Potvrzeno: Imigrantská vlna je dílem USA. První oficiální důkaz ve stínu summitu NATO. Válka v Iráku byl podvod, říká zpráva britské Chilcotovy komise. Vzkaz Václava Havla ze záhrobí

12. 7. 2016

Diskuse

Tisk článku

Poslat e-mailem

JAN MAŘENKA lomí rukama nad zprávou komise lorda Chilcota, která by měla obrátit svět vzhůru nohama, a ptá se, proč se tak neděje

Spojené státy nesou přímou odpovědnost za smrt více než půl miliónu Iráčanů, 4.491 vlastních vojáků, 179 vojáků Velké Británie a za následnou devastaci arabského světa, při které zahynuly nejméně dva milióny lidí a další dva milióny zaplavily Evropu. Takto lze shrnout závěry šetření tzv. Chilcotovy komise, na které s napětím čekal celý svět.

Je to ještě horší, než se fanoušci invaze do Iráku obávali.

Chilcotova komise, která zkoumala zapojení Velké Británie do války v Iráku (2003 - 2011), dospěla po sedmi letech šetření k jednoznačnému stanovisku:

Saddám Husajn byl lokální despota, ale neměl zbraně hromadného ničení a nepředstavoval pro svět žádné nebezpečí. Invaze USA do Iráku byla mizerně naplánovaná, zpackaná, dala vzniknout Islámskému státu a jejím průvodním jevem byl podvod Spojených států na vlastních spojencích.

Řada evropských politiků invazi, k níž došlo bez souhlasu OSN, podporovala. Byl mezi nimi například tehdejší prezident ČR Václav Havel, který řekl: "Je třeba zbavit svět hrozby, kterou představují Husajnovy zbraně hromadného ničení." Šlo o jedno z jeho posledních významných prohlášení z pozice prezidenta, neboť krátce poté mu vypršel mandát. Války v Iráku se následně zúčastnilo i 300 českých vojáků (jeden zahynul).

Komisi sestavenou ze šesti odborníků pod vedením Lorda Johna Chilcota pověřil v roce 2009 analýzou britské role v irácké invazi (2003) tehdejší premiér Gordon Brown. Její výsledky (zpráva má milión slov) měly být zveřejněny již v roce 2011, ale Spojeným státům a britským vojenským špičkám se tomu podařilo zabránit s tím, že by mohly poškodit britsko-americké vztahy. Zrušeny byly i další termíny, včetně toho před volbami 2015, protože by prý zpráva mohla ovlinit jejich výsledek. Nakonec tak došlo ke zveřejnění Chilcotovy zprávy až nyní.

Klíčový vzkaz není ve zprávě napsán takto jednoznačně, ale jasně to svítí mezi řádky:"Skutečnou hrozbou pro svět nebyl Saddám Husajn. Jsou jí Spojené státy americké". 

Čtěte ZDE: Náš (unesený) člověk v Libyi: NATO bombardovalo Utopii a otevřelo tak bránu do pekel. Krev statisíců na rukách našich spojenců. Komu může poděkovat (nejen) Pavel Hrůza?

Washingtone, máme problém

Výsledek šetření je o to zavážnější, že přichází od tradičního spojence USA, tedy od Velké Británie, která byla, jak vyplývá ze zprávy, obelhána. Jak tento fakt ovlivní britsko-americké vztahy, ukáže čas. Již dnes je však jasné, jaký dopad bude mít na roli USA jako na "největšího agresora na světě": žádný.

Zcela lživou se ukázala verze, kterou po celé roky přičinlivě živila mainstreamová média (včetně těch českých) – že invaze do Iráku byla preventivním úderem proti šílenému diktátorovi, který chce zničit svět tak, jak to známe z katastrofických filmů. Tato média tak nesou spoluvinu na tom, co se stalo.

Ideologický rozměr výsledků šetření komise je obrovský – a proto se ho mainstreamová média spřátelených zemí NATO pokoušejí udržet uvnitř Velké Británie. Asi se jim to i podaří: Stačí, když toto zásadní téma nechají ležet ladem. To je přesně to, co se právě děje.

Není to tehdejší britský premiér Tony Blair, který má po zveřejnění Chilcotovy zprávy velký problém, natož jeho tehdejší protějšek, vysmátý exprezident USA George W. Bush, který to všechno spískal. Ve skutečnosti mají problém všechny státy, které (stejně jako Británie) poslouchají USA na slovo a slepě věří všemu, co jim Velký Bratr tvrdí a diktuje. Státy, které se "v dobré víře" nechávají obelhávat.

Konspirátorův divoký sen

Podle Chilcotovy zprávy šířily zpravodajské služby USA do Velké Británie o Saddámovi "zaručené" informace, jejichž míra prolhanosti byla vyšší, než by si dokázal představit kdejaký "konspirátor" ve svých divokých snech. Deformované povědomí veřejnosti nevycházelo z reálné situace v Iráku, ale vypůjčovalo si motivy z viruální reality: například z hollywoodského akčního thrilleru Skála (The Rock, 1996) v hlavní roli s Nicolasem Cagem a Seanem Connerym.

"Týká se to například skleněných kulovitých nádob, ve kterých Husajn údajně skladoval své chemické zbraně, jimiž chtěl zničit svět," oznámil na tiskové konferenci lord Chilcot.

Britští a další vojáci tak byli posíláni na irácká jatka ve jménu nerozborného "americko-britského přátelství" a - úspěšného akčního filmu.

Odkaz na thriller Skála (The Rock) o šíleném teroristovi a raketách namířených na San Francisko může vypadat na první pohled neuvěřitelně a směšně – ale ve skutečnosti jde o běžný mechanismus, který USA používá při "vytváření nepřítele".

Propaganda filmem je pilířem manipulace veřejným míněním – a pro USA tak platí totéž, co například pro nacistické Německo. Jen už na ni dnes lidé nemusí chodit do kina. Ostatně, ještě před nimi pravil Lenin: "Ze všech umění je pro nás nejdůležitější film."

Není náhoda, že si během barevné revoluce na Ukrajině ministr zahraničí Spojených států John Kerry na tiskové konferenci pochvaloval, že mu ten boxer, co tam má hlavní roli, připomíná Rockyho. 

Čtěte ZDE: „Černý otec“ z Washingtonu ve Varšavě: „Mír je válka!“ Bundeswehr opět na ruských hranicích. Proč se k plánování útoku na Rusko přidal i Miloš Zeman? Před námi Jatka č. 3

Ovce volí vlka

Zveřejnění výsledků šetření komise mělo zajímavé načasování. Lord Chilcot je oznámil 6. července, v předvečer summitu NATO ve Varšavě (8. - 9. července), jehož hlavním tématem byla "válka s Ruskem".

Závěrečné komuniké vyznělo jako z učebnice dějepisu o výsledcích zasedání ÚV KSČ nebo Varšavské smlouvy: Účastníci summitu NATO, semknuti za USA, potvrdili jednotu a odhodlání k obraně míru a demokracie proti Rusku a Islámskému státu.

Jinými slovy – ovce nezajímalo, že jim jejich bača lhal. Proč taky? Již zítra to mohou být ony, koho ve jménu míru a demokracie umlátí bača holí.

Protiruská rétorika summitu NATO měla těžiště nejen v "nerozborné jednotě zúčastněných států", ale i v jevu, který se odehrával jakoby mimochodem, protože šlo o poněkolikáté opakování téhož: V důsledném oddělování pojmů "Putin" a "Rusko". Připomeňme: Také v předvečer invaze do Iráku oddělovaly Spojené státy pojmy "Saddám" a "irácký lid".

Volby v Rusku

Důležitou roli při sílícím "pochodu NATO na Moskvu" a stále ještě možnou barevnou revoluci Rusku hraje fakt, že se blíží ruské parlamentní volby (18. září), které mnozí komentátoři označují za "hodinu pravdy". Zřejmě se nakonec žádné drama konat nebude, avšak Putinova strana Jednotné Rusko, která má v Dumě nadpoloviční většinu 238 ze 450 poslanců, je v těžší pozici než při posledních volbách v roce 2011.

NATO vytváří harašením zbraní podél ruských hranic v ruských voličích dojem, že prezident Putin není dostatečně silným vůdcem - když to dopustil. Ruský úspěch v Sýrii (který ukončil předstírání boje USA s Islámským státem) je tak odsouván na vedlejší kolej, protože k čemu jsou Rusku platné vzdálené úspěchy, když je "nepřítel před branami?"

