazykové, kteří tvrdí, že americká armáda, a nejen ona, už dávno “pase” po úplně jiných technologiích, než těch, vyžadujících ke svému přímémo bojovému fungování hrdinné vojíny (ať již jakékoli orientace). O nichž samozřejmě nic nevíme - a dozvíme se až se značným zpožděním. Jsou jich desítky, od těch bláznivých až k poměrně pravděpodobným.

HAARP: Dítě vojáků a vědců

Jednou z těch pravděpodobnějších je existence technologie nazvané v americké verzi HAARP. O HAARPu kolují legendy - a většina “normálních lidí” (obzvláště pokud mají cokoli společného s přírodními vědami) jeho využití jakožto zbraně okamžitě nálepkuje jako “kospirační teorie”. Jenže ono vůbec není tak nepravděpodobné - existence HAARPu a jeho propojení s armádou jsou dostatečně, ba notoricky známé. Otázné je pouze to, do jakého stádia se experimentování s touto technologií v celosvětovém měřítku dostalo - a co z toho vzešlo.
Vysokofrekvenční program pro aktivní výzkum aurory (neboli Highfrequency Active Auroral Research Program, čili HAARP) spatřil světlo jako společné dítě vojáků a vědců, zkoumajících ionosféru. To je ionizovaná vrstva atmosféry, která má elektrický náboj a mimo jiné je to právě ona, která odráží krátké vlny směrem k zemi - díky (či snad kvůli) ní jsme i přes rušičky poslouchávali “Svobodku”, když jsme si ještě mysleli, že souvisí se svobodou.
Slavný Marconiho pokus s mezikontinentálním přenosem rádia objevil právě odraz vln od ionosféry. V jeho případě to ovšem byly vlny dlouhé, na jejichž vytvoření potřeboval poměrně velký vysílací výkon. A pěkně velkou anténu. Marconi ovšem tu svoji zavěsil na draka. Zda je na draka i HAARP… o tom lze rozsáhle spekulovat. Nejspíš je to ale právě naopak.

Radioamatéři...?

Vědci se dnes tváří, že jim šlo vlastně jen o to, kráčet v Marconiho šlépějích. Postavit velikánskou anténu, kterou by mohli vysílat signály do ionosféry a pozorovat jejich účinky, vyvolávat polární záře - zkrátka, jak sami přiznávají, s ionosférou manipulovat. Jenže… někde na své projekty přece museli sehnat peníze! A nejlogičtější bylo je “vycucnout” z fondů Pentagonu. A tak - praví “oficiální” článek o HAARPu ještě z doby, než ho armáda v roce 2014 opustila (aby byl v roce 2015 zase spuštěn, ovšem už jako “civilní” pracoviště!) - si prostě vymysleli něco, co bylo dostatečně “cool”. Jako třeba - vojenské užití dotyčné technologie! Hurá!
Pentagonu tak - praví “oficiální” linka - prostě svůj výzkum “prodali” coby starého, ošklivého koně přemalovaného na fešnou zebru. Podle úvodních slibů vědců (především Bernarda Eastlunda, který si nechal HAARPu podobnou, leč silnější “mašinku” také v 80. letech patentovat) měl ohřívač ionosféry, neboť přesně tím HAARP mimo jiné je, sloužit mimo jiné hypoteticky k tomu, aby “vyráběl cyklony a hurikány” na zakázku pro bojové využití, případně “usmažil” sovětské nukleární střely v půli letu. Něco takového skutečně zařízení, využívající stejnou technologii jako HAARP, teoreticky dokáže.

Podivná havárie

V průběhu shánění financí na “radioamatérský projekt” (jímž, jak máme věřit, HAARP je), se přidal slavný senátor za Aljašku Ted Stevens. HAARP dostal další účel - opět kvůli vládnímu financování - totiž dlouhovlnný průzkum podzemních prostor včetně nepřátelských bunkrů a komunikaci s vojenskými ponorkami na extrémně dlouhých vlnách. I ten skutečně umí. Vysílač, vypadající jako les vzájemně propojených dvacetimetrových anténních stožárů s dvouramenným "křížem" na vrcholku, sice vláda za spoustu peněz postavila, ale po všech “náletech” konspiračních teoretiků a při tom, že nesplnil tak docela, co sliboval, byl jeho osud brzy zpečetěn.
Toť vše. Ani senátor Stevens, ani Eastlund se bohužel k věci nemohou vyjádřit, protože jsou oba mrtví. Eastlund zemřel v roce 2007, kdy byl HAARP dokončen, senátor zahynul o tři roky později při leteckém neštěstí, jehož příčina není dodnes jasná, a jejž zázrakem přežil bývalý velitel NASA Sean O’Keefe, který s ním v té chvíli jel náhodou na ryby. Prý.