Čtěte ZDE: Podvod s iráckými křesťany: Citové vydírání veřejnosti se minulo účinkem. Komparsisté zadrženi v Německu. Stesk po válečných útrapách? "Neziskové" podvody jsou ve skutečnosti organizovaný zločin

Slepý vede slepé

Spojené státy budou volit prezidenta 8. listopadu (tedy necelý měsíc po ruských parlamentních volbách). Donald Trump se k roli NATO jako "četníka světového míru" staví jasně: NATO by si měla nechat za ochranu cizích států platit. A Putin je "statečný muž".

Hillary Clintonová je naopak zárukou, že v případě jejího zvolení bude agresivní politika NATO nejen pokračovat, ale dokonce i sílit. Finanční podpora její volební kampaně od zbrojařských koncernů prostřednictvím různých dárců a nadací hraje zásadní roli.

V americkém filmovém průmyslu se mnohokrát objevil motiv černocha – prezidenta (Pátý element, Drtivý dopad, Hlava státu, nebo naposledy Sejmi prezidenta z roku 2014). Motiv ženy prezidentky se začal pomalu objevovat až v posledních letech (Den nezávislosti: Nový útok z roku 2016). V roce 2012 se začala v USA vysílat první řada seriál Veep (Viceprezidentka), která v komediální nadsázce líčí osudy ženy (vice)prezidentky v Bílém domě. Nyní je připravována již šestá řada.

Pokud se stane Hillary Clintonová prezidentkou USA, zvýší se pravděpodobnost napadení Ruska na kritickou mez. V takovém případě je zbytečné cokoli si plánovat od roku 2017.

Západní svět se pod praporem NATO nachází v situaci, kterou skvěle ilustruje vizionářský obraz Pietera Brueghela Slepý vede slepé. V tomto případě však jde zřejmě také o hluché, protože neslyší hluboké spodní tóny zvonu Chilcotovy komise.

Pokud zůstaneme i němí, bača nás odvede na porážku.

Warsaw NATO summit

„Černý otec“ z Washingtonu ve Varšavě: „Mír je válka!“ Bundeswehr opět na ruských hranicích. Proč se k plánování útoku na Rusko přidal i Miloš Zeman? Před námi Jatka č. 3

10. 7. 2016

Diskuse

Tisk článku

Poslat e-mailem

PETR HÁJEK komentuje údajně „přelomový“ slet válečnických dobrodruhů, z jejichž bolševických frází vytahuje střípky šílené reality a nabízí osvědčenou cestu k záchraně naší země

„Státníci a generálové se sjeli do Varšavy, aby bojovali za mír. Ve všech projevech zazněly obavy ze stupňujícího se mezinárodního napětí, které má původ ve stále agresívnějším nepříteli. Na závěr přijali důležitá rozhodnutí a vyjádřili pevné odhodlání lidu svých zemí hájit v bratrské jednotě všech členských států obranného vojenského paktu mír a svobodu po celém světě.“

Mladší generace si nevychutnají perverzní symboliku „sjezdu válečných mírotvorců“ právě ve Varšavě, kde jako reakce na ustavení NATO vznikla (a počátkem devadesátých let byla rozpuštěna) Varšavská smlouva (VS). Obě vojenské aliance byly výrazem stupňující se studené války mezi dvěma jadernými velmocemi a měly význam především propagandistický: Formálně legitimizovaly přípravy na třetí světovou válku na obou stranách rozděleného světa.

Zprávy ve stejném duchu, jako je ta zmíněná úvodem, vysílala Československá televize z Varšavy (a dalších měst „summitů“ VS) se stejnou servilitou vůči Moskvě, jako dnes vůči Washingtonu. Lze proto říci, že se od té doby změnilo všechno a nic. Kulisy se přestavěly, touha dobýt Rusko trvá dál. Na Východě je kapitalismus, demokratické volby a vědomí, že nejen chlebem živ je člověk – tedy snaha uchovat základní hodnoty křesťanské civilizace.

Někdejší „svobodný svět“ se zase přeměnil na někdejší sovětský „Tábor míru a socialismu“, centrum revolučního „pokroku“: nekonečného množství zákazů, příkazů a nařízení papalášských „elit“ v Bruselu (a v důsledku toho chřadnoucí ekonomiky), cenzury (politická korektnost), destrukce tradičních hodnot, mravnosti a ctností a podvodných voleb (viz ty poslední v Rakousku). A my jsme zase fatálně uvízli na špatné straně opětovně rozděleného světa. A zase nás v podstatě titíž politici a vojáci (často stejní jako předtím) chtějí hnát do války – jen v opačném směru.

Velcí vůdci, skvělé charaktery

Třeba takový Petr Pavel, bývalý komunista a voják přísahající, že pod vedením Sovětského svazu položí život v boji proti Americe a jejím spojencům v NATO (Německu zvlášť). Dnes mediálně uctívaný generál, který má skvělý džob jako americká loutka v bruselské centrále organizace, již sliboval vyhladit ze světa spolu s národy, které reprezentovala. Právě v těchto dnech (stejně přesvědčeně a opět „pod přísahou“ věrnosti) vyhrožuje z Varšavy Moskvě – jen za nekonečně lepší peníze v dolarech.

Není sám. Také Angela Merkelová patří k pamětníkům. Pokud by si vůbec něco myslela a nebyla pouhým vykonavatelem vůle amerických zbrojařů a finančníků (což by ji ovšem diskvalifikovalo jako kancléřku), mohla mít o víkendu ve Varšavě rovněž docela slušné záchvěvy déja vu: Jako svazácká funkcionářka z NDR jezdila do Sovětského svazu, aby nabírala zkušenosti v boji proti americkému imperialismu a západoněmeckým revanšistům – a Varšavská smlouva pro ni byla alfou a omegou bezpečnosti „tábora míru a socialismu“.

Čtěte ZDE: Turecký obrat: Po boku Ruska proti terorismu! Trest za zběhnutí přišel na letišti? Putin chystá úder. Šílený příběh jednorukého Čečence. Sýrie, Ukrajina a imigranti jsou spojité nádoby. "Předválečný" summit NATO?

„Jatka číslo 3“

Dnes na údajně „přelomovém“ summitu NATO reprezentuje jako „nový moderní vůdce“ totéž „sjednocené“ Německo, které předchozí světovou válku se Sověty prohrálo. A nefackuje ji hanba, když před odjezdem do Varšavy řeční v Bundestagu o tom, že Rusko ztratilo důvěru Severoatlantické aliance. Vojenského bloku, kterým Západ formálně kryje americké dobyvačné války po celém světě – a nyní se otevřeně chystá na k útoku na východní jadernou velmoc: Do třetice. Po Napoleonovi a Hitlerovi.

Mnozí si myslí, že jde jen o hru, ale bohužel tomu tak není. Vonnegatovu fantastickou fikci z druhé světové války (Jatka č. 5) chtějí převést v reálnou sci-fi totálního zničení civilizace ve světové válce třetí: Opravdoví hrdinové naší doby a vzácné charaktery nás plánují dovést na Jatka č. 3. A v jejich čele stojí sám velký černý spasitel, nositel Nobelovy ceny míru z Washingtonu, který tréninkově rozsévá smrt v regionálních válkách, kam se po světě podíváš. Většinou neúspěšných.

A tak teprve „východní tažení“ (evergreen „Drank nach osten“) má být to pravé ořechové, které všechno vyřeší. Víkendové varšavské tanečky smrti měly dát tomuto plánu formální politické krytí.

Myslí to vážně

Kdyby to nebylo tak šílené a stále víc pravděpodobné, bylo by to komické: Do války s Ruskem se totiž ve skutečnosti v Evropě nikomu nechce – se dvěma (a půl) výjimkami: Vedle Spojených států po moskevském skalpu touží doopravdy jen Polsko – jehož ambice vystihuje název slavného filmu Myš, která řvala (o útoku trpaslíka na velmoc). Historické animozity, ale především chorobné komplexy národa příliš malého na velmocenské aspirace a příliš velkého, aby je neměl, činí z našeho severního souseda nebezpečný sud prachu – bez ohledu na to, jak „proevropskou“ má aktuálně vládu.

Jindy by se do válečnického protiruského spolku přidala s radostí ještě Velká Británie, ale ta má momentálně naštěstí dost problémů se svým vlastním osvobozením z bruselského protektorátu. Nejméně ze všech touží po přímé vojenské konfrontaci Německo – vzhledem k docela poučné, nikoli tak dávné historické lekci, vcelku pochopitelně. Podobně Francouzi (a ostatně i Poláci) se při svých výbojích nedostali dál než k Moskvě – a pak následoval pád předznamenávající konec impéria. Historická paměť v případě dvou evropských mocností ještě trochu funguje, v případě té „polo“ jsou silnější mindráky.

A toho Američané, kteří si tažení na Rusko ještě nevyzkoušeli, samozřejmě využívají. A narozdíl od fakticky statujících, nicméně verbálně loajálně kývajících zbabělých západních politických lídrů, myslí to jejich řídící soudruzi zpoza oceánu vážně. Pro velmoc balancující na hraně vnitřní občanské vzpoury a ekonomického zhroucení (drženého nad hladinou jen virtuálním petrodolarem), ale s nejmocnější armádou na světě, je pokušení vyřešit naráz všechny své vnitřní problémy Velkou válkou „kdesi za oceánem“ stále víc přitažlivé. Zvláště mají-li v Evropě „nadrženého“ (jinak hluboce opovrhovaného) polského koně.

Čtěte ZDE: Spojené státy: Žalostná podívaná na chřadnoucí zemi. Kdy proběhla první barevná revoluce? Od zlatého dolaru přes petrodolar po narkodolar. Slyšíte ten zvuk peněz tekoucích do USA?

Velký testovací gambit

Proto právě v Polsku těsně před summitem spustili provokativní „divadelní“ cvičení NATO Anakonda-16. Zúčastnilo se ho (od 7. do 17. června) přes 31.000 vojáků z 24 zemí. A západní propaganda žasla, že Moskva proti vůbec největším manévrům u svých hranic „nepochopitelně“ protestovala. Vždyť už během těchto manévrů generální tajemník NATO Jens Stoltenberg oznámil, že Aliance rozmístí v Polsku a čtyřech pobaltských zemích „pouze“ čtyři alianční prapory, každý o síle asi tisíce mužů – ačkoli to formálně mělo být předmětem jednání summitu.  

Jenže hned den poté, 18. června, se nečekaně německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD) otevřeně vyslovil proti vojenským hrozbám NATO vůči Rusku. Členské státy NATO by podle něho měly naopak zvážit výhody odzbrojení pro bezpečnost v Evropě.

„Každý, kdo si myslí, že pomocí tankových přehlídek na východní hranici může vytvořit větší bezpečnost, se mýlí," prohlásil v komentáři k ideologii takzvaného „zastrašování“, kterou označil za fatální. „Neměli bychom zhoršovat situaci řinčením zbraněmi a vojenskými slogany. Nevytvářejme příčiny pro konfrontaci. Izolace a sankce nikdy nevedly k míru. Historie nás učí, že kromě vůle k obraně musí být vždy připravenost pro dialog a spolupráci. Proto je nutné s partnery v NATO prodiskutovat výhody odzbrojení a kontroly zbraní pro bezpečnost v Evropě,“ řekl Steinmeier „velezrádně“ těsně před Varšavskou válečnou poradou.

Samozřejmě to od domácí mediální „kavárny“ schytal, ale nejspíš šlo o rozdělení rolí s kancléřkou Merkelovou: Hodný a zlý policajt. Balónek. Test reakcí z Evropy a ze zámoří. Výsledek „prodiskutování“ není znám, protože jako na všech bolševických sjezdech byly samozřejmě přijaty předem dohodnuté fráze: o nutnosti „odstrašovat“ Rusko (podle Polska jistě nejlépe tradičně před Moskvou), ale současně s ním „vést dialog“ (z pozice síly a expedičních sborů na jeho hranicích). 

Nicméně signál, který Steinmeier vyslal, má podstatně větší závažnost, než celý zbytek víkendového propagandistického žvanění. Pentagon musel zalapat po dechu. Je totiž otázka, zda celý ten „vzkaz“ nebyl už určen příštímu pravděpodobnému šéfovi Bílého domu Donaldu Trumpovi, kterého se generalita NATO bojí jako čert kříže. I sám soudruh generál Pavel si zopakoval svou původní roli a na prezidentského kandidáta Spojených států (zatím jen verbálně) zaútočil, ač jako voják by měl držet... ústa a krok. Jenže on je už také politruk. Holt vyspělá západní demokracie v praxi...

Čtěte ZDE: Přípravy na válku s Ruskem v plném proudu: Německé tajné služby převezme CIA už zcela oficiálně. Západní média má pod palcem dávno. Ukrajinská lež a evropská realita. Kolik času zbývá do invaze?

Riskantní fotoseriál

Že do vysokých velmocenských her (při nichž je opakovaně v sázce také naše národní a státní bytí a nebytí) nemáme co mluvit, víme samozřejmě z vlastní historie velmi dobře. Zvláště jako součást celků typu Sovětský svaz nebo Evropská unie. Ostatně od rozpadu Rakousko-uherské monarchie jsme si skutečnou suverenitu českého státu zatím pořádně nevyzkoušeli – a kdo ví, jestli k tomu vůbec kdy ještě dostaneme příležitost. V našem nejistém světě je totiž jednou z mála jistot, že po (stále se přibližující) válce s Ruskem přestanou státy a národy (nejen) na našem kontinentu na velmi dlouhou dobu existovat.

O to zajímavější byla účast Miloše Zemana v čele naší delegace ve Varšavě. Český prezident přece jen pár dní předtím opakovaně prohlásil, že je pro vypsání referenda o našem odchodu či setrvání v EU i NATO (s tím, že sám by pochopitelně hlasoval pro druhou možnost). K čemu tedy potřeboval panáčkovat jako křoví „černému prezidentovi“ a jeho evropským podržtaškám? Je to jednoduché. Chtěl využít možnosti, aby si do zásoby vytvořil fotodokumentaci, jak si třese pracičkou se světovými lídry (nebo jim dokonce „žertovně hrozí“, bravo, pane Ovčáčku!), jako že je jeden z nich.

Past pro hráče šachu

Současně však musel vědět, že bude spolupodepsán pod „závěry sjezdu“:

• „Dočasné umístění bratrských armád“ USA, Německa, Velké Británie a Kanady na ruských hranicích, jako předsunuté jednotky, které mohou kdykoli vyvolat pohraniční incident, jenž strhne nekontrolovatelnou válečnou mašinérii
• „Posílení přítomnosti těchže bratrských armád“ v Černém moři a jednání o vstupu Gruzie do NATO, aby se tak obklíčení Ruska prakticky uzavřelo
• Zahájení války s Ruskem (zatím „jen v kyberprostoru“), tedy zesílení elektronické špionáže a válečné propagandy, což přijde další stovky miliard, které bude nutné pro americké zbrojařské firmy utrhnout také z krvavých daní našich poplatníků (požadovaná 2% HDP)
• A v neposlední řadě ponížené vytvoření „bataliónů“ zemí V4, protože Polsko touží být vojensky přímo na ruských hranicích a naši vojáci mu k tomu budou dělat „rotující“ křoví - čímž se ale fakticky stáváme rovněž přímými účastníky zamýšleného útoku.

Tohle všechno (a mnoho dalšího) prezident Zeman stvrdil. Stálo mu to za těch pár fotek? Pražskou kavárnu tím stejně nepřesvědčí, že není na Západě „izolovaný“, zatímco ti, kteří mu dosud důvěřovali, že ať je jaký chce, životní zájmy republiky neprodá... No nevím. Prezidentské volby jsou tu coby dup – a to je jediné téma, které Miloše Zemana doopravdy zajímá. V každém případě si tuhle past nastražil sám a bude z ní jen těžko couvat. Překombinování ho už jednou prezidentské křeslo stálo.

Čtěte ZDE: Poker strýčka Sama s cinknutými kartami: Hedvábná stezka? Rozbít! Válka amerických think-tanků proti Rusku, Číně i Íránu. Rétorika NATO je směšná: Ruská armáda je o světelné roky napřed

Past pro republiku

Pokud NATO naplní své hrozby, které ve velmi zeslabené, okleštěné a pro mediální propagandu upravené podobě ve Varšavě demonstrovalo (mluvit o „schvalování“ amerického diktátu je směšné), pak není vůbec vyloučeno, že se žádné další prezidentské volby (2018) nemusíme dočkat. A koneckonců z tohoto hlediska jsou vlastně jakékoli volby u nás či v Evropě bezvýznamné. Podstatné budou jen ty americké na podzim letošního roku.

V každém případě jsme po „sjezdu Varšavské smlouvy 2016“ v ještě větší pasti než dosud. I pokud by se uskutečnilo referendum o vystoupení z NATO (Sobotka, Babiš a Bělobrádek samozřejmě řekli, že to nedopustí) a našla by se mediálně nezmasírovaná většina (třeba jako nedávno v rakouských prezidentských volbách), od tragédie v případě války nás to neuchrání. Zatím se Američané ještě alespoň formálně ptají, zda přes naši republiku mohou přelétat jejich obří drony k ruským hranicím – pak by se už ani neptali, nebo by nám rovnou poskytli „bratrskou pomoc“.