Legrační nové zbraně

Kolem HAARPu se vyrojily už v době jeho stavby mraky “konspiračních” teorií. V jejich centru a počátku stojí Nick Begich, aljašský učitel, odborář a doktor alternativní medicíny. Byl to právě on, kdo natolik “otravoval” všechny kolem, že - máme-li věřit americké armádě - od projektu upustila. Dr. Begich také tvrdí, že HAARP je mnohem více, než vědeckou základnou hrající si s ionosférou. Tvrdí, že HAARP může jak ovlivňovat fungování lidského mozku, tak přispívat ke kontrole počasí (to jest produkovat umělé sucho či naopak srážky) a vyrábět zemětřesení. Vše prostřednictvím správného "odrážení" správně modulovaných vln od ionosféry.
Americké armádě, jako jakékoli jiné armádě, samozřejmě není co věřit. Vzhledem k tomu, že máme “věk transparence” (protože máme internet, který mimochodem také “vynalezl” Pentagon), mají Spojené státy dokonce internetovou stránku, na které popisují, jaké báječné nové zbraně vyvíjejí.
Je to samozřejmě legrační. Nejen tím, že všechny zde představené vynálezy jsou “prodávány” výlučně svým využitím v mírových podmínkách (obvykle medicínských), ačkoli už samotná jejich kvalifikace jako nových zbraní zavdává příčinu k myšlenkám směřujícím zcela jiným směrem. Hlavně ale proto, že je jasné, že jde o výkladní skříň - pro veřejnost. Skutečný vývoj (jako celý život, nejen podle Milana Kundery) je jinde. A moc se o něm nemluví.

Tesla technologie: Veřejné tajemství

Že si světové vlády hrají s “Tesla technologiemi” je však přesto veřejným tajemstvím už desítky let. První vlaštovkou, jestli to tak lze říci, byl datel. V tomto případě “Ruský datel”. Ten “ťukáním” na radiových frekvencích, které bylo slyšet až v Americe (mezikontinentální balistický přenos, vzpomínáte?) znepokojoval radioamatéry i vojenské profesionály už od poloviny sedmdesátých let.
Nikdo nevěděl, kde se záhadný signál bere ani k čemu je - nebo pokud věděl, neřekl to. Objevovaly se náznaky, že by mohl být využíván právě k obraně před americkými balistickými střelami - nebo také ke kontrole myšlení. Systém nebyl nikdy ani oficiálně zkolaudován. “Ťukání” učinila přítrž havárie Černobylu. Opuštěný makabrózní “předHAARP” stojí poblíž havarované jaderné elektrárny dodnes. Jsou tací, co tvrdí, že sama havárie nebyla náhoda, způsobená vadným protokolem při bezpečnostní zkoušce reaktoru, ale právě zkouška “datla” jako zbraně. Dokonce o tom jeden Ukrajinec natočil film, který se u nás bude promítat.
Ještě na konci a po skončení (první) studené války považovaly jak Spojené státy, tak nástupce Sovětského svazu, možnost “tektonického" (či atmosférického) terorismu za naprosto reálnou alternativu. Americký ministr obrany William Cohen ještě v roce 1997 na konferenci prohlásil: “Jisté mocnosti se již angažují v jistém typu eko-terorismu, jímž mohou měnit klima, spouštět zemětřesení, nebo sopky na dálku, skrze použití elektromagnetických vln.” Pak se však nad podobnými prohlášeními zavřela voda - a brzy nato začalo shánění prostředků na stavbu HAARPu. Započala v roce 2003. Náhodou. Prý.

Jak ovlivnit naše mozky

Kolem HAARPu samotného se to v oficiálních vodách hemží řadou absolutně protichůdných prohlášení: na jedné straně tvrdí, že může sloužit ke zkoumání zemského povrchu pro hledání nepřátelských podzemních útočišť, na druhé straně že má dosah tak malý, že by vlastně nedosáhl nikam, kde tyto bunkry mohou být (jako třeba do Střední Asie). Jistě se ví jen to, že je v provozu. A že další, trochu jiný HAARP je v portorikánském Arecibu. Kromě něj by na světě měly být ještě dvě podobné antény - jedna v Rusku a druhá v Norsku. Tedy - oficiálně. Prý.
Tady už se dostáváme do říše oněch soustavně a systematicky zesměšňovaných "konspiračních teorií". I těch je mnoho - nejsou však o nic méně matoucí, než většina zpráv "oficiálních". Tvrdí se, že je podobných stanic ovšem mnohem více. A že jsou používány - spolu s neslavnými “chemtrails” - k ovlivňování počasí. Ovšem, je to samozřejmě jen “konspirační teorie”.
Problém je v tom, že “konspirační realitu” se dopředu obvykle nedozvíme. Můžeme se pouze dohadovat, což bude vždycky voda na mlýn těch, kdo chtějí podobné projekty odsunout do šuplíku “absurditka”. Není však na škodu mít oči otevřené.
HAARP není totiž jediný prostředek kontroly lidského myšlení, který “tam venku” dost možná sedí. Tím prvním je naše vlastní neochota přemýšlet mimo vymezené hranice. A přesně na to “Oni” spoléhají.
Což je samozřejmě "konspirační teorie".