Jestli tedy byl vůbec k něčemu celý ten ohavný varšavský válečnický slet, pak snad jen k lepšímu pochopení faktu zmíněného úvodem: Jsme obklopeni evropskými i domácími cyniky, kariéristy a kolaboranty Velkého Bratra, kteří se maskují jako politici či generálové, protože je to dobrá cesta k luxusním životům. S nimi při obraně naší vlasti počítat nemůžeme. Nic nového. Zrada „elit“ přece také patří k našim „prověřeným“ národním tradicím.

Musíme se tedy jako vždy spolehnout sami na sebe. Jak? To se včas dozvíme. Alespoň někteří z nás. Minimálně ti, kteří ještě věří v sílu modlitby:

Bůh ochraňuj naši zemi, rodiny a domovy!

4th empire, NATO, WWIII

Železná Maggie se nemýlila: Čtvrtá říše se opět sápe na Rusko. Německu to jednou nestačilo. Propaganda už ve válce je. Zavřou nás do lágrů, nebo nakonec všechno dobře dopadne?

PETR HÁJEK komentuje děsivý „dokument“ německého ministerstva války a dovozuje, že střet se sice blíží – ale na koho nakonec jeho ostří dopadne, je ještě otázka

Bylo jen otázkou času, kdy dojdou naplnění slova bývalé britské premiérky Margareth Thatcherové. Poté, co Gorbačov vydal NDR (sovětskou okupační zónu po vítězství nad Hitlerovou Třetí říší) Němcům „za hubičku“, varovala, že tím okamžikem vzniká Čtvrtá říše. A že „sjednocené Německo“ se stane největším nebezpečím pro mír v Evropě. Včetně nového zálusku na „pochod na východ“ (dodávám já).

Byli tací, kteří to tehdy pokládali za nadsazené. Podobně jako její kritický a odmítavý postoj k fungování Británie v Evropské unii. Dokonce ji kvůli tomu vnitrostranickým pučem tehdy sesadili. Výsledkem je, že jsme jen několik dnů před referendem o odchodu Británie z EU a v tutéž chvíli německé ministerstvo války (orwellovsky „obrany“) právě prohlásilo Rusko za „největší hrozbu“ (vedle mezinárodního terorismu).

Tolik by si přáli, aby nic neobživlo. Aby tu dál, jako v každé totalitě, bylo hřbitovní mrtvo. I kdyby ho měli válkou s Ruskem stvořit nejen v přeneseném slova smyslu.

Světovou válku proti terorismu vyhlásil prezident G. Bush vzápětí po zámince v podobě 11. září. Od té doby zlikvidovali Američané spousty zemí, způsobili smrt statisíců lidí (včetně několika tisíc svých vlastních), vyvolali migrační invazi, uvedli západní svět do chaosu finanční a hospodářské krize – ale především pevně instalovali (stále ještě okupované a tedy poslušné) Německo jako svého „zastupujícího říšského protektora“ na starém kontinentě. To nyní zmíněným vyhlášením ministerstva „obrany“ vykročilo na cestu dobytí Ruska na druhý pokus.

Zkušební vzducholoď

Ministerský dokument má do letních prázdnin projednat německá vláda – takže „jakoby“ ještě není oficiální. Jeho řízený „únik“ do médií (informaci přinesl Die Welt) lze tedy pokládat za vypuštěný testovací nikoli balónek, ale obrovský balón či spíše řízenou vzducholoď. Má sledovat především reakci německé veřejnosti, v níž už příliš pamětníků sovětského dobytí Berlína nežije.

Přichází v době, kdy na ruských hranicích pořádají šílení Poláci a další (stejně šílené) státy NATO rozsáhlé vojenské cvičení, které má čistě provokativní charakter. Nikdo nemyslí vážně, dokonce ani šéfové NATO ve svých oficiálních vyjádřeních, že by Rusko mělo ambice či motiv zaútočit na kteroukoli zemi na svých hranicích, v nichž nyní Američané pod zástěrkou severoatlantické aliance mají své jednotky. Kde stavějí raketové základny zvané „obranné radary“ proti iráckému jadernému nebezpečí – poté, co sankce proti Íránu skončily.

Čtěte ZDE: Raketový štít a americké Abramsy obkličují Rusko: Rozhodne o invazi výsledek amerických prezidentských voleb? Strategická odpověď Moskvy: Historická dohoda s Japonskem o Kurilských ostrovech na dohled

Repríza Karibské krize a Plánu Barbarossa?

Tyto „radary“, jimž jsme se lidovým odporem proti Topolánkovi taktak ubránili, jsou vlastně opakováním karibské krize ze šedesátých let – jen v opačném gardu: Tentokrát mají jaderné rakety u hranic „nepřítele“ Američané. Tehdy stál svět jen několik hodin od jaderné války. Kolik do ní zbývá dnes? Tehdy vcelku logicky prezident Kennedy požadoval, aby Sověti své rakety z Kuby odvezli. Dnes chce černý prezident (i když je otázka, kdo vlastně v této chvíli v USA velí) po Rusku, aby je nejen akceptovalo, ale ještě mu vyhrožují a nadávají, že si dovoluje přijímat odvetná obranná opatření. K čemu hrají tuhle nejapnou komedii?

Z obdobných důvodů jako vznikl provokativní dokument německého ministerstva války. Ten také sám o sobě ještě není hitlerovským „Plánem Barbarossa“ číslo 2, je však už jeho nedílnou součástí. Přepadení Sovětského svazu předcházela rovněž mohutná propagandistická kampaň mi(ni)stra propagandy Josepha Goebelse. Nacisté přesouvali k sovětským hranicím divizi za divizí a Hitler současně v osobním dopise Stalina pár týdnů před invazí ujišťoval, že má hluboce mírové úmysly. Dokonce v něm píše, že musí vzdorovat poblázněným generálům, takže i kdyby náhodou došlo k nějaké „pohraniční šarvátce“, nic to neznamená – a on už si prý generály srovná. Předvedl to vzápětí.

Ministr zahraničí Kerry je také každou chvíli v Moskvě – a americké jednotky a technika pod značkou NATO mezitím na ruských hranicích cvičí a obkličují je. Současné ruské vedení jistě není nutno podezřívat ze ztráty historické paměti. Tou naopak trpí většina západní veřejnosti. Alespoň podle šokujícího průzkumu, podle něhož převažuje názor, že zásluhu na vítězství nad Hitlerem mají především Američané.

Ale i tento průzkum, stejně jako vyjádření šéfa NATO Jense Stoltenberga jsou psychologickou přípravou na válku následující: „Rusko destabilizuje evropský pořádek. NATO nechce novou světovou válku, naše odpověď přesto musí být jasná a tvrdá,“ pravil tento zaměstnanec amerických zbrojařů. Goebels by to neřekl lépe. Prostě „poučme se u velkých vzorů“. A tak hlavní zbraní této fáze války – zatím „studené“ – je především propaganda.

Čtěte ZDE: Stratégové NATO připravují válku s Ruskem již zcela otevřeně: Bubny propagandy duní naplno. Pobaltský gambit - inspirace Hitlerovou “Operací Barbarossa". A jak vše souvisí s 11. zářím? Sen o jaderné bezpečnosti je pryč

Naši kolaboranti rovněž jako vždy

Rozjíždí se tedy špionománie jako v dobách amerického „mccarthysmu“, kdy Spojené státy museli opustit (pokud nechtěli být zavřeni) i takoví „agenti Moskvy“ jako Albert Einstein či Charlie Chaplin. U nás v tom aktuálně vede mezi politiky Kalouskova TOP 09 a Fialova ODS – plus premiér Sobotka a jeho dienstbierovský kroužek (nikoli celá ČSSD). Přibývají ale také Američany placená „média“, určená ke sledování „nepřátelské propagandy“ – čímž se myslí především nezávislé weby, jejichž seznamy „strážci ideové čistoty“ vytvářejí. Ti, kdo se v nich pokoušejí přinášet alespoň trochu objektivní informace, jsou „Putinovými agenty“.

V Polsku už se zatýká, u nás to podle všeho také nebude dlouho trvat. Poslankyně Langšádlová (TOP 09) a její kolega Gabal (KDU-ČSL) vyzývají k vypínání nezávislého internetového zpravodajství a k likvidaci jejich žurnalistů. Ale tak snadné jako v Polsku či v Německu to organizátoři války s Ruskem u nás ještě nemají. Existují totiž současně i mnozí politici, kteří si narůstající nebezpečí „válečné totality“ uvědomují. Například senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz) nedávno prohlásil:

„Síť placených politiků, médií a jiných organizací ve službách Ruska v ČR? Promiňte, ale takovou zhovadilost může vymyslet jen chorý mozek! Zdá se vám normální, že ti, kdo poukazují na nebezpečí, respektive snahy o rozpoutání další války – a přiznejme si, že snahy čím dál realističtější – jsou ruskými agenty? V tom případě by ruskými agenty byla většina národa! Národní zájmy zrazují ti, kdo šíří fámy a nepravdy o nebezpečí plynoucího od Ruské federace, ti vítači amerických konvojů se zbraňovými systémy obsazených vojáky. Kolony, které nám mají říci, podívejte se, jak jsme silní, jak jsme vyzbrojení, zkuste si něco!“ (...)

„A víte, co je zajímavé? Že ti, kteří například rozdávali v angažmá americké ambasády červené karty na Albertově, ale i jinde, nejsou považováni za americké agenty. Že naši politici velmi často létající do USA, aniž by se o tom veřejnost dozvěděla, nejsou považováni za zrádce národních zájmů. Přitom proti nim očividně jednají! Pokud někdo kritizuje, že kdysi českoslovenští politici měli pupeční šňůru nataženou do Moskvy, dnes tato šňůra směřuje na americkou ambasádu a kamsi do USA. Studená válka má své pokračování, novou modifikaci, nebo módně řečeno novou hybridní podobu.“

Čtěte ZDE: Americká "kavárna" v šoku: Donald Trump vítězí. Začínají ho podporovat už i liberálové. Pět bodů pro zahraniční politiku děsí mocné "elity". NATO - obrovité impérium a “ministerstvo válečné propagandy”. Naděje pro svět

Strach, kam se podíváš

Nervy ztrácejí už i generálové NATO. Jeden z nejvyšších je v současnosti (donedávna) Čech, předseda Vojenského výboru Petr Pavel. Ten dokonce kritizoval Donalda Trumpa za jeho výroky o zbytečnosti další existence Severoatlantické aliance. Soudruh generál Pavel se nechal slyšet, že zrádné řeči republikánského kandidáta (a dosti pravděpodobně příštího amerického prezidenta – tedy jeho hlavního velitele) prý alianci oslabují. Co vlastně tak neslýchaného řekl tento washingtonským establishmentem nenáviděný a absolutní většinou republikánských voličů milovaný prezidentský kandidát? Že prý císař je nahý:

„Když se NATO rozpadne, tak se rozpadne,“ řekl Donald Trump. A již poněkolikáté zopakoval svá předchozí slova, podle nichž je NATO pro USA příliš drahé.

„Smyslem Severoatlantické aliance byla ochrana před Sovětským svazem, který už neexistuje, a před terorismem NATO neochrání.“ V rozhovoru pro Times pak dodal, že by raději povolil Japonsku a Jižní Koreji, aby si vybudovaly vlastní jaderný arzenál, než aby musely Spojené státy dál zodpovídat za jejich bezpečnost.

„Ruského prezidenta Vladimira Putina a některé další bude takový přístup těšit. A to by bylo obrovskou chybou,“ reagoval generál Pavel, v pošetilé pýše se domnívající, že  mu přísluší hodnotit politiky. „Taková Trumpova prohlášení nemusí nutně napáchat škody, rozhodně ale nejsou prospěšná,” prohlásil drze tento zelený mozek, který asi zapomněl, že ho nikdo nevolil, ale že jen žije (luxusně) z peněz daňových poplatníků od Washingtonu po Prahu.

V něčem je však dobře, že se neudržel. Prozradil autentický strach a narůstající chaos v hlavách současných mocenských elit: Tolik spoléhají na válku s Ruskem, že z plánu Barbarossa 2 (či Karibská krize 2) nakonec paradoxně nic nemusí být. Voličská revoluce zjevně pokračuje, a do roka může být politická mapa Západu zcela nepodobná té, kterou známe dnes. Třeba ani na ty „gulagy pro Putinovy agenty“ nakonec nedojde. Ani Lagšádlové, Gabalové, Kalouskové či Sobotkové už nemusejí (politicky) existovat. O Merkelových, Hollandech či Cameronech ani nemluvě.

Jsme silnější

Uvědomují si to – proto kopou čím dál zběsileji. Dokument německého ministerstva války je toho stejným příkladem, jako řeči šéfa NATO, či generála Pavla. Nelze je podceňovat. Jsou ještě strašlivě silní a strhnout svět do války je jejich poslední nadějí. Naděje lidí, kteří si je platí asi stejně tak dobrovolně jako Českou televizi a spol., je však úplně opačná. Jistě je to jen naděje – ale naděje to je.

Naději chová samozřejmě i druhá strana. Skvěle jejich „víru“ vyjádřil Jan Macháček v Lidových novinách:

„Boris Johnson (bývalý starosta Londýna, který je v čele kampaně za odchod Británie z EU, pozn. PH) zatím není britským premiérem. Donald Trump zatím není americkým prezidentem a zatím to vypadá, že se jím spíše nestane. A Británie z Evropské unie ještě neodešla. Pořád tu je ve staré Evropě potenciál velkých koalic a spolupráce tradičních stran jako jakýsi nárazník. I když případ Rakouska (jen podvodem s korespondenčními hlasy za prezidenta nezvolený kandidát Svobodných a odpůrce EU Norbert Hofer, pozn. PH) ukazuje, že může rychle začít roztávat a politická scéna pak obživne.“

Tolik by si přáli, aby nic neobživlo. Aby tu dál, jako v každé totalitě, bylo hřbitovní mrtvo. I kdyby ho měli válkou s Ruskem stvořit nejen v přeneseném slova smyslu.

Jsou strašlivě silní, ale my jsme silnější.

Je proto opravdu na každém z nás, aby se jim to nepovedlo.

The Saker

Americká armáda opět v naší zemi: Cíl - ruské hranice. Válka v Evropě bude jiná. Žádný týl ani fronta. Washington potřebuje evropské vojáky včetně našich jen jako fíkový list a dobrý cíl. Horká válka na spadnutí? Budeme v ní "jen" diváci a oběti

28. 5. 2016

Diskuse

Tisk článku

Poslat e-mailem

Petr Hájek odpovídá na otázku, proč tentokrát Američané projíždějí naší zemí už téměř bez zájmu veřejnosti a přináší zasvěcený rozbor slavného vojenského analytika Sakera, který modeluje pravděpodobnou podobu války Spojených států s Ruskem a demaskuje mýty o smyslu stupňujících se provokací NATO

Už jsou zase tady. Přes Českou republiku se přes víkend opět valí americká armáda. Už to nikoho příliš nevzrušuje: ani "vítače", ani odpůrce. Je to logické. Ti první se rozdělili do dvou kategorií. Část pochopila, o co se tu hraje a čemu dělá "křoví". Že právě tyto armády "dočasně umístěné na evropském území" jsou jednou z pojistek bruselské moci proti bouřící se veřejnosti. Že "vítači" migrantské invaze i americké armády jsou jen dvě strany téže mince - a s tím už nechtějí mít nic společného.

Aktivní "vítači", kteří protektorátní moc chtějí, protože z ní buď odvozují své kariéry a peníze, nebo jsou skutečně přesvědčení "internacionalisté", zase ztratili motivaci, když odpůrci "přítomnosti cizích vojsk na našem území" (řečeno husákovskou normalizační terminologií) už nevyrážejí do ulic protestovat proti "okupantům". Ti k tomu mají ale také dobrý důvod. Přituhuje, připravují se procesy se "šiřiteli nepřátelských názorů", iluze svobody slova už dávno vzala za své, vláda zcela nezakrytě mění zemi na policejní stát. V takové houstnoucí předválečné atmosféře je bláhové strkat hlavu žralokovi do tlamy. Vlastenci si uvědomují, že pro záchranu země musejí volit jiné, "podzemnější", metody boje.
Nejde však tentokrát tolik o nás, o propagandistickou jízdu "na dobytém území". Američané se přes nás valí na ruské hranice. A už s nimi budou "cvičit" i naši vojáci. Aby bylo jasné proč, Česká televize k tomu odvysílá ponížený rozhovor se zástupcem generálního tajemníka NATO (za Husáka by na Kavčích horách přivítali generála Varšavské smlouvy), který se "shodou okolností" u nás právě vyskytuje. Soudruh ujišťuje, že NATO válku s Ruskem nechce. Obkličuje sice Rusko, to je fakt, ale jen proto, aby "posilnilo mír a demokracii". Pro pamětníky "doby nesvobody" čisté déja vu. Pro mladší generace nepodstatné žvásty. Ale ono to podstatné je.
Dějiny studené války se prostě opakují - pro nás jen v opačném gardu. Kdy se ze studené stane "horká fáze"? Co vlastně svými provokacemi NATO aktuálně sleduje? A k čemu potřebuje těch našich pár vojáků? Poměrně zajímavé odpovědi na tyto fatální otázky naší další národní existence dává v obecnější úvaze slavný komentátor a vojenský analytik vystupující pod pseudonymem The Saker.

Čtěte ZDE: Bolševici v Praze i v Bruselu mají opět známý problém: Jak odříznout naši veřejnost od svobodných informací? Ve věku internetu místo rušiček státní "trollové". Známe to z nedávné historie - a z ní také čerpáme naději
Čtěte ZDE: Je to tady: Rusové útočí! Kanada pod tlakem aktivistů z "nevládek". Moskva drancuje obilné i ropné zásoby amerického souseda. Zdaleka ne jen představa… Ještě, že je na Ukrajině ten blahodárný mír

The Saker: Propaganda nás krmí horami nesmyslů

Jak by vypadala skutečná válka mezi USA a Ruskem? To je patrně otázka, kterou dostávám vůbec nejčastěji, od čtenářů i obecně. Je to také otázka, na niž slyším největší množství prapodivných, nesmyslných odpovědí. Pokusím se především demaskovat některá populární klišé o moderním válčení obecně. To současně čtenáři poskytne možnost, aby se i v konkétním případě dokázal prohrabat horou nesmyslů, které nám korporátní média tak ráda předkládají jako “analýzu”.

Klišé č. 1: Americká armáda má nad Ruskem převahu 

Záleží na tom, čemu říkáme “převaha”. Je pravda, že americké ozbrojené síly jsou mnohem početnější, než ruské. Jenže na rozdíl od nich jsou také rozptýlené po celé planetě. A ve válce nezáleží ani tolik na síle vaší armády, ale na tom, kolik jí máte skutečně k dispozici v oblasti bojových operací, čili na bojišti.
Takže například, pokud na jakémkoli bojišti máte pouze dvě letiště, z nichž každé je schopno zajišťovat provoz, řekněme, stovky letadel, pak vám k ničemu není, že máte dohromady 1000 letadel. Možná jste už slyšeli větu “civilisty zajímá palebná síla, vojáky logistika”. To je naprostá pravda. Moderní ozbrojené síly jsou extrémně “náročné na podporu”, což znamená, že pro jeden tank, letadlo nebo dělostřeleckou zbraň potřebujete rozsáhlou a sofistikovanou linii podpory, aby vůbec mohl normálně fungovat. Jednoduše řečeno - když vašemu tanku dojde benzín nebo náhradní díly - tak nejede.
Takže je naprosto zbytečné říkat například, že USA mají 13000 letadel a Rusko jen 3000. To je možná pravda, ale současně je to naprosto irelevantní. Jediné na čem záleží, kolik letadel by USA a NATO byly schopny zapojit do boje v okamžiku vypuknutí války. Izraelci, například, mají dlouhou historii ničení arabských leteckých sil na zemi, ne ve vzduchu, pomocí překvapivých útoků, které jsou nejlepším způsobem, jak vyrušit početní převahu protivníka. A skutečnost je taková, že USA by trvalo mnoho měsíců, než by v západní Evropě shromáždily vojenskou sílu, která by měla byť i jen malou šanci zvítězit nad ruskou armádou. Kromě toho je jasné, že by Rusy nic nepřimělo po tuto dobu jen sedět s rukama v klíně a pozorovat takové přípravy (což je mimochodem osudová chyba, kterou udělal Saddám Hussajn).

Klišé č. 2: Útočník potřebuje mít nad obráncem výhodu v poměru alespoň 3:1

No, tohle “tak trochu” platí, aspoň na taktické úrovni. Používá se jako zlaté pravidlo, že jakmile se bráníte, máte výhodu 3:1, jinými slovy, pokud nějaký bod brání jedna jednotka, měl by útočník mít pro vítězství tři srovnatelné. Ale pokud se podíváme na operační, tím více pak strategickou úroveň, je tahle poučka naprostý nesmysl. Proč? Protože obránce vždycky čelí obrovské nevýhodě: útočník totiž volí kdy, kde a jak zaútočí.
Pro ty, které téma zajímá hlouběji, doporučuji knihu Richarda Bettse “Překvapivý útok: Poučení pro plánování obrany” (Surprise Attack: Lessons for Defense Planning). Ačkoli je poměrně stará (1982) a zaměřená na prostředí studené války, přesto obsahuje velmi zajímavý a podrobný výklad o výhodách a rizicích překvapivého útoku. Je to fascinující téma, které ale přesahuje rozsah tohoto článku. Řekněme jen, že správně provedený překvapivý útok téměř dokonale ruší teoretickou výhodu převahy na straně obránce.
Jednoduchý příklad: Představte si frontovou linii v délce 50 km, na níž každých 5 km brání z obou stran jedna divize. Takže každá bojující strana má na této frontě 10 divizí, z nichž každá hájí 5 km fronty. Podle pravidla 3:1 by strana A potřebovala 30 divizí, aby přemohla 10 divizí protivníka, správně? Špatně! Co by strana A měla udělat, je soustředit pět ze svých deseti divizích na desetikilometrovém úseku fronty a zbylých pět pověřit obranou zbytku. Na tomto desetikilometrovém úseku najednou má pět divizí útočících vůči dvěma obranným, zatímco na zbytku fronty brání pět divizí potenciálnímu útoku osmi divizím protivníka B. Všimněte si, že tak neponechal B početní výhodu k překonání vlastní obrany (poměr jejich sil je 8:5).
Ve skutečnosti se samozřejmě v podobném případě stane, že B okamžitě přesune více divizí k ochraně úzkého desetikilometrového pásu, což ho ovšem zanechá zranitelnějšího po celé délce fronty. Od této chvíle má partie mnoho podob: B může zahájit protiútok namísto obrany, může se bránit v určité formaci (v několika “echelonech”, dvou, nebo i třech), strana A také může začít boj předstíraným útokem na jednom sektoru fronty a pak se přesunout ke skutečnému útoku jinam, nebo může poslat jeden dobře vyzbrojený batalion, aby vyrobil chaos v týlu nepřítele, a tak dále. Snažím se teď především ukázat, že přibližné pravidlo 3:1, kterým “analytici” v médiích často mávají, je pouhou taktickou poučkou, která se v reálné bojové situaci uplatní jen v rámci mnohem složitějších výpočtů, jež musejí mimo jiné zahrnovat i překvapivý útok.

Klišé č. 3: vyspělá technologie znamená vítězství

To je hrůzostrašně nepravdivé prohlášení, které je přesto posvátnou krávou civilistů, zvláště pak v USA. Ve skutečném světě jsou sice high-tech zbraně velmi cenné, nicméně mají řadu problémů, z nichž jedním je právě cena.
Mimochodem - když jsem v 90. letech studoval vojenskou strategii, jeden z našich učitelů, příslušník amerického letectva, nám ukázal graf, na němž byla vidět stále se zvyšující cena jednoho kusu americké stíhačky mezi lety 1950 a 1990. Pak tento trend promítl do budoucnosti a žertem dodal, že do roku 2020 (sic) bude mít americká armáda v rozpočtu peníze na to, aby si koupila jen jedinou, zato značně drahou stíhačku. To byl samozřejmě vtip, ale dobře to ukazuje, jaký je s technologií problém: nekonečně drahé zbraňové systémy je velmi těžké vyrobit, zpravidla se tak stane jen v pár kopiích, a pak je velmi riskantní takové stroje skutečně použít v boji.
Technologie je kromě toho křehká, vyžaduje komplexní podporu, údržbu a opravy. Nemá cenu mít nejlepší tank na planetě, když vám většinu času sedí v garáži a vrtají se v něm mechanici. A přesně to se stává. Kromě toho, na vysoce komplexní high-tech zbraně se dá právě kvůli jejich složitost zaútočit mnoha různými způsoby.
Kromě toho nás historie znovu a znovu učí, že daleko více než na technologii záleží na síle vůle. Stačí se podívat na absolutně ponižující a totální porážku izraelské armády, vybavené mnohamiliardovým rozpočtem a zaměřené na high-tech zbraně, hnutím Hizballáh v roce 2006. Izraelci tehdy nasadili celé letectvo, slušnou část námořnictva, obrovskou dělostřeleckou sílu i nejnovější tanky - jen aby je porazilo na hlavu méně než 2000 bojovníků Hizballáhu, a to ještě ne těch nejlepších (ty tehdy Hizballáh nechával v záloze na sever od řeky Litani). Podobně na tom byly nálety NATO na tábory srbské armády v Kosovu.
(Poznámka: to, co nakonec umožnilo “anglosionistům” obě tyto porážky zvrátit ve vítězství, nebyly zbraně. Byla to celosvětová mašinerie propagandy, která úspěšně utajila katastrofální rozměr porážky. Ale informace o obou střetech jsou na webu, můžete si je vyhledat.)

Čtěte ZDE: Raketový štít a americké Abramsy obkličují Rusko: Rozhodne o invazi výsledek amerických prezidentských voleb? Strategická odpověď Moskvy: Historická dohoda s Japonskem o Kurilských ostrovech na dohled
Čtěte ZDE: Podivné rejdy v hlavním štábu NATO: Admirál se sjíždí lepidlem na papír a generál má kouli v šuplíku. Příští rok v květnu prý začne válka s Ruskem! Vypukla v blázinci NATO revoluce? Provokuj Putina, zachováš mír

Klišé č. 4: vyhrává ten s největším rozpočtem na zbrojení

Tento mýtus také mimořádně milují v USA. Jak často jen slýcháme v médiích obraty jako “B-2 - stroj za miliardu”, nebo “letadlová loď třídy Nimitz v hodnotě 6 miliard dolarů”! Zdá se, že předpokladem je, že pokud B-2 nebo Nimitz stojí takové prachy, musejí být opravdu výjimečné. Ale je tomu tak?
Příkladem může být stíhačka F-22A “Raptor”, která stojí přes tři sta milionů dolarů, a pak se podívejte, kde byla nasazena do boje. Střetla se s pár ruskými T-95kami (z roku 1956) a jedním íránským F-4 Phantom (z roku 1960). Pak pár bombardovacích výletů do Sýrie a různorodá směska nasazení v zámoří spíš kvůli PR. A to je celé! Na papíře je F-22 nádherný stroj, a svým způsobem je to pravda, jenže když se podívátena realitu, jeho práci by levněji a lépe odvedly stroje jako F-16, F-15, nebo F-18.
Už slyším, jak mi nadšenci do vojencké historie oponují: ano, ale F-22 byl stroj vyvinutý pro válku se Sovětským svazem, a kdyby se odehrála, splnil by svou roli skvěle. Kdo ví. V každém případě jich bylo vyrobeno méně než 200, a takový počet válku nevyhraje. A není dobře vyzbrojený. Sověti začali vyvíjet “anti-stealth” radary, takže proti moderním ruským radarům byly a jsou F-22ky fakticky k ničemu. Nechci tím říci, že F-22 není skvělá stíhačka. Je. Jenže její praktický význam v reálné válce USA a Ruska by byl mizivý.

Klišé č. 5: velké vojenské aliance vyhrávají války

Další mýtus, oblíbený na západě. Jako typický příklad je samozřejmě uváděna Druhá světová válka. Tam teoreticky mezi mocnosti Osy patřily Německo, Itálie a Japonsko, zatímco Spojenci sdružovali 24 různých národů (včetně Mongolska a Mexika). Jak všichni víme, Spojenci nad Osou vyhráli. Jenže to je naprostý nesmysl. Realita byla trochu jiná.
Hitlerovy síly zahrnovaly zhruba dva miliony evropských vojáků z  patnácti různých zemí. Šlo celkem o 59 divizí, 23 brigád, spoustu samostatných pluků, praporů a legií, které se přidružily k německé armádě. Kromě toho je nutné si uvědomit, že více než 80% německých válečných ztrát (jak na lidech, tak na výzbroji) má na svědomí Rudá armáda. Všichni ostatní “Spojenci”, včetně USA a Británie, se dělí o skromných 20%. Nemluvě o tom, že se připojili k válce v okamžiku, kdy už byl Hilter naprosto jasně poražen.
Když si to prakticky ukážeme na fungování NATO: NATO bez Ameriky není. USA je jedinou zemí v NATO, na níž opravdu záleží. Nejde jen o palebnou sílu, ale i o úroveň zpravodajských služeb, schopnost použití síly, mobility, logistiky, atd. Každičký generál v amerických ozbrojených silách této jednoduché rovnici rozumí. Na koktejovém večírku v Bruselu se určitě ke svým “spojencům” bude chovat s dokonalou zdvořilostí, ale jakmile se dostane příslovečný exkrement do větráku a někdo bude muset bojovat s Rusy, Američani budou spoléhat výhradně sami na sebe a po svých “spojencích” budou chtít jen to, aby jim uhnuli z cesty.

Klišé č. 6: předsunuté jednotky dávají výhodu v poli

Každý den slyšíme z ruské strany stížnosti, že je NATO obkličuje na jejich hranicích. USA vysílají do Pobaltí či Polska další tisíce vojáků, přesouvají do Rumunska protibalistické střely a lodě amerického námořnictva neustále proplouvají kolem ruských břehů v Černém a Baltickém moři. To je všechno samozřejmě pravda. Jenže pokud to ruská strana líčí jako “hrozbu pro Rusko”, je tak trošku neupřímná.
Ve skutečnosti vysílat americké jednotky do Pobaltí nebo letadlové lodě do Černého moře je z čistě vojenského hlediska dost špatný nápad. Pobaltí je případě jakékoli konvenční války stejně nemožné uhájit, a co se týče Černého moře, mělo by se jmenovat spíš Ruské jezero, vzhledem k tomu, že ruské námořnictvo může jakoukoli loď, která se v něm pohybuje, najít a zničit do třiceti minut. To Američané samozřejmě dobře vědí, a pokud by se rozhodli na Rusko zaútočit, učinili by tak na dlouhou vzdálenost balistickými a jinými střelami.
Dostřel moderních zbraní je takový, že v případě války v Evropě by patrně nebylo nic jako “fronta” a “týl”. Ale být blíže nepříteli stejně znamená zranitelnost větším počtem zbraní. Zkrátka, čím blíže jste ruským palebným postům, zbraním elektronické války, rozvědkám a vojákům, tím více máte starostí.
Neřekl bych, že předsunuté postavení nedává žádnou výhodu (výhodou je minimálně delší dolet a kratší čas letu balistických a naváděných střel, menší spotřeba leteckého paliva, atd), ale tyto výhody s sebou nesou velmi reálné náklady. V současnosti je americká přítomnost na hranicích Ruska jen “jednohubkou”, jejíž význam je čistě politický a psychologický: demonstrovat věrnost spojencům. Pro Rusko reálnou hrozbou nejsou.

Klišé č. 7: USA a NATO chrání evropské země

A k té “věrnosti”: Na papíře i v oficiální propagandě NATO se zdá, že USA, bude-li toho zapotřebí, začnou třetí světovou válku, aby Estonsko uhájily před revanšistickými ruskými hordami. Soudě podle toho, jak pobaltské státečíčky a Polsko neustále poštěkávají na Rusko a snaží se o infantilní, ale nicméně arogantní provokace, asi tomu věří. Myslí si, že jsou součástí NATO, EU, civilizovaného “Západu”, a že je jejich “anglosionističtí” patroni ochrání před těmi hrůzu nahánějícími Rusáky.
Opakuji že Spojené státy disponují jedinou reálnou vojenskou silou v rámci NATO a vojenští i političtí představitelé USA to vědí. Jakékoli další vojenské síly v rámci NATO jsou směšné. Co je ve skutečnosti belgická nebo polská armáda? Správně - zdroj všeobecného veselí a dobrý cíl útoku. A co skvělí, neporazitelní Portugalci a Slovinci? To samé. Ve skutečnosti jsou veškeré neamerické jednotky v NATO jen fíkové listy, dovedně skrývající fakt, že Evropa je americkou kolonií.  Některé fíkové listy jsou malinké, jiné větší, ale i ty největší (Německo a Francie) jsou jen zbytnou pomůckou skutečných vládců Impéria. Kdyby v Evropě skutečně vypukla válka, všechny ty nabubřelé evropské státečky dostanou rozkaz se do toho nemíchat a nechat velké kluky, ať se poperou mezi sebou. Američané i Rusové to samozřejmě vědí, jen to z politických důvodů nikdy neřeknou nahlas.
Mohu nabídnout osobní svědectví. Když jsem na konci 90. let studoval na magistra strategických studií ve Washingtonu D. C., měl jsem možnost poznat řadu vojáků až do nejvyšších armádních funkcí. Byli to do jednoho patrioti a skvělí důstojníci. A měli vynikající schopnost rozlišit politické nesmysly od skutečného bojového plánu. Jeden z velících důstojníků Pentagonu nám ve třídě  řekl: “Myslíte si, že by jakýkoli americký prezident obětoval Chicago, aby zachránil Mnichov”? Jinými slovy, ano, Amerika by bojovala, aby ochránila Evropu, ale ne do té míry, aby ohrozila vlastní území nukleárními zbraněmi protivníka.

Čtěte ZDE: Stratégové NATO připravují válku s Ruskem již zcela otevřeně: Bubny propagandy duní naplno. Pobaltský gambit - inspirace Hitlerovou “Operací Barbarossa". A jak vše souvisí s 11. zářím? Sen o jaderné bezpečnosti je pryč
Čtěte ZDE: Dvojí tvář americké politiky: Společná jednání s Ruskem o syrském příměří. Provokace v Baltském i Jihočínském moři. Špionážní ofenzíva jako příprava na přepadení Ruska podle plánu Barbarossa II?

Ani hrozba, ani řešení

De-eskalace jakéhokoli konfliktu je velmi složitá záležitost a konvenční válka má v jadernou tendenci přerůst (pokud na ni od doby, co jsem odešel na začátku tisíciletí z oboru, nevynalezli nějaký lepší model, je přinejlepším nepředvídatelná). Což současně znamená, že pokud Amerika nechce jít kvůli Polsku do nukleární války, nepůjde ani do té konvenční.
Především však samotná představa, že Rusko zaůtočí na kteroukoli evropskou zemi, je dokonale absurdní. Žádný ruský představitel by podobně pitomý, nepraktický a nebezpečný plán nezvažoval - i kdyby jen proto, že je notoricky známo že Rusko nemá potřebu další územní expanze. Víme-li, že Putin Porošenkovi slíbil, že nezabere Donbas, jak moc je pravděpodobné, že bude chtít okupovat Litvu nebo Rumunsko? Chtěl bych vidět někoho, kdo by mi přeložil jediný racionální důvod, proč by Rusko mělo napadnout kteroukoli západní zemi, dokonce i kdyby nebyla v žádné vojenské alianci. Rusko mohlo například velmi jednoduše napadnout Gruzii ve válce v srpnu 2008, ale neudělalo to. A slyšeli jste snad někdy, že se Mongolsko nebo Kazachstán bojí ruské (nebo čínské) invaze?
Jednoduchá pravda je taková, že ač slyšíme hlasité nářky a vidíme veliká gesta, žádná “ruská hrozba” neexistuje, stejně jako je jisté, že by Amerika nikdy nezahájila nukleární přetlačovanou s Ruskem, aby ochránila Kišiněv nebo Stockholm.

Proč jsou média plná "ruské hrozby"?

Pokud to tak je, proč jsou média neustále plná nesmyslných výhrůžek? Důvod je dvojí. Prvním je, že většina novinářů jsou “holky pro všechno”, které vlastně nic neumějí a proto jim víc vyhovuje opakovat předžvýkanou propagandu, než snažit se cokoli chápat. To platí i pro “mluvící hlavy” v televizi, zvané kdovíproč “vojenští analytikové”. Skuteční analytikové mají samozřejmě příliš mnoho práce na to, aby chodili do televize mluvit o “ruské hrozbě”.
Druhým a důležitějším důvodem je, že pomocí neustálého předstírání, že diskutují vojenské otázky, propaganda dovedně zakrývá skutečnou povahu velmi reálné války mezi Ruskem a Spojenými státy o Evropu: politické války. Rusko sice nemá zájem kohokoli obsazovat, zato ale naprosto jistě chce Evropu vytrhnout z jejího současného stavu americké kolonie/protektorátu.

Skutečná válka už běží

Rusové si totiž dobře uvědomují, že zatímco evropské elity jsou z dobrých důvodů maniakálně rusofobické, většina obyvatel Evropy (snad až na Pobaltí a Polsko) nikoli. V tomto smyslu je také velmi symbolické hlasování v poslední soutěži Eurovize, kde “lidový” hlas ve prospěch ruského soutěžícícho zvrátilo hlasování “expertů”.
První generální tajemník NATO kdysi velmi otevřeně vyhlásil za skutečný důvod existence aliance “udržet Rusy venku, Američany vevnitř a Němce dole”. Rusko to ovšem chce přesně obráceně: chce Rusy uvnitř Evropy (ekonomicky, samozřejmě, ne vojenskou cestou), Američany venku a Němce nahoře (samozřejmě opět jen ekonomicky). A to je skutečný důvod hry Studená válka 2.0: Amerika ji zuřivě potřebuje a Rusko se jí snaží stejně zuřivě zabránit.

Čtěte ZDE: Geniální tah: Otcové války zděšeni, propaganda bez odpovědi. Co je za tím? Sedm jednou ranou. Generál: Na válku s Ruskem nejsme připraveni. Točte se, Rothschildovy rotačky na peníze!
Čtěte ZDE: Bouře na trojrozměrné šachovnici zájmů velmocí: Proč Putin jedná s Izraelem? Proč náhle smíme vědět, že Saúdové jsou bídáci? “Vize 2030” může skolit i lid pod Řípem a Tatrami. Středem světa cloumají konspirační teorie i praxe

Skutečné nebezpečí

Takže - jak by vypadala skutečná válka mezi USA a Ruskem? Poctivá odpověď je - nevíme. Záleží na takovém množství faktorů, že ji téměř nelze předpovědět. To ovšem neznamená, že nemůže nastat a nenastane. Vidím řadu hrozivých známek toho, že se Impérium chová nezodpovědně. Mezi jinými třeba to, že téměř kompletně přestala fungovat Rada NATO-Rusko, čímž přišly obě strany o oficiální komunikační kanál.
Kromě toho, předsunuté postavení, jaké zaujímá Amerika, je vojensky k ničemu, nicméně je potenciálně nebezpečné, protože jakýkoli lokální incident na hranici může rychle přerůst v něco velmi nebezpečného - zvláště když nefungují komunikační linky. Díkybohu stále existují nouzová komunikační spojení mezi Kremlem a Bílým domem, stejně jako mezi oběma armádními veleními. Skutečný problém není technického rázu, je psychologický: zdá se, že Američané mají problém o čemkoli vyjednávat.
Neokonům se totiž nějak podařilo vnutit několika americkým administrativám představu, že vztahy USA-Rusko fungují pouze na principu “všechno, nebo nic”, že vyjednávat není o čem a že donutit Rusko, aby se podrobilo Impériu pomozí izolace a politiky zadržování je jediný myslitelný přístup. Jenže to samozřejmě nemůže fungovat. Otázkou je, zda to mohou neokoni někdy pochopit, nebo spíše zda budou mít staří dobří patriotičtí Američané dost síly na to, aby “šílence ze sklepa” (jak neokonům přezdíval kdysi Bush senior) vykopali z Bílého domu.
Ale pokud se do Oválné pracovny v listopadu posadí Hillary, začnu se doopravdy bát. Vzpomínáte, jak jsem řekl, že žádný americký prezident by nikdy neobětoval americké město, aby zachránil město evropské? To ovšem předpokládá, že prezidentský úřad zastává patriot, který skutečně miluje vlastní zemi. A nemyslím si, že neokony zajímá Amerika, nebo americký lid - ba dokonce si myslím, že by si ti cvoci mohli myslet, že obětování jednoho či více amerických měst je dobrá cena za to, že shodí atomovku na Moskvu.
Jakákoli teorie “zastrašování” totiž  předpokládá “racionální aktéry”, nikoli žáštiplnou kliku psychopatů odkudsi “ze sklepa”.

V rukou diletantů

Během posledních let studené války č. 1 jsem se daleko víc obával gerontokratů z Kremlu, než důstojníků a politiků z Bílého domu a Pentagonu. Jenže teď mě daleko víc děsí (relativně) mladá americká generace typu “ubohoučkého přestrašeného vlezdokamsi” (jak mu říká jeho vlastní kolega), generála Petraeuse, nebo maniaků jako je generál Breedlove, kteří nahradili “staré dobré” studené válečníky typu admirála Elmo Zumwalta, Williama Crowea nebo Mikea Mullena. Ti aspoň věděli, že se válce s Ruskem je třeba vyhnout za jakoukoli cenu.
Děsí mě, když zjišťuji, že Impérium dnes řídí neprofesionální, nekompetentní, nepatriotická smečka bezectných chlapů, které buď ovládá zničující ideologie, nebo jejichž jediným cílem v životě je potěšit nadřízené politiky.
Příklad Jehuda Olmerta, Amira Peretze a Dana Halutze, kteří začali válku s hnutím Hizballáh v roce 2006, nebo Saakašviliho pokus o etnickou čistku v Jižní Osetii v roce 2008 jsou jen dvěma upozorněními na to, že ideologicky motivovaní politici klidně začnou od začátku prohranou válku, zvláště když věří vlastní propagandě, která je vykresluje jako neporazitelné. Modleme se, aby podobné šílenství nenakazilo současné americké vůdce.
Nejlepší, co by se mohlo stát, je kdyby se k moci ve Spojených státech vrátili opravdoví patrioti. Pak by si mohlo lidstvo skutečně oddechnout.
Zdroj.